JAK VELKÁ JE ŠANCE, ŽE BYCHOM TRPĚLI ČI
MĚLI STRAST/SLAST KONTINUÁLNĚ TŘEBA JEN JEDNU CELOU FYZIKÁLNÍ VTEŘINU?
spíše malá, pomineme-li silné bolesti nebo orgasmus
jindy se v proudu dat střídají velmi rychle vedle pocitů zraková data,
zvuková data a neutrální tělesná data (druhá polovina tělesných dat jsou
pocity)
jelikož fyzikální vteřina se skládá z
5-6 prožitkových okamžiků, je celkem malá šance, že by všech 5-6 prožitkových
okamžiků vyplňovala slast nebo strast, spíše je slast/strast v rámci jedné
vteřiny prostřídána zrakovými, sluchovými nebo neutrálními tělesnými daty
a i kdyby výjimečně (orgasmus, větší bolest) trvala slast/strast bez
přerušení celou vteřinu, obvykle by během ní měnila svoji intenzitu
časté je i to, že po slasti přichází v dalším prožitkovém okamžiku strast -
ba dokonce je v případě slasti pravděpodobné, že v rámci jedné vteřiny přijde
po ní spíše další strast než slast, protože strast je 10x častější než slast...
ale je třeba upřesnit, že 10x větší četnost strasti oproti slasti sice
platí, avšak když už slast máme, obvykle je asociována s další slastí v
bezprostřední budoucnosti, čímž je větší šance, že po slasti přijde strast,
poněkud zeslabena
JAKÁ
JE PRAVDĚPODOBNOST, ŽE TRPÍTE VS. MÁTE SLAST V PRÁVĚ TUTO JEDNU (FYZIKÁLNÍ)
VTEŘINU?
jde o jinou otázku než byla ta,
která se ptala, zda si užíváte/trpíte "právě teď"
proč?
protože
"právě teď" je prožitkový okamžik, který je kratší než fyzikální vteřina:
fyzikální vteřina se skládá z cca 5-6 prožitkových okamžiků
jestliže pravděpodobnost/šance, že trpíme v prožitkový
okamžik (což je tedy 1/5-1/6 fyzikální vteřiny) byla 5:1 a
pravděpodobnost/šance, že si v prožitkový okamžik užíváme byla 50:1, potom pravděpodobnost,
že trpíme v právě tuto fyzikální vteřinu v alespoň jednom z jejích 5-6
prožitkových okamžiků je téměř 100%, zatímco pravděpodobnost, že v této jedné
fyzikální vteřině v alespoň jednom z jejích 5-6 prožitkových okamžiků cítíme
slast je 10%
samozřejmě platí, že v rámci jedné vteřiny můžeme cítit
po sobě (dokonce někdy i víckrát) slast i
Trpím při sepisování těchto řádků?
jak kdy! poměr 25:1 platí i zde...
ale je to spíš lepší, protože
intelektuální aktivity jsou spíše tlumivé, uklidňující, tedy k neutrálu, takže
ale pořád tak třeba cca 18:1 v prospěch strasti
CO JE ZÁSADNÍ?
stanovit si životní pravidla, která se zaměřují na redukci dlouhodobých
strastí, tedy dlouhodobých negativních nálad (které trvají několik hodin a máme
je opakovaně)
tedy nezaměřovat se na honbu za štěstím jako to dělá pozitivní psychologie,
ale na snahu o duševní klid, dosažitelný redukcí strasti...strast je totiž
četnější (10x častější než slast), a proto je třeba se z tohoto důvodu
zaměřovat na ní a nikoliv na slast
proč? protože čas je lineární a
postupný: z tohoto důvodu vždy máme právě jeden stav
a jelikož negativní stavy jsou 10 x častější než pozitivní stavy, setkáváme
se s nimi 10 x častěji, a tedy bychom si měli stanovovat pravidla na redukci
negativních stavů a nikoliv pravidla na navyšování pozitivních stavů
námitka: pravidla na navýšení pozitivních stavů nám ale navýší i jejich
četnost, takže pak už neplatí, že je strast 10x častější
odpověď: člověk nedokáže učinit zase tak radikální změny, aby tak velký
rozdíl mezi četnostmi strasti vs. slasti (10:1) obrátil, proto je dobré se
stále zaměřovat na redukci dlouhodobých strastí
také platí, že strasti jsou v průměru cca 2,5 x intenzivnější, proto nás
trápí víc než nám slasti, které jsou průměrně 2,5 x méně intenzivní, přinášejí
blaha: i z tohoto důvodu je důležitější zaměřit se spíše na to, co nám více
ubližuje, než na to, co nám přináší menší satisfakci, uspokojení (blaho)
další námitka: pravidla pro navýšení pozitivních stavů nám zvýší i jejich
intenzitu, tedy bezprostředně výše uvedené neplatí
odpověď: odpověď je stejná jako u námitky s četností: nedokážeme změnit
poměr průměrných intenzit strasti vs. slasti o tolik, aby námitka
platila...někdo by řekl, že je to snazší u rozdílu intenzit než u rozdílu
četností, protože se neliší tolik (četnost se liší 10x ve prospěch strasti,
zatímco průměrná intenzita jen 2,5 x ve prospěch strasti)...ovšem není tomu
tak, protože průměrná velikost intenzit slasti nebo strasti je dána také
četností jejich jednotlivých výskytů, takže se nemůže změnit příliš mnoho,
pokud se nezmění samotná jejich četnost, což, jak je napsáno výše, není snadné
MOŽNÁ JE SMYSLUPLNÉ BÝT HIKIKOMORI!
zvažuji, zda způsob života Hikikomori není výhodný - hodně uvolnění,
spánku, bezpečí doma, klidu...v Japonsku jich je asi milión a tvoří tak asi
jedno procento populace.
Tento způsob života nevede k velkým slastem, hledání velkých (avšak vždy
poměrně krátkodobých) slastí za cenu namáhavého úsilí není výhodnou cestou.
Naopak cesta hikikomori vede k redukci
strastí a klidu, a může být v tomto relativně efektivní, viz:
SMYSL ŽIVOTA: PSYCHOLOGICKÝ SMYSL A
SKUTEČNÝ SMYSL
Často lidé chápou smysl života zmateně: říkají, že něco nemá smysl, protože
je to nenaplňuje, neuspokojuje, přijde jim to nízké, zbytečné, smysluprázdné.
To je psychologický smysl života: jakýsi pocit naplnění. Za smysluplné zde
považujeme to, co nám přináší pocit naplnění.
O ten mi však nejde, to jsou pouhé
emoce, pocity.
Smysl života chápu jako hodnotu o sobě, cíl o sobě.
Co je to hodnota o sobě? Něco, co je USILOVÁNÍ-HODNÉ samo o sobě.
HODNOTA = USILOVÁNÍ-HODNÝ CÍL O SOBĚ, který je objektivně platný, tedy
objektivně zdůvodněný.
Jan Votava Pokud někomu dává hledání slasti pocit životního naplnění,
ale zároveň slast není skutečným objektivním dobrem, pak je to pro něj smysl
psychologický, ale není to smysl skutečný. Vytvořit lze i další kombinace,
takže tímto způsobem je to odlišení myslím užitečné.
Jan Votava Psychologický smysl života definujeme jako to, co přináší
pocit naplnění, pocit, že život má smysl.
Jan Votava pro XY: Chápu, co máš na mysli. Dichotomii objektivní/subjektivní
lze chápat více způsoby. Subjektivní můžeme definovat jako to, co se nachází
vždy v mysli nějakého člověka, v tomto smyslu by tedy mohla být slast asi jen
subjektivním a nikoliv objektivním dobrem. Jiný význam: objektivní dobro je
takové dobro, že věta "X je dobré" platí pro všechny, a není to jen
subjektivní názor nějakého člověka. V tomto úplně jiném smyslu by mohla být
slast objektivním dobrem. Takto nějak to používáme.
Jan Votava pro XY: Stejný problém a dvojí význam subjektivního a
objektivního by se objevil třeba tehdy, když by někdo řekl, že o lidské mysli
nelze říci nic objektivního (objektivně pravdivého), když sestává ze samých
subjektivních skutečností (emoce, prožitky apod.)
Jan Votava Dále k pojmu dobra: pokud by se tento pojem rezervoval
užeji jen pro mravní hodnotu, pak bych musel říci, že nás především zajímá, co
je hodnotné, a nikoliv co je dobré. Problém je myslím opět v rozdílném
používání pojmů.
Pro XY: Pokud za objektivní dobro považuješ
jen to, co má význam pro více než jednoho člověka, pak objektivní dobro
pravděpodobně neexistuje. Ale naštěstí existuje hodnota: je objektivně platné,
že slast je hodnotná.
JAKÁ
JE PRAVDĚPODOBNOST, ŽE PRÁVĚ TEĎ TRPÍTE, A NEBO ŽE PRÁVĚ TEĎ MÁTE SLAST?
Asi 1/6 bdělého času něco cítíme.
Proč? Jsou tři třídy dat:
zraková, sluchová, tělesná.
Zraková
a sluchová data nejsou pocity, a jen cca polovina tělesných dat je pocitových,
druhá polovina jsou neutrální tělesná data (bušení srdce, pocení, kručení v
břiše, "větry",...)
Jelikož máme cca 1/3 času zraková, 1/3 času sluchová a
1/3 času tělesná data, vychází to tak, že něco cítíme 1/6 bdělého času.
Máme tedy pravděpodobnost, že právě teď něco cítíme 5:1
(z šesti dílů času totiž jen v jednom něco cítíme).
Strast máme cca 10 krát častěji než slast: z toho plyne,
že tehdy, když něco cítíme, pravděpodobně to bude strast, tedy máme cca šanci
5:1, že právě teď cítíme strast.
No a jelikož je strast 10 x méně častá, máme šanci 50:1,
že právě cítíme slast.
Jan Votava -
drtivou většinu tohoto vymyslel on
jednotka slasti má přesně stejnou sílu
a hodnotu jako jeden díl strasti. Pokud mé výpočty sedí, je sebevražda skutečně
racionální. Ovšem mohu se ve výpočtech plést (taky může být ještě nějaký jiný
smysl, byť je to spíš nepravděpodobné) + jsem naprogramován pudem sebezáchovy,
takže "chci žít".
Stanovuji, co je racionální, žádné
vlivy při dedukci neignoruji. Samozřejmě v nás všech je hodně iracionálních
silných mechanismů, vč. robustního pudu sebezáchovy. Díky němu sebevraždu žádný
z nás nespáchá.
JE PŘEŽITÍ NEBO REPRODUKCE NAŠÍM
CÍLEM?
Jsme do určité míry loutky sobeckých
genů, které nás programují k přežití a reprodukci. To však nejsou naše cíle.
Nám jakožto "prožívajícímu vědomí" jde o poměr prožívaná strast : prožívaná
slast.
Kvůli silnému pudu sebezáchovy vlastně
většina z nás nemá ani možnost sebevraždy. Proto s touto možností nekalkuluji,
protože je nemožná. Kalkuluji tedy spíše s reálnými možnostmi, zejména s těmi,
které redukují naši strast, což je důležitější než navyšování naší slasti.
Proč? Protože strast je četnější.
Ano, pud sebezáchovy je dokonce ještě
silnější, mnozí chronicky nemocní trpí ještě více a chtějí dále žít, přitom
trpí třeba až odhadem 40:1 ve prospěch strasti...odkud tento odhad? mohou trpět
až téměř 2x více než my zdraví, známe analogie ze sebe-pozorování, kdy nám bylo
hodně zle, byli jsme hodně nemocní, psychicky v krizi apod..
Tak v jednom fb statusu opravdu nemám
celou teorii, vždy řeším jen dílčí věci, ale postupně se zde systematicky
snažím řešit všechny komplikace. Jde o o odhady, nikoliv však o nepodložené
odhady. Jiné třídy dat než tyto tři v proudu vědomí nemáme, také myšlení jsou
jen zvuková či pseudo-zvuková data (vnitřní řeč) nebo zrakové představy (včetně
představovaných grafů, tabulek)...
zraková data ani sluchová data nejsou
žádnými pocity, no a z tělesných dat je hrubým (ale založeným na poměrně
pečlivém pozorování) odhadem jen polovina pocitových, zbytek sice cítíme, ale
neutrálně...no a tyto tři třídy dat se střídají cca rovnoměrně (opět pečlivější
pozorování)
Dotaz na rodiče: trpí větší děti, tedy
od dvou tři let, méně než dospělí nebo stejně, ale mají jen trápení z jiných
příčin, jak si myslí XY? Nebo dokonce trpí více než dospělí?
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!