JAK VÍŠ, ŽE "TVOJE" SLAST A STRAST JSOU TVÉ?

JAK VÍŠ, ŽE "TVOJE" SLAST A STRAST JSOU TVÉ?

Víš jen to, že když jsou tady, jsou skutečně přítomné, jsou tu.

Můžeš říci, že je prožíváš, že jde o tvá data, tvé vjemy, tvé zážitky, pocity, prožitky?

To je konstrukt, ve skutečnosti se děje to, že se jen jednoduše dějí: jsou tady, objeví se, proměňují se, gradují, klesají, stagnují, odeznívají a zmizí.

Jakou mají podobu? Když je tu slast, máš radost, cítíš se dobře, je ti to příjemné, je to příjemné. Když je tu strast, cítíš se špatně, je ti zle, je to zlé, je to nepříjemné.

Příklad: cítím nyní slast jako rychlé drobné mnohonásobné uvolnění malých svalů kolem úst a ve středu hrudi či kolem tohoto středu, spíše na povrchu středu hrudi, jakoby přímo na kůži středu hrudi či spíše trochu (ale jen málo) pod ní.

Když se dějí příjemná data, když se odehrávají, vyskytují, jsou dané a jsou fakticky přítomné, když jsou tady/existují, zda se být jisté, že je to dobré. Naopak: když jsou tu negativní, nepříjemná data, zdá se být jisté, že je to špatné, zlé, opak dobrého, opak čehosi hodnotného a cenného: cosi nikoliv jen neutrálně bez ceny, ale s cenou zápornou, jakási anti-hodnota, negativní/záporná hodnota. První je užitek, druhé anti-užitek, obojí je důležité, významné, zásadní, ani jedno není neutrální.

Jakmile příjemná/nepříjemná data odezní, zmizí, je to, jako by tu nikdy ani nebyly: podstatná je pouze přítomnost, jejich přítomný výskyt, to, co cítíme/prožíváme právě teď, nyní, v tomto současném okamžiku.

Máš data ty, jsi tu s nimi ty jakožto jejich majitel, jako ten, kdo je konzumuje? To je úsudek, ovšem žádné "já" u těchto dat spolu s nimi nevnímáme, nezakoušíme, necítíme, neprožíváme.

Usuzujeme však, že tato data slasti a strasti se dějí v entitě, kterou nějak ukazuje toto zrakové tělo, že se nedějí v entitě, ke které odkazují jiná zraková těla jiných osob.

Že zde vůbec nějaká entita, ke které zraková těla odkazují a nějak ji nedokonale zobrazují je, je jen úsudek, snad správný, ale jisti si být rozhodně nemůžeme.

Každopádně se zdá být zřejmé, že entity ukazované různými zrakovými těly zakouší různé slasti a strasti a že slast/strast patří vždy nutně jen k jedné a právě k jedné entitě, nepatří k dvěma entitám zároveň nebo k žádné entitě.

To je však jen úsudek, v reálném prožitku slasti/strasti není dáno, že patří k určitému konkrétnímu zrakovému tělu. Ovšem korelace zde někdy vysledovat lze, jindy ne: někdy totiž pocit slasti a strasti doprovází současné změny zrakového těla (hýbe se, je hlazeno, je blízko zrakem viděného ohně), jindy ne, cítíme slast či strast bez viditelných změn viditelného těla.

Často zaměňujeme viditelné (zrakové) tělo s tělem reálným, přitom viditelné tělo je vlastně jen vjem, jde jen o poznávaná/kognitivní data, která nakonec k žádnému reálnému tělu odkazovat nemusí. Třeba jde jen o film promítající fiktivní tělo, se kterým se ztotožňujeme, o Matrix, nebo jsme "mozek v kádi" bez těla apod.

Tvrdíme zde, že se zdá, že viditelné tělo je vlastně jen vjem či množinou/souborem vjemů  reálného těla. Platí snad také, že vjem slasti je jen vjemem reálné entity slasti? To už si nemyslíme, spíše něco (příčina slasti/strasti) v nás tento vjem vyvolá. Slast/strast je jistě určitý objekt/"něco"/věc, ale je to objekt nikoliv jiný než vjem, ale je to kognitivní/poznávací datum, vjem, stav vědomí, pocit, prožitek.

Slast/strast jsou jakési danosti, které fakticky, konkrétně a reálně existují, vyskytují se v přítomnosti. Jde o danosti smyslové, přímo tělesné, nejde o myšlenky nebo zrakové/sluchové představy, nejde o zvuky, barvy, tvary, nejde o zraková či sluchová/zvuková data, jde o data tělesná, hmatu-podobná, ale patří sem i některé doteky (jiné jsou neutrální), některé chuti, vůně/zápachy, (ne)příjemné pocity chladu/zimy/tepla/horka/vedra.

Můžeme si slast či strast jen představit, bez toho, že bychom je současně měli? Ne, jejich představa je vlastně identická z jejich paměťovým vyvoláním: tedy už je mírně cítíme, máme, a to je totéž co si je představovat.

Proč vlastně říkáme, že slast/strast máme my, že je my vlastníme, konzumujeme, že je má vždy nějaké ego/já, buď já nebo ty nebo on/ona? Protože jsou korelovány vždy s nějakým tělem a to tělo je vždy jedno. Na tělo odkazuje viditelné/zrakové tělo. Prožitek slasti/strasti nemůže cítit celá skupina: možná mají všichni členové skupiny identickou slast/strast, ale je rozmnožena do všech těchto těl v mnoha kopiích zvlášť, izolovaně, každá osoba cítí jen svou vlastní slast a tuto slast necítí žádná jiná osoba, byť může cítit její přesnou kopii.