Badiou-Žižek-Hauser: nová univerzalita po postmoderně

ale jak, když se respektuje relativismus a pluralita?

Habermasovská mnohost v rámci jen trochu omezující jednoty, např. liberalistických velmi široce definovaných všeobecných "lidských práv"?

třeba otázka etiky: buď objektivní etika je - anebo není...když Badiou říká, že není, ale pak prosazuje univerzalismus subjektivní etiky z pozice události, kterou subjekt do jisté míry vytváří, definuje a která ho současně tvoří, je to násilí partikulárna snažícího se (jako každé partikulárno) univerzalizovat, násilí, které postmoderna správně diagnostikovala! a ono se zas vrací zpátky, po postmoderně...no, ona už se tato tendence vrátila v rámci postmoderny: postmoderní partikulárno se taky snažilo univerzalizovat pod pláštíkem toho, že bojuje proti KAŽDÉ snaze partikulárna se univerzalizovat...Badiou se alespoň upřímněji k této tendenci hlásí

ale postmoderna je asi stejně lepší: jistá její univerzalistce umožnila rozvoj většího počtu partikularit, což by bez násilí partikulárna postmoderny nešlo...ale je jí vytýkáno, že tato univerzalizace jejího partikulárna byla slabá, takže umožnila bujení (univerzalizaci) partikulárna kapitalismu,které může přebýt jen univerzalizace jiného partikulárna (partikulárna komunismu)

--

není Badiou-Žižkův-Hauserův subjekt zase jen modernistickou převahou identity nad diferencí? pouhým návratem moderny namísto jejího hegelovského Aufhebung skrze médium jejího jinobytí v postmoderně?

nakolik pro definici subjektu potřebuji pojem identity a negace (negace jakožto vymezení hranic subjektu: každá negace/limitace je určením)?

postačí mi pro definici subjektu pouhá postmoderní diference?

nebo spíše potřebuji obojí, identitu (tedy negaci) a současně diferenci?