není snaha za každou cenu popřít ego a pýchu kontraproduktivní?
nevyvolává falešnou pokoru? jsem to já, kdo pokorně potlačuje pýchu...
navíc člověka snaha potlačit ego příliš na ego zaměřuje, často i větší ego vytváří
snaha násilím potlačit ego může být neefektivní
co je to ego? komplex memů, dat, informací skloubený pod štítek "osobní identita", esence, přirozenost, individuální forma, individualita
co potlačuje ego? ego potlačuje samo sebe? sebepotlačení, sebeumenšení: nejsem středem světa, nejsem tu jen já, věci se netočí jen kolem mě, nejsem prvním a posledním
jsem součástí, jsme tu "my", nejen já
vidět se jako součást kolektivity, aspekt celku
nemyslet pořád jen na sebe..netočit se kolem sebe jako kolem zlatého telete...nezabývat se pořád sebou: jaký jsem? jsem lepší než tenhle? jak se cítím? co prožívám? co chci? jaká je moje skrytá hlubina?
je možné, že žádnou skrytou hlubinu nemáme, teprve ji hledáním produkujeme
sebehledač uvízne rád v slastně masochistickém sebehledání, nechce odpověď, líbí se mu neustálá narcistická sebeutvrzovací pouť
ego, ego, ego...pokud není, nemůže sebe ani potlačovat
nakolik lze ego potlačit "na sílu" a "na křeč"?
spíše odvrátit zrak, dívat se jinam, než na sebe, zapomenout na sebe, ztratit se sama sobě, opustit svoji tíží, vážnost a důležitost vlastního ega
Vanier hezky píše: kdo má velké ego, má potřebu přesvědčovat druhé, že je lepší než oni...a využívá je k tomu, aby mu to potvrdili, tedy je využívá k tomu, aby je mohl zotročit, překonat, stavět se nad ně
ten, kdo má ale takto velké ego, má ho - alespoň v mém případě - malé, nevěří si, pořád se proto zkoumá, zda je opravdu taková nula, jak se bojí, a proto před druhými hraje falešnou hru na svoji sílu, aby je všechny přetrumfnul a tak mohl definitivně potlačit svoji obavu, že je nula
nezabývat se diskurzy, ve kterých se vyskytuje slovo "ego" a POCITY s ním spojené: tedy aktivita sebehledání, sebeprůzkumu, sebepociťování, starosti o sebe
kdo hledá sebe, neustále se vrací k sobě, pořád se noří do sebe, do plic, vnitřností, do těla, do hlubin, k pocitům, k starostem o sebe projevujícím se bolestmi žaludku, pocením, bušením srdce
nedívá se na svět, ale stále jen do sebe: tragédie melancholika
má extrémní zájem na tom, aby jeho stávající ego a identita přetrvávaly...smrt je pro něj strašlivější než pro ostatní
přitom by bylo dobře ego otevřít, transformovat, zapojit do společného my, tedy učinit menším, skromnějším: nejen já jsem zdrojem vší pravdy, ale já se mýlím, já jsem omezený, ale to nevadí, druzí mě mohou poučit
stát se žákem druhých, nikoliv jen stále jejich učitelem a mentorem!
přijmout submisivní pozici, naslouchat, být sluhou, nejen stále pánem
nechtít jen neustále obhajovat to, že jsem největším mudrcem ze všech, ale spíše ukázat slabosti ve vlastním úsudku: má omezenost není má vina, není to něco, co je potřeba skrývat, klamat a lhát o tom
ano, to a to nevím, to a to mi nedochází, v tomto jsem udělal myšlenkovou chybu, tady jsem zaujatý, uvažuji lokálně, omezeně a a no, často jsem pouhým hlupákem...
a ono to nebolí, ono to jde, a nic se neděje...všichni jsme na jedné lodi, mnohdy jsem chytřejší, mnohdy zas omezený, ale podstatné je nehrát hru neustálého hledání, zda jsem chytrý nebo ne...
JSEM OMEZENÝ...zní to, jakoby to ani nebyla pravda...a přece je, a když myslím, že ne, tak tehdy nejvíc
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!