skepse a metapozice

říkáš:

skepse je jen další hra, jen si myslí, že stojí nad ostatními

tedy říkáš:

z metapozice říkám, že metapozice skepse je iluzí, protože žádná metapozice není

to by ses vyvracel

ještě bys mohl s Duškem či mystikou říkat spíše:

z metapozice intuice říkám, že metapozice skepse je iluzí

nebo náboženská varianta téhož:

z metapozice Zjevení, která není moje, ale dostal jsem jí boží milostí, říkám, že metapozice skepse či rozumu je iluzí

v této variantě je člověk jakoby skromnější...ve skutečnosti však zase jen preferuje vlastní víru, o které ale tvrdí, že není jeho volbou a nestojí na něm, ale na Bohu, Boží autoritě a Boží milosti, se kterou člověku víru dal...ale přitom je to zase jen člověk sám, kdo si vybral...pokud jde věřící ještě dál a popře svobodu své volby, ničí svou pozici, protože z nás dělá loutky Boží...musí tedy trvat na svobodě a tedy na odpovědnosti, kterou se zastáváním své pozice má...tedy zase preferuje svůj názor a univerzalizuje jeho domnělou pravdivost

cítíme jakési tahy v nás, tlaky a intenzity, které začneme externalizovat, personifikovat, antropomorfizovat do jiné osoby, do Boha, tedy psychologické projekce...začneme mluvit k Bohu, nikoliv o Bohu

proto chápu skepsi jako normální pochybnost: v situaci plurality pozic, kde každou zastávají moudří lidé, není moudré myslet si, že jen jedna je správná...možná jsou správné všechny, možná žádná, možná jen jedna nebo i víc nebo i víc protikladných, ale není možné to rozhodnout

skepsi lze napadnout takto: je správné rozhodnout se, i když důkazy nejsou absolutní

skepse totiž stojí na této snad příliš radikální premise: bez absolutních důvodů pro světonázor je lépe nezastávat žádný, nerozhodnout se

tato pozice nerozhodnosti je v praktickém životě absurdní, možná je stejně absurdní i ve filozofii či ve světonázoru

ale mnoho pozic je doslova PROTIKLADNÝCH, nechceme-li tvrdit, že nekonečná realita je uchopitelná vzájemně protikladnými pozicemi, čímž bychom ZCELA popřeli smysluplnost jazyka metafyziky a tedy poznání světa skrze jazyk, jak se rozhodnout?

nemůže přece platit současně, že bůh je i není! i když to mystici tvrdí, myslí tím, že JE, ale jinak než běžné věci...