Deleuze si dobře všímá, že jsme v diktátu přítomnosti
přitom čas a ontologie světa je roztažena do minulosti a budoucnosti
onen nepatrný okamžik přítomnosti není izolovaným momentem, je spíše abstraktním než reálným bodem
přítomnost je spíše roztažená
časy mají různé kvality a rytmy, jak věděl Bergson
přítomnost na sobě vleče dědictví minulosti a je plně otevřená k budoucnosti, která se nezadržitelně valí, mění se v přítomnost
samospád času, jeho život je fascinující
čas je živým ohněm, změnou, proudem, je to pohyb sám
minulost a budoucnost nejsou od přítomnosti jasně oddělené, jde o hladké kontinuální rychlé přechody
čas proudí ať chci či ne, nezávisle na mé vůli
zaměřujeme se na přítomné a nebo někdy v očekávání na budoucí, čas je otevřen do budoucna, překlápí se v ně, ale zapomínáme na minulé, jakoby jen prostě navždy minulo a vůbec nebylo - ale ono je přítomné v současném jako jeho nutná i dostatečná podmínka
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!