V čem filozofové fascinují?

nejde jen o argumentaci, ale o zřetězení jistých memů, jejich rytmus a emoce patosu, mystéria, hloubky, tajemství, hrdinské slávy, vznešenosti, utrpení, které právě jisté algoritmy a struktury memů sugerují, vytvářejí v mozku

memy se nějak řetězí - a tím PŘEMÁHAJÍ jiné memy

---

př. všichni nakonec toužíme po štěstí - říká Aristoteles...a hned to v nás vyvolá emoce a intuice správnosti, přirozenosti, zdravého rozumu

ale elitářsky můžeme s Heideggerem oslavovat úzkost osamělých intelektuálů, kteří prohlédli, že za závojem štěstí zeje prázdná nicota...a cítíme bolest, jakožto masochistické kritérium pravdy pro ty, kteří jsou na ni - řečeno s trpícím a nemocným Nietzschem - dost silní...

----

velcí filozofové uměli dovedně seřadit slova/memy: vzorce memů vytváří delikátní podoby našich emocí...až nám nasugerují, že svět je právě takovýto!

ale co hůře: nasugerují nám, že JEJICH ZPŮSOB uvažování o světě je ten správný...resp., ještě hůře: ani nás nenapadne, že bychom o něm mohli uvažovat jinak...a ještě hůře: ani nevíme, že o něm nějakým omezeným způsobem uvažujeme, jednoduše - očarováni jimi - sledujeme pasivně sled jejich úvah

slova jsou kouzla, filozofové zaříkávači...číst knihu filozofického génia je jako podlehnout hypnóze

jediný protilék: jiná kniha...nebo život bez knih (alespoň po jistý čas)


knihy a ideje jsou jen velmi malou částí světa a můžeme se z nich o něm dozvědět jen VELMI MÁLO

filozof žije až moc v řetězech idejí...či spíše, oni žijí a strukturují se skrze něho...větví se dál a dál, na něm do značné míry nezávisle, kolonizovali jeho mozek a teď ho okupují...

filozof, dlící v řetězech memů, podléhá pasivně jejich neustálému řetězení...

...pokládá slova za věci...