OCD

je pro rozvoj nemoci klíčové potlačování (Wegner, Praško)?
možná ne, určitě ne tak moc, jak tvrdí

důležité je naladění, které je
a) úzkostné - strach z katastrofy, z hrůzostrašné Myšlenky, z tragických následků
b) vztek, zuřivost: šílený vzdor/odpor, snaha myšlenku zničit, vytěsnit, umlčet, vyškrábnout si z mozku

vztek produkuje potlačování myšlenky, ale zřejmě někdy TAKÉ její vzdorovité vyslovování: natruc ji dítě říká otci/Bohu/autoritě/superegu jako trucovité zuřivé děcko

vztek způsobuje sebe-zhnusení, prudký diskomfort, někdy i sebevražedné tendence

k zuřivosti někdy dováděn i tím, že myšlenka se stále znova vrací

jde o specifické naladění: úzkost spíše zpočátku (panika, že myšlenka přichází), pak spíš vnitřní zuřivost, běsnění - je v tom napětí (je to neslučitelné s ospalostí), vybuzení

jde o vnitřní agresi, vnitřní sadistické i masochistické sebe-trestání: je v tom tedy i kus slasti...

nutnost kognitivní restrukturalizace: nikoliv myšlenka způsobuje daný stav, ale spíše mé emocionální naladění, které je sebenaplňujícím se proroctvím, sebeposilující se zpětnovazebnou smyčkou...když se myšlenky bojím, zaplaví mě...když se jí nebojím, tak ne...sílu jí dává jen můj strach...


takže je to vlastně snadné: když se myšlenky nebojím, nic se nestane...ale někdy (stres, tenze) je obtížné se nebát, získat nadhled a náhled

chce to trpělivost, naučit se myšlenku tolerovat, naučit se s ní žít...uvolnit se

OCD pacient si myslí, že problémem je sama myšlenka, nemá náhled na to, že je bezvýznamným algoritmem

v naladění je přítomen ještě třetí prvek:

c) magično, něco, co přitahuje a děsí, co má obrovský význam, posvátno, náboženství jediné věty (stejně jako Hare Krišna!)
a také:
d) slast z jednoduchého mechanického opakování (jako onanie, jako sex, jako mechanické bubnování, Hare Krišna, mantra)
a také:
e) konflikt mezi složkami osobnostmi: já vs. Bůh/otec/superego - vztek, boj, zuřivost: vzdorovité děcko trestáno mstivým a tvrdým otcem, natruc vzdorující a současně se snažící myšlenku tvrdě odstranit


jakoby dvě části ega:

a) vzdorovité děcko naschvál myšlenku znovu a znovu vykřikující
b) represivní ego snažící se myšlenku odstranit, zničit

povrchně se zdá, že část b) je ta část, které vzdoruje část a) (tedy a-část je dítě, b-část pak Otec nebo Bůh)

myslím, že to tak není u b-části

b-část není Otec nebo Bůh (to už spíš superego), je to ale spíše ta část já, která chce mít klid, čistou mysl...zatímco a-část je ta část ega, která zuří, že klid není možný a hledá vnější příčinu stavu (Bůh, který to dovolí...a když mě trestá, tak ať má alespoň důvod, takže to vyslovím schválně znova)

jde opravdu o dvě části ega?
spíše je to ego, které se snaží myšlenku odstranit..a když to nejde, naštve se, a schválně ji samo vyslovuje

není ale jasné, odkud myšlenka přichází...opravdu ji vyslovuje ego samo, nebo ji spíš jenom slyší, ač se s ní ČÁSTEČNĚ identifikuje?

někdy ho myšlenka napadá (doslova), vpadne do mysli, zaskočí, vyleká, a ihned krajně rozruší, mobilizuje

myšlenka má části, neozývá se vždy celá, ale obvykle její začátek, nebo poslední slovo, někdy slova podobně znějící nebo mající podobný význam (asociace)

jakým hlasem myšlenka zní? mým?! neosobním? jak kdy..je dobré ji neustále reinterpretovat, protože kořenem nemoci je fixace, konzervace této myšlenky, nedotknutelnost tohoto hrozivého a významného Objektu

jak se myšlenka v hlavě ozývá? jakoby začínala znít sama..a já se k ní postupně - neodolatelně přitahován její silou a významem, ale i její ďábelskostí - přidávám...

jako bych ji vyslovovat musel

myšlenku násilně ZADRŽUJI, zastavuji, aby se nerozvinula do všech svých slov...toto blokování je unavující, mysl je pak napjatá

v myšlence je silné emoční/energické jádro, je to zdroj mnohé slastné (až orgiastické) energie...je v ní síla, agrese, vzpoura proti Autoritě