nemoc narcismu jistě přináší i slast - je to kompenzace úzkosti..dodá člověku sebevědomí, nebojí se pak tolik a má zájem v dané chorobě pokračovat
problém je v tom, že tato choroba narcise zaměřuje na něj samého, a tato sebestřednost v něm může prohlubovat pochyby o sobě samém a obavy o svou budoucnost, což může jeho sebevědomí dále podemílat: takže je to sebeposílující se zpětnovazební smyčka: lék chorobu krátkodobě léčí, dlouhodobě zesiluje, takže je zapotřebí daného "ďábelského léku" víc a víc...
úzkostní narcisové jsou přehnaně vnímaví k svým negativním emocím a vegetativní příznakům (třes, pocení, žaludek na vodě, bolesti žaludku a jeho stahování ap.), takže se tomu maximálně snaží vyhnout, navíc jsou přehnaně citliví k ztrátě tváře, ponížení, ztrapnění...lékem je zdánlivě narcismus, který ale vše nakonec ještě zhorší...
narcis nesmí před druhými působit špatně...dá všechnu energii do vnějšího dojmu..nevadí, že vnitřně trpí, hlavně, když působí svěže, klidně a odpočatě...
klíčová otázka: nakolik při tom jde narcisovi o druhé? myslím, že nakonec hodně...bojí se jich, myslí si, že ho odmítnou, když nebude dokonalý, že se mu vysmějí, a že se mu vlastně vysmát mají, protože má falešný obraz, že je pořád tím totálně zranitelným, bezbranným a neschopným dítětem (prožitky ztrapnění z dětství se mu nesmazatelně vryly do emoční paměti)..připadá si jako slabé dítě ve světě dospělých...kteří jsou tvrdí a dítěti nařežou...je třeba tedy nasadit masku a vytvořit zdání Pana Dokonalého: vždy chytrého, vždy klidného, vždy úspěšného, bez chybičky...
protože druzí pro něj ztělesňují rodičovskou autoritu, myslí si, že stejně jako kdysi tatínek s matinkou (a paní učitelky ze základky) se i oni o něj strašně zajímají, všímají si ho (sociální fóbie z toho plynoucí), jeho sebestřednost toto ještě prohlubuje...a protože jde o projikované rodičovské figury, narcisovi na jejich úsudku extrémně záleží, je přecitlivělý na náznak kritiky, odmítnutí...
narcis žije v lživé a vše mystifikující bublině: myslí, že je neschopný, ačkoliv není...myslí, že je všehoschopný, ačkoliv není a myslí, že když nebude dokonalý, nikdo ho nebude mít rád...taky myslí, že druzí se o něj strašně moc zajímají, a jeho koktání, nervózní a bázlivou mimiku pozorně registrují a už jim v hlavě vyskakuje odsudek a to je přeci strašné...
chce to nadhled, vidět humornou perspektivu tohoto bláznění
důležité je i toto: narcis i GAD pacient se snaží negativním emocím všemožně VYHNOUT...podobně sociální fobik...tím vše zhoršuje...je třeba úzkosti přijmout, tolerovat je trpělivě, nechat je být, tak spíše odezní...jejich potlačování či vyhýbání se stresujícím situacím je jen zesílí, navíc nafukuje anticipační úzkost, která je velmi často horším utrpením než stres během dané situace...
GAD, soc. fobik, narcis, OCD: do jisté míry jsou to hypochondři, přecitlivělí, velmi si stěžují na svá "muka", snaží se jim maximálně vyhnout, potlačit je, zničit je, být pořád dokonale klidní a bez stresu, bez skvrnky úzkosti...pořád se sebestředně hlídají, kontrolují, sledují a zpřesňují informace i svých "naléhavých" a ze sebestředné perspektivy viděných velmi podstatných symptomech...ale tento sebestředný monitoring, pitvání bolístek, jejich vyhledávání už předem, přecitlivělost na jejich sebemenší výskyt a jejich násilné, vzteklé a zuřivé potlačování je podstatnou části problému, určitě ne jeho řešením!!!!!!
přijmi svůj stres, svou úzkost, své malé ponížení a ztrapnění, své malé pocení, koktání, své zbabělé grimasy, psotoje těla i mimiku před autoritami, ženami, úřednicemi či prodavačkami (soc. fobie), možnost katastrof, které zas nejsou tolik katastrofální (obavné anticipační úzkosti GADu)...buď k němu trpělivý, měj ho rád, nebojuj s ním ,nepotlačuj ho, přijmi ho jako součást života, kterou má skoro každý a mnohý mnohem víc, nesleduj se tolik, nehloubej nad symptomy, nezveličuj své problémy (problémy se jejich pitváním jen zvětšují), nebuď taková fňukna, hypochondr a simulant...a bude ti MNOHEM LÍP...ale narcisi, musíš to dělat i v sobě, vím, že vše zakrýváš před druhými, ale to je právě tvůj problém: nech druhé, ať vidí tvou zbabělost a neschopnost, ať vidí tvé chyby...ono to totiž nevadí, nic to neznamená a navíc je to ani moc nezajímá, možná se pousmějí, možná budou mít dvě vteřiny soucit, ale spíš si toho ani nevšimnou...a hlavně: je to úplně jedno, nejsi středem světa, takových tu bylo...a ještě bude!
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!