Praško: Úzkostné poruchy

SOCIÁLNÍ FOBIE
silný a trvalý strach z nějaké sociální situace
vědí, že strach je nadměrný, neodůvodněný, PŘEHNANÝ A NESMYSLNÝ
strach z očekávání strachu
- strach z toho, že se druzí na vás dívají
- strach toho, že se znemožníte, budete se chovat trapně nebo ponižujícím způsobem
- strach z toho, že budete středem pozornosti
- že budete nepřirozeně vypadat
- mluvit před skupinou
- mluvit před autoritou
- navázat konverzaci
- strach říci si o to, co člověk potřebuje a na co má právo
- vegetativní příznaky při expozici sociálním situacím

psychoanalýza:
strach z trestu od rodičovské autority...snaha vytvořit něco, čím bych ho přesvědčil, že jsem hodnotný...vyhnout se tomu, co by mě v jeho očích znehodnotilo

strach z rodiče se přenese na jiné lidi

strach z veřejného vystupování způsoben skrytým přáním excelovat, být obdivován !!!

rodiče byli nadměrně kritičtí, posmívali se dítěti nebo ho zrapňovali...tyto zraňující introjekty jsou v dospělosti projikovány na další lidi, což vede k soc. úzkosti

a) stud pramení z nevědomého přání být v centru pozornosti


behaviorální:
postupně naučený strach
- výsledkem opakujících zraňujících situací

kognitivní:

soc. fobie je důsledkem manifestace negativního jádrového schématu o sobě jako neschopném a nepřijatelném a druhých jako znehodnocujících ty, kteří nejsou dokonalí (!!!!!!)
- jsou více pozorní na zraňující soc. informace a více se jim vyhýbají (NEVYHÝBEJ SE!)
- posun v implicitní paměti pro soc.-zraňující informace
- více sami sebe neustále posuzují (!!!)
- katastroficky interpretují i malé neg. soc. událsoti


KBT
vytvoření postojů a očekávání vůči sobě i druhým
- tendence se pozorovat a negativně hodnotit
- PŘEDPOKLÁDÁ, že je středem pozornosti a negativního hodnocení od druhých (ILUZE!)
- proto se druhým vyhýbá, takže nerozvíjí soc. dovednosti
- díky nedostatečným soc dovedostem a zvýšené nervozitě jedinec v situacích skutečně selhává, a tím se jeho přesvědčení posiluje

- soc fobik si přeje být mezi lidmi, ale bojí se trapasu, ponížení, ztráty tváře

- přesný popis situací, které vyvolávají strach
- čeho se bojí: co si řeknou druzí, jaké bude mít před druhými projevy úzkosti
- anticipační úzkost (!!!)
EXPOZIČNÍ LÉČBA
- expozice účinnější než progresivní relaxace
- účinnější je přidat KOGNITIVNÍ:
- podle dvou meta-analýzc expozice stejně účinná i bez kognitivn írekonstrukce
- podle třetí meta-analýzy měla expozice i placebo větší účiněk než kontrola, ale významně vyšší účinek mělo KBT
- takže nejednoznačné
- podílí se tedy jistě i sugesce, autosugensce (kognitivní), ale expozice je taky asi důležitá (možná nejvíc)

- relaxace spíše neúčinná

- postupná expozice: člověk zjišťuje, že opravdové nebezpečí opravdu nehrozí (!!!(

- ZPOCHYBŇOVÁNÍ NEGATIVNÍCH MYŠLENEK, KTERÉ ZVYŠUJÍ NAPĚTÍ A ÚZKOST
- TYTO MYŠLENKY ZPOCHYBŇOVAT, NACHÁZET NA NĚ ROZUMNÉ ODPOVĚDI
- PLATNOST NEGATIVNÍCH MYŠLENEK SE SYSTEMATICKY OVĚŘUJE V DANÝCH SITUACÍCH

- aplikovaná relaxace: OSTOVA METODA (!)
expozice:
úzkost klesá - pacientovi může přijít katastrofický scénář nakonec i jako směšný (!)
je třeba zvýšit soc. aktivitu, pravidelně se vystavovat situacím

EXPOZICE OPAKOVANÁ, PRAVIDELNÁ, STUPŇOVANÁ, PRODLUŽOVANÁ POSTUPNĚ




-------------

GAD

zhoršuje se v době volna, pozornost není od starostí odváděna

starosti NEKONTROLOVATELNÉ
podceňují své schopnosti, nadceňují riziko

snaží se starostí zbavit, potlačit - tím je ale paradoxně upevňuje !!!
- narušováno pozitivní metakognicí: musím si dělat starosti, jinak se něco stane


zároveň negativní metakognice: nesmím na to myslet!
to pacientovi brání, aby:
a) starosti promyslel do důsledků, zhodnotil, vyvodil závěry

- přijmout své starosti, přestat je potlačovat, zaujmout k nim POSTOJ POZOROVATELE, tolerovat je, naučit se s nimi žít - pacient k nim přehnaně citlivý, zveličuje je, moc se jimi zabývá

kognitivní vyhýbání: snaha nemyslet na starosti, tím se napětí zmírní, ale úzkost pak volně fluktuuje - a chytí se na banality

přehnané starosti/obavy mají i pozitivní funkce:
- magické vyhýbání se katastrofě: tím, že se tím zabývám, jako bych to i řešil, přemáhal
- vyhýbání se myšlení na aktuálně špatně řešitelné problémy
- vyhýbání se silným emocím
- příprava na určité chování
- posílení motivace

- patologické obavy umožní autonomnímu nervovému systému méně reagovat na averzivní představy - proces obávání tak paradoxně tlumí emoce ! -

- obtížně volí priority, mají priorit příliš mnoho, nepodstatné věci vnímají jako vážný problém, vše je problém, neřeší věci systematicky, ale metodou pokus-omyl, jsou snadno vyčerpaní

obavy/starosti jsou zdánlivým řešením situace/jakoby už tím situace byla řešena, slouží vyhýbavému chování (strachuji se pořád dokola, místo abych s tím začal něco dělat či se vystavil tomu nejhoršímu možnému výsledku)

- místo řešení v chování a emočnímu zpracování (vystavit se strachu) o problému mudruje, intelektualizuje ho, skutečnému řešení se však vyhne

- pacient mají nižší reaktivitu na stresové podněty než zdraví !!!
- - tlak, tep, kortizol po stresujícím podnětu jen malým zvýšením aktivity !!! - evolučně spíše "zmrznutí" než "bojuj nebo uteč"...

pacient se silným emocím vyhýbá, obavy zeslabují i vegetativní reakce, epizody obav/starostí snižují reakci na případný stres

HYPERVIGILANCE: stálá zvýšená pozornost pro možné ohrožení - nechce silné emoce, musí být stále připraven..velmi se silných emocí obává, asi nízká tolerance na ně (špatně je snáší, silně ho zraňují, proto krunýř proti nim paradoxně z úzkostných obav, které jsou nepříjemné, ale nejsou tak intenzivně prožívané jako akutní stres: takže volí raději permanentní napětí/úzkost)

v nebezpečí nereaguje tak silně, ale platí za to stálým něpatím

změnit rigidní kognitivní psotupy, myslet systematicky, z více úhlů pohledu, nevidět vše jen v jediné ohrožující rovině!!!

naučit se snášet silné emoční tělesné reakce!

proti konceptu ABSOLUTNÍHO ZLA
jádrem často STRACH ZE SMRTI - dětské děsivé fantazie
vystavit se těmto katastrofickým představám - a zjistí, že to zas taková hrůza není, že to může být vnímáno až jako směšné, nebo neohrožující, banální,...

problémy řešit chováním, nikoliv obavami, starostmi! ty nic neřeší, problém nafukují, pořád se opakují atd.

vystavit se plně, realisticky a doc detailů nejhorším možným katastrofickým/tragickým scénářům

obavy přetrvávají, protože jsou špatně zpracovány: vracejí se, protože se jim pacient snaží vyhnout - navíc tlumí silnější emoce, takže pacient má slast/zisk z choroby

místo A CO KDYŽ... vystavit se představě UŽ SE TO DĚJE....PRÁVĚ TEĎ, A NEJHŮŘE, JAK VŮBEC MŮŽE!...

habituovat se na představu nejhorších možných událsotí

přehnanost, škodlivost představ

CO NEJHORŠÍHO SE MŮŽE STÁT?
JAKÉ TO MŮŽE MÍT NEJHORŠÍ DŮSLEDKY?
CO BYCH V PŘÍPADĚ KATASTROFY MOHL DĚLAT?
JAKÉ JINÉ ŘEŠENÍ BY JEŠTĚ BYLO MOŽNÉ?

---