18 Hegelovské smíření s diferencí...ve smíření se sama překážka stává svým vlastním řešením...cílem není konečná stabilita, ale CHAOS
smíření v tom, že nás bojující tento boj spojuje...ale nepřestáváme bojovat
19 Adorno kritizuje identitu, ale je třeba spíš vidět, že sama identita je radikální diferencí...NAMÍTÁM: klasický Žižek, převrátí význam, navíc jen zdánlivě, takže to hezky zní...
23 komunismus je kapitalistické fantasma, stejně tak produktivita mimo kapitalismus (!!!)
Marx myslel, že vykořisťování je psolední překážkou větší produktivity práce, ale překážka je ve skutečnsoti hybatel...komunismus je tak skrytým kapitalistickým snem jak rozšířit produktivitu, ale je falešný, protože bez nerovnosti by nebyla motivace...tak to tu Žižek zas obrací a stává se kapitalistickým konzervativcem...myslím, že je to nesmysl, nerovnost motivuje, ale motivuje dle studií i mnohem menší nerovnost, než je teď
29
ontologická neúplnost reality, není ontologicky plně konstituovaná, realita je otevřená a neúplná, takže je tu jiná dimenze, ale jen jako PRÁZDNO, což umožňuje svobodu, aby člověk se stal něčím větším, všechny utopické projekty
41 pozadím mnohosti reality není psdolední prvek, jednota, substance, ale nula/prázdno - neúplnost reality
44 naivita vědy, která nevidí, že její postulování domnělé jediné reality je ovlivněna sociohistorickou praxí naší doby
radikální kulturalizace Foucaulta (vše, včetně chápání přírody, je nahodilý diskurz)
vs. radikální naturalizace Dennetta (vše, včetně kultury, lze vysvětlit pojmy biologické evoluce, tedy memy)
45 materialismus Prázdna a mnohosti (vykrádá Badioua)
48 kvantový indeterminismus nabízí alespoň prostor pro naši teleologickou kauzalitu bez toho, že bychom museli magicky vyřadit kauzalitu přírodní
49 po vzoru neurověd: pod povrchem našeho fenomenálního (sebe)zakoušení není "NIKDO DOMA"..souhlasí, odmítá vědomí substancializovat jako součást reality (jako Chalmers)
49 fuzzičnost reality vytváří prostor pro opravdové tvoření nového
hmota je abstrakce, myšlenková, inteligibilní věc vznikající v kontrastu k pojmu duch/vědomí
50 vulgárně materialistický idealismus Chalmerse, který chce vědomí postulovat jako přírodní sílu vedle gravitace
52 Hegel: "útvar vědomí" není poměřován vnějšími měřítky pravdy, ale imanentně skrze mezeru mezi sebou a svým inscenováním...co je pravda, nakoenc spočívá na našem vlastním rozhodnutí vycházejícím z našich vlastních zákonů, které jsme sami přijali vlastním rozhodnutím (emoce, síla a jistota přesvědčení, pochybnost, nejistota)
nechce přijmout stvoření ex nihilo, tak Badiouvu událost vidí jako část dané situace..neexistuje nic než jediná realita..událost nezakřivuje realitu, ale je tímto zakřivením reality samé...eralita je v bnesouladu sama se sebou, je v ní mezera/trhlina/skulina/prasklina, jde o ontologickou neuravřenost reality...NAMÍTÁM: jen pojmohrátky, navíc Hegel, navíc nechápeme, jak tuto "ont. neuzavřenost" myslet!
každý řád reality je popřením/vymazáním zakládající Události, je tedy perverzní, je redukcí/znovuvepsáním Události do kauzálního řádu reality
jednoduše chce realitu otevřít pro svobodu a zároveň nechce postulovat zásvětní rovinu, nechce imanentismus, ale nakonec vlastně volí Deleuzův imenentismus, který je - stejně jako u Deleuze - otevřený, spontánní, samoorganizující, umožňující vznik skutečně nového, které ale nevzniká z ničeho nebo zásahem božské zásvětní roviny nebo "síly vědomí", ale vzniká díky otevřenosti reality samé, což je imanetistický monismus Hegela
má poznámka: vědomí se snaží samo sebe vsadit do světa, který předtím samo vytvořilo, jako jeho pouhá část...jako dodatečná indegrience světa...vědomí samo vytvoří svět, a z vlastní teorie světa pak vyvodí, že samo neexistuje...ale samozřejmě zde substancializuji vědomí, což je chyba
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!