CO JE TVOJE TĚLO?
co je to tělo? agregát, komplex, slepenina a) zrakového těla, s ním b) korelujících hmatu podobných tělesných vjemů (somatostezie), které jsou námi už automaticky zařazovány někam do zrakového těla a c) zvukových dat, zejména vnitřního (ale i nahlas pronášeného) hlasu...je to asociativní ne-nutné spojení, pouhá korelace, časová styčnost těchto tří druhů dat
tvé zrakové tělo je jakási v čase identická struktura/konfigurace zrakových dat, tedy barevných skvrn (samozřejmě i se změnami, např. ztloustnutím)...
ale nepředstavuj si zrakové tělo jako prostorový objekt, to už je konstrukce poskládaná z mnoha "fotografií", mnoha zrakových rovin, obrázků tvého těla...zrakové tělo je ale primárně prožitkově jen sérií mnoha obrázků, plochých zrakových rovin, obrazů...
a co tvoje hmatové tělo (komplex tělesných dat) a tvůj vnitřní hlas a mluvený hlas (komplex zvukových dat, který je připisován zrakovému tělu)?...mmch., tvůj vnitřní hlas je paměťově vytvářen z kopií tvého dříve mluveného hlasu...takže je to vlastně aktivace vzpomínky na zvuky hlasu těla...
hmatové tělo neexistuje, je zde jen momentální hmatový vjem, který je vždy jen jeden a je vystřídán jiným, byť může nějakou dobu přetrvávat
vnímáš snad svoje hmatové tělo jako celek? ne, vnímáš vždy jen nějakou jeho část...třeba počitek části ruky nebo nohy...i to je nepřesné...hmatové tělo nevnímáš vůbec, spíše vnímáš nějaký hmatový počitek, který si okamžitě umístíš do nějakého místa zrakové roviny, zrakového těla, byť empiricky tam vůbec není! nevidíš tam přece hmatový počitek, jen ho tam automaticky zařadíš! proč? nevíš, jen to děláš...někdy zde ale jsou jasnější korelace: když je zrakový vjem ruky pozměněný nějakou destrukcí (třeba se říznu), koreluje s tím časově a pravidelně (pravidelný časový souběh, styk, styčnost) tělesný vjem bolesti...
máme vytvořenou jakousi tělovou mapu/schéma...to je však jenom vizuální, zrakové...jde o zrakové představy neurčitého zrakového těla, jeho chudé animace/vizualizace...když si představuješ svou mimiku, to, jak se tváříš, nevizualizuješ si celou hlavu, ale někdy neurčitě - velmi neurčitě - jak je asi zvenčí tvůj výraz vidět...
a co hlas, ať už vnitřní nebo skutečně vyslovovaný nahlas? je to opět sekvence rozličných zvuků, nic trvalého v něm nepřetrvává
nejtrvalejší věcí - přesněji JEDINOU trvalou věcí - je zrakové tělo...co to je? barevné skvrny různých tvarů a velikostí a jejich relativně stabilní shluk, agregát...
JEDINÉ, za co se tedy můžeš pokládat, je právě shluk barevných skvrn, kterému říkáme zrakové tělo, jednoduše vizuální obrázky těla či přesněji jejich stabilní konfigurace, struktura hlavních vztahů těchto barevných skvrn (skvrna nos, skvrna ruka,...každá ze skvrn se zase dělí na množinu menších skvrn...)...
někdo by namítl, že trvalé jsou myšlenky: mohou se objevovat stále stejné posloupnosti slov, zvuků vnitřního hlasu, vnitřní řeči...jenomže jsi myšlenkou? a kterou? jsi tu jen tehdy, když je tu ona? to by si neměl dlouhého trvání...!
někdo by řekl, že je celou množinou, komplexem, koherentním systémem svých přesvědčení nebo svým osobním příběhem, osobní historií/autobiografií: je příběh či množina či i jen konkrétní přesvědčení nebo myšlenka něco osobního, je v tom Já???? ne, není...
navíc, myšlenku ani přesvědčení ve vědomí nevnímáš a neprožíváš, jen ti v něm zní zvuk jejich slov (ve vnitřní či nahlas mluvené řeči)...
samozřejmě se lze pokládat za fyzikalistický konstrukt z těchto dat odvozený: za hmotné tělo...ovšem to je jen neosobním sledem neosobních stavů...žádné já v tom není...
nakolik si vizualizujeme hmatové tělo?
vlastně obvykle moc ne, spíše máme představu neurčité plochy (je to schéma, dalo by se snad říci, že ani NEMÁ BARVU: ale ne v tom smyslu, že ho vidím bezbarvě, že vidím jakousi bezbarvost, ale že je představováno tak letmo, že barevnost není zaznamenána či uvědomována), roviny, v její části je naše tělo (jako její část) a tělesné vjemy pak umísťujeme do ní: víc nahoře, dole, níž, vedle, u,...
tvé zrakové tělo je jakási v čase identická struktura/konfigurace zrakových dat, tedy barevných skvrn (samozřejmě i se změnami, např. ztloustnutím)...
ale nepředstavuj si zrakové tělo jako prostorový objekt, to už je konstrukce poskládaná z mnoha "fotografií", mnoha zrakových rovin, obrázků tvého těla...zrakové tělo je ale primárně prožitkově jen sérií mnoha obrázků, plochých zrakových rovin, obrazů...
a co tvoje hmatové tělo (komplex tělesných dat) a tvůj vnitřní hlas a mluvený hlas (komplex zvukových dat, který je připisován zrakovému tělu)?...mmch., tvůj vnitřní hlas je paměťově vytvářen z kopií tvého dříve mluveného hlasu...takže je to vlastně aktivace vzpomínky na zvuky hlasu těla...
hmatové tělo neexistuje, je zde jen momentální hmatový vjem, který je vždy jen jeden a je vystřídán jiným, byť může nějakou dobu přetrvávat
vnímáš snad svoje hmatové tělo jako celek? ne, vnímáš vždy jen nějakou jeho část...třeba počitek části ruky nebo nohy...i to je nepřesné...hmatové tělo nevnímáš vůbec, spíše vnímáš nějaký hmatový počitek, který si okamžitě umístíš do nějakého místa zrakové roviny, zrakového těla, byť empiricky tam vůbec není! nevidíš tam přece hmatový počitek, jen ho tam automaticky zařadíš! proč? nevíš, jen to děláš...někdy zde ale jsou jasnější korelace: když je zrakový vjem ruky pozměněný nějakou destrukcí (třeba se říznu), koreluje s tím časově a pravidelně (pravidelný časový souběh, styk, styčnost) tělesný vjem bolesti...
máme vytvořenou jakousi tělovou mapu/schéma...to je však jenom vizuální, zrakové...jde o zrakové představy neurčitého zrakového těla, jeho chudé animace/vizualizace...když si představuješ svou mimiku, to, jak se tváříš, nevizualizuješ si celou hlavu, ale někdy neurčitě - velmi neurčitě - jak je asi zvenčí tvůj výraz vidět...
a co hlas, ať už vnitřní nebo skutečně vyslovovaný nahlas? je to opět sekvence rozličných zvuků, nic trvalého v něm nepřetrvává
nejtrvalejší věcí - přesněji JEDINOU trvalou věcí - je zrakové tělo...co to je? barevné skvrny různých tvarů a velikostí a jejich relativně stabilní shluk, agregát...
JEDINÉ, za co se tedy můžeš pokládat, je právě shluk barevných skvrn, kterému říkáme zrakové tělo, jednoduše vizuální obrázky těla či přesněji jejich stabilní konfigurace, struktura hlavních vztahů těchto barevných skvrn (skvrna nos, skvrna ruka,...každá ze skvrn se zase dělí na množinu menších skvrn...)...
někdo by namítl, že trvalé jsou myšlenky: mohou se objevovat stále stejné posloupnosti slov, zvuků vnitřního hlasu, vnitřní řeči...jenomže jsi myšlenkou? a kterou? jsi tu jen tehdy, když je tu ona? to by si neměl dlouhého trvání...!
někdo by řekl, že je celou množinou, komplexem, koherentním systémem svých přesvědčení nebo svým osobním příběhem, osobní historií/autobiografií: je příběh či množina či i jen konkrétní přesvědčení nebo myšlenka něco osobního, je v tom Já???? ne, není...
navíc, myšlenku ani přesvědčení ve vědomí nevnímáš a neprožíváš, jen ti v něm zní zvuk jejich slov (ve vnitřní či nahlas mluvené řeči)...
samozřejmě se lze pokládat za fyzikalistický konstrukt z těchto dat odvozený: za hmotné tělo...ovšem to je jen neosobním sledem neosobních stavů...žádné já v tom není...
nakolik si vizualizujeme hmatové tělo?
vlastně obvykle moc ne, spíše máme představu neurčité plochy (je to schéma, dalo by se snad říci, že ani NEMÁ BARVU: ale ne v tom smyslu, že ho vidím bezbarvě, že vidím jakousi bezbarvost, ale že je představováno tak letmo, že barevnost není zaznamenána či uvědomována), roviny, v její části je naše tělo (jako její část) a tělesné vjemy pak umísťujeme do ní: víc nahoře, dole, níž, vedle, u,...
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!