opravdu máme prožitek VOLBY? Volba může být snad skokovým zastavením přemítání, po kterém skokově následuje čin...tedy přesněji přechod z myšlení do vnímání pohybu...k tomu ale netřeba subjekt!
Volba - to asi uznáš - není elementární danost typu vjemu červené, ale spíše jakýsi přechod, skok. Skok z myšlení k činu, z procesu váhání do procesu vnímání pohybu končetin, který nazýváme čin. Takže volba se v tomto těle jistě mnohokrát děje, v Tvém těle taky. Ale je to něco mnohem jednoduššího a mechaničtějšího, než se zdá, když se začteme do pojetí svobody v hezkých knížkách třeba existencialistů nebo sv. Tomáše...
ty myslíš, že jsi ve volbě přítomen TY. Ty, který vědomě volíš, vědomě kontroluješ. To jsou hezká slova. Ale já to tam nevidím. Možná ty ano...Mám nápad, jak tvá představa vznikla: vidíme své i jiná těla něco dělat, tedy předpokládáme, že tato těla jsou jakousi jednotou, která dělá, koná, volí. Tím, že těla jsou koordinovaná a integrovaná, máme zčásti pravdu. Jenomže těla jsou jen stroje, neosobní mechanismy s pocity a myšlenkami...není v nich Král, který by je řídil. Tělo se řídí samoorganizačně jako mraveniště: jenom to u obou vypadá, že mají vládce, který vše organizuje...Ve skutečnosti tam nikdo takový není, nevládne: stroj těla si vystačí bez dozoru a dohledu...
lže přemítat o bodu zlomu, než dojde od představy pohybu ruky k reálnému pohnutí ruky, k reálnému začátku tohoto pohybu...lze to opakovaně zkoušet...někdy zde žádný zlom není, je to volný přechod...jindy tam je určité napětí, jakoby skoková změna, sevření, možná dané přílišným soustředěním: ruka už je paralyzovaná tím, jak na ni upíráme s námahou pozornost, abychom se dopátrali dna, podstaty oné údajné VOLBY...ale ani v jednom z těchto případů tam nejsem JÁ..."já" je až dodatečný soud, dodatečná rekonstrukce, v níž si do akce přemítání, akce plánování, akce volení, akce pohybování rukou i do skoro každé další akce vždy přidáme subjekt, který akci údajně řídí, má, vlastní, kontroluje, dozoruje...
zdá se, že meditace vede do stavu zpomalení, zklidnění psychických dějů, do uvolnění vyznačujícího se pocity stability, stálosti, což může vyvolat iluzi věčného Pozorovatele...
Tělo samozřejmě volí, provádí operaci vyhodnocování plusů a minusů různých alternativ. V tomto smyslu volení existuje, proces rozhodování je vlastně procesem počítání, vypočítávání, vyhodnocování, kdy vypočítáváme klady a zápory různých možností, obvykle chaoticky, na přeskáčku, s emocemi váhání, napětí, zmatku, nejistoty...Neexistuje však prožitek jakéhosi volního aktu volby či volení, prožitek, v němž je volba jakýmsi mým činem, aktem, který řídím či ho mám k dispozici...Spíše se ve vědomí vypočítávají různé možnosti, najednou dojde k zlomu, přeskoku a je už - SAMO - rozhodnuto: výsledek je zde...
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!