JÁ?!

JÁ je jakákoliv trvalá entita, která do jisté míry kontroluje tělo a přetrvává (alespoň) po čas jeho existence

základní vlastností JÁ je trvalost...dále vůle, schopnost kontrolovat tělo...dále schopnost pociťovat, mít vjemy...dále je JÁ něco, tedy entita, věc, má tedy své hranice a svou jednotu...

Takže ty tedy chápeš Já jako poznávajícího, jako poznávající subjekt, jak je libo. Musí však mít vlastnost trvalosti, jednotu, hranice. Ty si mluvil o vůli, proto jsem zahrnul i ji...Navíc Já musí být živá a současně rozumová substance i jako poznávající subjekt. Ale hlavně: podívej se na sebe či do sebe a hledej v sobě své já. Vidíš ho? Vnímáš, prožíváš, zakoušíš ho? Jak vypadá? Jaké má vlastnosti, jakou má charakteristiku, podobu? Mění se, je trvalé? Je jedno? Kde je? Je tam pořád? Já žádné já nevidím: jen různá qualia, tedy např. žlutou, napětí svalů, zvuk věty, bolest,... Zdá se, že jediné, co skutečně bezpečně je, jsou qualia...qualia, která nikdo nevnímá, která jednoduše jsou, objevují se, mizí a jsou střídána jinými.

JÁ: NENALEZENO!!!

Já si představujeme jako věc/objekt/předmět, jako cosi, jako něco, jako entitu, jako substanci, jako danost, která má tělo, vlastní ho, přísluší jí, přináleží jí...

Ale je to?

Co by to mohlo či mělo být?

Co je to vlastně věc/předmět, kterým by Já mělo být? Obvykle je za předmět považovaný viděný objekt, přestože tělesná data a zvuková data jsou také objekty v širším smyslu, ale mi po Já chceme, aby bylo agentem, aktérem, konatelem/jednatelem, tím, kdo něco dělá, a to by více splňoval zrakový objekt než objekt sluchový...I když i tělesný pocit by mohl jistě něco dělat a být tak kauzálním agentem/konatelem...Jenomže s Já si spojujeme trvalost, což tělesné vjemy a zvuky zcela postrádají!!

Z tří základních kategorií (zraková, sluchová a tělesná data) by Já kvůli trvalosti mohlo být jedině zrakovým datem či kombinací zrakových dat. Sluchová a tělesná data totiž evidentně velmi rychle pomíjejí, zatímco kombinace jistých zrakových dat někdy dlouho přetrvávají (třeba zrakový vjem brněnského Petrova...). Žádné Já však nikde ve zrakovém světě nevidíme.

Takže si Já představujeme jako zrakový objekt, a přitom zde nic takového nevidíme...

Zbude jen viditelné zrakové tělo, které se však neustále mění a je tu jen neosobní obrázek jeho neosobních pochodů, nic víc...

Já by ještě mohlo být samotným procesem poznávání, takříkajíc proudem vědomí. Jenomže každý proces je vlastně jen neosobní posloupnost/sekvence stavů, takže zase žádná možnost pro to, že by v tom bylo nějaké Já. V procesu totiž není přítomná žádná trvalá entita.

A trvalost je to, co po Já nutně požadujeme.

Já tedy nikde není...