když se nesoustředíme vůbec, produkujeme často myšlenkový balast, ale občas i perlu, ale trvá to déle...slabé soustředění je skoro stejně dobré jako silné soustředění, mýlíme se, když si myslíme, že je zde přímá úměra soustředění a výsledku...my však skrze "pomalé myšlení" chceme předešlé výsledky vyspravit, opravit, zdokonalit, ovšem výsledek často neodpovídá námaze
původě soustředění vzniklo z napínání zraku u lovců, pak se přeneslo do každé soustředěné akce: myšlení, hra na piáno atd.
co je to soustředění? udržujeme se u tématu, je to pomalé opakování v mysli klíčových slov, otázky, jejíž řešení hledáme, třeba i několikrát za sebou...jde o disciplinovanost, snahu dodržet přesnou sekvenci kroků...
soustředění je velmi podobné vybavování dat z paměti, myšlení je hodně o paměti: vybavujeme paměťová data a nově je slepujeme, spojujeme
soustředění je jistá disciplinovanost zůstat u tématu, myšlení totiž normálně má zvyk odbíhat, toulat se, měnit téma, nebaví ho držet jednotnou linku
soustředění lze částečně nahradit časem: místo soustředěnosti déle čekat, až "orákulum", tedy nevědomý zdroj v nás chytřejší než my sami promluví, na otázku vždy přijde totiž nějaká odpověď, vždy řešení problému už nějak známe
myšlení je vlastně vždy hádáním, tipováním, střílením do prázdna a následným opravováním, revidováním
když se nesoustředíme, na otázku odpovíme asociací, pak nastupuje "myšlení rychlé", které bychom měli častěji aplikovat, ale neděláme to...proč ne? myslíme si, že je lepší promyslet věci dále, pak neděláme žádné akce a jen hloubáme
"myšlení rychlé" je často dobré, oslovují ho psychologové, když chtějí vyplnit dotazník: napiš první, co tě napadne, ale ne asociaci, ale o čem jsi skutečně přesvědčen, ale nepřemýšlej o tom moc!
zenbuddhisté často používají jen asociace nebo myšlení rychlé, někdy i myšlení pomalé, ale jen když je potřeba...nemají potřebu toulající mysli, tedy pořád myslet a toulat se v představách, ale využijí myšlení jen když je třeba: velmi často stačí rychlé myšlení
rychlé a pomalé myšlení tak označil Kahneman, je to něco jako cit a rozum, plazí mozek vs. neokortex
není "rychlé myšlení" zbrklé? ne, je to sebe-revidující se metoda
myšlení je vždy brainstorming, chaos slov: tipuji, hádám, střílím do prázdna, následně reviduji, opravuji, jsem disciplinován a cvičen klást si protipříklady, námitky
když se nesoustředíme vůbec, produkujeme často myšlenkový balast, ale občas i perlu, ale trvá to déle...slabé soustředění je skoro stejně dobré jako silné soustředění, mýlíme se, když si myslíme, že je zde přímá úměra soustředění a výsledku...my však skrze "pomalé myšlení" chceme předešlé výsledky vyspravit, opravit, zdokonalit, ovšem výsledek často neodpovídá námaze
soustředění je velmi podobné vybavování dat z paměti, myšlení je hodně o paměti: vybavujeme paměťová data a nově je slepujeme, spojujeme
co v nás vzbuzuje víc napětí, zraková nebo sluchová data? asi sluchová, tedy slova vnitřní řeči, hlvně když se týkají nás, ega
dobrou metodou je zkoušet "rychlé myšlení": položit otázku a počkat si na odpověď...přijde hned jako asociace, to můžeme zamítnout, vyčkávat, počkat, co přijde pak, takto získáme přehled/mapu o své mysli: nejprve mluví plazí mozek, pak neokortex...u někoho se ke slovu dostane hned výsledek, k němuž dospěl z předešlých úvah "pomalého myšlení", u jiného se dřív aktivuje plazí impulzivní mozek...jde asi o rychlost, s níž se vybavují data z paměti: když rychleji, přijde jako první odpověď na otázku poslední výsledek posledního zpracovávání otázky "pomalým myšlením", tedy neokortexem, když pomaleji, nejprve "promluví" plazí mozek
pomalé myšlení se bojí akce
rychlé myšlení: zeptej se a dostaneš odpověď: ne volné asociace, které přijdou jako první, ale to, o čem jsi přesvědčen bez dlouhého přemýšlení
pomalé myšlení je dobré, když k němu svolí a chce ho rychlé myšlení, ale ne tehdy, když ho startuje věčně toulající se (toulavá) mysl, která nechce akci, ale jen stálé omílání, přemítání...
na začátku situace či problému je rychlé myšlení, které někdy svolí k dalšímu rozvíjení v pomalém myšlení, a to je v pořádku...problém je tehdy, když toulající mysl začne sama od sebe produkovat bezúčelně pomalé myšlení, které nás pasivizuje od akce...samozřejmě nás může i uvolňovat, pokud není moc soustředěné a netýká se ega v negativních kontextech
bojíme se rychlého myšlení a to je chyba
je třeba říkat to první: zeptat se, a vždy už nějakou odpověď hned máme...bojíme se "rychlého myšlení" neoprávněně, někdy je lepší, vede k akci, když je naopak zbrklé, samo nás navede k vlastní auto-revizi
sekvence kroků z otázky na řešení ti přiblíží strukturu vlastního mozku: nejprve zareaguje asociace, pak plazí mozek, pak se z paměti vybaví poslední výsledek minulého rozvažování "pomalého myšlení", tedy neokortexu, tedy šedé kůry mozkové
původě soustředění vzniklo z napínání zraku u lovců, pak se přeneslo do každé soustředěné akce: myšlení, hra na piáno atd.
z čeho je bolest hlavy? od napjatého poslouchání, kterému říkáme soustředěné myšlení...vyvynulo se od nočních savců, tedy našich předků, kteří soustředěně naslouchali, zda z noční tmy nepřijde predátor či dravec...stejně se nám napínají svaly na hlavě kolem uší, hlavně na spáncích, jako nočním savcům: není to kvůli mozku, který máme nahodile také na hlavě, ale kvůli uším a očím
co v nás vzbuzuje víc napětí, zraková nebo sluchová data? asi sluchová, tedy slova vnitřní řeči, hlvně když se týkají nás, ega
dobrou metodou je zkoušet "rychlé myšlení": položit otázku a počkat si na odpověď...přijde hned jako asociace, to můžeme zamítnout, vyčkávat, počkat, co přijde pak, takto získáme přehled/mapu o své mysli: nejprve mluví plazí mozek, pak neokortex...u někoho se ke slovu dostane hned výsledek, k němuž dospěl z předešlých úvah "pomalého myšlení", u jiného se dřív aktivuje plazí impulzivní mozek...jde asi o rychlost, s níž se vybavují data z paměti: když rychleji, přijde jako první odpověď na otázku poslední výsledek posledního zpracovávání otázky "pomalým myšlením", tedy neokortexem, když pomaleji, nejprve "promluví" plazí mozek
pomalé myšlení se bojí akce
rychlé myšlení: zeptej se a dostaneš odpověď: ne volné asociace, které přijdou jako první, ale to, o čem jsi přesvědčen bez dlouhého přemýšlení
pomalé myšlení je dobré, když k němu svolí a chce ho rychlé myšlení, ale ne tehdy, když ho startuje věčně toulající se (toulavá) mysl, která nechce akci, ale jen stálé omílání, přemítání...
na začátku situace či problému je rychlé myšlení, které někdy svolí k dalšímu rozvíjení v pomalém myšlení, a to je v pořádku...problém je tehdy, když toulající mysl začne sama od sebe produkovat bezúčelně pomalé myšlení, které nás pasivizuje od akce...samozřejmě nás může i uvolňovat, pokud není moc soustředěné a netýká se ega v negativních kontextech
bojíme se rychlého myšlení a to je chyba
je třeba říkat to první: zeptat se, a vždy už nějakou odpověď hned máme...bojíme se "rychlého myšlení" neoprávněně, někdy je lepší, vede k akci, když je naopak zbrklé, samo nás navede k vlastní auto-revizi
sekvence kroků z otázky na řešení ti přiblíží strukturu vlastního mozku: nejprve zareaguje asociace, pak plazí mozek, pak se z paměti vybaví poslední výsledek minulého rozvažování "pomalého myšlení", tedy neokortexu, tedy šedé kůry mozkové
původě soustředění vzniklo z napínání zraku u lovců, pak se přeneslo do každé soustředěné akce: myšlení, hra na piáno atd.
z čeho je bolest hlavy? od napjatého poslouchání, kterému říkáme soustředěné myšlení...vyvynulo se od nočních savců, tedy našich předků, kteří soustředěně naslouchali, zda z noční tmy nepřijde predátor či dravec...stejně se nám napínají svaly na hlavě kolem uší, hlavně na spáncích, jako nočním savcům: není to kvůli mozku, který máme nahodile také na hlavě, ale kvůli uším a očím
volíme? ne, volba probíhá ve slovech, ale nevolíme samotná slova a věty volby, nevolíme sekvenci slov, které jsou volbou a ani to, kdy a jak přijdou...nevolíme slova našich vět, a když je někdy výjimečně volíme, tak skrze předchůdná už nezvolená slova a věty
jde mi o to, že proces volení se děje skrze slova, věty, nějaké emoce, emoční či jakoby psychické trhnutí (třeba EHM, AHA, JO, TAK,...) a tyto komponenty, ani jejich celky, ani jejich posloupnost si nevolíme...příklad: PŮJDU VEN...HM...JO..EMOCE POCHYB...NE, NEPŮJDU,...TAK CO?...NEVÍM...ČEKAJÍ NA MĚ...ALE CO...HM...EMOCE PŘESVĚDČENÍ...TAK JO, JASNĚ, JDU!...
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!