SPORTOVAT NEBO NE?
prožitkově je sport často jenom námaha
každý pohyb svalů totiž je prožitkově strastiplný, je to jistá - větší nebo menší - námaha, úsilí, tíže, napětí, snaha
náš motivační systém někdy - jako v tomto případě - na negativní prožitky paradoxně bohužel nereaguje odporem, takže v nich pokračujeme
mnozí sportovci jsou tak jako masochisté: nadšeně zesilují činnost, ze které mají permanentní strast až bolest, utrpení...zvýšená námaha přechází totiž až do fyzické bolesti...
jistě, námaha těla, která je strastí (jiná strast než námaha neboli napětí tělesných svalů asi neexistuje, pomineme-li viscerální vjemy v žaludku, když je nám zle z jídla či strachu) při sportu, může přinášet radost, což je uvolnění jiných částí těla
je však třeba vždy zvážit, zda je radost stejně silná a stejně dlouhodobá jako námaha svalů
myslím, že tomu tak často není: při vysokohorské turistice se dřu dlouho na vysokou horu, pociťuji bolest, námahu, napětí, abych pak měl pouze chvilkovou radost, tedy uvolnění těla, nahoře...
dále je třeba uvážit, co je ona regenerace, údajně slastné odpočívání po sportu: často to není slastné, ale jen jsme rádi za to, že už máme konečně klid, že už bolest či námaha/napětí ze svalů postupně odchází, mizí...žádný pozitivní prožitek v tom nemusí být, cítíme jen úlevu z postupného vyhasínání bolesti či napětí, zatnutí, stažení...
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!