pokojná, protože v mánii je i křeč, skákání, tedy napětí, což je strast
--
DEPRESE, LÉČBA A PŘEHÁNĚNÍ
deprese je napětí střední části těla, tedy hrudi a břicha, antidepresiva a léčba ovlivňuje mozek tak, aby dané části uvolnil
deprese je tedy jen sevřenost středu těla
a léčba je uvolnění středu těla
proč nám tak vadí sevřenost středu těla?
napětí těchto svalů ve středu těla nám vadí více než napětí jiných částí těla, např. paží či nohou...kdyby tomu tak nebylo, vadil by nám běh, kde jsou napjaté nohy, stejně jako deprese, čemuž tak není...běh naopak střed těla uvolňuje, což je slast
často za to, že nám vadí spíše napětí středu těla než zbytku těla může možná spíše náš motivační systém, který nám vytváří odpor k tomuto druhu napětí, zatímco nevytváří odpor k napětí třeba paží či nohou (alespoň ne tak velký)...tento motivační systém navíc může produkovat věty, že je bolest středu těla (břicho, střed hrudi) hrozná, tato slova přehání nebo lžou, a to nás vede k někdy zbytečné léčbě
někdy však napětí středu těla může být opravdu strastné, pak je léčba samozřejmě důležitá...i když ani zde nelze vyloučit, že za některé sebevraždy v těchto stavech může spíše dysfunkční motivační systém, který lhal, že prožitek strasti je hrozný, i když prožitkově ve skutečnosti nebyl, a tato lživá slova dohnala dotyčnému k sebevražednému jednání
podobně s úzkostí...sledujme ji a zvažme, zda její prožitek je až tak hrozný
jistě, příjemný není, ale je tak moc hrozný??
--může být i napětí radostí? ne, radost je vždy uvolnění nebo hmatový vjem, který se uvolnění podobá nebo jindy zas pocit, který je přímo uvolněním některých svalů těla či toto uvolnění korelačně přímo doprovází...
---
strach je často jen vnímání bušení srdce a sevření žaludku, což není příliš velká strast...jen to produkuje věty jako TO JE HRŮZA, TO JE PROBLÉM, BUDE SE TO ZHORŠOVAT, AŽ NASTANE OBÁVANÁ SITUACE, BUDE TO JEŠTĚ HORŠÍ...tyto věty lžou a nebo přehánějí, ale tím, že jim věříme, ovlivňují naše činy...jdeme se kvůli nim třeba bezdůvodně léčit k psychologovi a všude (i sobě) si stěžujeme, i když trpíme jen lehkým bušem srdce a lehkým sevřením žaludku, ale naše interpretace, lživé myšlenkové soudy nás k tomu dovedou...
--
když U.G. Krišnamurtí říkal, ať sledujeme zvuk slov a ne jejich význam, co tím myslel? ať nehledáme ke slovům asociace, ale mnohem pozorněji sledujeme jejich zvuk...většinou jsme totiž nepozorní, protože se nevědomé části mozku snaží na slova navazovat dalšími slovy...když by se celý mozek soustředil jen na zvuk slov, nepokračoval by v jejich produkci
--
co přesně se děje, když myslíme? hledáme vztahy, propojení, což jsou letmé prostorové vizualizace, animace, schémata, grafy, diagramy, tabulky, funkce, vizualizované vztahy, propojení
--
není slastné uvolnění tělesných svalů z opery vyšší či alespoň jiné než slastné tělesné uvolnění svalů z masáže? ne nutně
--
problémem je jen napětí středu těla
střed těla se napíná tehdy, když myslíme či vidíme (třeba jev ve vizuálních fantaziích, představách), že se děje něco, co slovně pokládáme za významné
když jsme otrávení, může to způsobit paradoxně uvolnění čili OCHABNUTÍ čili pasivizaci, vypnutí mnoha částí těla, ale toto uvolnění není strastné, je bez emocí, bez slasti i strasti...strastiplnost zahořklosti či otrávenosti, zapšklosti je způsobena napětím některých svalů ve středu těla
veškeré zlo - kromě fyzické bolesti - je jen napětí určitých tělesných svalů ve středu těla
veškerým dobrem je pak uvolnění těchto svalů!
osvícenému člověku je pak všechno docela lhostejné, takže má střed těla docela uvolněný
proč nám vadí právě napětí ve středu těla a ne jinde?
tělo nás takto řídí, motivuje, vybírá naše preference...nesmí nám vadit napětí končetin, protože jejich napětí, námaha, stažení, tedy pohyb je nezbytný k řadě úkolů
--
všimněme si toho, co vlastně je myšlení: vždy jen propojení dvou čí tří znaků, hledání vztahu mezi nimi...na vědomé úrovni je pak jen neurčitý plánek, mapa, obrázek, schémata tohoto jejich vztahu či propojení
--
chtěl bys poznat podstatu světa, i když by se tě tato znalost nijak netýkala? možná jen z letmé zvědavosti, jako nějaký odlišný svět ve sci-fi: tedy velmi málo
pravda nás zajímá jen tehdy, když se nás týká!
jinak je nám lhostejná...
--
co je to sugesce či autosugesce čili auto-hypnóza?
slova jsou čarovná, mají moc, říkáme-li si pro sebe něco, navíc hlasem vnitřním, ale emočně zabarveným, ovlivní nás to...
obecně má emoční zabarvenost vnitřního hlasu význam: u strachu je tento vnitřní hlas velice hlasitý a rychlý, u rezignace zase velmi pomalý a tupý, byť může říkat stejná slova jako u strachu...
vnitřní poslouchání tohoto vnitřního zvuku je sice prožitkově neutrální, ale může spouštět celou kaskádu napětí tělesných svalů ve středu těla, tedy strast...
--
jak uvolnit napětí ve středu těla, tedy jediné zlo - kromě fyzické bolesti - které známe?
dobré je samozřejmě přestat si MYSLET, tedy opakovat vnitřním hlasem stereotypně slova, že TOTO JE HRŮZA, TOTO JE STRAŠNÉ, TOTO JE PROBLÉM, TOTO JE NEŘEŠITELNÉ, TAK TOTO UŽ JE SKUTEČNĚ VÁŽNÉ, TO JE KONEC...
skládáme si příběh vzestupů a pádů, ve skutečnosti však prožíváme jen chvíle uvolnění tělesných svalů hlavně ve středu těla, tedy slasti nebo chvíle napětí neboli námahy tělesných svalů hlavně ve středu těla, tedy strasti...
--
je uvolnění svalů vždy slastné? určitě ne, někdy je prožitkově neutrální...podobně je napětí svalů někdy prožitkově neutrální nebo je zcela mimo vědomí nebo na jeho okraji/pozadí, když třeba běžíme klasickou trasu a jsme trénovaní...
--
samozřejmě však z nějaké evidence vždy vycházíme, ať už Bůh jako hypotetický garant pravdy je či není...kdykoliv mluvím, něco předpokládám, něco zastávám...jinak bych nemohl říci nic...a i když řeknu, že můj předpoklad je jen pravděpodobný, musím věřit nějaké teorii pravděpodobnosti, podle které tuto pravděpodobnost stanovím...ale i této teorii pravděpodobnosti samozřejmě mohu věřit třeba jen pravděpodobně! :-)
--
strast je napětí ve středu hrudi, v břichu, v mimických svalech nebo na svalech lebky?!!
samozřejmě strach provází často i ztuhnutí prsních svalů, někdy i ztuhnutí, tedy námaha neboli napětí paží a nohou...
samozřejmě jsou zde příčiny toho...nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že příčinami jsou vizuální fantazijní obrázky doprovázené emočně naléhavým hulákáním vnitřního hlasu, že je to HRŮZA, viď?
Skutečná deprese tě nevypne: cítíš při ní velké napětí ve středu těla, to je aktivizace jistých částí středu těla, nikoliv jeho vypnutí. Toto napětí ve středu těla způsobuje vypnutí čili ochablost (která sama není strastná, ale brání pohybu) paží a rukou, proto jsou depresivní pacienti nehybní či málo aktivní...
Příčinou skutečné deprese jsou obvykle zkreslená fakta, tedy fantazijní obrázky a přehnané věty, které řve tvůj emočně zabarvený vnitřní hlas...Ale ty samy nebolí...strastiplné je až napětí středu těla!
Souhlasím v tom, že mechanické uvolňování středu těla nemusí dlouhodobě od deprese zabrat, je třeba změnit fantazijní obrázky a emočně naléhavé věty, které jsou příčinou tohoto napětí středu těla (plus napětí někdy mimiky obličeje a kůže na temeni i týlu lebky, někdy i ztuhnutí čili napětí paží a nohou) a budou se vracet, i když napětí krátkodobě mechanicky uvolníme...
---
jde jen o to se VYČISTIT různými mechanickými, tělesnými, meditačními a dechovými či protahovacími TECHNIKAMI...tedy uvolnit napětí a zatuhliny ve středu těla...sám jsem si to prožil...měl jsem depku asi dva týdny, padl jsem v meditaci do ticha a můj mozek mi automaticky rozevřel napětí ve středu hrudi co mě tam dva týdny trápilo a já byl pak řadu týdnů jako vyměněný, pročištěný, zkrátka se mi uvolnil střed těla...a víš co ještě? víš kudy jdou čakry? střed těla, tedy trup a lebka...přesně tam nás to svírá, přesně tam je napětí, jediné utrpení, které existuje...některé čakry jsou přesně v nejstrastiplnějších místech...tedy střed hrudi, břicho, mimické svaly, svaly na lebce...jiné čakry jsou v neslastnějších místech, tedy žaludek, genitálie, radost cítíme i jako provzdušňující uvolnění hlavy...
je zajímavé, že nejstratiplnější části těla, tedy střed hrudi (průdušky) a břicho nemasírujeme...asi je lepší masírovat šíji, záda, krk, a tím se pak uvolní i ony...zřejmě na přímé mechanické rozmasírování čili natahování nezabírají tak dobře...
Já teď vidím tuto cestu, tento svůj momentální životní program: UVOLŇUJ SE VŠUDE A ZA VŠECH OKOLNOSTÍ, NEHLEDEJ ŽÁDNÉ JINÉ ČI EXTRÉMNÍ ČI EXOTICKÉ PODMÍNKY, UVOLŇUJ SE V BĚŽNÉM ŽIVOTĚ, HLEDEJ ZDROJE NAPĚTÍ A HLEDEJ KDY A KDE A ZA JAKÝCH SITUACÍ A PODMÍNEK SE NAPÍNÁŠ A NAMÁHÁ SE TI TRUP, TEDY STŘED TĚLA, A MIMICKÉ SVALY A KŮŽE NA CELÉ LEBCE...
ale střed prsou a břicho není primární objekt masáže: to jsou záda, šíje a krk...rozumím tomu, že jde o množství svalů neboli masa...ale nás bolí ten malý kousek masíčka neboli svalu na prsou a břichu...možná by se měl rozmasírovávat právě on!
Ale pokud jsou pocity důležité, měl bych se zajímat o to, co je umožňuje, zde souhlasím. Ale to jsem primárně já sám, nikoliv druhý. O druhého se vlastně všichni zajímáme JENOM proto, že nám to pocity říkají (a jindy zase neříkají). Pocity jsou našimi pány...a jiné pány nemáme.
Myslím, že zcela stačí jen jedno: konec utrpení. Pravda sama je zcela bezcenná. Pravda není dobrem. Hloupost není zlem. Dobrem je jen radost a zlem je jen utrpení.
chuť a hmat mají hodnocení v sobě samých, hned víme, zda je např. vjem sladké příjemný apod...avšak zrakové a sluchové vjemy jsou prožitkově neutrální, až naše napětí či uvolnění těla je zhodnotí jako dobré, důležité, významné, banální, irelevantní...v barvě či tónu či melodii samé není slast ani strast, ale slast nebo strast ve formě napětí a uvolnění různých částí zejména tělesného trupu to bezprostředně vyvolává...
platí to, že při protahování svalů cítím napětí a současně slast? ne...když protahuješ svaly, některé tím uvolňuješ, a to je slast...ty, které tím napínáš, tedy ty, které protahování umožňují či způsobují, ale bolí, protože je právě napínáš - a to je to napětí, které cítíš!!!! napětí svalů je tedy vždy strastné a nikdy slastné!
-----------
napětí svalů = vždy strast...uvolnění svalů = vždy slast...deprese = napětí středu hrudi...léčba deprese = uvolnění středu hrudi...jaké další slasti? hmatové a chuťové a dotykové stimuly (na jazyku, genitáliích, kůži)...co dál? jaké další slasti a strasti??? UŽ NIC...to je vše!
další příklad: sevření análního svěrače je slastné jako hmatový dotyk, kontakt jeho stěn, jako hmatový vjem, stimul...ale samo sevření je námaha, napětí, a tedy strast, bolest, utrpení...
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!