NAPĚTÍ A JEHO KVANTIFIKACE

nuda je také napětí, není to jen neutrální stav

NAPĚTÍ A JEHO KVANTIFIKACE

všechny napětí svalů jsou už negativními stavy, liší se dle míry napětí, tedy míry aktivace svalů

všechny uvolnění svalů jsou už pozitivními stavy, liší se mírou intenzity, tedy míry pasivizace tělesných svalů

uvolnění a napětí svalů jsou vlastně fyzikalistické termíny, prožitkově přesnější je snaha či lépe námaha vs. odevzdanost, ne-snaha, lhostejnost, bezvášnivost, žádná snaha

co přesně při tom prožíváme? zkus dokonale uvolněnou ruku jen nepatrně zvednout...ucítíš celou základní metafyziku strastiplné námahy, marné snahy v kostce (Schopenhauer měl v mnohém pravdu!)


co přesně je však námaha či uvolnění prožitkově?

slovo námaha není vhodná tam, kde se mi napínají části těla bez mého vědomí a snahy: tam jde vážně spíše o napětí vs. uvolnění....je to aktivizace vs. pasivizace...

když cítím vybuzenost, je to vždy napětí, tedy strast...když cítím rozvolněnost, ponechanost, odevzdanost, pasivitu, je to vždy slast...

co však otupělost, ospalost, únava? samy o sobě nejsou strastné, strastné jsou jen tehdy, když se navzdory únavě musíme hýbat, tedy snažit/namáhat...to je pak námaha ještě strastnější než obvykle...

co je však napětí fenomenologicky? je to cosi ostrého, pronikavého, nepříjemného, nelibého

z pohledu prožitku je libovolné, že zrovna napětí svalů vnímáme jako nepříjemné a uvolnění svalů jako příjemné...klidně by tomu mohlo být naopak...ovšem jistá logika zde je: tam, kde je třeba vynaložit energii, práci, aktivitu, energii, tam to bolí...naopak tam, kde se pracovat nemusí, kde se odpočívá, kde se energie nespotřebovává, tam je to příjemné...


jaký je rozdíl mezi mírně plusovým a mírně minusovým stavem, kdy je tělesný sval buď mírně uvolněný nebo mírně napjatý? napětí je aktivizace...úplná neutrálnost je to, že daný sval necítím, nevnímám...plusovost je to, že vnímám jeho proces uvolňování nebo dlouhodobý stav uvolnění

je možné, že dlouhodobě uvolněné tělo už nevnímá blaženost z procesu uvolňování, ale dlouhodobý stav uvolnění je už jen klidem, statičností, bez blaženosti...

negativní i pozitivní stavy, tedy napětí a uvolnění těla, se liší jen plusovostí/minusovostí a intenzitou...jsou to různé kaskády téhož

ovšem s těmito stavy si většinou automaticky vyzualizujeme, kde na zrakové mapě zrakového těla jsou a jak probíhají, zda jde o pohyb, lechtání, zákmit, jakoby hlazení, provzdušňování, prudké radostné rozvolňování a polevování a rozpouštění napětí, bodání, svírání, tíži, napínání, "drobné plamínky" těchto stavů...až v abstrakci z nich uděláme pouhý proud/tok/kaskádu (proud přerušovaný zejména vizuálními a sluchovými daty či vnitřní řečí, na něž tyto hmatu podobné vjemy většinou ihned reagují) stavů, z nichž každý je jen krátký hmatu podobný vjem napětí či uvolnění (není to napětí ani uvolnění ničeho konkrétního, vlastně to ani není přísně vzato napětí/uvolnění: to vše by si už žádalo vizualizaci daných svalů...bez toho je to jen holý hmatový vjem mající jen dvě charakteristiky: intenzitu a minusovost/plusovost)

je to podobné jako s barvami...můžeme je odloučit od určité plochy, na níž jsou, ale vždy jsou na nějaké ploše, vždy jsou spojené s nějakou rozlohou, byť v našich představách libovolnou...ovšem na druhou stranu, hmatu podobné vjemy uvolnění či napětí svalů jsou přece jen odlučitelné poněkud více

v každé chvíli máš jen jeden tento hmatu podobný "vnitřní", vjem, který obvykle hned vizualizuješ do zrakového těla...

je to jen krátké bodnutí, píchnutí, aktivace, impuls, stimul, vjem, intenzita, jednoduchá primitivní informace, smyslové datum...a je buď příjemné nebo nepříjemné, buď velké nebo slabé, buď stejné jako předešlé nebo gradací či naopak sestupem vůči předešlému nebo prudkou změnou do opačného znaménka oproti předešlému

je to kaskáda, tok, proud, pohyb, neustálá změna těchto stimulů, které vždy přímo re-agují, odpovídají na slova vnitřní řeči tzv. "vnitřního světa" zvuků vět a s nimi asociovaných fantazijních obrazů/představ a schémat nebo na zrakové a sluchové informace z tzv. "vnějšího světa"

napětí je stažení, sevření, jakoby mačkání, svírání - mezi tím, když ruku napínám a tím, když je sevřená ve svěráku (jen trochu samozřejmě) není zřejmě žádný rozdíl

uvolnění pak vydechnutí, rozvolnění, puštění, opuštění, odevzdání - jako když svaly pustím, uvolním, přestanou být aktivními - podobně jakoby mi někdo ruku jemně pustil, uvolnil (jako když uvolníte svaly po rozcvičce, pustíte je, povolíte, odevzdáte)


jak takový proud stavů vypadá, jaký má průběh v čase?

např. radost může v čase probíhat třeba takto: 1, 3, 6, 8, minus 2, 5, 5, 5, 6, 3, 2, 1

plus jsem nezaznamenával graficky, jen minus

na začátku je patrná gradace radosti, následně je krátce přerušena negativním stavem (spíše slabším, jen minus 2), pokračuje monotonně na dobré úrovni 5, lehce se vzedme (6) a pak postupně odeznívá, vyprchává...

jak stanovit jednotku slasti či strasti? jednoduše, jde o nejmenší pociťovatelnou malou slast či strast, číslo 2 je její dvojnásobek, číslo 5 pětinásobek atd.

je nějaký stav zčásti plusový a zčásti minusový? ne, nikdy, jen může dojít k rychlým překmitům, přechodům do opačného stavu (i u té radosti viz výše k němu krátce došlo do "minus 2")

kromě napětí a uvolnění svalů máme plusové a minusové i chuťové a hmatové (kůže, pohlazení, objetí, genitálie) stimuly...zdá se, že zde je plusovost či minusovost přímo v nich a není jimi napětí ani uvolnění svalů, byť následně tyto stimuly i další napětí (u minusových) či uvolnění (u plusových) vjemů vyvolávají

vezměme vjem sladké...plusovost je v něm zřejmě prožitkově přítomná, a nejde přitom o uvolnění svalů (které však po tomto vjemu také následuje jinde v těle, ale ne přímo na jazyku či ústech)...

když se však sladké přejídám, v jistém momentu mi zřejmě chutná jen sladce bez plusovosti: tehdy vnímám čisté holé a poměrně jednoduché smyslové datum/informaci "být sladký"..a když se sladké přejím, vnímám ji dokonce jako nechutnou, tedy s opačným znaménkem minus

mohu z toho odvodit, co je samotným plusem v sladké a jak se liší od plusu v uvolnění svalů? zdálo by se, že ano: jednoduše od plusové sladké odečtu sladkou pociťovanou jako neutrální, když už mám sladké dost...ovšem tak jednoduché to není: nedokážeme samu plusovost sladkosti bez vjemu sladké uchopit...plusovost je v sladkosti (dokud nám chutná) jaksi příliš zabalena, je s ní příliš prožitkově svázána

podobně hmatu podobné vjemy napětí či uvolnění svalů jsou většinou dosti svázány s vizualizacemi těchto svalů, i když často také ne: mnozí vnímají radost či smutek a ani nevědí, že jde o napětí či uvolnění svalů, prožitkově vnímají jen dané hmatu podobné vjemy bez jejich prostorové lokalizace...tyto hmatu podobné vjemy totiž samy prostorové určení nemají, zakoušený prostor je totiž jen vizuální, takže bez jejich vizualizace nemají umístění...a i když ho mají, přiřazení hmatových vjemů nějakému místu v zrakovém prostoru na mém zrakovém těle je jen korelací dvou věcí (zraku a hmatu, přesněji zrakového a hmatového vjemu, kdy je hmatový vjem zvykově korelačně asociován s určitým místem v zrakovém poli, tedy s určitým místem zrakového těla), nejde o jejich totožnost

nelze zcela zavrhnout ani možnost, že sladká sama není plusová, stejně jako vizuální a sluchové vjemy jsou jen neutrálními informacemi, plusová je až reakce těla na sladkou, tedy uvolnění svalů na různých místech těla...ovšem myslím, že tak to asi není, a plusovost už je v samotné chuti sladké...stejně minusovost může být naopak v nějaké odporné chuti...oproti tomu hmat zřejmě zná jen plusové kvality: hlazení, laskání, lechtání...potom zná jen předráždění a bolest...


jak se liší plusovost sladké a plusovost uvolnění svalů? mají něco společného, ale snad to neumíme prožitkově uchopit: podobně jako modrá a červená jsou obě barvy, ale samotnou abstraktní barevnost také uchopit neumíme (jakožto prožitek ji neumíme uchopit)

pak by zde ale byly různé kvality plusovosti: jiná kvalita plusovosti je v chuti, jiná v uvolnění svalů...jsou však jistě převoditelné...šlo by obětovat sladkou za odpovídající kvantum uvolnění svalů? proč ne, nakonec nejde o pestrost, ale o kvantum plusovosti...takže v jistém smyslu i sladkost je jen prázdným informačním obalem pro plusovost, byť ji z ní nedokážeme prožitkově a fenomenologicky oddělit a rozlišit je v prožitku

přesto všechno je zde pochybnost, zda o něco nepřicházíme, když máme kvantum jen jedné kvality a nemáme třeba tu druhou, třeba kvalitu plusové sladké...ovšem nakonec jde opravdu jen o plusovost, nikoliv o její různé kvality...to jsou jen její obaly, obsah je však stejný...jako stejná auta mající jen různou barvu karosérie...přece však jakoby kvalita slasti byla čímsi víc než jen barvou karosérie auta...jakoby byla polovinou tohoto auta, nikoliv jen obalem...na druhou stranu, když se sladké přejíme, vidíme, že v sladké samé o sobě prožitkově nutně plusovost není (může v ní být dokonce minusovost, když jsme přeslazení)...ovšem to neznamená, že se kvalita sladkosti - dokud jí nejsme přejedení - v podstatné míře nepodílí na její plusovosti...ovšem nakonec plusovost je to hlavní...

když izoluji mikrovjem sladké a mikrovjem uvolnění svalů, je mezi nimi - kromě neutrální informace sladkosti v prvním případě - nějaký rozdíl? to je velmi obtížné rozhodnout...co je sama plusovost plusu? a co je sama negativita v napětí svalů?


stav člověka by zřejmě byl měřitelný podle celkového kvanta jeho momentální slasti či strasti, tedy celkového kvanta momentálního uvolnění či napětí jeho svalů, jak moc je celkově uvolněný či napjatý...myslím jako moc je napjatý nebo uvolněný ve vědomí, ne v těle jako celku: při běhu jsem na vědomé úrovni uvolněný, ale mohu mít napjaté svaly nohou, což už skoro nevnímám nebo vůbec nevnímám a vnímám jen slast, tedy uvolnění středu těla, které mi způsobují právě napjaté nohy

co je to pohyb? kaskáda různých napětí, tedy strast...ale toto napětí není vždy přítomné ve vědomí, nebo jen mírně, nebo jen na jeho okraji/pozadí

vadí nám napětí jistých částí těla víc než jiných částí těla? asi ne, jde o prakticky stejné nebo zcela stejné napětí, o skoro stejné hmatu podobné vjemy

co přesně v těle vnímám, když vnímám radost či strast? a vnímám to vždy v těle, nebo zde je někdy jen hmatu podobný vjem bez jeho lokalizace do prostoru zrakového těla? každý prostor je totiž jen zrakový, hmatový prostor neexistuje (viz výše)...zdá se, že ti, kteří své pocity necítí tělesně, pociťují jen ty hmatu podobné vjemy a neumísťují si je tolik do zrakového těla, nevizualizují si je tolik...

jak přesně prožitkově vypadá uvolnění/odevzdanost radosti a napětí či námaha/snaha strasti????

radost je dynamickým vjemem: jde buď o prudké slastné uvolnění nebo o intenzivní plusový chuťový vjem na jazyku nebo intenzivní plusový hmatu podobný vjem na genitáliích, který může spustit kaskádu dalších rychlých či prudkých uvolnění malých částí těla různě v těle

nevím přesně, jakou roli zde hraje KŮŽE...i ona se napíná a stahuje...zřejmě obvykle jen následuje napětí či uvolnění svalů...ale zdá se, že jde o důležitý, byť přehlížený orgán...jsou i masáže, které rolují a stahují a pracují jen s kůží...tedy má asi velkou roli na míru celkového napětí/uvolnění těla

vadí nám jistý druh napětí víc než jiný? jde o rozlišné kaskády stejných vjemů...a ano, vadí nám to tedy rozdílně...některé kaskády jsou horší než jiné...

když uvolním jisté svaly, zejména ty, které uvolnit umím, uvolní se mi automaticky i jiné svaly? možná ano, možná ne, nevím...zdá se, že jak kdy...(alibistická odpověď, to uznávám...)