další myšlenky

kde v člověku v těle vzklíčí touha či nutkání či chtění či odpor či pohnutka něco dělat? často je iniciátorem pohyb v břichu, tenze či napětí či sevření v břichu či hrudi, velmi často doprovázené větou MUSÍŠ JÍT! DĚLEJ TO A TO! apod., nebo nějakým EH, JO, AHA, HM, které plní stejnou funkci: jelikož na poli vědomí obvykle nejsou významy vět a pojmy čili významy slov, je jedno, jestli tam zazní zvuk věty pronesený vnitřním hlasem nebo je tam jen výsledné odsouhlasení či ZÁBLESK, který souhlasně přijímá, ač na vědomé úrovni neví, co přijímá, jelikož vědomí tuto informaci nemá, ale nevadí mu to, protože o tom vůbec neví...

jazyk jako řada citoslovcí, téměř všechna slova v nás vzbuzují ve vědomí podobný prožitek, jako když slyšíme citoslovce - a nic víc, žádnou další zrakovou či jinou asociaci:
mnoho slov v nás vzbuzuje emocionální reakci, hrají na naše svaly jako hudba: uvolňují a napínají je...nevnímáme jejich význam, ale jejich emocionální asociace...u slov jako je STRACH, LÁSKA, ZLOBA je to více patrné...nevnímáme jejich obsah, pouhý jejich zvuk v nás hned vyvolává patřičné emoce...u cizího jazyka to tak není, ten vnímáme jen jako hudbu, navíc dosti monotonní a nezajímavou hudbu

často věříme tomu, že se cítíme špatně, že máme strašné bolesti hlavy či obrovské psychologické utrpení. ale to jsou jen slova a věty, kterým věříme, reálný prožitek je často velmi slabým vjemem, který však zaťatě a velmi silně náš motivační systém nechce, proto si myslíme, že je to vážné, strašné, hrozné,...

hudba nejlépe vyjevuje průběh emocí - intenzita, plus přecházející v mínus, gradace, monotonnost, kakofonie, líbivé a hnusné melodie jako plus a minus, přeslazenost líbivým...Schopenhauer dobře vystihl, že hudba vyjevuje naše emoce velmi dobře

jsme nastaveni na změnu, na monotonnost pohybů reaguje naše tělo napětím, tedy utrpením, které nás nutí změnit pohyb nebo přejít od pasivity k aktivitě nebo naopak...

některé uvolnění může být neutrální, nikoliv slastné? ano, když je napětí silné, uvolnění slabé, a toto uvolnění je hned ve vědomí překryto napětím

vadí nám napětí všech částí těla stejně? ano, vjemy jsou stejné ze všech částí těla, ale některé části těla vysílají větší intenzitu těch samých vjemů...nezáleží ani na rozměrech daných částí, často malé části tělesného trupu posílají velmi intenzivní, zejména mínusové, impluzy s ostrými přechody do jiných, často i protikladných (minus do plus a naopak) hodnot

když uvolníme svaly, které uvolňujeme snadno, uvolní se s tím asi i mnoho svalů jiných, což vnímáme jako slast

osvícení je totální uvolnění většiny (ne všech, aby i osvícení mohli dýchat, chodit,...) svalů, zejména trupu

je i v uvolnění strast? ne, většinou je slastné, někdy snad neutrální, viz výše

je i napětí slast? asi ne, jen námaha, úsilí, snaha, tíže, napětí

jisté napětí nám způsobuje i gravitační síla: když moje ruka leží na pohovce, často cítím její tíhu, což je napětí svalů způsobené tlakem ruky na podložku, a tento tlak, což je podobný vjem jako svírání či stlačování ruly, způsobila gravitační síla

jistou tíhu cítíme často, ale jen když je ve vědomí...tuto tíhu způsobuje gravitační pole, uvažujme, jak by se nám všem odlehčilo, když by byla gravitační síla třeba jen o 10% slabší

strach je evoluční pozůstatek toho, že nám bylo špatně od žaludku, nyní je tento vjem využíván jako jeden ze signálů strachu: angličané říkají, že mají motýli v žaludku

osvícený má slast z procesu uvolňování a někdy jen ze stavu uvolněnosti? ano, z obojího, protože i osvícený zažívá drobná napětí, které však ihned uvolňuje...a víme, že nejen uvolňování je slastí, ale i stav uvolněnosti: i v něm cítíme slast, nejen v samotném procesu uvolňování

uvolňování a napětí jsou fyziologicky protipohyby, tedy opačné či protikladné pohyby, ale hedonicky je to libovolné, tam jsou to jednoduše opačné kvality...avšak mají i prožitkově mnoho společného, jsou to obojí hmatu podobné somatostezijní vjemy

stav uvolněnosti je slastný, nejen proces uvolnění: vím, že když je sval uvolněný, cítím ještě i tehdy slast, nejen tehdy, když se teprve tento sval uvolňuje

mám vůbec slast z uvolňování, nebo až z uvolnění? z obojího, uvolňování mi odlehčuje, při uvolněnosti cítím někdy mravenčení, tedy proudění krve do svalu, který už není stažený, kdy do něj krev nemohla proudit

jaký je rozdíl mezi napínáním a napětím? jaký rozdíl je mezi svaly napnutými mnou a svaly napnutými ze stresu? skoro žádný

nejen sladkost, ale i uvolnění je jen prázdný obal pro plusovost, o níž jedině nám jde

podobně sama námaha, snaha, napětí či nechtění jsou jen prázdnými obaly na minusovost, o kterou jedině nám jde

tedy napětí je jen nejčastějším zdrojem strasti, ale strastný může být i chuťový vjem, napětí je tedy jen prázdným, byť prožitkově snad neoddělitelným, obalem toho, o co nám jedině skutečně jde: utrpení, tedy strasti

jediným problémem je utrpení, které je jediné: napětí svalů

lidé si myšlenkami myslí, že důležité jsou situace a prožitky, přitom tyto situace a prožitky jsou jen zrakové vjemy...jediné, co je skutečně důležité, je napětí nebo uvolnění těla, které na tyto zrakové či sluchové vjemy reaguje

myšlenky samy o sobě nebolí, způsobují však napětí svalů, které bolí, ale mnohem méně, než jsme díky myšlenkám přesvědčeni: myšlenky totiž lžou, zveličují skutečnost

co je to ono re-agování těla na zrakové či sluchové (někdy i chuťové, hmatové,...) stimuly? je to automatická re-akce, kdy se měníme dle vnějších informací

chceme změnu, svaly se napínají, když není změna, jsme nastaveni na opuštění monotonních pohybů či monotonní pasivity: když jsou svaly dlouhodobě pasivní, cítíme napětí ve středu trupu, které nás vede k pohybu

myšlenky nebolí, ale soustředění způsobuje napětí svalů hlavy a obličeje, také přerušení určitého toku myšlenek, a díky tomuto přerušení toku myšlenek má mozek kapacitu "vymyslet" či "přijít na to", na co se soustředíme...

vnitřní hlas je velmi emocionální a RYCHLÝ, komanduje nás, mluví na nás jako rodič jako na TY (sněz to! už jdi!)..samotné zvuky slov v nás vyvolávají emoce, jejich emocionální naladění, podání pak ještě více...samozřejmě zvuky slov cizího jazyka pro nás nejsou tak emocionální, ale není to proto, že zvukům rodného jazyka rozumíme, ale spíše má nevědomý mozek s nimi spojené významy, které si nezpřítomňuje ve vědomí zcela, ale jen jako pocity...podobně si mnohé myšlenky/věty ve vědomí vůbec nevyslovíme, řekneme jen souhlasné AHA, EHM, ale vůbec vědomě nevíme, o čem je řeč: vědomí je téměř prázdné, ale nevědomí to vše nějak ví, i když snad méně, než předstírá...

ve vědomí ani nevědomí nejsou významy slov, tedy znaků...mozek jen nedokonale uchopuje obecniny, tedy opakující se rysy ve světě (nebo-li rysy, které jsou ve světě na mnoha místech a časech zároveň, což je totéž), ale neuchopuje je pomocí pojmů, ale jen pomocí slov, výrazů, se kterými má nepatrné (vždy konkrétní) asociace, obvykle zrakové

proč si myslíme, že psychologické emoce jsou velmi nepříjemné? kvůli větám, které nám vnitřní hlas říká: říká, že je to strašné, šílené, plné utrpení...i když není, jen nás banálně třeba bolí břicho, což je celý tzv. strach, který máme...ale spíláme na to kvůli svému motivačnímu systému, který je nastaven tuto prožitkově zcela nepatrnou strast odstranit, byť je to z hlediska hedonismu zcela bezcenné a neužitečné

prožíváme více negativních než pozitivních prožitků, antinatalismus má tedy pravdu...každý prožitek trvá asi vteřinu, prožitky se monotonně - ale s jistými obměnami - drží tak tři čtyři za sebou (tedy 2-4 vteřiny), pak se skokově změní...dochází k rychlým přechodům

co jsou to ony emoce? jakési primitivní hmatu podobné stimuly, které jsou pro nás vším: naším uvolněním, naplněním, pocitem přesahu i frustrací...nezáleží nám ani tolik na tom, která část těla nebo přímo tělesného trupu/středu je napjatá, ale jakou kaskádu/tok/proud/NÁSLEDNOST stavů to spustí...jen tak se liší strach a deprese, které jsou obě napětím: jenže napětím produkujícím jinou kaskádu vjemů... také v jiné části těla: deprese je v hlavě, strach v žaludku

jak měřit slast/strast? skrze dvojnásobky, čtyřnásobky, osminásobky atd. mikroslasti/mikrostrasti, tedy skrze čísla 1, 2, 4, 8, 16,...tedy vždy jednoduše prožitkově/fenomenologicky zdvojnásobíme předchozí prožitou slast/strast

zrakové data jsou velmi komplexní, ale to, čím skutečně žijeme, co nás plně naplňuje či naopak zcela frustruje, jsou jednoduché, primitivní, hmatu podobné vjemy napětí či uvolnění svalů....ovšem naše tělo se otvírá či svírá, uvolňuje či napíná, roztahuje či stahuje zejména v reakci na zraková data...nakonec nejčastěji reaguje na myšlení, tedy na zvuky vět, které často asociují zrakové fantazijní obrazy/představy...ale často reaguje vyloženě na zvuky slov, které jsou z dřívějška v nevědomí emočně dosti nabité...nebo reaguje na aha-momenty, kdy máme uvolnění euforie, kdy víme, že chápeme, že jsme konečně pochopili, ale v samotném vědomí nemusí být nic: jen máme dispozici řádně za sebou řetězit věty, který daný aha-moment rozvíjí

reagujeme často na slova, že je vše hrozné, zkažené, nedobré, strašlivé...tehdy se strastiplně svíráme...toto sevření či napětí je s určitými slovy už asociativně, jakýmsi velmi silným podmíněným reflexem spojeno...

jak se děje pohyb ruky:? někdy je před ním zrakově-propriocepční představa ruky a její nové polohy a směru pohybu, potom někdy napětí či uvolnění, které dané odmítá či schvaluje, následně vjem pohybu ruky...kauzalita je nevnímatelná, vnímáme jen posloupnost

volní akty neexistují, pohyby končetin se dějí bez našeho řízení