KDYŽ MYSLÍME, NEJSME V PŘÍTOMNOSTI?
odpověď na dotazy od Eva Krausová
jsme, jinde než v přítomnosti nemůžeme být
ale je pravda, že naše emoce i vnější vjemy mohou být během soustředěného myšlení slabší a je jich málo
víc při myšlení vnímáme zvuky vět v mysli (význam žádné věty ve vědomí nikdy není!)...a někdy s těmito větami či slovy vnímáme asociované obrázky, což ale u abstraktních filozofických pojmů je spíše řídké, tam máme občas vizualizaci, schéma vztahu dvou tří pojmů nebo premis úsudku
pro filozofa jsou některé zvuky slov jako "pravda, Bůh, smysl života,..." i emočně nabité, takže vyvolávají v něm kaskády napětí a uvolňování tělesných svalů (toto jsou emoce)
je fakt, že když myslíme, je ve vědomí málo smyslových dat, málo vjemů, je to chudé...z myšlení skoro nic nemáme...
ale podstatné je to, že tehdy nemáme ani moc napětí svalů, tedy utrpení, které bychom třeba bez soustředěného myšlení měli...protože bez filozofování také myslíme, ale na sebe a své problémy, což způsobuje mnohem větší napětí těla
ale když se soustředíme moc, je zde i výrazné napětí svalů, hlavně svalů mimiky a obecně svalů hlavy
může myšlení uvolňovat? trochu snad ano
ale je to spíše námaha, tedy napětí svalů
ale když je v myšlení euforie, což je forma uvolněnosti, může to být slastné
každopádně když na něco přicházíme, máme fascinaci, což je forma uvolnění, a to je slastné
také se nám při myšlení může zdát, že děláme cosi důležitého, takže máme zase uvolnění, tedy slast
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!