jak ženy poznají, kterého muže chtít a kterého ne? lovci, kteří jsou napjatí, jsou odmítnuti, mají napjaté tělesné svaly. Lovci, kteří jsou zkušení, suverénní, a tedy tělesně uvolnění, mají uvolněné tělesné svaly, jsou přijati. Ženský "šestý smysl/instinkt" tedy spolehlivě rozpozná napjatost/uvolněnost tělesných svalů muže.
co často říká Roman? jen toto: uklidňujícím hlasem říká v různých variantách slova UVOLNĚNÍ, UVOLNI SE...třeba ve variantách PUSŤ TO, NECH TO BÝT, NA TOM NEZÁLEŽÍ, VŠE JE V POHODĚ, VŠE JE NEPŘEDSTAVITELNĚ OK...a když nás to začne nudit, řekne, něco ve stylu: POČKAT, JEŠTĚ TOTO..tím vzbudí náš zájem, a pak zase řekne: UVOLNĚNÍ... :-)
hvězdy ani hory ani umělecká díla nejsou objektivně krásné a exkrementy ani plesnivé věci nejsou objektivně ošklivé: jen jsou to stimuly, které v člověku obvykle vyvolávají napětí/uvolnění svalů tělesného trupu...
hvězdy ani hory ani umělecká díla nejsou objektivně krásné a exkrementy ani plesnivé věci nejsou objektivně ošklivé: jen jsou to stimuly, které v člověku obvykle vyvolávají napětí/uvolnění svalů tělesného trupu...
jak zlepšit graf plusové a minusové hodnoty?
zásadní je toto: to, co chceme, bychom často neměli chtít, protože nám to nepřináší pozitivní požitky, nebo jen málo...náš motivační systém (chtění a nechtění) není často v souladu s naším prožitkovým systémem. Je třeba se tedy vždy ptát: Přinese mi to co chci či nechci patřičné kvantum slasti/strasti? Nebo je moje chtění či nechtění leností, zlozvykem, zvykem, sklonem, naučenou tendencí, ideologií, podlehnutí většině...? Pokud nám odpor vůči našemu motivačnímu systému nepřinese moc strasti, měli bychom ho podstoupit, když nás náš motivační systém zavádí daleko od slasti a blízko k strasti.
zásadní je toto: to, co chceme, bychom často neměli chtít, protože nám to nepřináší pozitivní požitky, nebo jen málo...náš motivační systém (chtění a nechtění) není často v souladu s naším prožitkovým systémem. Je třeba se tedy vždy ptát: Přinese mi to co chci či nechci patřičné kvantum slasti/strasti? Nebo je moje chtění či nechtění leností, zlozvykem, zvykem, sklonem, naučenou tendencí, ideologií, podlehnutí většině...? Pokud nám odpor vůči našemu motivačnímu systému nepřinese moc strasti, měli bychom ho podstoupit, když nás náš motivační systém zavádí daleko od slasti a blízko k strasti.
všechny věci v zrakové rovině mají něco společného, co vlastně? jsou mezi nimi vztahy vedle sebe, u sebe, dál od sebe, nad sebou, za sebou, pod sebou...co ještě mají společného? plochost, rovinatost, rozlehlost, extenzionalitu...že zabírají jisté místo, jistou rozlohu...co to vlastně znamená? že jsou dělitelné, rozdělitelné...že každá z nich je vlastně malou rovinou v rovině, plochou na větší ploše a můžeme ji dělit na ještě menší plošky...můžeme zoomovat, přibližovat i oddalovat, je to princip matrjošky, princip mozaiky, stavebnice plochých dílků...
mají společného to, že na jednom místě může být jen jedna z nich...kde je jedna, není druhá...jsou hezky vyskládány v řadě za sebou...či spíše v řadách za sebou...je to jakási řada řad plošek...kde je červená, není žlutá a naopak...žlutá nese informaci žlutosti, a tou je také to, že to není červenost, modrost....ale žlutá by byla žlutou i tehdy, když by vše bylo žluté...
ale barvy jistě tvoří relace, kontrasty, některé barvy jsou jasnější...co je to ale vlastně "jas" barev? to, že jasná barva je více podobná bílé barvě, temná barva pak černé barvě...že jasná barva v sobě jakoby má více bílé než méně jasná barva, i když tuto bělost neumíme z ní prožitkově či myšlenkově abstrahovat...ale umíme třeba červenou seřadit od nejjasněji červené po tmavě červenou...vidíme tam tu zákonitost, přesněji řečeno s touto zákonitostí umíme dispozičně pracovat...
zraková informace je vlastně jen toto: vzájemné různé postavení barevných skvrn rozličných tvarů a přechodů...mezi barvami jsou totiž HRANICE, někdy ostré, někdy méně ostré...co je to vlastně ostrá a neostrá hranice mezi barvami? jen to, jestli je touto hranicí úsečka, křivka, či hodně klikatá čára...ostrostí zrakového obrazu je tedy jen to, že hranice mezi barevnými skvrnami jsou úsečky či jednoduché křivky tvořící pravidelné obliny (záhyby, ohyby)...
mají společného to, že na jednom místě může být jen jedna z nich...kde je jedna, není druhá...jsou hezky vyskládány v řadě za sebou...či spíše v řadách za sebou...je to jakási řada řad plošek...kde je červená, není žlutá a naopak...žlutá nese informaci žlutosti, a tou je také to, že to není červenost, modrost....ale žlutá by byla žlutou i tehdy, když by vše bylo žluté...
ale barvy jistě tvoří relace, kontrasty, některé barvy jsou jasnější...co je to ale vlastně "jas" barev? to, že jasná barva je více podobná bílé barvě, temná barva pak černé barvě...že jasná barva v sobě jakoby má více bílé než méně jasná barva, i když tuto bělost neumíme z ní prožitkově či myšlenkově abstrahovat...ale umíme třeba červenou seřadit od nejjasněji červené po tmavě červenou...vidíme tam tu zákonitost, přesněji řečeno s touto zákonitostí umíme dispozičně pracovat...
zraková informace je vlastně jen toto: vzájemné různé postavení barevných skvrn rozličných tvarů a přechodů...mezi barvami jsou totiž HRANICE, někdy ostré, někdy méně ostré...co je to vlastně ostrá a neostrá hranice mezi barvami? jen to, jestli je touto hranicí úsečka, křivka, či hodně klikatá čára...ostrostí zrakového obrazu je tedy jen to, že hranice mezi barevnými skvrnami jsou úsečky či jednoduché křivky tvořící pravidelné obliny (záhyby, ohyby)...
zrakovou rovinu samu nikdy nevidíme, je to vždy jen abstrakce...tato rovina je vždy barevná, byť by měla mít jen jednu barvu, třeba bledě modrou, bledě žlutou, šedou, černou, bílou...
rovinu si představíme podle analogie s rovinami viděnými v rovině: třeba s plochou hladiny řeky...ta nás uklidňuje, protože se sice pořád mění, ale na všech místech skoro stejně a stejně rychle, je to předvídatelné, tato monotonnost nás uklidňuje...a je to zase jen menší rovina v rámci větší roviny, takže vlastně touto analogií žádnou lepší představu o rovině nezískáváme!
může se měnit rovina jako celek? může se měnit celý její obsah neustále, jako třeba při blízkém pohledu do plamene ohně...jenomže v ohni se mění jednotlivé plameny různě rychle...ale můžeme si představit pohled na hladinu řeky z blízka, kde se vše mění téměř stejně a stejně rychle...co zůstává statické přes všechnu změnu, je zde něco, co se nemění? samotná vlastnost plochosti, rovinatosti, samotná rovnost, extenzionalita, rozlehlost...to, že to nové má něco stejného z předchozího, něco identického, totožného: je to opět dělitelné, opět vedle sebe, opět to není jen bodové, ale rozlehlé, rovinaté...
je rozlehlost vždy už určitá řada? řada vojáků za sebou, řada čísel, řada bodů, řada slov ve větě? je zde základní vztah posloupnosti, "ze sebou", "vedle sebe"...jeden voják není tím druhým, každý má své místo v řadě...každá věc má své místo, ukrajuje z celkové plochy kousek rozličného tvaru a velikosti...
jak poznám, co je velikost? to je to, kolik by se do místa, které zaujímá nějaká věc, vešlo jiných - třeba těch hodně malých, třeba bodů - věcí...i prožitkový bod má samozřejmě jistou rozlohu...!
zraková scéna je jako vytapetovaná stěna...tapetujeme různě barevnými cáry rozličných tvarů...nebo posprejovaná stěna...
je rozlehlost vždy už určitá řada? řada vojáků za sebou, řada čísel, řada bodů, řada slov ve větě? je zde základní vztah posloupnosti, "ze sebou", "vedle sebe"...jeden voják není tím druhým, každý má své místo v řadě...každá věc má své místo, ukrajuje z celkové plochy kousek rozličného tvaru a velikosti...
jak poznám, co je velikost? to je to, kolik by se do místa, které zaujímá nějaká věc, vešlo jiných - třeba těch hodně malých, třeba bodů - věcí...i prožitkový bod má samozřejmě jistou rozlohu...!
zraková scéna je jako vytapetovaná stěna...tapetujeme různě barevnými cáry rozličných tvarů...nebo posprejovaná stěna...
lze snad říci, že toto plátno je statické a neměnné? to je abstrakce, plátno samotné nikdy nevidím, spíše lze jenom říci, že všechny věci, které se objevují, mají vždy vlastnost plochosti: když zmizí jeden střípek z oné pomyslné barevné mozaiky, jíž je zraková scéna, je ihned nahrazen jiným barevným střípkem stejného tvaru, byť třeba jiné barvy: v zrakovém plátně nejsou díry, trhliny, mezery, švy
a co pohyb, jak vidíme ten? jako sérii rychle za sebou jdoucích statických fotografií? to nelze říci, je to příliš rychlé, vidíme to spíše kontinuálně či to nedokážeme prožitkově přesněji popsat...je to myslím zajímavý a důležitý problém...zkus před sebou rychle hýbat rukou tam a zpět po stejné krátké dráze třeba ve tvaru oblouku: uvidíš cosi rozmazaného, uvidíš ji poloprůhledně na jednom i druhém konci tohoto oblouku a vlastně po celé jeho dráze...nelze rozlišit, zda to vnímáš najednou, nebo se zde už zapojuje krátkodobá paměť...
barvy jsou mnohem jistější než tvary, protože tvary jsou vždy už do určité míry arbitrární, libovolné, zatímco barvy jsou evidentní...v prožitku jsou vlastně sekundární kvality Johna Locka (barva, chuť, vůně) mnohem evidentnější než jeho primární kvality, tedy rozměr, váha, velikost, míra...zdá se, že Lockeovo rozdělení bylo spíše dáno metodologicky: primární kvality lze snáze změřit, predikovat, sčítat a odčítat, lze s nimi snáze pracovat...
ale zde se musím opravit, samotná kvantitativnost, rozlehlost plochy je také evidentní, jen není evidentní, které hranice mezi barvami považovat za důležitější než jiné, hranic mezi barvami je totiž velmi mnoho: podle tohoto dosti arbitrárního kritéria určujeme hranice objektů, těles, věcí, předmětů...tyto hranice, přechody mezi barvami, které považujeme za významnější než jiné přechody mezi barvami vlastně primárně určují to, co je to zrakový předmět...zrakový předmět je určen svými hranicemi...vzpomeň na zrakové hádanky, kdy jsi měl najít na obrázku v změti čar, linek a přechodů třeba co nejvíce schovaných ptáků či květin...
jaké jsou hranice mezi zvukovými a tělesnými daty? ty jsou snad ještě libovolnější! jeden tělesný vjem se postupně mění v druhý, ale někdy také prudce a diskontinuálně přijde nový, jiný...ale v jednom okamžiku je vždy jen JEDEN, to, co tvoří jejich přirozenou hranici, která je rozděluje, je čas...co je zde časem? prostě změna, to, že jeden tělesný/zvukový údaj je vystřídán jiným...
ale zde se musím opravit, samotná kvantitativnost, rozlehlost plochy je také evidentní, jen není evidentní, které hranice mezi barvami považovat za důležitější než jiné, hranic mezi barvami je totiž velmi mnoho: podle tohoto dosti arbitrárního kritéria určujeme hranice objektů, těles, věcí, předmětů...tyto hranice, přechody mezi barvami, které považujeme za významnější než jiné přechody mezi barvami vlastně primárně určují to, co je to zrakový předmět...zrakový předmět je určen svými hranicemi...vzpomeň na zrakové hádanky, kdy jsi měl najít na obrázku v změti čar, linek a přechodů třeba co nejvíce schovaných ptáků či květin...
jaké jsou hranice mezi zvukovými a tělesnými daty? ty jsou snad ještě libovolnější! jeden tělesný vjem se postupně mění v druhý, ale někdy také prudce a diskontinuálně přijde nový, jiný...ale v jednom okamžiku je vždy jen JEDEN, to, co tvoří jejich přirozenou hranici, která je rozděluje, je čas...co je zde časem? prostě změna, to, že jeden tělesný/zvukový údaj je vystřídán jiným...
barvy vytvářejí velikosti, tvary, obrysy, linky, rozměry, vzdálenosti...barvy totiž zabírají jistou rozlohu, a my můžeme měřit právě tuto jejich rozlohu a velikosti, plochy, vzdálenosti, délky, které zaujímají ony a jejich kombinace...právě tím, že barev je mnoho, vzniká veškerá pestrost zrakového světa...díky pestrosti a mnohosti a nepravidelnému rozložení barevných skvrn, plošek, povrchů a rovin rozličných tvarů, obrysů, ostrých i neostrých přechodů a předělů mezi nimi vzniká u nás měření vzdáleností, délek, výšek...my vlastně měříme to, jak daleko je jedna hranice barevné skvrny od druhé...měříme to počtem nějakých jednotek, tedy ohraničených černých malých skvrn (bodů), které bychom mezi ně mohli vložit, vyskládat za sebou jako vojáky v řadě!
každá věc má sice své místo, ale lze si představit, že její místo zaujme jiná věc...na jednom místě je ale vždy právě jedna věc...
každá věc má sice své místo, ale lze si představit, že její místo zaujme jiná věc...na jednom místě je ale vždy právě jedna věc...
světlá a tmavá červená jsou prožitkově úplně jiné barvy, byť na druhou stranu víme, že jsou si podobnější než červená s modrou...ale obecnou červeň nedokážeme abstrahovat, maximálně si představíme červeň středně červenou jakožto jakousi "průměrnou červenou", ale jen tehdy, pokud jsme ji předtím viděli: naše fantazie si neumí představit novou barvu, a to ani tehdy, když by to byla kombinace barev už viděných dříve
vše viděné jsou především barvy, které mají jistou rozlohu, zjevné jsou předěly a přechody mezi nimi, už méně zřejmé jsou objekty/věci/předměty, které si z jejich kombinací konstruujeme
co je to tvar? barevná skvrna může vytvořit určitý tvar svými hranicemi s jinými barevnými skvrnami...
co je to objekt? to, že jisté hranice mezi barevnými skvrnami zohledníme více než jiné hranice mezi barevnými skvrnami a sestavíme z nich objekt/věc/předmět/"něco"/"cosi": skvrn a hranic je totiž obvykle hodně, ne všechny však pokládáme za stejně důležité...
a co je to jazyk? psaná slova jsou zase barevné (obvykle černé nebo bílé) skvrny oddělené hranicemi, obvykle jsou pro větší viditelnost proti kontrastnímu okolí (černé písmo na bílé stránce, bílé písmo z bílé křídy na tmavé tabuli)...mluvené slovo nebo vnitřní řeč je rozděleno časem: jeden zvuk střídá druhý, to je jediná hranice mezi nimi...proto je mluvený jazyk nebo vnitřní řeč proudem postupných fází, stavů...jeden je nahrazován druhým, toto NAHRAZOVÁNÍ je zásadní věcí: aktuálně je jen jeden, ten zmizí a jeho místo nahradí jiný, takto vzniká rozmanitost, rozličnost a pestrost...
takže zatímco u zrakových dat je vztah vedle sebe-mimo sebe, což může být (téměř) zároveň, najednou, tak tělesné a zvukové údaje či data/vjemy jsou vždy za sebou, je zde vztah nahrazování, jedinou jejich hranicí je sám čas: to, že zmizí jedno a až DÍKY TOMU může přijít jiné datum, jiný údaj...!
co je to tvar? barevná skvrna může vytvořit určitý tvar svými hranicemi s jinými barevnými skvrnami...
co je to objekt? to, že jisté hranice mezi barevnými skvrnami zohledníme více než jiné hranice mezi barevnými skvrnami a sestavíme z nich objekt/věc/předmět/"něco"/"cosi": skvrn a hranic je totiž obvykle hodně, ne všechny však pokládáme za stejně důležité...
a co je to jazyk? psaná slova jsou zase barevné (obvykle černé nebo bílé) skvrny oddělené hranicemi, obvykle jsou pro větší viditelnost proti kontrastnímu okolí (černé písmo na bílé stránce, bílé písmo z bílé křídy na tmavé tabuli)...mluvené slovo nebo vnitřní řeč je rozděleno časem: jeden zvuk střídá druhý, to je jediná hranice mezi nimi...proto je mluvený jazyk nebo vnitřní řeč proudem postupných fází, stavů...jeden je nahrazován druhým, toto NAHRAZOVÁNÍ je zásadní věcí: aktuálně je jen jeden, ten zmizí a jeho místo nahradí jiný, takto vzniká rozmanitost, rozličnost a pestrost...
takže zatímco u zrakových dat je vztah vedle sebe-mimo sebe, což může být (téměř) zároveň, najednou, tak tělesné a zvukové údaje či data/vjemy jsou vždy za sebou, je zde vztah nahrazování, jedinou jejich hranicí je sám čas: to, že zmizí jedno a až DÍKY TOMU může přijít jiné datum, jiný údaj...!
osvícení je plynulý přechod postupného uvolňování svalů..existuje však nějaká červená linie, cílová páska, po jejímž přechodu je osvícení patrnější či radikálnější? jistě lze i po osvícení svůj stav prohlubovat, a patrně se lze třeba díky ješitnosti, posedlosti sexem nebo alkoholem nebo drogami vrátit zpět do neosvícenosti (asi případ Osha)
jak vypadá stav mindfulness co do zrakového vnímání? není tak často přerušováno vnitřním hlasem ani přechody z napětí do uvolnění tělesných svalů, spíše je občas přerušováno blaženým vnímáním celkové tělesné uvolněnosti...zrakově pak spíše vnímá panoramaticky, někdy rozostřeně, s menším soustředěním, zaměřením, zacílením (focus), úsilím/snahou/námahou/klopotností (což vše znamená jen jediné: s menším tělesným napětím, zde zejména svalů hlavy, a bez řvoucího naléhavého přikazujícího vnitřního hlasu)...déle setrvává klidně a beze spěchu u objektů, více vnímá vše jako jediné panorama, jako jediný velký objekt, jedinou rovinu plnou barevných skvrn různých tvarů a velikostí, která se pomalu mění, jedny skvrny jsou nahrazovány jinými...méně si všímá tvarů v zrakové scéně, méně z ní vyděluje objekty, méně ji rozděluje, více ji vnímá jako jednu celistvou rovinu, jeden celek, jednu plochu...neakcentuje tedy hranice, tvary, obrysy věcí, ale vše vidí jako jeden objekt panoramaticky, jako heterogenní směs barevných skvrn, jako proměňující se plamen ohně nebo hladinu volně tekoucí řeky...
většina osvícených si myslí, že věčné Já je, toto je třeba zohlednit! ač ho sám nevidím, možná je!
co by mohlo být kandidátem na věčné vědomí nebo dokonce věčné Já? asi abstrakce statického plátna zrakové scény/roviny/plochy...osvícený se tak možná považuje za toto plátno: jeho barevné skvrny (a jejich tvary, hranice mezi nimi) se mění, ale ono samo zůstává beze změn...mylně mluví o tom, že vědomí je prostor, ve skutečnosti je to prožitkově jenom rovina, ne 3D, ani 2,5D...ale jen holé 2D...to je však cosi neosobního, ale je to ten nejstabilnější element v proudu naší zkušenosti, v sekvenci dat, která tu je...
když se vše v zrakovém poli mění, zůstává tedy stabilní plátno? takto to nejde říci, lze ale říci, že zůstává pořád přítomná jakási vlastnost plochosti, rozlehlosti, rovinatosti: každá nová zraková qualia ji mají...
někdo možná za věčné Já považuje samotnou neosobní funkci našeho poznávání, to, že všechna data jsou jistým poznáním, získáním informací, registrováním nových dat, se kterými je dále pracováno, jsou využívána v dalším plánování, fantazírování...vše je vlastně proces učení, absorpce, vstřebávání, osvojování, hltání nových dat, dokonce i konzumace piva nebo provádění sexu...vše to jsou nová data, která jsou vnímána, registrována, zaznamenávána...(i když někdy rádi hltáme i data, která už jsem měli...)
je významem slova nakonec vždy quale nebo vztah qualií? stojí za každým slovem - byť někdy jen zprostředkovaně - vztah k smyslovému světu?..jinak to ani být nemůže, když nic jiného nevnímáme...ale některé zvukové data, tedy slova, vytvářejí vlastní řetězení, vlastní vztahy a pravidla, a tedy některá slova mohou odkazovat jen k těmto jazykovým pravidlům: tomu se říká logika, logická forma, tautologie, lingvistika, gramatika
co je to vlastně datum, quale? u qualií je obvyklá jejich rozličnost, mnohost:
je červená opravdu zrakový vjem? to, že pochází zraková scéna nebo jakákoliv její barva ze zraku/z oka je až naše dodatečná konstrukce: prvně nevíme, že je to z očí, že jsou to zraková data, zprvu je jen vnímáme jako holé danosti: jsou tu, a nevíme odkud
to stejné platí o sluchových datech i o tělesných vjemech...
CO JE TVOJE TĚLO?
CO JE TVOJE TĚLO?
co je to tělo? agregát, komplex, slepenina a) zrakového těla, s ním b) korelujících hmatu podobných tělesných vjemů (somatostezie), které jsou námi už automaticky zařazovány někam do zrakového těla a c) zvukových dat, zejména vnitřního (ale i nahlas pronášeného) hlasu...je to asociativní ne-nutné spojení, pouhá korelace, časová styčnost těchto tří druhů dat
tvé zrakové tělo je jakási v čase identická struktura/konfigurace zrakových dat, tedy barevných skvrn (samozřejmě i se změnami, např. ztloustnutím)...
ale nepředstavuj si zrakové tělo jako prostorový objekt, to už je konstrukce poskládaná z mnoha "fotografií", mnoha zrakových rovin, obrázků tvého těla...zrakové tělo je ale primárně prožitkově jen sérií mnoha obrázků, plochých zrakových rovin, obrazů...
a co tvoje hmatové tělo (komplex tělesných dat) a tvůj vnitřní hlas a mluvený hlas (komplex zvukových dat, který je připisován zrakovému tělu)?...mmch., tvůj vnitřní hlas je paměťově vytvářen z kopií tvého dříve mluveného hlasu...takže je to vlastně aktivace vzpomínky na zvuky hlasu těla...
hmatové tělo neexistuje, je zde jen momentální hmatový vjem, který je vždy jen jeden a je vystřídán jiným, byť může nějakou dobu přetrvávat
vnímáš snad svoje hmatové tělo jako celek? ne, vnímáš vždy jen nějakou jeho část...třeba počitek části ruky nebo nohy...i to je nepřesné...hmatové tělo nevnímáš vůbec, spíše vnímáš nějaký hmatový počitek, který si okamžitě umístíš do nějakého místa zrakové roviny, zrakového těla, byť empiricky tam vůbec není! nevidíš tam přece hmatový počitek, jen ho tam automaticky zařadíš! proč? nevíš, jen to děláš...někdy zde ale jsou jasnější korelace: když je zrakový vjem ruky pozměněný nějakou destrukcí (třeba se říznu), koreluje s tím časově a pravidelně (pravidelný časový souběh, styk, styčnost) tělesný vjem bolesti...
máme vytvořenou jakousi tělovou mapu/schéma...to je však jenom vizuální, zrakové...jde o zrakové představy neurčitého zrakového těla, jeho chudé animace/vizualizace...když si představuješ svou mimiku, to, jak se tváříš, nevizualizuješ si celou hlavu, ale někdy neurčitě - velmi neurčitě - jak je asi zvenčí tvůj výraz vidět...
a co hlas, ať už vnitřní nebo skutečně vyslovovaný nahlas? je to opět sekvence rozličných zvuků, nic trvalého v něm nepřetrvává
nejtrvalejší věcí - přesněji JEDINOU trvalou věcí - je zrakové tělo...co to je? barevné skvrny různých tvarů a velikostí a jejich relativně stabilní shluk, agregát...
JEDINÉ, za co se tedy můžeš pokládat, je právě shluk barevných skvrn, kterému říkáme zrakové tělo, jednoduše vizuální obrázky těla či přesněji jejich stabilní konfigurace, struktura hlavních vztahů těchto barevných skvrn (skvrna nos, skvrna ruka,...každá ze skvrn se zase dělí na množinu menších skvrn...)...
někdo by namítl, že trvalé jsou myšlenky: mohou se objevovat stále stejné posloupnosti slov, zvuků vnitřního hlasu, vnitřní řeči...jenomže jsi myšlenkou? a kterou? jsi tu jen tehdy, když je tu ona? to by si neměl dlouhého trvání...!
někdo by řekl, že je celou množinou, komplexem, koherentním systémem svých přesvědčení nebo svým osobním příběhem, osobní historií/autobiografií: je příběh či množina či i jen konkrétní přesvědčení nebo myšlenka něco osobního, je v tom Já???? ne, není...
navíc, myšlenku ani přesvědčení ve vědomí nevnímáš a neprožíváš, jen ti v něm zní zvuk jejich slov (ve vnitřní či nahlas mluvené řeči)...
samozřejmě se lze pokládat za fyzikalistický konstrukt z těchto dat odvozený: za hmotné tělo...ovšem to je jen neosobním sledem neosobních stavů...žádné já v tom není...
tvé zrakové tělo je jakási v čase identická struktura/konfigurace zrakových dat, tedy barevných skvrn (samozřejmě i se změnami, např. ztloustnutím)...
ale nepředstavuj si zrakové tělo jako prostorový objekt, to už je konstrukce poskládaná z mnoha "fotografií", mnoha zrakových rovin, obrázků tvého těla...zrakové tělo je ale primárně prožitkově jen sérií mnoha obrázků, plochých zrakových rovin, obrazů...
a co tvoje hmatové tělo (komplex tělesných dat) a tvůj vnitřní hlas a mluvený hlas (komplex zvukových dat, který je připisován zrakovému tělu)?...mmch., tvůj vnitřní hlas je paměťově vytvářen z kopií tvého dříve mluveného hlasu...takže je to vlastně aktivace vzpomínky na zvuky hlasu těla...
hmatové tělo neexistuje, je zde jen momentální hmatový vjem, který je vždy jen jeden a je vystřídán jiným, byť může nějakou dobu přetrvávat
vnímáš snad svoje hmatové tělo jako celek? ne, vnímáš vždy jen nějakou jeho část...třeba počitek části ruky nebo nohy...i to je nepřesné...hmatové tělo nevnímáš vůbec, spíše vnímáš nějaký hmatový počitek, který si okamžitě umístíš do nějakého místa zrakové roviny, zrakového těla, byť empiricky tam vůbec není! nevidíš tam přece hmatový počitek, jen ho tam automaticky zařadíš! proč? nevíš, jen to děláš...někdy zde ale jsou jasnější korelace: když je zrakový vjem ruky pozměněný nějakou destrukcí (třeba se říznu), koreluje s tím časově a pravidelně (pravidelný časový souběh, styk, styčnost) tělesný vjem bolesti...
máme vytvořenou jakousi tělovou mapu/schéma...to je však jenom vizuální, zrakové...jde o zrakové představy neurčitého zrakového těla, jeho chudé animace/vizualizace...když si představuješ svou mimiku, to, jak se tváříš, nevizualizuješ si celou hlavu, ale někdy neurčitě - velmi neurčitě - jak je asi zvenčí tvůj výraz vidět...
a co hlas, ať už vnitřní nebo skutečně vyslovovaný nahlas? je to opět sekvence rozličných zvuků, nic trvalého v něm nepřetrvává
nejtrvalejší věcí - přesněji JEDINOU trvalou věcí - je zrakové tělo...co to je? barevné skvrny různých tvarů a velikostí a jejich relativně stabilní shluk, agregát...
JEDINÉ, za co se tedy můžeš pokládat, je právě shluk barevných skvrn, kterému říkáme zrakové tělo, jednoduše vizuální obrázky těla či přesněji jejich stabilní konfigurace, struktura hlavních vztahů těchto barevných skvrn (skvrna nos, skvrna ruka,...každá ze skvrn se zase dělí na množinu menších skvrn...)...
někdo by namítl, že trvalé jsou myšlenky: mohou se objevovat stále stejné posloupnosti slov, zvuků vnitřního hlasu, vnitřní řeči...jenomže jsi myšlenkou? a kterou? jsi tu jen tehdy, když je tu ona? to by si neměl dlouhého trvání...!
někdo by řekl, že je celou množinou, komplexem, koherentním systémem svých přesvědčení nebo svým osobním příběhem, osobní historií/autobiografií: je příběh či množina či i jen konkrétní přesvědčení nebo myšlenka něco osobního, je v tom Já???? ne, není...
navíc, myšlenku ani přesvědčení ve vědomí nevnímáš a neprožíváš, jen ti v něm zní zvuk jejich slov (ve vnitřní či nahlas mluvené řeči)...
samozřejmě se lze pokládat za fyzikalistický konstrukt z těchto dat odvozený: za hmotné tělo...ovšem to je jen neosobním sledem neosobních stavů...žádné já v tom není...
proč vlastně data dělíme na zraková, sluchová a tělesná? nejen kvůli jejich původu (oko, ucho, tělo), to že pochází zrovna z očí, uší a těla může být až naše dodatečná konstrukce, viz výše...důležité je ale to, že tyto tři světy - zrakový data, sluchová data, tělesné vjemy - jsou jakoby dosti nezávislé, oddělené: neslyšící zpočátku nepozná, že existuje zvuk, jeho zrakový svět je jakoby vnitřně úplný a konzistentní i sám v sobě, beze zvuku
tělesné vjemy jsou však více propojené s našimi zrakovými fantazijními vizualizacemi a asociacemi našich tělesných zrakových částí: když mě píchá v ruce, hned si trochu (schematicky) vizualizuji ono místo na ruce...hmatové vjemy hned umísťujeme do zrakového prostoru...se zvukem třeba zpěvu ptáka už je to horší: někdy jakoby přicházel téměř odnikud, z jiné sféry než je ta zraková, jakoby neměl prostorové umístění (protože prostor je výlučně zrakovou záležitostí, existuje jenom zrakový prostor!)...
hmatová qualia ani qualia zvuková nemají vlastnost rozlehlosti, ale hned je umísťujeme do zrakového rozlehlého pole...ale lze je odtuď i odloučit: vypni si zvuk filmu a film zůstane v sobě konzistentní, úplný...podobně hmatové a obecně tělesné vjemy jsou autonomní
samozřejmě i od narození nevidomý nějak vnímá prostorovost, to je třeba si uvědomit...ale nevíme, jak přesně...snad pomocí tělesných vjemů pohybů svých končetin...své končetiny však nevnímá jako zrakové tělo...je velmi zajímavé přemýšlet, jako nevidomý prostorovost vnímá...a pokud prostorovost nějak skutečně vnímá, musel by být už v tělesných vjemech jistý aspekt prostorovosti, když z nich lze prostorovost nějak pro nevidomého zkonstruovat!...ale ona by to nemusela být prostorovost, ale jen jistá pravidelnost, řád, návaznost, uspořádaní tělesných vjemů...možná to s prostorovostí a plochostí zrakových dat nemá vůbec nic společného!...je to jen systém nárazů, tlaků a odporů v čase: za tak a tak dlouho přijde náraz...(my bychom řekli do zdi)...
samozřejmě i od narození nevidomý nějak vnímá prostorovost, to je třeba si uvědomit...ale nevíme, jak přesně...snad pomocí tělesných vjemů pohybů svých končetin...své končetiny však nevnímá jako zrakové tělo...je velmi zajímavé přemýšlet, jako nevidomý prostorovost vnímá...a pokud prostorovost nějak skutečně vnímá, musel by být už v tělesných vjemech jistý aspekt prostorovosti, když z nich lze prostorovost nějak pro nevidomého zkonstruovat!...ale ona by to nemusela být prostorovost, ale jen jistá pravidelnost, řád, návaznost, uspořádaní tělesných vjemů...možná to s prostorovostí a plochostí zrakových dat nemá vůbec nic společného!...je to jen systém nárazů, tlaků a odporů v čase: za tak a tak dlouho přijde náraz...(my bychom řekli do zdi)...
jak ženy poznají, kterého muže chtít a kterého ne? lovci, kteří jsou napjatí, jsou odmítnuti, mají napjaté tělesné svaly. Lovci, kteří jsou zkušení, suverénní, a tedy tělesně uvolnění, mají uvolněné tělesné svaly, jsou přijati. Ženský "šestý smysl/instinkt" tedy spolehlivě rozpozná napjatost/uvolněnost tělesných svalů muže.
zásadní je toto: to, co chceme, bychom často neměli chtít, protože nám to nepřináší pozitivní požitky, nebo jen málo...náš motivační systém (chtění a nechtění) není často v souladu s naším prožitkovým systémem. Je třeba se tedy vždy ptát: Přinese mi to co chci či nechci patřičné kvantum slasti/strasti? Nebo je moje chtění či nechtění leností, zlozvykem, zvykem, sklonem, naučenou tendencí, ideologií, podlehnutí většině...? Pokud nám odpor vůči našemu motivačnímu systému nepřinese moc strasti, měli bychom ho podstoupit, když nás náš motivační systém zavádí daleko od slasti a blízko k strasti.
hvězdy ani hory ani umělecká díla nejsou objektivně krásné a exkrementy ani plesnivé věci nejsou objektivně ošklivé: jen jsou to stimuly, které v člověku obvykle vyvolávají napětí/uvolnění svalů tělesného trupu...
je třeba rozlišit napětí, uvolnění, klid, pohyb, aktivitu, pasivitu jako FYZIKÁLNÍ, FYZIKALISTICKÉ, FYZIOLOGICKÉ a jako psychologické, prožitkové pojmy: někdy to koreluje, ale ne vždy...někdy fyzický pohyb těla může např. způsobovat veliké psychologické uvolnění, tedy uvolnění tělesných svalů těla...
propojení tří tří dat (a nic jiného asi nevnímáme či není): tleskání rukou: korelace obrazu, zvuku i tělesných dat...
hmatové data a zvuková data jsou proudy: vždy je jenom jedno datum/údaj/danost/obsah, které je nahrazeno jiným...
zraková data jsou i vedle sebe: vedle sebe je naskládáno do řady řad na rovinu či plochu hodně dat rozličných tvarů a velikostí...
jak se liší jednoduchý zvuk od jednoduché barvy a od jednoduchého hmatového vjemu? jsou to jakoby tři oddělené světy, jen časově korelující...
co mají stejného data barevné plochy? plocha je jednotná, celistvá, bez mezer, poruch, trhlin, děr, slepých míst...jsou to všechno obsahy jedné plochy...dále všechny mají vlastnost barevnosti...dále všechny mají určitý tvar, určitou rozlohu, velikost...dále jsou všechny ploché, 2D, rovné (ale my vlastně prožitkově nevíme, co to plochost znamená, protože vidíme vše jenom 2D)...dále všechny hraničí s jinými...dále na jednom místě je vždy jen jedna...dále jsou vedle sebe...jsou vymezeny hranicemi...hranice je ale tvořena místem jejich styku, kdy jedna přechází skokově do jiné...hranice je vlastně skok, přechod: jedna barva se změní v jinou barvu, to je celá definice vizuální hranice!...dále víme, že jejich místo by mohla nahradit jiná barva...
barva žlutá a barva zelená jsou jiné informace...když je dáš vedle sebe, víš, že jsou to jiné barvy...
je zelená ve všech zelných věcech ta stejná zelená? jde o jednu jedinou věc v mnoha časech a místech zároveň nebo jde o opakování téhož? vlastně se tím říká totéž: ano, je to jedna barva...třeba realizovaná různými hmotnými částicemi, ale to prožitkově nevíme, to víme až z konstrukce fyzikalismu...
ale zelená má - jako každá barva - mnoho odstínů: proto nám přijde být každá jiná...
pro barvy je důležité právě to, že jsou to odstíny černé a bílé, tomu se říká jas: proto černobílý film přináší skoro stejné množství informací jako film barevný (ne úplně stejné, přece jen je chudší)...vše lze vyjádřit mnoha odstíny šedé, tedy míchanice bílé a černé...
a co mají společného zvuková data a hmatová data?
zvuková data a hmatová data mají dokonce něco stejného: jakýsi rytmus, dále potom to, že v každou chvíli je jen jedno...co znamená rytmus? to, jak rychle se střídají...
tělesná data mají společné to, že je automaticky umísťujeme do zrakového těla, do jakési primitivní prostorové vizualizace těla, do obrazu těla...
samozřejmě zvuková data mají výšku apod.
tělesná data se dělí na chuťová, čichová, hmatová, bolest, napětí a uvolnění tělesných svalů
co mají společného napětí a uvolnění tělesných svalů? prostorovou lokalizaci - to je to, jak si je hned umisťujeme do zrakové roviny...a to přímo do její části, kterou zaujímá zrakové tělo...a do jeho konkrétních míst...
vyznačují se intenzitou, jsou méně či více výrazné, znatelné, silné, pronikavé, zřetelné, vnímatelné,..
dále plusovostí a minusovostí: jsou příjemné nebo nepříjemné, libé nebo nelibé, slastné nebo strastné (to je i případ bolesti, chuti, čichu, hmatu,...)
jsou to jednoduchá, primitivní data bez dalších částí či složek
mají rytmus neboli pulzaci, gradaci, monotonnost, pokles, přeskoky, kontinuitu nebo diskontinuitu: v tomto jsou velmi podobná zvukovým datům, proto Schopenhauer tak vyzdvihoval hudbu jako nejlepší model vůle, chtění: protože chtění a nechtění jsou vlastně uvolnění nebo napětí tělesných svalů, mluvil o tělesných vjemech a jejich podobnosti se zvukovými vjemy...mají podobné vlastnosti, podobný průběh...potom snad i zvuková data mohou tělesné vjemy (příjemné i nepříjemné) vyvolávat snáze než data zraková...na druhou stranu zraková data jsou komplexnější...jinak řečeno, je jich víc zároveň na jediné zrakové ploše, zatímco hmatová data a zvuková data mají ten společný rys, že je zároveň jen jedno jediné
zrakovou scénu v daný jeden okamžik lze chápat jako jediné zrakové datum, které je ale vnitřně členité, strukturované, je to shluk mnoha barev rozličných tvarů, proto je informačně mnohem bohatší než zvuková a tělesná data
zvuková data ve formě jazyka však přináší mnoho druhů hlásek, souhlásek a samohlásek, tedy tónů a jejich výšek....tím se postupně také předá hodně informací...ale jenom postupně, zatímco zraková data podají informaci najednou, doslova v jediném obrázku...
liší se kvalitou vjem bolesti a vjem napjatosti svalu? není to zcela jasné...každopádně si jsou v mnohém podobné...
co je to přesně větší jas či svítivost barev? některé barvy svítí víc než jiné? je v nich více "světla, bílé, žluté"? to už jsou asi jen fyzikalistická vysvětlení, prožitkově asi nelze poznat čím to je, jen to vidíme...
také různou míru intenzity mají v jistém smyslu zvuková a tělesná data společná: u zvukových je to hlasitost, o tělesných výraznost stimulu...hlasitost zvukových způsobuje, že je vnímáme výrazněji, podobně intenzita u tělesných...ale tato intenzita není samozřejmě zcela stejnou u zvukových a tělesných dat, je tam jen podobnost (i když vše podobné má něco identického)...jistou analogii najdeme i u jasu/svítivosti zrakových dat...i tam se dá jasnost/svítivost nebo naopak sytost vnímat jako jejich větší intenzita...intenzita ve smyslu: jsou výrazněji vnímána
takže zraková, sluchová i tělesná data mohou být více nebo méně vnímatelná, vnímatelná snáze nebo obtížněji...výraznější nebo méně výrazná...toto je jejich obecnější rys...tedy výraznost dat, kterou lze kvantifikovat na stupnici od nejméně po nejvíce výrazné je jednou z obecných vlastností všech dat, zrakových, sluchových i tělesných: také se jí dá říkat vnímatelnost, stupeň vnímatelnosti dat
jaké ještě rysy mají společné? časovost, tedy změnu, proměnu: žádná data netrvají věčně, ale zanikají a jsou nahrazovány jinými...
pohyb lze chápat také jen jako proměnu části zrakové scény: scéna se nemění jako celek, ale jen její část, a to v případě pohybu kontinuálně, třeba zleva doprava...pohyb má v sobě vždy kontinuitu, i když může zpomalovat či zrychlovat, nemůže přeskakovat...
zraková scéna je typická svou jednotností: je jen jedna a potenciálně bez hranic...dále svou rovností, plochostí...ale tato vlastnost je spíše jen odvozena z fyzikalistického konstruktu 3D, jelikož ji totiž vůbec nevnímáme a nerozuměli bychom jí bez tohoto pouhého konstruktu 3D...dále je zraková scéna typická svou barevností: vždy je barevná....také tím, že barev je mnoho, jsou vedle sebe, zaujímají různé velikosti, plochy, tvary...
zraková data mají mnoho druhů: 1) mnoho druhů barev 2) mnoho odstínů barev 3) jas, sytost barev 4) rozličné rozměry, velikosti, hranice, tvary barevných skvrn
i zvuková data mají mnoho druhů: 1) mnoho druhů tónů 2) mnoho odstínů tónů 3) hlasitost tónů 4) rytmus, výška,...
tělesné vjemy také mají různé druhy:
chuť - sladká, hořká,...a každá sladká se dále dělí...čokoládová je úplně jiná než jiné druhy sladkostí...nové chuti vznikají kombinacemi jiných chutí, stejně jako barvy mixáží jiných barev...ale to prožitkově nevnímáme...i když u chuti můžeme rozeznávat jakoby fragmenty základnějších chutí, z kterých je vytvořena, někdy je však chuť jednoduše zcela nová...a ve všech druzích sladké však poznáme sladkost, stejně jako v mnoha odstínech žluté poznáme žlutou...
čich - i tam se to dělí, vůně, zápach, nasládlá vůně,...atd...
bolest- různé druhy bolesti, řezání, píchání, ostrá, tupá, rytmická,...
napětí a uvolnění tělesných svalů - různá intenzita, rytmus, plusovost a minusovost...je zde ještě další analogie se zvukovými daty? jsou zde různé tóny, výšky, odstíny odlišných kvalit uvolnění a napětí? jsou asi méně zřetelné, obtížněji rozlišitelné...jsou zde různé druhy napětí a uvolnění? možná ne...
vizualizujeme si samozřejmě hned různé části zrakového těla a možná i pohyb napínání či vlny svírání či uvolňování v něm....někdy na menších plochách zrakového těla, někdy na větších, někdy rychleji, někdy pomaleji, tedy je změna (rytmus) kvanta a jeho gradace někdy rychlejší, jindy pomalejší...někdy to pravidelně osciluje, vystřeluje, pulzuje (trochu nepravidelná pulzace třeba takto: 0,10,2,10,0,13,...)...při vizualizaci hmatového těla si však ze zrakové scény bereme spíše jen samotnou extenzionalitu, rozlehlost než barevnost, je téměř bezbarvé...byť jsou zde vztahy "vedle, mezi, výš, níž,...", nejsou to vztahy barevných skvrn, barevných plošek či ploch, ale spíše ploch neurčité barvy...ale pořád vizualizované, zrakové...spíše jako bychom pohyby napínání či uvolňování těla umísťovali do průhledné (či lépe barevně nespecifikované: žádná barevnost této entity ve vědomí není, ale není tam ani jakási abstraktní bezbarvost, spíše tam prostě z barvy není nic, je to neurčité schéma) vizuální extenzionality zrakové tělesnosti a tam se posouvaly z místa na místo...a u toho si možná někdy představujeme neurčitě mačkání svalů?...spíše ne...
každopádně každý vjem napětí či uvolnění svalů hned umístíme do zrakové mapy těla, a když je to jakási jeho vlna, proud, pohyb, tak si ho lokalizujeme na kontinuální řadu míst za sebou....nebo si vizualizujeme, že daný tělesný vjem zabírá jistou rozlohu zrakového těla, podobně jako barevná skvrna může zaujímat jistou rozlohu zrakové plochy...možná vhodnější slovo než zraková plocha bude zraková scéna, protože mi nevidíme samotnou plochost, resp. vidíme jen plochost, takže ji nedokážeme srovnat s něčím neplochých, třeba s 3D, takže vlastně nechápeme, čím je, protože ji nemáme s čím srovnat (když bych viděl jen žlutou, jistě bych ji viděl, ale nevěděl bych, že je to barva, protože k tomu bych potřeboval mít ještě alespoň jednu jinou barvu, třeba červenou...)...i když ji můžeme zčásti srovnat s bodem, který je jakoby 1D, ale jen v idealizaci, v prožitku zase ne, v prožitku i bod má rozměry a velikost a tvar (malá černá kulička...)...
jako se přesouvají barevné skvrny a tím se hýbou, představujeme si stejně pohyb třeba bolesti nebo vlny uvolnění v těle: postupně mění místo, zaujímá sousední místo a odchází z místa, na kterém právě je...někdy rychleji, jindy pomaleji...jde o rytmus, tedy o rychlost změny, střídání, nebo naopak opakování či přetrvávání...
mají v sobě tělesné vjemy opravdu plusovost a minusovost? jistě hned startují náš motivační systém, naše jejich chtění nebo nechtění, které se projevuje vnitřní i vnější řečí (chci, nechci, ano, ne,...), jednáním a další vlnou napětí (odpor, nechtění) nebo uvolnění (touha, chtění) v těle...
ale lze říct, že jsou samy v sobě plusové a minusové? tím si stále nejsem jistý...co je sama tato informace, plusovost plusovosti nebo minusovost minusovosti sama v sobě, sama o sobě, co za informaci to je, co za informaci nesou, přinášejí, obsahují? to je pro hedonika důležitá otázka...ale možná je to primitivní informace, kterou nelze dále analyzovat...možná je to jen informace pro motivační systém: co prožívám jako plus, to chci dále, co jako minus, to nechci...
napětí a uvolnění mají nejblíže doteku, kontaktu s pokožkou, kůží, ale i svírání či stahování svalů něčím vnějším...jakoby uvolňování svalů bylo jejich rozmasírování, rozhlazování, roztírání, tření, mazlení, laskání, šimrání, vibrování, provzdušňování, ovívání, hlazení s různou mírou intenzity...naopak napínání svalů hlubší kontakt, hlubší či tvrdší dotyk něčeho jakoby vnějšího, nátlak, tlak, stisk s různou mírou intenzity - jakoby nás bodali či spíše tlačili a stiskali uvnitř těla různí malí čertíčkové...
slast roste, když je rozmasírovávání stále intenzivnější, strast zas, když je stisk či tlak či nátlak jakoby čehosi vnějšího do nitra (ano, jde zase o vizualizaci! vizualizaci jakéhosi vpádu vetřelce do čehosi cenného a křehkého, jakéhosi nitra, vnitřností,...) stále silnější
ono napětí třeba při strachu či svírání v hrudi je podobné tomu, jakoby nám někdo ony místa skutečně svíral, stlačoval dohromady, do menší rozlohy, mačkal do jednoho stlačeného klubka...(všechno o jsou vizualizace, které tyto tělesné vjemy někdy doprovázejí...)
co je tedy strast? a) má různou intenzitu b) je nepříjemná, nelibá (nelze lépe popsat či vysvětlit, analyzovat, objasnit) c) různý rytmus, průběh, sekvenci intenzit d) umísťujeme si ji na určité místo zrakového těla e) je podobná hmatu, hmatovému vjemu, doteku, tlaku/mačkání na kůži nebo na tělo zvnějšku...je to jakoby nepříjemný stimul, vjem, KONTAKT, SPOJENÍ s něčím...kontakt a spojení je to u hmatového vjemu, kdy se s kůží něco spojuje, něco je s ní v kontaktu, něco se jí dotýká...vevnitř je to ale mnohdy podobné, jakoby nás neviditelní duchové vevnitř mačkali, svírali, dotýkali se nás zevnitř a tlačili nám svými malými prstíky vevnitř ještě víc dovnitř, mačkali nám na orgány či svaly, "motýly v žaludku" při strachu nás jemně svými metaforickými křídly třou, dráždí, dělají nám zle...
hmatové data a zvuková data jsou proudy: vždy je jenom jedno datum/údaj/danost/obsah, které je nahrazeno jiným...
zraková data jsou i vedle sebe: vedle sebe je naskládáno do řady řad na rovinu či plochu hodně dat rozličných tvarů a velikostí...
jak se liší jednoduchý zvuk od jednoduché barvy a od jednoduchého hmatového vjemu? jsou to jakoby tři oddělené světy, jen časově korelující...
co mají stejného data barevné plochy? plocha je jednotná, celistvá, bez mezer, poruch, trhlin, děr, slepých míst...jsou to všechno obsahy jedné plochy...dále všechny mají vlastnost barevnosti...dále všechny mají určitý tvar, určitou rozlohu, velikost...dále jsou všechny ploché, 2D, rovné (ale my vlastně prožitkově nevíme, co to plochost znamená, protože vidíme vše jenom 2D)...dále všechny hraničí s jinými...dále na jednom místě je vždy jen jedna...dále jsou vedle sebe...jsou vymezeny hranicemi...hranice je ale tvořena místem jejich styku, kdy jedna přechází skokově do jiné...hranice je vlastně skok, přechod: jedna barva se změní v jinou barvu, to je celá definice vizuální hranice!...dále víme, že jejich místo by mohla nahradit jiná barva...
barva žlutá a barva zelená jsou jiné informace...když je dáš vedle sebe, víš, že jsou to jiné barvy...
je zelená ve všech zelných věcech ta stejná zelená? jde o jednu jedinou věc v mnoha časech a místech zároveň nebo jde o opakování téhož? vlastně se tím říká totéž: ano, je to jedna barva...třeba realizovaná různými hmotnými částicemi, ale to prožitkově nevíme, to víme až z konstrukce fyzikalismu...
ale zelená má - jako každá barva - mnoho odstínů: proto nám přijde být každá jiná...
pro barvy je důležité právě to, že jsou to odstíny černé a bílé, tomu se říká jas: proto černobílý film přináší skoro stejné množství informací jako film barevný (ne úplně stejné, přece jen je chudší)...vše lze vyjádřit mnoha odstíny šedé, tedy míchanice bílé a černé...
a co mají společného zvuková data a hmatová data?
zvuková data a hmatová data mají dokonce něco stejného: jakýsi rytmus, dále potom to, že v každou chvíli je jen jedno...co znamená rytmus? to, jak rychle se střídají...
tělesná data mají společné to, že je automaticky umísťujeme do zrakového těla, do jakési primitivní prostorové vizualizace těla, do obrazu těla...
samozřejmě zvuková data mají výšku apod.
tělesná data se dělí na chuťová, čichová, hmatová, bolest, napětí a uvolnění tělesných svalů
co mají společného napětí a uvolnění tělesných svalů? prostorovou lokalizaci - to je to, jak si je hned umisťujeme do zrakové roviny...a to přímo do její části, kterou zaujímá zrakové tělo...a do jeho konkrétních míst...
vyznačují se intenzitou, jsou méně či více výrazné, znatelné, silné, pronikavé, zřetelné, vnímatelné,..
dále plusovostí a minusovostí: jsou příjemné nebo nepříjemné, libé nebo nelibé, slastné nebo strastné (to je i případ bolesti, chuti, čichu, hmatu,...)
jsou to jednoduchá, primitivní data bez dalších částí či složek
mají rytmus neboli pulzaci, gradaci, monotonnost, pokles, přeskoky, kontinuitu nebo diskontinuitu: v tomto jsou velmi podobná zvukovým datům, proto Schopenhauer tak vyzdvihoval hudbu jako nejlepší model vůle, chtění: protože chtění a nechtění jsou vlastně uvolnění nebo napětí tělesných svalů, mluvil o tělesných vjemech a jejich podobnosti se zvukovými vjemy...mají podobné vlastnosti, podobný průběh...potom snad i zvuková data mohou tělesné vjemy (příjemné i nepříjemné) vyvolávat snáze než data zraková...na druhou stranu zraková data jsou komplexnější...jinak řečeno, je jich víc zároveň na jediné zrakové ploše, zatímco hmatová data a zvuková data mají ten společný rys, že je zároveň jen jedno jediné
zrakovou scénu v daný jeden okamžik lze chápat jako jediné zrakové datum, které je ale vnitřně členité, strukturované, je to shluk mnoha barev rozličných tvarů, proto je informačně mnohem bohatší než zvuková a tělesná data
zvuková data ve formě jazyka však přináší mnoho druhů hlásek, souhlásek a samohlásek, tedy tónů a jejich výšek....tím se postupně také předá hodně informací...ale jenom postupně, zatímco zraková data podají informaci najednou, doslova v jediném obrázku...
liší se kvalitou vjem bolesti a vjem napjatosti svalu? není to zcela jasné...každopádně si jsou v mnohém podobné...
co je to přesně větší jas či svítivost barev? některé barvy svítí víc než jiné? je v nich více "světla, bílé, žluté"? to už jsou asi jen fyzikalistická vysvětlení, prožitkově asi nelze poznat čím to je, jen to vidíme...
také různou míru intenzity mají v jistém smyslu zvuková a tělesná data společná: u zvukových je to hlasitost, o tělesných výraznost stimulu...hlasitost zvukových způsobuje, že je vnímáme výrazněji, podobně intenzita u tělesných...ale tato intenzita není samozřejmě zcela stejnou u zvukových a tělesných dat, je tam jen podobnost (i když vše podobné má něco identického)...jistou analogii najdeme i u jasu/svítivosti zrakových dat...i tam se dá jasnost/svítivost nebo naopak sytost vnímat jako jejich větší intenzita...intenzita ve smyslu: jsou výrazněji vnímána
takže zraková, sluchová i tělesná data mohou být více nebo méně vnímatelná, vnímatelná snáze nebo obtížněji...výraznější nebo méně výrazná...toto je jejich obecnější rys...tedy výraznost dat, kterou lze kvantifikovat na stupnici od nejméně po nejvíce výrazné je jednou z obecných vlastností všech dat, zrakových, sluchových i tělesných: také se jí dá říkat vnímatelnost, stupeň vnímatelnosti dat
jaké ještě rysy mají společné? časovost, tedy změnu, proměnu: žádná data netrvají věčně, ale zanikají a jsou nahrazovány jinými...
pohyb lze chápat také jen jako proměnu části zrakové scény: scéna se nemění jako celek, ale jen její část, a to v případě pohybu kontinuálně, třeba zleva doprava...pohyb má v sobě vždy kontinuitu, i když může zpomalovat či zrychlovat, nemůže přeskakovat...
zraková scéna je typická svou jednotností: je jen jedna a potenciálně bez hranic...dále svou rovností, plochostí...ale tato vlastnost je spíše jen odvozena z fyzikalistického konstruktu 3D, jelikož ji totiž vůbec nevnímáme a nerozuměli bychom jí bez tohoto pouhého konstruktu 3D...dále je zraková scéna typická svou barevností: vždy je barevná....také tím, že barev je mnoho, jsou vedle sebe, zaujímají různé velikosti, plochy, tvary...
zraková data mají mnoho druhů: 1) mnoho druhů barev 2) mnoho odstínů barev 3) jas, sytost barev 4) rozličné rozměry, velikosti, hranice, tvary barevných skvrn
i zvuková data mají mnoho druhů: 1) mnoho druhů tónů 2) mnoho odstínů tónů 3) hlasitost tónů 4) rytmus, výška,...
tělesné vjemy také mají různé druhy:
chuť - sladká, hořká,...a každá sladká se dále dělí...čokoládová je úplně jiná než jiné druhy sladkostí...nové chuti vznikají kombinacemi jiných chutí, stejně jako barvy mixáží jiných barev...ale to prožitkově nevnímáme...i když u chuti můžeme rozeznávat jakoby fragmenty základnějších chutí, z kterých je vytvořena, někdy je však chuť jednoduše zcela nová...a ve všech druzích sladké však poznáme sladkost, stejně jako v mnoha odstínech žluté poznáme žlutou...
čich - i tam se to dělí, vůně, zápach, nasládlá vůně,...atd...
bolest- různé druhy bolesti, řezání, píchání, ostrá, tupá, rytmická,...
napětí a uvolnění tělesných svalů - různá intenzita, rytmus, plusovost a minusovost...je zde ještě další analogie se zvukovými daty? jsou zde různé tóny, výšky, odstíny odlišných kvalit uvolnění a napětí? jsou asi méně zřetelné, obtížněji rozlišitelné...jsou zde různé druhy napětí a uvolnění? možná ne...
vizualizujeme si samozřejmě hned různé části zrakového těla a možná i pohyb napínání či vlny svírání či uvolňování v něm....někdy na menších plochách zrakového těla, někdy na větších, někdy rychleji, někdy pomaleji, tedy je změna (rytmus) kvanta a jeho gradace někdy rychlejší, jindy pomalejší...někdy to pravidelně osciluje, vystřeluje, pulzuje (trochu nepravidelná pulzace třeba takto: 0,10,2,10,0,13,...)...při vizualizaci hmatového těla si však ze zrakové scény bereme spíše jen samotnou extenzionalitu, rozlehlost než barevnost, je téměř bezbarvé...byť jsou zde vztahy "vedle, mezi, výš, níž,...", nejsou to vztahy barevných skvrn, barevných plošek či ploch, ale spíše ploch neurčité barvy...ale pořád vizualizované, zrakové...spíše jako bychom pohyby napínání či uvolňování těla umísťovali do průhledné (či lépe barevně nespecifikované: žádná barevnost této entity ve vědomí není, ale není tam ani jakási abstraktní bezbarvost, spíše tam prostě z barvy není nic, je to neurčité schéma) vizuální extenzionality zrakové tělesnosti a tam se posouvaly z místa na místo...a u toho si možná někdy představujeme neurčitě mačkání svalů?...spíše ne...
každopádně každý vjem napětí či uvolnění svalů hned umístíme do zrakové mapy těla, a když je to jakási jeho vlna, proud, pohyb, tak si ho lokalizujeme na kontinuální řadu míst za sebou....nebo si vizualizujeme, že daný tělesný vjem zabírá jistou rozlohu zrakového těla, podobně jako barevná skvrna může zaujímat jistou rozlohu zrakové plochy...možná vhodnější slovo než zraková plocha bude zraková scéna, protože mi nevidíme samotnou plochost, resp. vidíme jen plochost, takže ji nedokážeme srovnat s něčím neplochých, třeba s 3D, takže vlastně nechápeme, čím je, protože ji nemáme s čím srovnat (když bych viděl jen žlutou, jistě bych ji viděl, ale nevěděl bych, že je to barva, protože k tomu bych potřeboval mít ještě alespoň jednu jinou barvu, třeba červenou...)...i když ji můžeme zčásti srovnat s bodem, který je jakoby 1D, ale jen v idealizaci, v prožitku zase ne, v prožitku i bod má rozměry a velikost a tvar (malá černá kulička...)...
jako se přesouvají barevné skvrny a tím se hýbou, představujeme si stejně pohyb třeba bolesti nebo vlny uvolnění v těle: postupně mění místo, zaujímá sousední místo a odchází z místa, na kterém právě je...někdy rychleji, jindy pomaleji...jde o rytmus, tedy o rychlost změny, střídání, nebo naopak opakování či přetrvávání...
mají v sobě tělesné vjemy opravdu plusovost a minusovost? jistě hned startují náš motivační systém, naše jejich chtění nebo nechtění, které se projevuje vnitřní i vnější řečí (chci, nechci, ano, ne,...), jednáním a další vlnou napětí (odpor, nechtění) nebo uvolnění (touha, chtění) v těle...
ale lze říct, že jsou samy v sobě plusové a minusové? tím si stále nejsem jistý...co je sama tato informace, plusovost plusovosti nebo minusovost minusovosti sama v sobě, sama o sobě, co za informaci to je, co za informaci nesou, přinášejí, obsahují? to je pro hedonika důležitá otázka...ale možná je to primitivní informace, kterou nelze dále analyzovat...možná je to jen informace pro motivační systém: co prožívám jako plus, to chci dále, co jako minus, to nechci...
napětí a uvolnění mají nejblíže doteku, kontaktu s pokožkou, kůží, ale i svírání či stahování svalů něčím vnějším...jakoby uvolňování svalů bylo jejich rozmasírování, rozhlazování, roztírání, tření, mazlení, laskání, šimrání, vibrování, provzdušňování, ovívání, hlazení s různou mírou intenzity...naopak napínání svalů hlubší kontakt, hlubší či tvrdší dotyk něčeho jakoby vnějšího, nátlak, tlak, stisk s různou mírou intenzity - jakoby nás bodali či spíše tlačili a stiskali uvnitř těla různí malí čertíčkové...
slast roste, když je rozmasírovávání stále intenzivnější, strast zas, když je stisk či tlak či nátlak jakoby čehosi vnějšího do nitra (ano, jde zase o vizualizaci! vizualizaci jakéhosi vpádu vetřelce do čehosi cenného a křehkého, jakéhosi nitra, vnitřností,...) stále silnější
ono napětí třeba při strachu či svírání v hrudi je podobné tomu, jakoby nám někdo ony místa skutečně svíral, stlačoval dohromady, do menší rozlohy, mačkal do jednoho stlačeného klubka...(všechno o jsou vizualizace, které tyto tělesné vjemy někdy doprovázejí...)
co je tedy strast? a) má různou intenzitu b) je nepříjemná, nelibá (nelze lépe popsat či vysvětlit, analyzovat, objasnit) c) různý rytmus, průběh, sekvenci intenzit d) umísťujeme si ji na určité místo zrakového těla e) je podobná hmatu, hmatovému vjemu, doteku, tlaku/mačkání na kůži nebo na tělo zvnějšku...je to jakoby nepříjemný stimul, vjem, KONTAKT, SPOJENÍ s něčím...kontakt a spojení je to u hmatového vjemu, kdy se s kůží něco spojuje, něco je s ní v kontaktu, něco se jí dotýká...vevnitř je to ale mnohdy podobné, jakoby nás neviditelní duchové vevnitř mačkali, svírali, dotýkali se nás zevnitř a tlačili nám svými malými prstíky vevnitř ještě víc dovnitř, mačkali nám na orgány či svaly, "motýly v žaludku" při strachu nás jemně svými metaforickými křídly třou, dráždí, dělají nám zle...
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!