DENNETT MŮŽE MÍT PRAVDU, QUALIA A VĚDOMÍ NEEXISTUJÍ

jen hypotéza, která má slušný stupeň pravděpodobnosti:

DENNETT MŮŽE MÍT PRAVDU, QUALIA A VĚDOMÍ NEEXISTUJÍ

možná nemáme qualia

jestliže je sekvence (možná i paralelní) zrakových dat (pixelů) rychlá, nerozeznáme, že nemáme quale jako prožitek či vjem, ale je to jen jazyková interpretace, retrospektivní paměťový soud, úsudek, konstrukce, konfabulace vzniklá z velmi rychlé "robotické" registrace zrakových dat, které jsou ihned v interpretačním jazykovém modulu pojmenována jako barva, zvuk, slast, strast, emoce, bolest,...

iluze bezprostřednosti qualií vzniká z rychlosti dat - z nízké rozlišovací schopnosti našeho jazykového modulu (myšleno je hlavně vnější řečové/jazykové chování)

neslyšíme zvuk, nevidíme barvu, nevnímáme slast a strast

nízká rozlišovací schopnost jazyka to neumožňuje, což je dobře: jazyk zjednodušuje, sumarizuje množství dat do přehledných balíčků slov, nálepek, jmen, dělá z nich balíčky několika málo odlišných "stavů": barvy, tvary, zvuky,...

důležitá je zde krátkodobá paměť, díky níž obrovské množství rychle za sebou jdoucích dat pojmenujeme jako červeň, bolest, tón A,...

kdybychom tuto sekvenci dat zpomalili, co bychom viděli?

zejména nejde o jednu sekvenci, ale je jich paralelně víc a jsou často přerušované...také neurovědy ukazují, že zde existuje hierarchizace i integrace zpracování dat

co bychom viděli, kdyby náš interpretační modul dokázal lépe rozlišovat "prožitek" strasti, což je určitá sekvence nebo víc paralelních a přerušovaných sekvencí dat? třeba se zde často může objevovat slovo "strast", "ne",...co ještě, co dál? asi údaj o stupni napjatosti či uvolněnosti dané části děla, tedy jistá kvantita, intenzita...(nikoliv však prožitková, přijmeme-li, že qualia neexistují,...)

pokud není vědomí, co je jistě? "něco", "cosi", "věc", věci, tok či sekvence dat...v jedné chvíli asi vždy jen jedno datum, jeden údaj, jedna informace

podle Dennetta možná celá fenomenologie je jen hrubozrnný nástroj, hrubozrnné rozlišení sekvence dat v mozku podmíněné sémantikou přirozeného jazyka: jazyk je sekvence slova a vět, sekvence lineární, jednosměrná, možná i to nás přiklání k interpretaci času, který má stejné parametry: jednosměrnost, linearita, 1D, každé slovo má vždy právě dva sousedy, jednoho minulého, druhého budoucího...tok času i tok jazyka plyne jen jedním směrem...větší sekvence událostí i větší sekvence vět se neopakují, tedy nevratnost času i jazyka...zdá se ti, že sekvence jazykových dat je vratná, stačí si přečíst knihu víckrát: ano, ale možná jen proto, že komplexita jazykových dat je menší a rychlost jejich střídání je mnohem pomalejší, jde jich méně rychle za sebou...ale jasně, víme, že struktura jazykových dat je "věčně" v knihovnách, ale to i struktura situací (ve fyzikálních rovnicích)

slova "lidové psychologie" jako je intence, záměr, účel, cíl, láska, nenávist, radost, bolest, potěšení, hněv, závist, smutek, deprese, úzkost, strach, obavy, fóbie mohou být jen hrubozrnné popisy, jazykové konstrukty rychlých toků roboticky registrovaných dat...jde o popisy tak hrubozrnné, že jim ve skutečnosti neodpovídá žádný reálný vjem, prožitek, pocit, zážitek, zkušenost, zakoušení, cítění, prožívání, ale jde jen o nástroj efektivní predikce tendování k chování u rozličných organismů včetně toho mého

nebyl bych potom psychofyzickým organismem, ale jen organismem fyzickým, nic bych necítil, nezakoušel, neprožíval: cit je jen hrubozrnná jazyková nálepka pro roboticky skenované a zaznamenávané a vyhodnocované data, systémy a rytmy vzruchů, elektrochemických výbojů na neuronech


neexistuje vědomí

čemu se říká vědomí? mluvenému řečovému jednání, které se často váže na plánování, rozhodování: jednání, které koreluje s jazykovým plánováním, je označováno za vědomé

ale nevnímáme přece jen jazykové interpretace, ale nějak i registrujeme smyslová data, byť ne ve formě qualií, ne?

a) možná ne, a vše tzv. vědomé je jen textuální - a ten text může nést samozřejmě informace o světě, ale vše, co o světě víme, je jen jazykové povahy...naše řečové výpovědi jsou údajně vzpomínkou na vnímaná qualia, ve skutečnosti může jít o jazykový konstrukt nikdy nevnímaného quale, jakousi jazykovou sumarizaci, kategorizaci a zjednodušení do jednoho slova celého kvanta dat, roboticky přijímaných, registrovaných...

b) možná ano, ale roboticky, nikoliv formou vnímání

nejsou-li qualia, nevnímáme v běžném smyslu toho slova, ale jen roboticky detekujeme data a pak je jazykově interpretujeme: jazyk je jejich zjednodušení, typizace, kategorizace, sumarizace, zkrátka abstrakce (obecniny)

vše, co je tzv. vědomé, jsou data verbalizovaná nebo verbalizovatelná, přístupná jazykovému modulu k zpracování, možná přístupná k jazykovému plánování...

nakolik jsou v mozku data integrována? je největší integrace dat způsobena systémem jazyka?


--

pokud qualia jsou, může jít o zatím nedetekované, a možná v budoucnosti detekované hmotné částice, které interagují s další hmotou mozku

co když však qualia tvoří nerozdělitelnou jednu věc s jejich neurálními koreláty (jinak řečeno: neurální koreláty a qualia jsou dva aspekty/vlastnosti jedné věci či to jsou dvě neoddělitelné vlastnosti)? jakmile se jednou zmapuje celá kauzalita neurálních korelátů, musí se chovat tyto hmotné částice jinak, než by se chovaly bez qualií...pokud se budou chovat stejně, je předpoklad qualií nadbytečný...zredukujeme-li neurální koreláty na interakce kvarků a zjistíme-li, že se chovají stejně jako bez předpokladu qualií, je předpoklad qualií nadbytečný...qualia jednoduše musí ovlivňovat látkovou a energetickou kauzalitu mozku...a musí tedy mít nějaký kauzální vliv na hmotu, nejlépe tak, že jsou samy nějak hmotné, i když zatím nedetekované...pokud jsou nehmotné, špatně se bude vysvětlovat jejich kauzální vliv na hmotu...

působí na hmotu v mozku neurální koreláty a qualia zvlášť nebo dohromady, spojenou kauzalitou? ať tak či tak, musí být jejich vliv znát na celkové materiální kauzalitě mozku...
--

pokud qualia nejsou, je fenomenologie jen hrubozrnný jazykový popis robotického zapracování dat v mozku

poznává všechno, i kámen: poznání je stopa předmětu na jiném předmětu, stopa kauzálního působení jiného předmětu...

jsou data a jejich proud?

neexistují možná data ve smyslu qualií...možná jsou data ve smyslu reprezentace světa...ale spíše je to jen interpretace světa či jeho konstrukce: mapa světa tisíckrát přepsaná, přemalovaná...oči mohou registrovat strukturu světa podobně jako objektiv kamery či fotoaparátu

je proud, tok, změna? podstatou jazyka je sekvenčnost, linearita, svět však může být statickou množinou dat (viz Einsteinův eternalismus)...ale i jazyk může být zamrzlým systémem vět, podobně jak je zamrzlá kauzalita v eternalismu

zkoumání introspekce má limity dané slovy, jazykem: slova neodkáží zachytit rychlost toku dat, mají jen jistou rozlišovací schopnost...a vnímáme tedy rychleji? ne, nevnímáme vůbec...jsou to jen slova, interpretace...

qualia nejsou naše prožitky, počitky, vjemy, zážitky, ale jen naší interpretací, analýzou, rozlišením vyššího řadu našich roboticky zpracovaných dat...jsou to slova pro množiny mechanicky registrovaných dat...tyto množiny zakládají jejich kategorizaci a umožňují efektivní rozhodování a plánování

není-li vědomí, neexistuje ani hranice mezi vědomím a nevědomím neboli tato hranice je arbitrární...vědomá data jsou ty, která jsou přístupná jazykovému centru/modulu a podílí se tak na efektivním plánováním dalších akcí

a co ta data, která jsou vědomá, ale nejazyková? myslím, že jde o data také jazyková, ale jde o neurčitá slova: jakoby celý mystický zážitek byl jen zlomkovitou jazykovou výpovědí mystika, kterou si říká vnitřně sám sobě během svého stavu...resp. často si neříká nic, a jen dodatečně pak pro sebe či pro druhé překládá do jazyka pasivně roboticky zpracovávaná data, která nevnímal, jen se vyhodnocovala v mozku...

nějak vyhodnocujeme data, nějak data získáváme, ať už je to cokoliv, ale není to vnímání, má to blíže k mluvení...nejsou to počitky a vjemy, ale spíše slova...slova jsou výstupem dlouhé analýzy dat...a slova slouží k plánování, a to k efektivní akci...

chce se tím říci, že vnímáme jenom slova bez smyslových dat? ne...vnímáme nějak i smyslová data, ale ne ve formě qualií, ale spíše mechanických výpočtů...a co slova, jaký mají význam? odkazují právě k těmto mechanickým výpočtům...

a co na to Searlův "čínský pokoj"? už předtím jsem soudil, že významu jazyka nerozumíme, nechápeme ho na vědomé úrovni nikdy, ale myslel jsem, že se člověk od čínského pokoje liší alespoň tím, že vědomě slyší zvuk, zatímco robot ho neslyší...nyní se zdá být možné, že ho neslyší ani člověk, jen vyhodnocuje data tak, že říká, jazykově konstruuje a vypovídá, že "slyší zvuk"

jak by Dennett přesvědčil fenomenologa? kdyby se Dennettovu následníkovi v pokročilé neurovědě podařilo ukázat, jak  a proč fenomenolog říká, že vnímá, cítí, prožívá červeň červené...co se přesně děje v jeho mozku, jaké salvy vzruchů, proč říká toto a kdy apod...tím by byla qualia odvysvětlena...

nevidíme barvy, necítíme strast a bolest...nevidíme tvary, neslyšíme zvuky...nevidíme obrazy, obrázky, fotografie,...

ale data se samozřejmě o světě vyhodnocují stále lépe, na Zemi vzniká ve vědě stále přesnější mapa struktury světa...

vnímáme tedy alespoň slova a věty? také ne, nakonec slovo je jen posloupností písmen či hlásek či slabik...tedy forma zvuku, který nevnímáme...takže je nepřesné říkat i to, že vnímáme mluvený hlas, svůj či někoho jiného...těla vydávají artikulované posloupnosti zvuků, my je však přímo neslyšíme, jen je vyhodnocujeme, zpracováváme...

a jak je zpracováváme? jako jeden proud slov, jako posloupnost slov, vět, premis, úsudků? zčásti to asi sériové, lineární bude, zdá se však, že je v tom hodně přerušení, skoků, náhlých zvratů...klidně se může zpracovávat nejprve střední člen, a potom začátek s koncem, posloupnost nemusí být otrocky lineární, to jen v mluveném slově, a ani tam přísně vzato ne, nejpřísnější posloupnost je v logickém systému...

pracuje se spíše s informací, nemusí dostat podobu zvuku v hlavě...ani nemusí jít o sekvenci v hlavě...to není k ničemu užitečné...

co se děje, když mě něco bolí? hlavní jsou slova: BOLÍ, NE, HNUS, SILNĚ, TADY,...není tam však přece jen VJEM bolesti? co je to "vjem"? slovo pro velmi rychlou kaskádu vzruchů, vyhodnocených a složených do jednoho balíčku, nesoucího slovo VJEM BOLESTI...když bychom vzruchy zpomalili, co bychom dostali? nevíme, snad jakási holá neprožitková mechanická data intenzity, rychlosti, do toho slova NE, NECHCI, ODPOR,..NE, ZÁPORNÉ, MINUS, BOLEST,...

je zde tok, dat, které odkazují k materialistickému monismu, ve kterém je schopnost poznání částí substance jinými částmi substance...poznání je zaručeno kauzální interakcí částí: jedna část kauzálně působí na jinou, tím na ní zanechá své stopy, kauzální vliv, čímž ji ta jiná část může poznávat....

poznáváme i jinak než jazykem na tzv. "vědomé úrovni"? vědomá úroveň neexistuje...OK, tak jsou ale jazykové doméně přístupná i jiná data než slova? možná ne, a pokud ano, pak ne qualia...

i jazyk je však zvuk, vnější nebo vnitřní, což je quale, které vlastně neexistuje...ale data jsou samozřejmě někdy vyslovována v mluvené řeči a strukturována do ní, takže je tělo vyslovuje, ale nevnímá v podobě zvuku...resp. "zvuk" je hrubozrnná interpretace detekovaní dat z proudu mluvené řeči...takže mluvenou řeč vyslovuji, ale nevnímám, ale detekuji...

neexistuje vnímání, vjemy...ale detekce dat a data, informace,...jako u robotů...jsme zombie, filozofické zombie bez qualií...

jak se liší vyšší a nižší zpracování dat? zřejmě to vyšší je jazykové, přístupné mluvené řeči a plánování v podobě jazykových plánů v mozku...to nižší je pak nejazykové...jak se v mozku jazykově plánuje? asi ne v podobě souvislého řetězce znaků, slov, ale slova slouží jen jako milníky, jisté body, nejvyšší momentálně dosažená úroveň zpracování dat...

za mnoho věcí může RYCHLOST šíření dat: data nejrychlejší jsou při jejich interpretaci nejvíc zkreslena neboli abstrahována neboli generalizována do pojmů, kterým říkáme "qualia" (kvália jsou pojmy, slova, množiny dat, nikoliv reálné vjemy!), protože přemíra těchto rychle se měnících dat musí být zvladatelná skrze jejich zobecnění: víc jsou pak zkreslena zvuková data než myšlenky, protože zvuková data se mění rychleji, proto tvrdíme, že jsou určitým kvále tónu či melodie či hlasu, zatímco myšlenky se mění pomaleji, proto nejsou tak zkreslovány...to ale není přesné, protože "myšlenka" je něco velmi neurčitého, viz hned dále

co to znamená myšlenka? je to informace, zpráva o něčem, údaj, reprezentace, mapa něčeho, znak něčeho...informace se mění pomaleji, čím však jsou? jsou to především vztahy mezi kválii, a kvália jsou obecniny, obecné pojmy pro rozmanité sekvence rychle se měnících dat

kvále není smyslové datum, které je primitivní, ale už pojem, obecnina!

kde je myšlenka? myšlenka je abstrakce pro jistý segment informací...myšlenka je sekvencí slov, které nějak pojmenovávají smyslová data...