další myšlenky

disociace motivačního a prožitkového systému

často něco chci, i když mám u toho spíše strast

často něco nechci, i když mám u toho spíše slast

je třeba pozorně srovnávat dvě či více možností, mezi kterými volím, která mi může nabídnout více slasti a méně strasti - měl bych méně hledět na to, co chci, a více na to, co mi reálně přinese více požitku/potěšení

nesmím jít zas ale příliš silně proti svému motivačnímu systému, to by bylo napětí, a tedy strast

ale když je prožitek velký a dlouhý, třeba týdenní výlet, měl bych překonat svůj třeba hodinový odpor svého motivačního systému, protože to za to stojí

většinou volíme podle motivačního systému chtění a nechtění, měli bychom však spíše pozorně srovnávat dvě či více možností, mezi kterými volíme, jen podle toho, která přinese více slasti a méně strasti

--

jak se pozná, že nejsme racionální, ale jen racionalizujeme?

když snášíme důvody jen pro možnost, která se nám líbí a nakonec nám z údajně racionálního procesu vyjde jako správná právě ta možnost, kterou chceme, která se nám líbí - zde je velké riziko racionalizace

když nám naopak vyjde jako správná možnost, která se nám nelíbí, je zde mnohem větší šance pro to, že jsme skutečně racionálními

--


skoro všechno je obrana, psychologická obrana, tedy napětí středu těla a vůbec celého organismu

je třeba poddat se, uvolnit se, nebránit se vůbec ničemu!!!

--


DEGRADACE SEBE I DRUHÉHO

1) nejprve jsem pokládal sebe a druhého za toho, kdo produkuje moudrý hlas řeči, kterou vede

2) pak jsem sebe a druhého pokládal jen za toho, kdo tento hlas sice neprodukuje, ale alespoň ovládá

3) pak za toho, kdo ho alespoň trochu reguluje, když už ho neprodukuje, protože ho produkuje a většinově ovládá spíše nevědomí mozku

4) pak jen za toho, kdo tímto hlasem alespoň je

5) pak za toho, kdo tento hlas alespoň vnímá

6) teď už jen za toho, kdo z tohoto hlasu slyší občas jeho zvuk, nikoliv však význam či informaci, kterou nese, a vnímá jen občas asociační obrázky a emoce, což jsou jen napětí a uvolnění částí těla

když sebe a druhé degradujeme, je zde menší riziko racionalizace, protože by se nám spíše líbilo, když bychom byli důstojnějšími než se běžně zdá (to by byla s větší pravděpodobností racionalizace) než méně důstojnými, než se zdá

i když někdo může mít zvrácené masochistické motivační chtění opaku, tedy degradace sebe i jiných!

--

jsem já jenom to, co je vědomé?

pokud ano, pak nejsem vůbec!

vědomý je totiž jen proud, vždy jen momentální zvuk myšlenky, napětí pocitu apod....

--



co je to motivační systém chtění a nechtění, toužení, volení mezi dvěma a více možnostmi, rozhodování, volby?

přehráváme si vizuální fantazijní obrázky možností a pociťujeme u nich různou míru napětí a uvolnění těla

u těch obrázků možností, kde je příjemné uvolnění a současně napínání svalů tendujících k jejich realizaci vyšší než u druhých, ty začne tělo realizovat - nejprve plánováním posloupnosti kroků, jak je vykonat, pak i následným pohybem

obrázky možností, které vzbuzují strastné napětí, tedy strach a stres nebo nudu, ty nevolíme

to je ona hypotéza somatických markerů neurovědce Antonia Damasia: napětí těla (zejména např. "pocit v břiše") a jeho uvolnění ovlivňuje zásadně rozhodování

tento automatismus motivačního systému bychom měli zvrátit hedonistickou rozvahou: když vidím, že mi možnost, do které se mi moc nechce, přinese slast, měl bych ji udělat...ale jen tehdy, když překonání mého nechtění ji udělat, a toto překonávání je jisté napětí, tedy strast, nepřeváží slast z oné možnosti

--

KONFORMNÍ JEDNÁNÍ

je většinou vhodné jednat konformně, konvenčně, nekonfliktně...to redukuje napětí

konfliktní jednání produkuje velké napětí

---


FACEBOOK A AGRESIVNÍ KOMENTÁŘE (nejen) KATOLICKÝCH HATERŮ A TROLLŮ...

zdá se, že zejména katolíci - ale i mnozí ateisté - si na facebooku libují v agresivních, uštěpačných a jízlivých komentářích

tím u sebe i u druhých produkují napětí, tedy strast

je tedy jejich jednání proti jejich vlastnímu zájmu?

pokud se nudí, tedy mají napětí, pak ne - minikonflikt na facebooku odvede jejich pozornost, a vzniklé nové napětí uvolní staré sžíravější napětí nudy

pak se mohou začít udobřovat a začínají často psát racionálněji...víc tak přitáhnout pozornost druhých, než kdyby psali pořád hezky, a tedy trochu nudně...no a když druhého naštvou, vzbudí mu napětí, tedy strast, ale při udobřování mu zase vzbudí uvolnění tohoto napětí, tedy slast...a jelikož je paměť omezená a pamatujeme si hlavně to poslední, začneme je mít rádi za to uvolnění, které způsobili, a zapomene, že je to uvolnění strasti, tedy napětí, které způsobili před tím

navíc jsme tak s nimi něco intenzivního prožili: napětí, a pak zas uvolnění...prožitá "dobrodružná jízda" nás s nimi "sbratří"

no, a až je začneme nudit nebo budou cítit stres, tedy napětí svalů třeba z práce, zase po nás agresivně vyjedou, aby se takto uvolnili...jenomže podle výzkumů tím většinou své napětí nakonec zvýší...takže si vážně agresí moc nepomáhají

ale někdy ano, je to takto:

1) když cítím napětí nudy, může mi ho agresivní výpad pomoci uvolnit...tato agrese je totiž napětí jiného typu než napětí nudy...
2) když ale cítím napětí vzteku nebo hněvu, zlosti, jen má agrese vztek zvýší a mé napětí středu těla, tedy strast, se zvýší...protože jde o napětí stejného typu, tedy napětí agresivity, takže si zde - jak dokladují výzkumy - nepomůžu, ba naopak si pohorším...
3) když cítím napětí z nízkého sebevědomí, může mi iluze vítězství na facebooku také trochu asi pomoci a toto napětí ve středu těla z nejistoty mi trochu uvolnit

--

co znamená to, že potřebujeme 3x (a po středním věku 5-6x) víc intenzivních (peak) slastí než intenzivních strastí, aby náš život nedegradoval, neupadal, ale vzkvétal?

zřejmě to, že intenzivní strasti způsobují 3-6x větší (delší nebo intenzivnější) napětí těla ještě po jejich odeznění než kolik intenzivní slasti způsobují naopak uvolnění těla...

není tomu totiž tak, že bychom měli stále peaky, ale peaky jsou spíše ojedinělé, a roviny nebo plochy mezi nimi dlouhé

je zřejmě více mírnějších záporných vrcholků než pozitivních vrcholků

denně volíme, že pro větší slast podstoupíme menší strast, tedy převádíme jednotky slasti na jednotky strasti a naopak...převádíme klidně plusové stavy na minusové a naopak

zdá se, že můžeme cítit tak 1-100 jednotek slasti/strasti, tedy max. 100 násobek mikroslasti nebo mikrostrasti (opravuji tedy včerejší zápis)

obvykle ale cítíme tak max. 40 jednotek strasti a max. 15 jednotek slasti, na hezkém výletě pak třeba max. 30 jednotek strasti a max. 20 jednotek slasti

co má na nás větší vliv, drobnější vrcholek slasti nebo strasti? asi strasti...drobnější vrcholek strasti totiž asi způsobuje delší a větší napětí těla než způsobuje drobnější vrcholek slasti uvolnění těla: taky způsobuje jistě jistou intenzitu a délku uvolnění těla, ale méně

--

BRÁNICE

jde o příčně pruhovaný, tedy vůlí ovladatelný sval skrytý v břiše

odpovídá za 60-80% dýchání

zdá se, že hlavně jeho napětí bolí při strachu

také jeho sevřenost může být odpovědná za horší dýchání a tlak na prsou, ve středu hrudi, natlačí totiž hrudní koš výše

ale strach je způsoben také napětím dalších břišních svalů - ty je možné uvolňovat masáží

a snad i vegetativními "pocity v břichu" - jako když sníme cosi špatného...

bránici je možné uvolňovat hlubokým jógovým dýcháním do břišní bránice

--

STRAST STŘEDU HRUDI - CO TAM BOLÍ?

průdušky asi nebolí, průdušky jsou zčásti chrupavka, zčásti hladké, vůlí neovladatelné svalstvo, které asi nemá receptory svého napínání, takže o jejich napětí asi nic nevíme

bolí asi napětí prsních svalů, jejich zatnutí, stažení, namáhání - proto se nám hůře i dýchá, deprese nás svírá jako železný krunýř, protože máme zatuhlé prsní svalstvo...zde bych doporučil masáž prsních svalů!

když deprese odezní, říkáme, že se nám ulevilo, jakoby nám z prsou spadl těžký kámen: jde o uvolnění prsních svalů a zad, jak uvidíme hned dále....říkáme, že se nám tzv. volně dýchá: uvolnily se totiž prsní svaly!

ale pravděpodobně je bolest ve středu hrudi způsobena napětím zejména zad, hlavně kolem lopatek, ale snad i napětím horní části zad jako celku, snad i se šíjí/krkem

tedy deprese je především zatuhnutím zad!

proto je dobré masírovat záda při depresi, ale zřejmě i prsní svaly!

pociťujeme tíži ve středu hrudi, ale ta je způsobena paradoxně nahrbením, shrbení, napětím zad

je třeba sedět rovně, proto se při depresi říká: HLAVU VZHŮRU!

teď už chápu, proč doporučoval Buddha sedět při meditaci rovně, vzpřímeně a dýchat do bránice: napětí zad, krku a bráničního svalu je zdrojem všeho našeho utrpení! ale opravdu všeho!

osvícený je ten, kdo má uvolněný střed těla!

Buddha byl osvícený jednoduše tím, že měl dokonale uvolněná záda a brániční sval!

je třeba se nehrbit, mít rovná záda i krk, dýchat do bránice a tím prodýchávat a uvolňovat bránici i záda i krk!

všechny naše pocity jsou jisté napětí a uvolnění: také láska je jen komplexem mnoha stavů napětí a uvolnění různých částí těla

---

ZAJÍMÁ NÁS PRAVDA SAMA O SOBĚ?

ne, pokud by nás zajímala, studujeme důkladně fyziku mikročástic, která se k pravdě snaží dobrat

ve skutečnosti nás zajímá jen taková "pravda" nebo i objektivní pravda, která může pomoci našemu životu...

kdo tvrdí, že by znal radši pravdu než se měl dobře, musí doložit, proč by ji měl chtít znát...samozřejmě, k poznání toho, že slast je dobro, je třeba mít objektivní poznání této pravdy...ale toto poznání není dobré samo o sobě a samo pro sebe!

--

VĚDOMÍ A NEURÁLNÍ KORELÁTY

pozorujeme striktní časovou korelaci vědomých stavů a neurálních korelátů

ale neurovědci vidí jen neurální koreláty: jako když hraje klavírista na klavír, ale neurovědci by viděli jen kontinuálně se pohybující a s pohyby neviditelného klavíristy striktně časově kontinuálně korelující klapky klavíru (prostorovou korelaci nevidíme, jen časovou kontinuální korelaci, ale velmi úzkou, v řádu mikrosekund)

vědomí a neurální koreláty jsou neoddělitelné vlastnosti jediné věci

nebo jsou to dvě neoddělitelné věci (abychom nemuseli postulovat onu jedinou věc, které by to byly údajné dvě neoddělitelné vlastnosti)

jako je v našem světě neoddělitelná barva a tvar jednoho tělesa, jsou neoddělitelné vlastnost vědomí a jeho neurální koreláty...ale samozřejmě si umíme představit, že by oddělitelné byly, spíše nás jejich striktní korelativnost udivuje

jako nemůže být barva bez jisté rozlohy či extenzionality, kterou zaujímá, nemůže být vědomí bez neurálního korelátu

když sevřu ruku, cítím napětí, se kterým koreluje můj zrakový vjem napínající se ruky...cítím napětí zevnitř a vidím ho zvenčí...ale jde jen o korelaci, o zvykové propojení, nevidím tam nutné spojení ani spojení přirozenosti mého pocitu napětí a přirozenosti mého zrakového vjemu napínající se ruky...můj mozek umisťuje napětí do jisté části mého vizuálního obrázku/reprezentace světa, ale vůbec nevím, jestli viděné je skutečně tím pociťovaným!

mohlo by vědomí mít kauzální vliv a být svobodné i tehdy, pokud by ke každému vědomému stavu byl jeho neurální korelát? ano, pokud by vědomí tento svůj neurální korelát ovlivňovalo...a jednou, až bude přesněji zmapována kauzální síť/prostor/plocha neurálních korelátů vědomí, by se to dalo i zjistit: když by se neurální korelát choval jinak, než jak by se měl chovat pod vlivem kauzálního působení všech předchozích neurálních korelátů, dalo by se předpokládat, že ho ovlivnil s ním korelující a jej ovlivňující/interagující vědomý stav

z vědomí samého jsme netušili, že má ještě jednu stranu, stranu viditelnou, stranu neuronů a neurotransmiterů...a naopak ze strany neurálních korelátů jsme netušili, že mají svou vědomou stránku...

podobně jako neslyšící návštěvník opery netuší, že opera má ještě - kromě vizuální (kostými, pohyby herců-operních zpěváků) - ještě svou hudební složku...nebo netuší, že vizuální vjem ptačího letu má ještě i zvuk, tedy svist křídel...

vědomí a neurální koreláty jsou věci neoddělitelně spojené, jako do sebe zapletené dvě ruce, které tvoří směs, komplex, agregát, z něhož neurovědci vidí jen jednu (tu přístroji viditelnou či zaznamenatelnou) ruku, a my při prožívání vidíme zas jen ruku druhou, tu neviditelnou ruku, kterou současně máme a současně jí jsme...

proč má vědomí svoji viditelnou stranu neurálních korelátů? nevíme...



--

deprese jsou napjatá záda

nejlepší je povel: HLAVU VZHŮRU!

mít záda rovná podle pravítka


říká se: konečně se mi volně dýchá...uvolněné prsní a zádové svaly mohou za volný dech, dokud jsou tyto svaly napjaté, dýchá se špatně, jako v nataženém/mučivém krunýři...zatímco když mi tzv. "spadl kámen ze srdce", tedy se mi uvolnily zádové a prsní svaly, dýchá se lehce, volně, svobodně

co je to svoboda? uvolněné svaly!!!

--

co je to osvícení? uvolněná záda a uvolněná bránice!

co proti depresi? uvolit záda!

co proti strachu? uvolnit bránici a břišní svaly!

empirický výzkum: ti, kterým se masírují, tedy uvolňují nebo natahují nebo roztahují svaly zad, netrpí tolik depresí!!!

--

proč východní filozofii vadí myšlenky?

protože způsobují naše emoční zaangažování

co to je?

napjaté břicho a záda, a napjatá záda způsobují tíži na prsou...

--


myslel jsem si, že při depresi mám sevřené průdušky

přitom jsem měl docela obyčejně sevřená záda a možná i ohnutý krk

deprese jsou ohnutá záda!

tedy: ROVNÁ ZÁDA! MĚJ JE JAKO PODLE PRAVÍTKA! NAROVNEJ SE! NAPŘIM SE!

 a dýchej zhluboka! znovu a znovu! přímo do bránice, ať si roztáhneš průdušky, plíce i bránici!

osvícený Buddha má uvolněná a rovná záda! a uvolněné břicho! to je celé!!!

--
Narovnaná záda jsou slast a nahrbená záda strast! Ještě přidat uvolněnou bránici a všechny břišní svaly! Osvícený je ten, kdo má uvolněná záda, bránici a břišní svaly za všech okolností. Víc netřeba!


--

NEMÍT TOUHY...VYHASNUTÍ TOUHY V BUDDHISMU ČI U SCHOPENHAUERA

v  hlavě se nám přehrávají různé možnosti jako zrakové obrázky, různé varianty/alternativy volby/rozhodnutí

ale nám se nenapínají svaly tělesného trupu ani zad pro to, že bychom je chtěli realizovat

ani se nám slastí při jejich fantazijním "přehrávání" neuvolňují

podobně, když tyto zrakové či sluchové stimuly vidíme:

ať jsme naučeni vnímat je jako dobré či zlé, nemáme napětí ani uvolnění tělesného trupu

náš tělesný trup je totiž ve stavu permanentního uvolnění

nic s námi nehne, jsme uvolnění dál...

Buddha má stále uvolněný tělesný trup...proto je osvícený, a osvícení není ve výsledku nic jiného než toto!