dále jen dále
ve vědomí je jen zvuk slov, protože mimo sekvenci zvuků nikde žádná informace není - informace se přenáší jen takto lineárně, postupně, ve zvuku
jak se realizuje vnitřní zvuk vnitřního hlasu? často to není ani zvuk, jen napínání mluvidel, hlasivek...někdy se chytí rytmus slov na pouhý rytmus či šum či tep krve ve spáncích na hlavě...
často vnitřní řeč není vůbec žádným zvukem, ale jen napínáním hlasivek, jejich svíráním...ty substituují vnitřní řeč
toto napínání hlasivek může být důraznější a méně důrazné, rychlejší či pomalé, skoro neznatelné...má emoční naladění? asi ne...má odlišnou hlasitost? asi ne, spíše odlišnou důraznost, někdy je vnitřní řeč více a jindy méně artikulovaná...tvary slov se tedy realizují skrze prostou posloupnost napínání mluvidel
a co když čteme? i tehdy to jakoby pro sebe spíše vyslovujeme, namáhají a stahují se nám trochu opět mluvidla, hlasivky...tedy však ve vědomí jsou slova přesněji, protože tam jsou jejich vytištěné podoby
napínají se nám při čtení vždy mluvidla? můžou se napínat více nebo méně...možná někdy vůbec, a jen vidíme tištěné tvary písmen
jakou barvu a melodii má tvůj vnitřní hlas? je podobný tvému vnějšímu hlasu? je hlubší nebo vyšší? je mužský, ženský, starý, mladý? vážný nebo veselý? strojový, mechanický, hluboký? není náhodou více vážný, jen suchý, věcný, konstatující, věcně informativní? pokud má vnitřní hlas vůbec nějakou melodii, je asi vážný, věcný, informativní, není tak emocionální jako vnější hlas
možná vhodnější označení než vnitřní hlas je vnitřní řeč - není to totiž možná vůbec vnitřní zvuk, spíš jen jemné chvění hlasivek v hrdle
tvary slov se realizují ne zvukem, ale prostým napínáním hlasivek či snad i jen prostým rytmem tepu krve na spáncích...pak jsou však slova velmi neznatelná, nezní v mysli, jen se v ní objevují jejich formy, kdy podobně znějící slova jsou realizována stejně, takže by je od sebe nešlo odlišit, třeba slova HLAD a HAD...zdá se, že vnitřní řeč vynechává u slov mnohá písmena, jen je lehce načrtává...někdy je to dosti zkomolené, místo PROJEL třeba P-DEL...ten, kdo by chtěl tzv. "číst myšlenky", tedy vnímat vnitřní řeč druhého člověka, by měl problém, k jejímu pochopení by musel znát nejen momentální obsah momentálního vědomí, tedy aktuálně se nějak realizující určité slovo, ale spíše by musel znát celý mozek
vnitřní řeč je spíše letmá, méně konkrétní
vnitřní hlas má různé rytmy, tedy je rychlejší a pomalejší, rychlejší třeba při strachu či panice, pomalý při otrávenosti...křičí vnitřní hlas? ne, jen se víc napínají hlasivky, možná se více svírají čelisti a napínají i mimické svaly
má vnitřní hlas nějaké emocionální naladění? asi ne...takže emoce dělají jen naše mechanické reakce na slova, či na nárysy slov...
jaký je rozdíl mezi nasloucháním a říkáním vnitřního hlasu? jen ten, že při jeho tzv. "říkání" se více soustředím...co zde znamená, více se soustředit? více se mi namáhají mluvidla, tedy se více stahují hlasivky v hrdle, někdy se i více stahují jiné svaly na hlavě
když by repráky přenášely můj a tvůj vnitřní hlas, po čase bys nepoznal, čí hlas to je...jak to? protože jsme spíše posluchači i vlastního vnitřního hlasu! i on jen sám od sebe volně zní, prochází, objevuje se volně, nejde ho zastavit
forma meditace: mluv velmi rychle cokoliv tě napadne po dlouhou dobu! a mluv to třeba i hodně nahlas...
co vizuální paměť? na zlomek vteřiny vidím jakoby fotku dané věci...ne stabilně, jen na zlomek vteřiny...
existují různé kvality slasti? ne...jsou nesouměřitelné? ne...největší propast je mezi slastmi uvolnění těla na jedné straně a zbylými slastmi, tedy zbylými slastnými tělesnými daty, tedy slastnou chutí a vůní na straně druhé
zdá se, že slast a strast mají mnohé společné, co přesně? proč přesně jde o jednu vlastnost? jednak jsou to obě hodnoty, resp. hodnota a antihodnota, dále ale jde o tělesná data v obou případech, často souvisí s tělesnými svaly a jejich stavem...co dále? nejsou snad prožitkově jaksi totožné? co je v nich stejného?
proti strachu je dobrá sebeúcta, znát vlastní cenu či hodnotu - tuto znalost přináší dlouhodobě stabilní a pohodový život
jsme stále ostražití, napjatí, protože ostražitě se snažíme stále si udržet smysl, cíl, energii, drive k životu
cítíme se napjatí, protože se cítíme v neustálém lehkém ohrožení, permanentním nebezpečí, proto se neuvolníme: jako bychom nikdy nebyli tak úplně doma, v klidu, v bezpečí, zázemí, v totální jistotě bezpečnosti...
možná veverka trpí více než člověk: je pořád v ostražitém stresu
největší pastí je slast: to díky ní se bojíme, že už nebude, to díky ní tak moc lpíme na životě
proč chtít maximalizovat slast? jediná slast, která má cenu, je slast přítomná: veškeré kvantum minulé slasti i strasti je nyní bezcenné...mohu mít jen jejich jisté pozůstatky, z minulé strasti jizvy na "duši" i těle, z minulé slasti stabilitu, odpočinutost,...
kvália mohou být jen prvním stupněm jazykového zobecnění
nejsou-li kvália, je to naše iluze...jaká iluze? nejen jazyková, ale i smyslová....kvále pak není bezprostředním prožitkem, ale spíše jazykovou generalizací, kategorizací,...
co je to informace? i stopa na Měsíci po astronautovi: tedy každé kauzální působení, resp. účinek jakéhokoliv kauzálního působení
kdyby někomu ochrnulo hrdlo, mluvidla, měl by vnitřní řeč? asi hodně ochuzenou...čím by se realizovala?...zřejmě přece jen trochu vnitřní zvuky i jaksi slyšíme...jakou má tento vnitřní zvuk hlasitost? pořád stejnou...můžeš ho snad srovnat s hlasitostí rádia, jehož hlasitost libovolně zesiluješ a zeslabuješ? můžeš svůj vnitřní zvuk rádiem přehlušit? ne...můžeš totiž přeskakovat v pozornosti z rádia na vnitřní hlas...
zkus nenapínat hlasivky a mluvící svaly: tím se v meditaci nejsnáze zbavíš vnitřního hlasu...jen si zkrátka uvolni hrdlo!
jde o RYCHLOST zpracování dat...rychleji zpracováváme data zraková než sluchová, proto můžeme vidět členité obrázky, členitá zraková kvália, zatímco ze zvuku vnímáme vždy jen aktuální jeden tón...klidně by tomu mohlo být i naopak: možná netopýr skutečně vidí obrázky díky zvukovým datům...ale samozřejmě, fyzikálně se šíří světlo rychleji než zvuk a asi je i více světelných než zvukových dat ( i když ne asi nutně, zvláště v temné jeskyni, kde žijí netopýři)
zvuková informace, tedy zvuková data se přenáší formou 1D, je tedy 1D stejně jako čas: vždy jen jedno datum
zraková informace se přenáší formou 2D, tedy je mnohem obsažnější, členitější, v jednom okamžiku je toho více najednou: je to obrázek, fotografie, schéma, náčrtek, graf, tabulka, diagram,...
a jak jsou zpracována tělesná data? také jako 1D, tedy v každé chvíli máme jen jedno holé datum, jeden momentální prožitek, vjem! z toho plynou dvě možnosti:
a) slast či strast je přítomná i v jednom jednoduchém přítomném datu - pak se ale neustále mění, kolísá, variuje, střídá a přeskakuje slast se strastí...změna však nevadí, protože je to jen nárůst či pokles stejné kvality (byť třeba v různých obalech, třeba ze slasti uvolnění svalů do slasti příjemné chuti, ale na obalech nezáleží, jen tato změna může vyvolat třeba díky pestrosti navýšení momentální intenzity slasti), vadí spíše to, když to přejde do kvality protikladné neboli opačné, tedy ze slasti do strasti
b) slast či strast je informace až z jisté posloupnosti, z jisté sekvence dat, takže slast či strast přímo nikdy nevnímáme, jelikož vnímáme vždy jen jedno momentální datum, ale to, že jde o slast či strast, je vždy až naše interpretace, sumarizace, rekapitulace, která nikdy nebyla prožita, protože z ní byly prožity postupně jen její složky, které samy o sobě nejsou slastné či strastné
mohlo by to být klidně naopak, jde o lidský způsob zpracování dat - klidně bychom mohli zpracovávat zvuková data naráz, v jednom obrázku jako 2D, zatímco zraková data postupně jako 1D
(teď zanedbávám možnost, že i zraková data jsou u lidí skutečně jen 1D, ale tak rychle, že zde vzniká iluze obrázku, fotografie, jednotné zrakové scény, plochy, rozlehlosti, plošiny,...ač tato možnost je podle Dennetta ta správná: rychle očima skenujeme a v mozku paralelně vyhodnocujeme mnoho dat, ale neskládáme je do 2D jednotné scény jednoho obrázku či jedné vizuální reprezentace, obrazu)
proto si myslíš, že ve vědomí máš jen momentální zvuk slova, protože informace zvuková se přenáší velmi pomalu...takže tam z ní máš opravdu jen malý fragment
zatímco informace zraková se přenáší rychle, takže můžeš mít téměř okamžitě v jednom okamžiku před sebou členitou zrakovou scénu
návrh na meditaci: úplné ponoření do momentálních dat, která zde jsou...do dat holých, čistých, evidentních...dokonalé sjednocení s nimi...
úplné uvolnění mluvidel zřejmě zastavuje vnitřní hlas
co to znamená, že některé svaly můžeme tzv. ovládat svou vlastní vůlí? jejich pohyby korelují s našimi představami...
co je vědomí?
1) jazykové centrum - ale možná některé části mozku (snad i pravá hemisféra) "mluví", ale není to ve vědomí...takže co?...tedy jen ta část jazykového centra je tzv. "vědomá", která má bezprostřední přístup k ústům, k řečovému chování...
2) vědomí souvisí s krátkodobou pamětí, která odráží kontinuitu, uspořádanost kroků jdoucích po sobě - vědomé jednání je to, které se zapisuje do krátkodobé paměti
iluze kválií by byla demaskována, kdyby se našel neurální korelát, mozkový okruh odpovědný za tuto iluzi!
je jazykové centrum ve styku se smyslovými daty? věty jsou ve styku jen s větami, ale co ta oblast překladače smyslových dat do slov? musí být ve styku se smyslovými daty, aby je převedla do jazykových dat...mozkový hypotetický obvod překladače je tak jakousi hranicí mezi jazykovými a smyslovými daty: ta jeho polovina, která přímo hraničí se smyslovými daty, tedy jeho vstup (na rozdíl od výstupu, který hraničí už jen s jazykovým centrem samotným), musí umět překládat smyslová data do slov, takže zde dochází k jakémusi kontaktu se smyslovými daty...
co je jazyk? hlavně zvuková data, ale i data rytmu (rychleji nebo pomaleji) a intenzity (více nebo méně) napětí hlasivek (u vnitřní řeči může být někdy opravdu jen napínání hlasivek samo, bez vnitřního zvuku), a také data zraková: viz psané texty
bylo by zajímavé najít základní atomy vědomí, základní kvália: ostrost, sladkost,...a najít všechny hlavní podtřídy našich tří tříd, tedy třídy dat zrakových, sluchových a tělesných
v čem přesně spočívá protikladnost slasti a strasti? ve vjemech samých, v kváliích žádné protiklady přece nejsou...
když máš strast, nic nedělej a neměň, to je jen zvyšování napětí, další tvůj odpor navíc, ty ale s danou strastí nemůžeš vůbec nic dělat! jediné, co můžeš udělat: pozoruj své napjaté svaly s myšlenkou na jejich uvolnění...s jakou myšlenkou? stačí SLOVO, tedy se slovem UVOLNĚNÍ, UVOLNĚNÍ, UVOLNĚNÍ, UVOLNĚNÍ,...
co je to vlastně pozornost? jak můžeme pozorovat v meditaci? vnímat pokud možno kontinuálně něco, tedy neskákat z objektu na objekt...
co je to fenomenologicky SVĚTLO? jen paprsky jasnější žluté či bílé barvy...barvy mají tedy svůj JAS
kvália jsou jako "black box", černá skříňka: už je nepodrobujeme další analýze, necháváme je tak, jak jsou, dali jsme jim nedotknutelnou tajemnou nálepku a už se neptáme, čím jsou a zda vůbec jsou, zda to není jen vytržený určitý aspekt z širšího kontextu reagování organismu...
kvália sice nemáme, ale zato máme hodně dat :-)
zabij pozorováním boha motivace, kterému se klaníš! naše jednání řídí motivace, to, co chceme a nechceme...někdy je náš motivační systém zcela klamný, nevede nás k slasti, ale k strasti apod...vždy se sebe ptáme, co chceme, měli bychom se však spíše ptát, zda bychom to měli chtít...
motivační systém je naším králem, ale asi by neměl být
jsou slasti nesouměřitelné? také dokážu seřadit např. různé odstíny červené podle jasu, ačkoliv neumím abstrahovat prožitkově "jas" jako "něco", jako jakýsi obrázek, prožitek či vjem, takže podobně umím seřadit slasti, byť je neumím oddělit od jejich obalu: zda jde o slast chuťovou, čichovou či slast uvolnění svalů...není zde však rozdíl větší, jako třeba rozdíl mezi různými barvami, třeba mezi červenou a zelenou? myslím, že ne, jde pořád o stejnou slast...ale je třeba ještě promyslet
kapitalismus s hédonismem ladí: hlavním rysem slasti a strasti je jejich zvětšitelnost a zmenšitelnost, tedy jejich kalkulace, jsou měřitelné, směnitelné, podobně jako kapitál, peníze v kapitalistickém obchodě, směně
obchoduje se slastí a strastí, kterou zastupují peníze - bohatí kradou slast chudým
peníze kvantifikují slast, jednotky slasti a koncept peněz počítá s tím, že slast je dělitelná, sčitatelná, počitatelná, rozdělitelná na jednotky slasti...peníze i jednotky slasti se sčítají...peníze vyměňujeme za slast...
můžeme mít jinou třídu dat než zraková, sluchová a tělesná? co když myslím na "něco", třeba na matematickou množinu, mám to jen jako prázdnou "škatuli", znám však vztahy toho...myslím, že jde jen o vizualizace, tělesné stahy obličeje, pohyby očí a případně zvuková data vnitřního hlasu (vnitřní hlas může být někdy jen rytmem tělesných dat, to když jde o napínání mluvidel bez vnitřního zvuku)
co je to vnitřní zvuk, máme ho? méně často než si myslíme a jen letmo, prchavě, podobně jako vnitřní fantazijní obrazy
proč např. nebít druhé bytosti, když nemají kvália? jak pak zdůvodnit etiku? nevím, zřejmě nijak...neexistuje pak totiž žádné utrpení ani slast
existuje vůbec chtění? je to často, možná vždy, pouhá zpětná a dodatečná vymyšlená racionalizace: vymýšlíme si, že naše akce děláme, protože něco chceme, za nějakým účelem atd., ale možná jen kauzálně reagujeme na stimuly bez účelu a záměru...
co je jádrem kválií? co v nich je? plusovost a minusovost slasti a strasti je reálný prožitek, nebo jen naše libovolná slovní postulace, interpretace, možná navíc diktovaná naším motivačním systémem?
k čemu maximalizovat slasti? co s minulými slastmi? už uplynuly, zmizeli, je jedno, že jsem je měl, už mi nepatří...slasti si nelze schovat, nasbírat...zbývá ale chabá slast ze vzpomínek...
přítomné slasti se zase okamžitě mění, zanikají, pomíjí velmi rychle, nelze je zastavit, zadržet....mozek si ale může vyrobit slasti i bez stimulů (viz drogy)
o slasti či strasti lze říci jen to, že kolísá, narůstá, graduje, stupňuje se, zvyšuje, zmenšuje, prudce klesá, strmě stoupá, je přerušována neutrálními vjemy či opačnou kvalitou (slasti strastí a naopak)
slast je jedna jediná kvalita v uvolnění svalů i v libých chutích a vůních...ale nedokážeme ji abstrahovat do prožitku čiré či holé či syrové/surové slasti, máme ji prožitkově vždy už ve svých obalech (jakožto uvolnění svalů, příjemná chuť nebo příjemná vůně)
obaly na slast jsou asi opravdu jen tři:
a) slastné uvolnění, povolení, pasivita, polevení svalů (sem řadím i slastné dotyky, mazlení, hlazení, tedy slastná hmatová data, byť bych je mohl dát i zvlášť)
b) slastné chuti
c) slastné vůně
když slast prudce klesá, je tento pokles přerušován skokově strastí plynoucí z vědomí jejího poklesu...naopak, když strast prudce klesá, je tento její pokles přerušován skokově slastí plynoucí z vědomí jejího poklesu apod.
paří ti slast alespoň ve chvíli, kdy ji máš, nebo se spíše jen děje, a tam kde je momentálně ona, nemůžeš být ty? kde je jedno, není druhé: kde je kvále, nejsi ty, kde pak už jsi ty, není to kvále...takže z kválií nic nemáš...
ani ve chvílích, kdy kvália momentálně jsou, vyskytují se, objevují se v těle, z nich nic nemáme
data v těle jsou, nikdo je nevnímá a neprožívá...kde je pozorovatel? není
proč si myslím, že mám trvalost, že já jsem stále týž, jako před hodinou či dnem? díky podobnému zrakovému tělu, které tu zase je (byť třeba jinak oblečené, svlečené, apod.) a díky podobným tělesným vjemům či datům...ale ostatní mají zřejmě také STEJNÉ tělesné vjemy, stejné či velmi podobné svírání břišních svalů, tlaku na prsou či ve středu hrudi, tlaku na spáncích, jenomže my vnímáme jen ty tělesné vjemy, které automaticky umísťujeme do našeho zrakového těla, do jeho roviny, plochy, rozlohy,...
jak se realizuje vnitřní zvuk vnitřního hlasu? často to není ani zvuk, jen napínání mluvidel, hlasivek...někdy se chytí rytmus slov na pouhý rytmus či šum či tep krve ve spáncích na hlavě...
často vnitřní řeč není vůbec žádným zvukem, ale jen napínáním hlasivek, jejich svíráním...ty substituují vnitřní řeč
toto napínání hlasivek může být důraznější a méně důrazné, rychlejší či pomalé, skoro neznatelné...má emoční naladění? asi ne...má odlišnou hlasitost? asi ne, spíše odlišnou důraznost, někdy je vnitřní řeč více a jindy méně artikulovaná...tvary slov se tedy realizují skrze prostou posloupnost napínání mluvidel
a co když čteme? i tehdy to jakoby pro sebe spíše vyslovujeme, namáhají a stahují se nám trochu opět mluvidla, hlasivky...tedy však ve vědomí jsou slova přesněji, protože tam jsou jejich vytištěné podoby
napínají se nám při čtení vždy mluvidla? můžou se napínat více nebo méně...možná někdy vůbec, a jen vidíme tištěné tvary písmen
jakou barvu a melodii má tvůj vnitřní hlas? je podobný tvému vnějšímu hlasu? je hlubší nebo vyšší? je mužský, ženský, starý, mladý? vážný nebo veselý? strojový, mechanický, hluboký? není náhodou více vážný, jen suchý, věcný, konstatující, věcně informativní? pokud má vnitřní hlas vůbec nějakou melodii, je asi vážný, věcný, informativní, není tak emocionální jako vnější hlas
možná vhodnější označení než vnitřní hlas je vnitřní řeč - není to totiž možná vůbec vnitřní zvuk, spíš jen jemné chvění hlasivek v hrdle
tvary slov se realizují ne zvukem, ale prostým napínáním hlasivek či snad i jen prostým rytmem tepu krve na spáncích...pak jsou však slova velmi neznatelná, nezní v mysli, jen se v ní objevují jejich formy, kdy podobně znějící slova jsou realizována stejně, takže by je od sebe nešlo odlišit, třeba slova HLAD a HAD...zdá se, že vnitřní řeč vynechává u slov mnohá písmena, jen je lehce načrtává...někdy je to dosti zkomolené, místo PROJEL třeba P-DEL...ten, kdo by chtěl tzv. "číst myšlenky", tedy vnímat vnitřní řeč druhého člověka, by měl problém, k jejímu pochopení by musel znát nejen momentální obsah momentálního vědomí, tedy aktuálně se nějak realizující určité slovo, ale spíše by musel znát celý mozek
vnitřní řeč je spíše letmá, méně konkrétní
vnitřní hlas má různé rytmy, tedy je rychlejší a pomalejší, rychlejší třeba při strachu či panice, pomalý při otrávenosti...křičí vnitřní hlas? ne, jen se víc napínají hlasivky, možná se více svírají čelisti a napínají i mimické svaly
má vnitřní hlas nějaké emocionální naladění? asi ne...takže emoce dělají jen naše mechanické reakce na slova, či na nárysy slov...
jaký je rozdíl mezi nasloucháním a říkáním vnitřního hlasu? jen ten, že při jeho tzv. "říkání" se více soustředím...co zde znamená, více se soustředit? více se mi namáhají mluvidla, tedy se více stahují hlasivky v hrdle, někdy se i více stahují jiné svaly na hlavě
když by repráky přenášely můj a tvůj vnitřní hlas, po čase bys nepoznal, čí hlas to je...jak to? protože jsme spíše posluchači i vlastního vnitřního hlasu! i on jen sám od sebe volně zní, prochází, objevuje se volně, nejde ho zastavit
forma meditace: mluv velmi rychle cokoliv tě napadne po dlouhou dobu! a mluv to třeba i hodně nahlas...
co vizuální paměť? na zlomek vteřiny vidím jakoby fotku dané věci...ne stabilně, jen na zlomek vteřiny...
existují různé kvality slasti? ne...jsou nesouměřitelné? ne...největší propast je mezi slastmi uvolnění těla na jedné straně a zbylými slastmi, tedy zbylými slastnými tělesnými daty, tedy slastnou chutí a vůní na straně druhé
zdá se, že slast a strast mají mnohé společné, co přesně? proč přesně jde o jednu vlastnost? jednak jsou to obě hodnoty, resp. hodnota a antihodnota, dále ale jde o tělesná data v obou případech, často souvisí s tělesnými svaly a jejich stavem...co dále? nejsou snad prožitkově jaksi totožné? co je v nich stejného?
proti strachu je dobrá sebeúcta, znát vlastní cenu či hodnotu - tuto znalost přináší dlouhodobě stabilní a pohodový život
jsme stále ostražití, napjatí, protože ostražitě se snažíme stále si udržet smysl, cíl, energii, drive k životu
cítíme se napjatí, protože se cítíme v neustálém lehkém ohrožení, permanentním nebezpečí, proto se neuvolníme: jako bychom nikdy nebyli tak úplně doma, v klidu, v bezpečí, zázemí, v totální jistotě bezpečnosti...
možná veverka trpí více než člověk: je pořád v ostražitém stresu
největší pastí je slast: to díky ní se bojíme, že už nebude, to díky ní tak moc lpíme na životě
proč chtít maximalizovat slast? jediná slast, která má cenu, je slast přítomná: veškeré kvantum minulé slasti i strasti je nyní bezcenné...mohu mít jen jejich jisté pozůstatky, z minulé strasti jizvy na "duši" i těle, z minulé slasti stabilitu, odpočinutost,...
kvália mohou být jen prvním stupněm jazykového zobecnění
nejsou-li kvália, je to naše iluze...jaká iluze? nejen jazyková, ale i smyslová....kvále pak není bezprostředním prožitkem, ale spíše jazykovou generalizací, kategorizací,...
co je to informace? i stopa na Měsíci po astronautovi: tedy každé kauzální působení, resp. účinek jakéhokoliv kauzálního působení
kdyby někomu ochrnulo hrdlo, mluvidla, měl by vnitřní řeč? asi hodně ochuzenou...čím by se realizovala?...zřejmě přece jen trochu vnitřní zvuky i jaksi slyšíme...jakou má tento vnitřní zvuk hlasitost? pořád stejnou...můžeš ho snad srovnat s hlasitostí rádia, jehož hlasitost libovolně zesiluješ a zeslabuješ? můžeš svůj vnitřní zvuk rádiem přehlušit? ne...můžeš totiž přeskakovat v pozornosti z rádia na vnitřní hlas...
zkus nenapínat hlasivky a mluvící svaly: tím se v meditaci nejsnáze zbavíš vnitřního hlasu...jen si zkrátka uvolni hrdlo!
jde o RYCHLOST zpracování dat...rychleji zpracováváme data zraková než sluchová, proto můžeme vidět členité obrázky, členitá zraková kvália, zatímco ze zvuku vnímáme vždy jen aktuální jeden tón...klidně by tomu mohlo být i naopak: možná netopýr skutečně vidí obrázky díky zvukovým datům...ale samozřejmě, fyzikálně se šíří světlo rychleji než zvuk a asi je i více světelných než zvukových dat ( i když ne asi nutně, zvláště v temné jeskyni, kde žijí netopýři)
zvuková informace, tedy zvuková data se přenáší formou 1D, je tedy 1D stejně jako čas: vždy jen jedno datum
zraková informace se přenáší formou 2D, tedy je mnohem obsažnější, členitější, v jednom okamžiku je toho více najednou: je to obrázek, fotografie, schéma, náčrtek, graf, tabulka, diagram,...
a jak jsou zpracována tělesná data? také jako 1D, tedy v každé chvíli máme jen jedno holé datum, jeden momentální prožitek, vjem! z toho plynou dvě možnosti:
a) slast či strast je přítomná i v jednom jednoduchém přítomném datu - pak se ale neustále mění, kolísá, variuje, střídá a přeskakuje slast se strastí...změna však nevadí, protože je to jen nárůst či pokles stejné kvality (byť třeba v různých obalech, třeba ze slasti uvolnění svalů do slasti příjemné chuti, ale na obalech nezáleží, jen tato změna může vyvolat třeba díky pestrosti navýšení momentální intenzity slasti), vadí spíše to, když to přejde do kvality protikladné neboli opačné, tedy ze slasti do strasti
b) slast či strast je informace až z jisté posloupnosti, z jisté sekvence dat, takže slast či strast přímo nikdy nevnímáme, jelikož vnímáme vždy jen jedno momentální datum, ale to, že jde o slast či strast, je vždy až naše interpretace, sumarizace, rekapitulace, která nikdy nebyla prožita, protože z ní byly prožity postupně jen její složky, které samy o sobě nejsou slastné či strastné
mohlo by to být klidně naopak, jde o lidský způsob zpracování dat - klidně bychom mohli zpracovávat zvuková data naráz, v jednom obrázku jako 2D, zatímco zraková data postupně jako 1D
(teď zanedbávám možnost, že i zraková data jsou u lidí skutečně jen 1D, ale tak rychle, že zde vzniká iluze obrázku, fotografie, jednotné zrakové scény, plochy, rozlehlosti, plošiny,...ač tato možnost je podle Dennetta ta správná: rychle očima skenujeme a v mozku paralelně vyhodnocujeme mnoho dat, ale neskládáme je do 2D jednotné scény jednoho obrázku či jedné vizuální reprezentace, obrazu)
proto si myslíš, že ve vědomí máš jen momentální zvuk slova, protože informace zvuková se přenáší velmi pomalu...takže tam z ní máš opravdu jen malý fragment
zatímco informace zraková se přenáší rychle, takže můžeš mít téměř okamžitě v jednom okamžiku před sebou členitou zrakovou scénu
návrh na meditaci: úplné ponoření do momentálních dat, která zde jsou...do dat holých, čistých, evidentních...dokonalé sjednocení s nimi...
úplné uvolnění mluvidel zřejmě zastavuje vnitřní hlas
co to znamená, že některé svaly můžeme tzv. ovládat svou vlastní vůlí? jejich pohyby korelují s našimi představami...
co je vědomí?
1) jazykové centrum - ale možná některé části mozku (snad i pravá hemisféra) "mluví", ale není to ve vědomí...takže co?...tedy jen ta část jazykového centra je tzv. "vědomá", která má bezprostřední přístup k ústům, k řečovému chování...
2) vědomí souvisí s krátkodobou pamětí, která odráží kontinuitu, uspořádanost kroků jdoucích po sobě - vědomé jednání je to, které se zapisuje do krátkodobé paměti
iluze kválií by byla demaskována, kdyby se našel neurální korelát, mozkový okruh odpovědný za tuto iluzi!
je jazykové centrum ve styku se smyslovými daty? věty jsou ve styku jen s větami, ale co ta oblast překladače smyslových dat do slov? musí být ve styku se smyslovými daty, aby je převedla do jazykových dat...mozkový hypotetický obvod překladače je tak jakousi hranicí mezi jazykovými a smyslovými daty: ta jeho polovina, která přímo hraničí se smyslovými daty, tedy jeho vstup (na rozdíl od výstupu, který hraničí už jen s jazykovým centrem samotným), musí umět překládat smyslová data do slov, takže zde dochází k jakémusi kontaktu se smyslovými daty...
co je jazyk? hlavně zvuková data, ale i data rytmu (rychleji nebo pomaleji) a intenzity (více nebo méně) napětí hlasivek (u vnitřní řeči může být někdy opravdu jen napínání hlasivek samo, bez vnitřního zvuku), a také data zraková: viz psané texty
bylo by zajímavé najít základní atomy vědomí, základní kvália: ostrost, sladkost,...a najít všechny hlavní podtřídy našich tří tříd, tedy třídy dat zrakových, sluchových a tělesných
v čem přesně spočívá protikladnost slasti a strasti? ve vjemech samých, v kváliích žádné protiklady přece nejsou...
když máš strast, nic nedělej a neměň, to je jen zvyšování napětí, další tvůj odpor navíc, ty ale s danou strastí nemůžeš vůbec nic dělat! jediné, co můžeš udělat: pozoruj své napjaté svaly s myšlenkou na jejich uvolnění...s jakou myšlenkou? stačí SLOVO, tedy se slovem UVOLNĚNÍ, UVOLNĚNÍ, UVOLNĚNÍ, UVOLNĚNÍ,...
co je to vlastně pozornost? jak můžeme pozorovat v meditaci? vnímat pokud možno kontinuálně něco, tedy neskákat z objektu na objekt...
co je to fenomenologicky SVĚTLO? jen paprsky jasnější žluté či bílé barvy...barvy mají tedy svůj JAS
kvália jsou jako "black box", černá skříňka: už je nepodrobujeme další analýze, necháváme je tak, jak jsou, dali jsme jim nedotknutelnou tajemnou nálepku a už se neptáme, čím jsou a zda vůbec jsou, zda to není jen vytržený určitý aspekt z širšího kontextu reagování organismu...
kvália sice nemáme, ale zato máme hodně dat :-)
zabij pozorováním boha motivace, kterému se klaníš! naše jednání řídí motivace, to, co chceme a nechceme...někdy je náš motivační systém zcela klamný, nevede nás k slasti, ale k strasti apod...vždy se sebe ptáme, co chceme, měli bychom se však spíše ptát, zda bychom to měli chtít...
motivační systém je naším králem, ale asi by neměl být
jsou slasti nesouměřitelné? také dokážu seřadit např. různé odstíny červené podle jasu, ačkoliv neumím abstrahovat prožitkově "jas" jako "něco", jako jakýsi obrázek, prožitek či vjem, takže podobně umím seřadit slasti, byť je neumím oddělit od jejich obalu: zda jde o slast chuťovou, čichovou či slast uvolnění svalů...není zde však rozdíl větší, jako třeba rozdíl mezi různými barvami, třeba mezi červenou a zelenou? myslím, že ne, jde pořád o stejnou slast...ale je třeba ještě promyslet
kapitalismus s hédonismem ladí: hlavním rysem slasti a strasti je jejich zvětšitelnost a zmenšitelnost, tedy jejich kalkulace, jsou měřitelné, směnitelné, podobně jako kapitál, peníze v kapitalistickém obchodě, směně
obchoduje se slastí a strastí, kterou zastupují peníze - bohatí kradou slast chudým
peníze kvantifikují slast, jednotky slasti a koncept peněz počítá s tím, že slast je dělitelná, sčitatelná, počitatelná, rozdělitelná na jednotky slasti...peníze i jednotky slasti se sčítají...peníze vyměňujeme za slast...
můžeme mít jinou třídu dat než zraková, sluchová a tělesná? co když myslím na "něco", třeba na matematickou množinu, mám to jen jako prázdnou "škatuli", znám však vztahy toho...myslím, že jde jen o vizualizace, tělesné stahy obličeje, pohyby očí a případně zvuková data vnitřního hlasu (vnitřní hlas může být někdy jen rytmem tělesných dat, to když jde o napínání mluvidel bez vnitřního zvuku)
co je to vnitřní zvuk, máme ho? méně často než si myslíme a jen letmo, prchavě, podobně jako vnitřní fantazijní obrazy
proč např. nebít druhé bytosti, když nemají kvália? jak pak zdůvodnit etiku? nevím, zřejmě nijak...neexistuje pak totiž žádné utrpení ani slast
existuje vůbec chtění? je to často, možná vždy, pouhá zpětná a dodatečná vymyšlená racionalizace: vymýšlíme si, že naše akce děláme, protože něco chceme, za nějakým účelem atd., ale možná jen kauzálně reagujeme na stimuly bez účelu a záměru...
co je jádrem kválií? co v nich je? plusovost a minusovost slasti a strasti je reálný prožitek, nebo jen naše libovolná slovní postulace, interpretace, možná navíc diktovaná naším motivačním systémem?
k čemu maximalizovat slasti? co s minulými slastmi? už uplynuly, zmizeli, je jedno, že jsem je měl, už mi nepatří...slasti si nelze schovat, nasbírat...zbývá ale chabá slast ze vzpomínek...
přítomné slasti se zase okamžitě mění, zanikají, pomíjí velmi rychle, nelze je zastavit, zadržet....mozek si ale může vyrobit slasti i bez stimulů (viz drogy)
o slasti či strasti lze říci jen to, že kolísá, narůstá, graduje, stupňuje se, zvyšuje, zmenšuje, prudce klesá, strmě stoupá, je přerušována neutrálními vjemy či opačnou kvalitou (slasti strastí a naopak)
slast je jedna jediná kvalita v uvolnění svalů i v libých chutích a vůních...ale nedokážeme ji abstrahovat do prožitku čiré či holé či syrové/surové slasti, máme ji prožitkově vždy už ve svých obalech (jakožto uvolnění svalů, příjemná chuť nebo příjemná vůně)
obaly na slast jsou asi opravdu jen tři:
a) slastné uvolnění, povolení, pasivita, polevení svalů (sem řadím i slastné dotyky, mazlení, hlazení, tedy slastná hmatová data, byť bych je mohl dát i zvlášť)
b) slastné chuti
c) slastné vůně
když slast prudce klesá, je tento pokles přerušován skokově strastí plynoucí z vědomí jejího poklesu...naopak, když strast prudce klesá, je tento její pokles přerušován skokově slastí plynoucí z vědomí jejího poklesu apod.
paří ti slast alespoň ve chvíli, kdy ji máš, nebo se spíše jen děje, a tam kde je momentálně ona, nemůžeš být ty? kde je jedno, není druhé: kde je kvále, nejsi ty, kde pak už jsi ty, není to kvále...takže z kválií nic nemáš...
ani ve chvílích, kdy kvália momentálně jsou, vyskytují se, objevují se v těle, z nich nic nemáme
data v těle jsou, nikdo je nevnímá a neprožívá...kde je pozorovatel? není
proč si myslím, že mám trvalost, že já jsem stále týž, jako před hodinou či dnem? díky podobnému zrakovému tělu, které tu zase je (byť třeba jinak oblečené, svlečené, apod.) a díky podobným tělesným vjemům či datům...ale ostatní mají zřejmě také STEJNÉ tělesné vjemy, stejné či velmi podobné svírání břišních svalů, tlaku na prsou či ve středu hrudi, tlaku na spáncích, jenomže my vnímáme jen ty tělesné vjemy, které automaticky umísťujeme do našeho zrakového těla, do jeho roviny, plochy, rozlohy,...
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!