šťastný život je dokonale lhostejnou zbytečností: nejsi-li, je jedno zda je neosobní a mechanické tělo nebo neosobní a mechanický proud vědomých stavů šťastný nebo ne...není v něm nikdo, kdo by z toho štěstí cokoliv měl...toto tělo je cizí mechanická neosobní věc, tak jako skála nebo skříň...v té věci "tělo" jsou pocity a myšlenky, ale nikdo, kdo by je měl nebo vlastnil nebo prožíval nebo vychutnával nebo jimi trpěl nebo je zakoušel/vnímal...
šťastný život je právě tak cenný nebo bezcenný, právě tak dobrý nebo špatný, právě tak lhostejný jako život totálně nešťastný...
představ si válku, ve které se těla řežou a ničí: nemají-li ta těla žádnou osobnost, žádný subjekt, žádné JÁ, je to zcela stejně dobré či lhostejné jako když by se ta těla milovala...
jenomže tato těla jsou samozřejmě naprogramována - jako stroje - k přežití a reprodukci...proto volají po lásce a nechtějí smrt a válku...
všechno je potom dokonale jedno, lhostejné, zbytečné
zůstane buddhistická bezvášnivost: ale je zcela lhostejné, zda tato bezvášnivost je či není...a právě proto zůstává... to je konec utrpení v těle, ale stejně v něm nikdy nikdo nebyl, takže v něm nebyl ani nikdo, kdo by trpěl...je jedno, zda tělo trpí nebo ne, když nemá žádného majitele či vlastníka či obyvatele!
po osvícení mizí z těla utrpení, ale ono tam klidně mohlo zůstat, když tělo nemá a nemělo nikdy žádného obyvatele!
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!