JAK MYSLÍME?
jsou myšlenky, ideje, smysly a významy vět a slov, platónské ideje v nevědomí?
ve vědomí nejsou
v nevědomí je jen to, co bylo někdy ve vědomí
je v nevědomí i jen to, co ve vědomí nebylo, ale potenciálně být může?
nikoliv v plné podobě, skutečnou explikaci může zřejmě poskytnout jen vědomí
i když to snad není nutné - nevíme, zda nějak jazykově "nemluví" i nevědomé části mozku, a nemají tak poměrně dobré zpracování dat, jen to naše vědomí nevnímá...(jisté jazykové oblasti jsou i v jinak nejazykové pravé hemisféře)
co je však ve vědomí?
slova jsou značně metaforická - tedy často odkazují k jiným slovům a jejich referencím k jejich smyslovým datům, na která odkazují (čímž dojde k jistému propojení referencí na různá smyslová data u obou slov: např. "člověk člověku vlkem"...údajná krutost chování vlka k vlkovi přenesena na člověka)
ovšem většinu metaforických i jiných odkazů a asociací slov a vět ve vědomí vnímáme jen slabě, většinou vůbec...jen když se zamyslíme, mohou se objevit
co to znamená, zamyslet se? na vědomé úrovni často jen bezduché opakování daného slova, doprovázené vnímáním napjatých svalů tváře, a pak někdy přijde z nevědomí odpověď...
často slova vnímáme emočně, vzbuzují v nás nepatrné emoční záchvěvy...navíc jsou sama slova emočně někým říkána (třeba i námi samými v duchu): tedy už jejich přednes je emočně laděný
mluvíme a myslíme často mechanicky, automaticky, téměř bez-myšlenkovitě: většina myšlení čili skládání slov do vět se děje nevědomě, jen když se objeví zádrhel, nejasnost, nedorozumění, zmatek, začneme o daném slovu či větě více uvažovat
věty vyjadřují vztahy mezi slovy, slova pak odkazují k smyslovým datům, věty jsou tedy o propojení různých smyslových dat mezi sebou, o jejich vztazích
neuvažujeme tedy jenom substančně, jen o věcech, ale vždy také hodně relačně: mluvíme neustále o vztazích mezi různými věcmi
často uvažujeme v drobných prostorových schématech, např. řeknu "v podstatě, v jádru jsme pořád dokonalí, vědoucí, ale na povrchu je to překryto, jde ale jen o povrchové zmatky, nevědomosti"...významem věty je zejména neurčitý vizuální prostorový náčrtek jádra/dna/podstaty a povrchu, obalu, kdy jádro je pevné a neměnné, povrch se mění a dokonce prostorově "překrývá" jádro...zde si asociuji starý kabát, který je hozen na hromadu kradených jablek, aby je zakryl, překryl, obalil, zahalil...
obvykle si věci ani takto podrobně nepředstavujeme, spíše zde zkratkovitě vnímáme jistý schematický prostorový vztah mezi povrchem a jádrem/dnem/podstatou
když myslíme, tak skládáme slova do vět...jak to děláme? to dělá nevědomí, které také volí, jaké z mnoha synonym zvolit
celý jazyk je prosycený metaforami, tedy vzájemnými podobnostmi mezi slovy, kdy mnohá slova odkazují k podobným množinám smyslových dat...podobnost je však větší nebo menší, slova jsou více či méně synonymická...metafora je potom díky tomu více či méně přiléhavá...metaforické připodobnění si všimne podobného vztahu či vlastnosti v překvapivě odlehlé množině smyslových dat: přirovnání je pro nás nové, takže se můžeme na původní data podívat v novém světle, v kontextu nových smyslových dat, která jsou s nimi v čemsi podobná
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!