nejzajímavější myšlenky posledních měsíců

nejzajímavější myšlenky posledních měsíců: 1) Roman: bolest nebolí, nemá žádné negativní prožitkové znaménko, žádná strast neexistuje 2) Roman: onkologická zařízení stavíme jen proto, že se v současnosti šíří neodůvodněný strach až panika z rakoviny...přitom rakovina není nic špatného, je to jen další organismus či struktura či entita, který - vedle jiných a stejně jako všechno ostatní - chce žít, přežít, množit se 3) Adyashanti: vše je nepředstavitelně OK 4) když zmizí myšlenka a slovo "Bůh", zmizí i touha po něm a jeho hledání 5) myšlení jako "tichý hlas v hlavě" existuje kontinuálně skoro pořád, ale když zmizí, je Ticho a najednou jsme čímsi jiným, jakýmsi čistým vnímáním...ve shodě s Ivan Bumba​ a Tollem 6) lze zastavit myšlení, padnout do ozdravujícího Ticha a stát se čistým vnímáním 7) Vlastimil Vohánka​: trpíme jen velmi málo 8) Roman a Ivan Bumba: v pozorování se postupně vytrácí i pozorovatel... 9) Roman: všechny emoční stavy (tzv. "pozitivní" i tzv. "negativní") se skládají s několika málo komponent, stejných složek, obvykle tělesných: tlaky na břiše, ve středu hrudi, v mimice, na hlavě... 10) Roman: mezi pozitivními a negativními emocemi není rozdíl, skládají se ze stejných složek, negativní emoce nejsou strastné, ale jsou to jen jiné druhy intenzit, tlaků, napětí vedle jiných 11) Honza naopak si myslí, že všechny emoce, pozitivní i negativní, se sice skládají ze stejných komponent, kterých je málo a jsou tělesné (tlaky na břiše, stahy ve středu hrudi), ale navíc často jednou z dalších jejich složek je prožitková pozitivita či negativita...navíc jsou různé typy pozitivních i negativních prožitkových komponent (jiná je slast z jídla, smíchu, orgasmu, euforie,...) 12) Tomáš Zelenka​ si myslí, že subjekt nikdy přímo nevnímáme, ale vnímáme jen jeho účinky, manifestace, projevy, subjekt je příčinou za tím vším...naproti tomu Mooji si myslí, že i subjekt musí být nějak vnímatelný, jako základní jemný pocit či velmi jemný vjem, který je stále na pozadí vědomí přítomný v prožitku, vnímání, zakoušení jako základ, základní pocit či vjem, velmi jemný vjem, který je obvykle překrytý silnějšími emocemi nebo myšlenkami 13) mám-li o sobě vědět, musím se nějak vnímat, nikoliv jako objekt, ale nějak jinak ano, jako třeba jemný základní vjem či pocit či prožitek...kdykoliv se snažím sebe uchopit, už ze sebe dělám objekt, entitu, to už nejsem já...ale co jsem, když se neuchopují? Co jsem jako nikoliv objekt, ale jako subjekt? Jako nikoliv to, co je vnímané, ale jako samotný vnimatel, svědek, pozorovatel, ten, kdo poznává, vnímá, myslí, prožívá, zakouší? Co jsem, když se jen volně a přirozeně a spontánně prožívám? Zatím se mi zdá, že nejsem vůbec, že neexistuji, že během prožívání a vnímání nedochází k vnímání žádného "já", jen se neosobně prožívají a dějí a odehrávají různé vjemy, myšlenky, volní akty, akty rozhodování, jednání, které jsou pak zpětně uchopovány, zvěcňovány (reifikace, zvěcnění od latinského slova "res", věc) a pokládány za "já"

14) slast už biologicky preferujeme a strast odmítáme, z toho však ještě nijak neplyne, že strast bolí....