kontext je navíc tento: objevil jsem, že vědomí nevnímá při četbě nebo i "vnitřní řeči" myšlenky, významy a smysly vět, ale jen mechanicky poslouchá zvuk slov těchto vět, a občas se mu při tom asociuje nějaký obrázek či pocit...
k čemu tedy číst knihu, a vnímat při tom jenom zvuky v hlavě?????
lepší je dobrým filmem zaplavit vědomí silnými obrazy
mě zajímá případ, kdy můžeš Tolkiena číst nebo vidět jako film...jednoznačně výhodnější je film, dá člověku mnohem víc, jeho vědomí získá víc požitků, víc qualií, konkrétně vizuálních, ale i zvukových (různé nářečí, jazyky, skřeky skřetů, emočně zabarvené hlasy,...)
slova mají mnohem chudší význam a smysl, než si myslíme: obvykle jsou to jen mechanicky bezmyšlenkovitě vnímané zvuky...
obvykle významy slov na vědomé úrovni vůbec nevnímáme: uvaž, co máš v mysli, když čteš tato slova...prakticky nic, jen tvůj hlas v hlavě je pro sebe tiše opakuje...!...a vnímáš jisté své emoce, asi nesouhlasu, zaujetí, snad podráždění apod.
filozof je vlastně geometr vybledlých smyslových dat...schematizuje do primitivních diagramů vztahy mezi nimi...
z diskuze:
musí jít o kvalitní film...takže srovnávám kvalitní film a kvalitní román, kde román velmi v tomto boji myslím ztrácí...
pokud jde o čas, můžete tedy zkusit sérii filmů od jednoho režiséra nebo kvalitní seriály...pak zas bodují nad knihami...a díky bohatším smyslovým výjevům než jen fantazie u knih je účinek i trvanlivější
podle tohoto, což je důležité: kontext je navíc tento: objevil jsem, že vědomí nevnímá při četbě nebo i "vnitřní řeči" myšlenky, významy a smysly vět, ale jen mechanicky poslouchá zvuk slov těchto vět, a občas se mu při tom asociuje nějaký obrázek či pocit...
k čemu tedy číst knihu, a vnímat při tom jenom zvuky v hlavě?????
jinak jasně, když jsi na tématu angažovaný, dá ti kniha hodně emocí
mě zajímá ale případ, kdy můžeš Tolkiena číst nebo vidět jako film...jednoznačně výhodnější je film, dá člověku mnohem víc, jeho vědomí získá víc požitků, víc qualií, konkrétně vizuálních, ale i zvukových (různé nářečí, jazyky, skřeky skřetů, emočně zabarvené hlasy,...)
a k čemu je to dobré, když už slov mám dost?
nemusím přece zaplevelit mozek znalostí každého archaismu jako Karel Čapek nebo Vančura
mně jde o většinové tendence a o to, co pravděpodobně udělá radost mně jako docela obvyklému vzorku člověka...
film poskytuje zážitek rychleji, tím ale není povrchnější...je zkrátka efektivnější
srovnávám beletrii a film...ale kdyby někdo vizualizoval schémata abstraktních vztahů mezi pojmy z Wittgensteina, bylo by to pro vědomí obsažněšjí než jeho Traktát!
tak jasně, když nebyl film, a to tam i píšu, byly knihy fajn...dnes už je ale beletrie z větší části spíše přežitek...
udej příklad, kdy tomu tak nebylo...nabízí se Tolkien, který ale jen poslepoval předešlé, a to byl ještě ze všech asi nejlepší...každopádně, kdo má fantazii jako on, mohl by oponovat, moc jich ale takových asi není
jasně, nejde mi o tvořivé génie, ale o běžného konzumenta jako jsem já: mnohem víc mému vědomí dá film než beletrie, kdo má hodně bohatou fantazii (ale hodně, a těch je málo), mohl by to mít jinak
kontext je navíc tento: objevil jsem, že vědomí nevnímá při četbě nebo i "vnitřní řeči" myšlenky, významy a smysly vět, ale jen mechanicky poslouchá zvuk slov těchto vět, a občas se mu při tom asociuje nějaký obrázek či pocit...
slova mají mnohem chudší význam a smysl, než si myslíme: obvykle jsou to jen mechanicky bezmyšlenkovitě vnímané zvuky...
právě - a to je ten objev - tomu tak není! obvykle jejich významy na vědomé úrovni vůbec nevnímáme: uvaž, co máš v mysli, když čteš tato slova...prakticky nic, jen tvůj hlas v hlavě je pro sebe tiše opakuje...!...a vnímáš jisté své emoce, asi nesouhlasu, zaujetí, snad podráždění apod.
a CO si přesně vybavuješ??? co je onen VÝZNAM? já si nevybavuji NIC...jen slova produkují další slova...plus je tam občas letmá vizualizace prostorového vztahu mezi pojmy, třeba "vyšší než", "mezi", "X obsahuje Y..."....
vezměme větu: NĚKDY TO JDE. tam se ti asi žádný film nezobrazí...věta FAKT JE SPOJENÍ PŘEDMĚTŮ. ti může asociovat dvě kuličky spojené třeba špejlí...věta BŮH JE LÁSKA pak srdíčko a dědečka...
pokud si představuješ cokoliv, pak ta věta nemá vůbec žádný význam...!
ale navíc je třeba myslet na to, že obvykle si nepředstavujeme vůbec nic, to jen tehdy, když se o to snažíme a zastavíme se v myšlení
pokud si pod ní představuješ cokoliv, tak nemá...i pod větou "Zvurk murk purt" si totiž mohu představit cokoliv
jasně že pro abstraktní situaci NĚKDY TO JDE můžeme asociovat obrázky s konkrétními případy, ale obvykle to neděláme...já když toto nebo cokoliv píšu, nepředstavuji si vůbec nic, i když samozřejmě vždy mohu, ale je to zbytečné...navíc si představím vždy jen nějaké bledé vizuální schémata, takže nic tak stimulujícího jako FILM, nebo i jen pouhý KOMIKS
jasně , ke každé větě si lze něco představit, něco, co je třeba jen vzdáleně s jejími slovy asociované, ale to nic nemění na tom, že to nikdo obvykle nedělá
jenomže ta jeho teorie platí - kde si lze u věty představit cokoliv, lze si představit i opak, takže věta neříká nic
když se tě ale zeptám na význam věty či slova, poskytneš mi nějakou množinu asociací a referencí k smyslovým datům
slovy definuješ jiná slova, jenomže slova sama jsou beze smyslu, jen referují k smyslovým datům, takže slova definuješ vlastně jako kombinace smyslových dat, na která odkazuje kombinace slov z definice
a taky ti slova poskytnou jen vybledlé kopie smyslových dat, jen jejich šedé primitivní zlomky a obsahově chudá schémata
není to jen cesta rychlejší, ale i smyslově bohatší, živější, s větším množstvím barevných detailů...ale kdo má hodně bohatou fantazii, může to snad mít jinak, ale pro většinu platí to, co zde píšu
slova nám neposkytují myšlenky, protože myšlenky NEEXISTUJÍ...poskytují jen reference k vybledlým vzpomínkovým smyslovým datům
a proč pak ale vzpomínat na vybledlé vzpomínky, když můžu mít zajímavé aktuální zrakové vjemy...tedy doporučuji BBC dokumenty, cestování, PC hry, komiksy, kvalitní filmy...
spíš bych opustil vůbec slovo MYŠLENKA, protože to je tradičně chápáno jako význam věty....stejně bych opustil slovo POJEM/KONCEPT, což je zase tradičně chápáno jako význam slova...prostě jsou jen slova a věty, které odkazují ke kombinacím smyslových dat...vztah reference mezi nimi není záhada, prostě přilepím libovolný zvuk (pes, Hund, dog) smyslovému datu...
to ale v textu mám zde: jistá slast může snad pocházet z toho, že si fantazijní svět jaksi vytváříme "podle svého", a jsme při tom aktivní, nikoliv pasivní filmoví diváci (ale dobrý film nabízí i výjevy, kde se aktivizuje fantazie a tvořivost divákova!)...ale i pro lidi s dobrou fantazií půjde asi jen o bledý svět, který se tomu filmovému nemůže rovnat...navíc, čtení je namáhavé, fantazírování je namáhavé, pasivní sledování filmu nenamáhá...i když uznávám, že napětí a námaha mnohdy vytváří o to větší bažené uvolnění v jiných částech těla...
aktivita sama je dle mé teorie strastí, takže není předností...ale uznávám, že mnohdy aktivita/napětí vyvolává v jiných částech těla uvolnění/pasivitu/slast...
všechno jsou vlastně jenom smyslové vjemy, i emoce...proč žít v jejich bledých kopiích, když je můžu mít živé bezprostředně?...ale někoho uspokojuje v nich hledat vztahy a ty pak schematizovat...to je vlastně ono myšlení...ale je to jistě i námaha, tedy strast
filozof je vlastně geometr vybledlých smyslových dat...schematizuje do primitivních diagramů vztahy mezi nimi...
lingvista je geometr vztahů mezi slovy...a sémantik srovnává, jak se proplétá geometrie slov a geometrie smyslových dat...
beletrie totiž vyvolá víc emocí a smyslových obrazů, je tedy pro vědomí záživnější než filozofický text...avšak bez problému je zase výborná beletrie přebita výborným filmem! pokud máme výborné filmy, nemá cenu - to zde zastávám - číst beletrii...a pokud máme výborné fyzikální dokumenty, nemá cenu číst fyzikální popularizace...dokument nám nabídne mnohem víc smyslových dat pro vědomí
nepopírám, že mistrné slovo beletristy někdy může vyvolat silnější emoce než kvalitní film...ale obvykle silnější emoce vyvolá film, protože nabízí silnější obraz než naše bledé fantazie při čtení...jelikož jsme zrakovými savci, silnější emoci nám vyvolá obraz než slovo...ale uznávám, jazyk už nás dost osedlal, někdy - spíše výjimečně - to může být tedy naopak...fantazie myslím umí udělat horší a bledší věci než viděný film, její výjevy jsou méně živé než když vidím film...jistá slast může snad pocházet z toho, že si fantazijní svět jaksi vytváříme "podle svého", a jsme při tom aktivní, nikoliv pasivní filmoví diváci (ale dobrý film nabízí i výjevy, kde se aktivizuje fantazie a tvořivost divákova!)...ale i pro lidi s dobrou fantazií půjde asi jen o bledý svět, který se tomu filmovému nemůže rovnat...navíc, čtení je namáhavé, fantazírování je namáhavé, pasivní sledování filmu nenamáhá...i když uznávám, že napětí a námaha mnohdy vytváří o to větší bažené uvolnění v jiných částech těla...
co umí fantazie navíc, než vytvořit bledé kopie? maximálně kombinuje bledé kopie minulých vjemů do bledých jejich slepenin, navíc schematických, jednoduchých až primitivních, zlomkovitých a vzbuzujících jen pramálo emocí...
někomu ale dělají samozřejmě emočně dobře slova v beletrii (a neobvyklá slova, a jejich neobvyklé kombinace), to uznávám...jde mi ale o celkové kvantum dobrých emocí, a to bude větší velmi pravděpodobně u filmu...protože nám poskytuje bohatší a živější smyslové stimuly, čemuž se jejich reaktualizace skrze slova beletrie nemůže rovnat...
ano, ale scénář filmu či notový záznam jsou pouhé pomůcky, není to konečný produkt...a je to dobrý příklad ke čtením beletrie: čteme knihu podobně, jako bychom jen četli notový záznam symfonie namísto jejího přímé poslechu...tedy je to chudší....na druhou stranu, pro pochopení vnitřní řeči mrtvého autora není nic lepšího než číst, co napsal, zde má beletrie své zásadní místo...slova mohou najít zajímavé vztahy ve smyslových datech, tedy je rozhodně neodsuzuji, jen obvykle přináší menší obsah pro vědomí...ovšem pouhý obraz zas nenajde zajímavé vztahy mezi smyslovými daty, zde se beze slov neobejdeme
je pravda, že pro pochopení myšlení autora je beletrie neocenitelná....avšak člověku víc emocí dá vizuál než chápání vnitřní řeči autora, proto doporučuji film, nikoliv beletrii...
mě zajímá případ, kdy můžeš Tolkiena číst nebo vidět jako film...jednoznačně výhodnější je film, dá člověku mnohem víc, jeho vědomí získá víc požitků, víc qualií, konkrétně vizuálních, ale i zvukových (různé nářečí, jazyky, skřeky skřetů, emočně zabarvené hlasy,...)
slova mají mnohem chudší význam a smysl, než si myslíme: obvykle jsou to jen mechanicky bezmyšlenkovitě vnímané zvuky...
obvykle významy slov na vědomé úrovni vůbec nevnímáme: uvaž, co máš v mysli, když čteš tato slova...prakticky nic, jen tvůj hlas v hlavě je pro sebe tiše opakuje...!...a vnímáš jisté své emoce, asi nesouhlasu, zaujetí, snad podráždění apod.
filozof je vlastně geometr vybledlých smyslových dat...schematizuje do primitivních diagramů vztahy mezi nimi...
z diskuze:
musí jít o kvalitní film...takže srovnávám kvalitní film a kvalitní román, kde román velmi v tomto boji myslím ztrácí...
pokud jde o čas, můžete tedy zkusit sérii filmů od jednoho režiséra nebo kvalitní seriály...pak zas bodují nad knihami...a díky bohatším smyslovým výjevům než jen fantazie u knih je účinek i trvanlivější
podle tohoto, což je důležité: kontext je navíc tento: objevil jsem, že vědomí nevnímá při četbě nebo i "vnitřní řeči" myšlenky, významy a smysly vět, ale jen mechanicky poslouchá zvuk slov těchto vět, a občas se mu při tom asociuje nějaký obrázek či pocit...
k čemu tedy číst knihu, a vnímat při tom jenom zvuky v hlavě?????
jinak jasně, když jsi na tématu angažovaný, dá ti kniha hodně emocí
mě zajímá ale případ, kdy můžeš Tolkiena číst nebo vidět jako film...jednoznačně výhodnější je film, dá člověku mnohem víc, jeho vědomí získá víc požitků, víc qualií, konkrétně vizuálních, ale i zvukových (různé nářečí, jazyky, skřeky skřetů, emočně zabarvené hlasy,...)
a k čemu je to dobré, když už slov mám dost?
nemusím přece zaplevelit mozek znalostí každého archaismu jako Karel Čapek nebo Vančura
mně jde o většinové tendence a o to, co pravděpodobně udělá radost mně jako docela obvyklému vzorku člověka...
film poskytuje zážitek rychleji, tím ale není povrchnější...je zkrátka efektivnější
srovnávám beletrii a film...ale kdyby někdo vizualizoval schémata abstraktních vztahů mezi pojmy z Wittgensteina, bylo by to pro vědomí obsažněšjí než jeho Traktát!
tak jasně, když nebyl film, a to tam i píšu, byly knihy fajn...dnes už je ale beletrie z větší části spíše přežitek...
udej příklad, kdy tomu tak nebylo...nabízí se Tolkien, který ale jen poslepoval předešlé, a to byl ještě ze všech asi nejlepší...každopádně, kdo má fantazii jako on, mohl by oponovat, moc jich ale takových asi není
jasně, nejde mi o tvořivé génie, ale o běžného konzumenta jako jsem já: mnohem víc mému vědomí dá film než beletrie, kdo má hodně bohatou fantazii (ale hodně, a těch je málo), mohl by to mít jinak
kontext je navíc tento: objevil jsem, že vědomí nevnímá při četbě nebo i "vnitřní řeči" myšlenky, významy a smysly vět, ale jen mechanicky poslouchá zvuk slov těchto vět, a občas se mu při tom asociuje nějaký obrázek či pocit...
slova mají mnohem chudší význam a smysl, než si myslíme: obvykle jsou to jen mechanicky bezmyšlenkovitě vnímané zvuky...
právě - a to je ten objev - tomu tak není! obvykle jejich významy na vědomé úrovni vůbec nevnímáme: uvaž, co máš v mysli, když čteš tato slova...prakticky nic, jen tvůj hlas v hlavě je pro sebe tiše opakuje...!...a vnímáš jisté své emoce, asi nesouhlasu, zaujetí, snad podráždění apod.
a CO si přesně vybavuješ??? co je onen VÝZNAM? já si nevybavuji NIC...jen slova produkují další slova...plus je tam občas letmá vizualizace prostorového vztahu mezi pojmy, třeba "vyšší než", "mezi", "X obsahuje Y..."....
vezměme větu: NĚKDY TO JDE. tam se ti asi žádný film nezobrazí...věta FAKT JE SPOJENÍ PŘEDMĚTŮ. ti může asociovat dvě kuličky spojené třeba špejlí...věta BŮH JE LÁSKA pak srdíčko a dědečka...
pokud si představuješ cokoliv, pak ta věta nemá vůbec žádný význam...!
ale navíc je třeba myslet na to, že obvykle si nepředstavujeme vůbec nic, to jen tehdy, když se o to snažíme a zastavíme se v myšlení
pokud si pod ní představuješ cokoliv, tak nemá...i pod větou "Zvurk murk purt" si totiž mohu představit cokoliv
jasně že pro abstraktní situaci NĚKDY TO JDE můžeme asociovat obrázky s konkrétními případy, ale obvykle to neděláme...já když toto nebo cokoliv píšu, nepředstavuji si vůbec nic, i když samozřejmě vždy mohu, ale je to zbytečné...navíc si představím vždy jen nějaké bledé vizuální schémata, takže nic tak stimulujícího jako FILM, nebo i jen pouhý KOMIKS
jasně , ke každé větě si lze něco představit, něco, co je třeba jen vzdáleně s jejími slovy asociované, ale to nic nemění na tom, že to nikdo obvykle nedělá
jenomže ta jeho teorie platí - kde si lze u věty představit cokoliv, lze si představit i opak, takže věta neříká nic
když se tě ale zeptám na význam věty či slova, poskytneš mi nějakou množinu asociací a referencí k smyslovým datům
slovy definuješ jiná slova, jenomže slova sama jsou beze smyslu, jen referují k smyslovým datům, takže slova definuješ vlastně jako kombinace smyslových dat, na která odkazuje kombinace slov z definice
a taky ti slova poskytnou jen vybledlé kopie smyslových dat, jen jejich šedé primitivní zlomky a obsahově chudá schémata
není to jen cesta rychlejší, ale i smyslově bohatší, živější, s větším množstvím barevných detailů...ale kdo má hodně bohatou fantazii, může to snad mít jinak, ale pro většinu platí to, co zde píšu
slova nám neposkytují myšlenky, protože myšlenky NEEXISTUJÍ...poskytují jen reference k vybledlým vzpomínkovým smyslovým datům
a proč pak ale vzpomínat na vybledlé vzpomínky, když můžu mít zajímavé aktuální zrakové vjemy...tedy doporučuji BBC dokumenty, cestování, PC hry, komiksy, kvalitní filmy...
spíš bych opustil vůbec slovo MYŠLENKA, protože to je tradičně chápáno jako význam věty....stejně bych opustil slovo POJEM/KONCEPT, což je zase tradičně chápáno jako význam slova...prostě jsou jen slova a věty, které odkazují ke kombinacím smyslových dat...vztah reference mezi nimi není záhada, prostě přilepím libovolný zvuk (pes, Hund, dog) smyslovému datu...
to ale v textu mám zde: jistá slast může snad pocházet z toho, že si fantazijní svět jaksi vytváříme "podle svého", a jsme při tom aktivní, nikoliv pasivní filmoví diváci (ale dobrý film nabízí i výjevy, kde se aktivizuje fantazie a tvořivost divákova!)...ale i pro lidi s dobrou fantazií půjde asi jen o bledý svět, který se tomu filmovému nemůže rovnat...navíc, čtení je namáhavé, fantazírování je namáhavé, pasivní sledování filmu nenamáhá...i když uznávám, že napětí a námaha mnohdy vytváří o to větší bažené uvolnění v jiných částech těla...
aktivita sama je dle mé teorie strastí, takže není předností...ale uznávám, že mnohdy aktivita/napětí vyvolává v jiných částech těla uvolnění/pasivitu/slast...
všechno jsou vlastně jenom smyslové vjemy, i emoce...proč žít v jejich bledých kopiích, když je můžu mít živé bezprostředně?...ale někoho uspokojuje v nich hledat vztahy a ty pak schematizovat...to je vlastně ono myšlení...ale je to jistě i námaha, tedy strast
filozof je vlastně geometr vybledlých smyslových dat...schematizuje do primitivních diagramů vztahy mezi nimi...
lingvista je geometr vztahů mezi slovy...a sémantik srovnává, jak se proplétá geometrie slov a geometrie smyslových dat...
beletrie totiž vyvolá víc emocí a smyslových obrazů, je tedy pro vědomí záživnější než filozofický text...avšak bez problému je zase výborná beletrie přebita výborným filmem! pokud máme výborné filmy, nemá cenu - to zde zastávám - číst beletrii...a pokud máme výborné fyzikální dokumenty, nemá cenu číst fyzikální popularizace...dokument nám nabídne mnohem víc smyslových dat pro vědomí
nepopírám, že mistrné slovo beletristy někdy může vyvolat silnější emoce než kvalitní film...ale obvykle silnější emoce vyvolá film, protože nabízí silnější obraz než naše bledé fantazie při čtení...jelikož jsme zrakovými savci, silnější emoci nám vyvolá obraz než slovo...ale uznávám, jazyk už nás dost osedlal, někdy - spíše výjimečně - to může být tedy naopak...fantazie myslím umí udělat horší a bledší věci než viděný film, její výjevy jsou méně živé než když vidím film...jistá slast může snad pocházet z toho, že si fantazijní svět jaksi vytváříme "podle svého", a jsme při tom aktivní, nikoliv pasivní filmoví diváci (ale dobrý film nabízí i výjevy, kde se aktivizuje fantazie a tvořivost divákova!)...ale i pro lidi s dobrou fantazií půjde asi jen o bledý svět, který se tomu filmovému nemůže rovnat...navíc, čtení je namáhavé, fantazírování je namáhavé, pasivní sledování filmu nenamáhá...i když uznávám, že napětí a námaha mnohdy vytváří o to větší bažené uvolnění v jiných částech těla...
co umí fantazie navíc, než vytvořit bledé kopie? maximálně kombinuje bledé kopie minulých vjemů do bledých jejich slepenin, navíc schematických, jednoduchých až primitivních, zlomkovitých a vzbuzujících jen pramálo emocí...
někomu ale dělají samozřejmě emočně dobře slova v beletrii (a neobvyklá slova, a jejich neobvyklé kombinace), to uznávám...jde mi ale o celkové kvantum dobrých emocí, a to bude větší velmi pravděpodobně u filmu...protože nám poskytuje bohatší a živější smyslové stimuly, čemuž se jejich reaktualizace skrze slova beletrie nemůže rovnat...
ano, ale scénář filmu či notový záznam jsou pouhé pomůcky, není to konečný produkt...a je to dobrý příklad ke čtením beletrie: čteme knihu podobně, jako bychom jen četli notový záznam symfonie namísto jejího přímé poslechu...tedy je to chudší....na druhou stranu, pro pochopení vnitřní řeči mrtvého autora není nic lepšího než číst, co napsal, zde má beletrie své zásadní místo...slova mohou najít zajímavé vztahy ve smyslových datech, tedy je rozhodně neodsuzuji, jen obvykle přináší menší obsah pro vědomí...ovšem pouhý obraz zas nenajde zajímavé vztahy mezi smyslovými daty, zde se beze slov neobejdeme
je pravda, že pro pochopení myšlení autora je beletrie neocenitelná....avšak člověku víc emocí dá vizuál než chápání vnitřní řeči autora, proto doporučuji film, nikoliv beletrii...
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!