vědomí vždy jen naslouchá

všimněme si, že vědomí vždy "naslouchá", dokonce i tehdy, když samo hovoří (nahlas či jen samo pro sebe): i když myslím, vlastně nemluvím, ale spíše slyším, poslouchám, naslouchám!...jsem aktivní spíše ve formě či způsobu provedení mluveného, jako bych aktivně hýbal hlasivkami a ústy (je-li to nahlas), ale obsah je mi vždy neznámý, rodí se spolu s jeho vyslovením: je vždy nový i pro mě samotného!!! pasivně posloucháme, když mluvím, oba: můj posluchač, ke kterému mluvím, i já, sám sobě vždy především také posluchačem!