O VĚDOMÍ

O VĚDOMÍ

ve vědomí je toho málo, má omezenou kapacitu

je tam zejména to, co se podílí ke kulminaci momentálního nejakutnějšího rozhodnutí

takže vědomí poskytuje předpřipravený obrázek, scénu (samozřejmě značně fragmentovanou a ne zas tolik bohatou) pro dokončení, realizaci momentálního rozhodnutí organismu

kromě toho možná vědomí sdílí data předpřipravená jinými oblastmi mozku pro mnoho jiných dalších oblastí mozku - je v něm to momentálně zásadní, aktuální, nejakutnější, co by se takto měly dozvědět i jiné oblasti mozku

zdá se, že ve vědomí je vždy to zásadní, co je třeba k akci: obrázek ze smyslových dat (nejvíce zrakových, ale i zvukových, čichových,...), emoce, tužby....toto vše vede ke kulminaci momentálního rozhodnutí

vědomí tedy není záležitostí vstupu dat, ale spíše výstupu - je to poslední článek před bezprostřední reakcí organismu...vstupní data jsou zpracována nevědomými oblastmi mozku a vědomí je poskytován až výsledek jejich zpracování

vědomí je tedy skutečně jakousi špičkou ledovce zpracování dat v mozku

ale k čemu vědomí je? proč se to neděje celé nevědomě? proč tu máme qualia, tedy smyslové a jiné prožitky, vědomý vjem žluté, modré, hořké, vědomý vjem hudební skladby,vědomé vnímání bolesti, radosti, orgasmu, smutku,...proč je to vědomé?

nevíme... když neurovědci zkoumají pochody v mozku, musí vědět, že u mnoha zkoumaných procesů jim uniká jejich významná vlastnost: právě to, že jsou vědomé...vidí kauzální vztahy mnoha neurálních sítí, oblastí, procesů, uvolnění či absorpci neurotransmiterů apod., ale nevidí to, že mnohé z těchto dějů jsou vědomé, mají neurovědnými metody nezachytitelnou vlastnost, tedy vědomí...potom je nutně neurovědný pohled na mozek principiálně neúplný, nedokonalý, velmi omezený...neurovědnými přístupy nevidíme jednu ze ZÁSADNÍCH VLASTNOSTÍ mozku

vědomí prostě máme...když se ptám na vědomí, je to stejné, jako když se ptám, proč je obloha modrá? nikoliv, protože její modř umím vysvětlit...skrze interakci vlnových délek světla a mých očních sítnicí apod...naproti tomu, vědomí vysvětlit neumím (další potíž je i v tom, že samotný příklad opět odkazuje k vědomí: k vědomému quale modré...)

je zvláštní, že některé pochody v mozku vědomí mají a jiné nemají...jakou zvláštní vlastnost mají ty pochody mozku, které nesou vědomí nebo jsou vědomé či se v nich vědomí realizuje?

mluví se o komplexitě, specifickém typu komplexity, momentálně nejsilnějším propojení, integraci, synchronizaci, koordinaci komplexních neurálních sítí...je zde možná v mozku vlna propojující do interferencí jiné vlny, čímž vede k vyšší integraci a synchronizaci, a tím by mělo vzniknout vědomí...ale to jsou zatím spíše dohady...

navíc, vědomí je zvláštní vlastnost: je očima i přístroji neviditelné...ale neviditelné více než třeba radioaktivní záření, protože to je odvoditelné a převoditelné na entity, které jsou z viditelného či přístroji zaznamenatelného světa odvoditelné

u vědomí to ale tak není: kdybychom ho neměli sami, nevěděli bychom, že v přírodě tato vlastnost vůbec existuje...je našimi přístroji nezachytitelná

nevíme však, zda je tomu tak nutně: možná ho jednou naše přístroje odhalí...nevíme však, jak by to vůbec bylo možné, tato vlastnost nemá žádnou fyzikální charakteristiku, podle které by ji šlo vypátrat

fyzikální charakteristiky zmiňované výše (integrace, komplexita, synchronizace, interference,...) jsou totiž vlastnosti neurálních korelátů vědomí, nikoliv vědomí samého

co je to neurální korelát? fyzikální entita v mozku, která je aktivní současně s aktivitou vědomí...pravděpodobně je vědomí její vlastností...mluvíme však jen o korelaci, tedy časoprostorovém společném výskytu...i když prostorově lokalizovat vědomí samozřejmě neumíme, jen odhadujeme, že za něj odpovídají ty a ty fyzikální děje v mozku, protože se dějí současně s vědomím (v případě časové korelace už jsme někdy docela přesní, dokážeme vysledovat korelaci fyzikálních dějů a vědomí v řádu zlomků vteřin, mikrosekund)

problém je, že samotný fenomén vědomí nemá žádné fyzikální parametry, nemáme klíč, jak ho odvodit, nalézt

nalézt umíme jen neurální koreláty vědomí, tam už jisté klíče máme: komplexita, synchronizace,...

máme zde tedy dva slovníky, slovník neurálních korelátů a slovník vědomí - nemáme však překladová či přemosťovací pravidla mezi nimi, neumíme je integrovat ani najít nějaký přechodový, kompromisní slovník či slovník třetí (slovník neutrálního monismu, který by chápal přírodu jako obdařenou dvěma stránkami, vlastnostmi, stránkou/vlastností "hmota" a stranou/vlastností "vědomí")

jak se "dotýká" či spojuje vlastnost vědomí neurálních korelátů? jak s nimi interaguje, vyvěrá z nich, je s nimi striktně paralelní, identická,...?

myslím, že jde o jeden jediný proces, a my tu máme jeho dva neúplné obrázky (oba jsou neúplné!), které neumíme sloučit a najít tak obrázek úplný: vidíme buď jen jeho hmotnou stránku nebo jen jeho vědomou stránku (zevnitř, při prožitku)

my už víme, že oba obrázky jsou neúplné, avšak to z žádného z nich neplyne! zevnitř se vnímám úplně...a také neurovědec sledující jen hmotnou stránku vědomí z něj nic - zdá se - nepostrádá!

na druhou stranu to tak úplně není: zevnitř vidím, že se mnohé děje bez mého vědomí, že je mi mnohé nepřístupné, či automatické, bezděčné...a pohled zvenčí (neurovědy) je "v plenkách"...

je možné, že časem - až jejich věda pokročí - neurovědci zjistí, že pro predikci pochodů v mozku jim něco podstatného chybí...a to právě to, že nevnímají vědomí a nepočítají s ním...že vycházejí z neúplného (bez vědomí) obrázku pochodů mozku...a proto i jejich predikce a vysvětlení budou žalostně neúplné, omezené...

jenomže nebudou vědět, co s tím...slovník vědomí totiž nemá žádné fyzikální parametry, vědomí nelze fyzikálně lokalizovat, zařadit do obecné kauzality mozku...je to něco docela jiného, neumíme ho sloučit s ostatními viditelnými a hmotnými kauzálními ději

také je však možné, že pro predikci pochodů mozku nebude třeba znalosti vlastnosti vědomí...pak by se zdálo, že vědomí není k ničemu potřeba, že nemá žádný kauzální vliv...to z toho však přímo neplyne, byť se to nabízí...ale možné je to, že vědomí je spíše způsobem, jak se kauzalita mozku realizuje, z tohoto způsobu však vidíme jen jeho hmotnou stránku, to však pro uspokojivou predikci možná stačí...jako když bych měl nějakou podivnou vadu, a z každého člověka bych viděl jen jednu jeho polovinu: pro predikci jeho další chůze by to však zcela dostačovalo

námitka epifenomenalismu, tedy údajné kauzální impotence vědomí, plyne z možnosti, že vědomí je jaksi "vedle" svých neurálních korelátů, takže oni všechno mohou udělat za něj...ve skutečnosti je to zřejmě jeden jediný proces: při pohledu zvenčí vidíme, že je determinovaný, při pohledu zevnitř pak zase to, že je obdařený qualii, tedy vědomými prožitky

nemyslím, že vědomí je se svými neurálními koreláty pouze paralelní nebo z nich nějak záhadně vyvěrá (emergence, supervenience)...spíše je s nimi identické...v jakém smyslu? zvenčí vidíme neurální koreláty, zevnitř vědomí...dva pohledy na jediný proces...

proč se však zdá, že oba pohledy jsou zcela autonomní a proč je zatím faktem, že jsou neslučitelné? může to být opravdu jen epistemologická potíž: prostě je zde vlastnost vesmíru (vědomí), která není detekovatelná tak, jako jiné jeho vlastnosti, tedy vědecky, "zvenčí"...není tomu však tak, že by byla neviditelná zcela, je z ní vidět to, čemu říkáme "neurální koreláty vědomí"...

panpsychismus tvrdící, že vše je vědomé, by byl jistou možností: tuto vědomou a zároveň neviditelnou stránku mají všechny procesy...všechny hmotné procesy se odehrávají či realizují vědomě...

zdá se však absurdní - byť možné - že také hmotné děje v této klávesnici jsou vědomé, a i jejich kauzální interakce se mnou jsou vlastně jejich vědomým interagováním...

pokud má však pravdu striktní fyzikalismus, i můj mozek není žádným celkem, ale jen agregátem, hromadou kvarků...jisté komplexní nahromadění kvarků pak vytváří vědomí...což je pro fyzikalistického redukcionistu neblahé: bylo by vhodnější, kdyby vědomí byla vlastností základní úrovně, protože redukcionisté vyšší než jedinou základní úroveň neuznávají...

vědomí by podle fyzikalistického redukcionismu nemělo být nějakou úžasnou novou vlastností, která se objeví až ve vyšších celcích: jednoduše proto, že pro f. redukcionistu žádné vyšší "celky" neexistují...vše jsou jen základní mikročástice a jejich základní interakce...

přesto se zdá, že vědomí je až záležitost vyšší úrovně, širších a komplexnějších neurálních sítí, vln, funkcí...jak si s tím poradí fyzikalistický redukcionismus a atomismus?

je snad vědomí nevýznamnou vlastností, která nepatří do základního obrázku světa? to je hodně neintuitivní teze...

nebo je vědomí naším nedokonalým přiblížením základních fyzikálních interakcí, stejně jako vlastnost kapalnost je obyčejnou systémovou vlastností molekul vody a jejich základních spojení (vodíkové můstky,...)?

to by nás směřovalo zase k panpsychismu, který je - zdá se - s fyzik. redukcionismem dobře usmiřitelný...ba nejlépe, pomineme-li dennettovskou možnost, že žádné vědomí vůbec neexistuje...

vědomí však existuje, alespoň ve smyslu vnitřní řeči, obrazů, zvuků, bolesti, radosti...