MÁ VŮBEC CENU ČÍST BELETRII?

MÁ VŮBEC CENU ČÍST BELETRII?

možná, že ne...zatím se mi zdá, že ne

proč?

protože jen vnímáme proud znaků (klikyháků) na papíře, ze kterého máme občas nějak pocity a obrázky

nevnímáme - nikdy - nějaké živé a bohaté myšlenky, významy slov a vět, ale jen řadu strukturovaných znaků, obvykle jen mechanicky přes ně zrakem kloužeme, občas to v nás vyvolá obraz, prostorové schéma, emoci...čteme si to v "duchu", tedy náš vlastní "vnitřní hlas" přeříkává mechanicky čtené (vždy, i teď)

tyto obrázky jsou však proti tomu, když vidíme dobrý film, velmi chabé, málo živé, schematické, útržkovité, bledé, šedé,...

knihy byly dobré tehdy, když nebylo kino a filmy...

dnes při četbě spíše máme jen povýšený pocit, že děláme něco užitečného, hodnotného, kulturního...

ve vědomí je mnohem více živých dat při sledování filmu než při čtení beletrie

také bych vyzdvihl kvalitní počítačové hry: zde je navíc interakce, realističnost, pohled z pozice první osoby...

někdo by namítl, že jde o můj problém: kdo má bohatou fantazii, může mít při četně beletrie bohaté smyslové vjemy...nesouhlasím: má vjemy třeba bohatší než já, ale nikdy ne tak realistické jako ve filmu

jiný by namítl, že má při četbě sice slabší zrakové vjemy, ale silnější emoce...pokud jsou emoce způsobeny zrakovými vjemy, nemůže tomu tak být, protože ty jsou u filmu silnější

pokud jsou emoce způsobeny působením slov, může tomu tak někdy být, avšak myslím, že nejsilnější v beletrii nejsou slovní popisy, které ve filmu nejsou, ale dialogy...a ty nabízí film také, dokonce bez zdlouhavé a  nudné románové dialogové "omáčky"

ovšem při působení slov vnímáme i různá prostorová schémata, šablony, např. když čtu, že někdo "zahodil svoji šanci", přestavuji si matný pohyb zahození...ale to je slabé proti přímé vizualitě filmu

navíc čtenáři čtou obvykle rychle, takže spíše vnímají mechanicky řadu klikyháků, černých skvrn na papíře, a prožívají emoce napětí, "jak to bude dál"...a nevnímají příliš mnoho prostorových schémat spojených s různými slovy, ani příliš mnoho obrázků, alespoň  ne živých obrázků

budou mi namítat, že někdo vnímá děj knihy živě...OK, ale vyrovná se to filmu? ne...

někdo namítne, že film není tak komplexní...ale dobrý seriál už ano...

beletrie nás učí bohatému jazyku, novým slovům...to ano, ale kvalitní dialogy filmu také, a zajímavěji

beletrie nám více přiblíží vnitřní psychologii a motivaci postav...to dobrý film také dokáže, a zábavněji

myslím, že lepší než čtení knihy je audiokniha...už zde máme alespoň emoční hlas nějakého vypravěče, někdy kvalitního herce...

druhou věcí je to, že mezi beletrií jsou skutečně kvalitní díla, a k nim se jinak než čtením nedostaneme...zde bych podotkl, že pak je dobré preferovat alespoň audioknihu (důvod hned výše)...a nebo radši kvalitní film, těch je taky dost...

podobně se zdá, že dokumenty nabízí našemu vědomí víc dat než odborné knihy: nabízí vizualizace, animace, mnoho fotografií, grafů, schémat, tabulek, živých vědců, kteří teorii představují nejen suchým textem, ale i řečí těla, emočním zabarvením svého hlasu...

beletrie přináší krásu, ale to filmy také....co je to krása? jen to, že některé jevy ve mně vyvolávají určitý specifický pocit libosti...vlastně jakési zalíbení, slast, radost, vznešenost...což ale není základní pocit, tedy bych řekl, že krása je radost při pohledu na řád či jeho mírné porušení, zejména u objektů, u nichž díky evoluci řád (symetrii, pravidelnost) a jeho mírné porušení obzvláště vyhledáváme...ale evoluce, chtěla, abychom byli zvídaví, aby nás bavilo hledat řád všude, proto ho fyzikové nadšeně objevují ve vesmíru, o kterém říkají, že je krásný...není, je v něm jen jistý řád, který nám dělá dobře...a tomu říkáme "krása"