Svět jako prázdný, bezduchý, banální...
Bylo to tak vždy?
Ne: svět ti přesněji řečeno přijde nikoliv prázdný, ale VYPRÁZDNĚNÝ: jakoby se jeho hodnota, významy a smysly kamsi poztrácely...
A dříve tam byli?
Nebyli, ale já si to myslel - a jen díky této iluzi mě svět PŘEDTÍM bavil!
Ale nyní jsem DOZRÁL a ZMOUDŘEL: teď už VÍM, že svět je jen malicherné banální opakování téhož, trapné honění se za ničím, pomíjivost a marnost nad marnost!
Opravdu? Tvůj nynější pohled je DEFINITIVNÍ? Jediný možný? Nutně pravdivý?
A jak to víš?
Není možné, že se víc MÝLÍŠ teď než předtím?
Nejde jen o únavu a omrzelost životem?
Možná tě přestaly bavit věci, co tě bavily v dětství a mládí.
Třeba je na čase, abys byl otcem či matkou...nebo budoval kariéru...nebo začal OPRAVU cestovat...nebo SKUTEČNĚ něco tvořit...
Nikde není psáno, že tě celý život bude a musí bavit totéž...ale život je veliký, široký a komplexní, ty ho REDUKUJEŠ na banalitu, ve skutečnosti je však TISÍCE MOŽNOSTÍ - TISÍCE PLOŠIN, které si doposud nepoznal a mohly by tě naplnit...jen musíš podstoupit trochu NÁMAHY a realizovat je!
Ale mě se nechce! To je namáhavé!
Jenže už sama námaha, stres, přemýšlení tě zčásti zbaví pocitů prázdnoty!
Ale mě se nechce!
Tak si potom nestěžuj...!
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!