neděle 6. dubna 2014

O TECHNICE

definice:

DUCH = souhrn VŠEHO lidského myšlení, všech lidských principů (etické, estetické, epistemologické,...)


Hmota měla v potenci a ve své přirozenosti také LIDSKOU TECHNIKU: mocný nástroj na její radikální restrukturalizaci...

Záleží na tom, jakou kauzální účinnost měnit vesmír bude ještě TECHNIKA mít. A taky záleží na tom, jestli se technika s duchovními principy už nadobro nerozešla: a jestli není účinná právě díky tomu, že se s duchem rozešla!!!

Možná je DUCH brzdou techniky - a ona se nejradikálněji projeví BEZ NĚHO: viz ATOMOVÝ VÝBUCH...a tím by vše UPADLO zpět do síly hmoty bez ducha!

Duch je křehká, zranitelná, vysoce organizovaná a komplexní forma hmoty, vytvářející TECHNIKU, která má brutální účinnost, často působí přímočaře a jednoduše, ale bylo jí dosaženo skrze velmi sofistikované výkony ducha.

Možná je prostá banalita výbuchu Velkého třesku výsledkem velmi složitého VÝPOČTU nějakého Vesmírného Technika z minulého vesmíru...

Možná je celý vesmír pouze komplexním a-morálním (neobsahujícím morálku) VÝPOČTEM (vesmír jako třeba "kvantový" počítač...)...

Co je to TECHNIKA? Účinek jednostranného ducha, který svou vyhrocenou jednostranností však dosáhl velkých účinků! Nezmrazila ho skepse, humanismus ani etika, ale zkrátka počítal a počítal a počítal...Duch se změnil ve stroje, své myšlení proměnil v počítání a tak vypočítal ty nejdokonalejší stroje!

I technické je v hmotě přítomno jako její věčná potence, která se skrze lidi realizovala.

Jednostranný duch ( = jednostranné lidské myšlení) v podobě strojovitého počítání techniky produkující sofistikované a někdy jednoduché, vždy však BRUTÁLNĚ MOCNÉ stroje je zřejmě něčím, co bude pro budoucnost světa velmi významné. Brutální síla a energie hmoty a její schopnost se radikálně sebe-re-strukturalizovat se ještě asi projeví se vší razancí skrze techniku...

Technika však vtiskuje světu a všem lidem jednostrannost ducha techniků, inženýrů, teoretických fyziků a všemožných ajťáků: mění prostředí jednostrannou technickou racionalitou a tak i z nás všech činí jednostranné technické stroje! Protože to, kde žijeme, v čem dlíme se do nás zapisuje a mění našeho ducha! Už i příroda v podobě kultivovaných stejnoletých smrčáků-vojáků v unifikovaných řadách je aplikací technické instrumentální racionality, která vykastrovala DUCHA a CHAOTICKOU TVŮRČÍ ENERGII přírody ve prospěch mechanizované produkce dřeva a instumentalizovaného rekreačního pohodlí výletníků a turistů!

Svět se vlivem techniky mění na kvalitativně netvůrčí, zato však kvantitativně brutálně produktivní a mocný MECHANISMUS: tvůrčí chaos je potlačen, vládne rigidní sterilní řád, který nudí a je vlastně smrtí kosmu...

Technika je však brutální nestvůrnou mocností - brutální ryze fyzické působení vzniká z jemného sofistikovaného formálně-abstraktního VÝPOČTU...

Technika je aplikovaný strojový mechanismus počítání...

Vytváří mocné EFEKTIVNÍ stroje...eliminuje tvůrčí náhodu a chaos, díky kterým je produktivní biologická evoluce nebo lidské umění!

v umělecké tvorbě jsou prvky NAHODILOSTI: jak zrovna vylije barvu na plátno, nerovnosti plátna, nahodilá hustota barev



nahodilost je tvůrčí, jde o tvůrčí chaos - je to opak instrumentalizace, hyper-racionaliazce a efektivizace strojů 

projektovaných projektanty, inženýry a obecně techniky...



v technice se dostává ke slovu jen OBSAH jednostranného technického ducha, forma techniky je mu zcela podřízena - 

naopak v umění teprve obsah může vznikat, doslova TRYSKAT z nahodilostí spontánně se vyvíjející FORMY



obsah je v technice dán předem a stereotypně se otiskuje do jemu podřízené sterilní formy plné abstraktního nudného 

řádu: čas zde zamrzl, nic nového nevzniká, vše se jen banálně OPAKUJE...naopak v umění je vývoj, nové vzniká z 

chaosu nepravidelných změn FORMY


také tvorba nového je pro mě deterministickým nutným procesem, nutnou realizací původní potence ukryté v hmotě: nové 
je to v tom, že nejde o stereotypní kyvadlové opakování jako v technice...



Vše se díky technice mění v axiomaticko-deduktivní efektivní stroj. Je neosobní, mechanický, dravý: BRUTÁLNÍ!

Jeho produktivitu trochu chápal Deleuze.

Má v sobě KRÁSU chladného neosobního kosmu.

Chybí mu duch - a přináší jiného ducha. Ducha chladu a brutální efektivní tvrdosti. Jako když matematik sčítá na tabuli dvě číslice: a z výsledku vybuchne bomba.

Vesmír sám však není stroj - technika není všude. Stejně tak vesmír není vědomí - lidský duch není všude.

Vesmír je HETEROGENNÍ SMĚSÍ: má mnoho různých forem: jednou z nich je lidská technika a to, jak mění vesmír. Jinou je zase lidský humanisticko-etický duch.

Člověk díky technice získal MOC. Stal se technickým Bohem-matematikem. Bohem výpočtů.

Mnozí pak myslí, že celý vesmír je brutálně neosobní výpočet stroje. Vesmír jako kvantový počítač. Vše jako počítačová informace z jedniček a nul. Kauzalita jenom jako strojový neosobní mechanismus. Jsou to ale nedokonalé metafory, lidské projekce. Vesmír je něco, co zatím neznáme.

Technika má v sobě vznešenou strohou moc brutálního chladného stroje. Je strojové kolotání kvarků také tím, co nese naši kulturu a čehož je náš duch jen křehkou, tenkou a povrchovou slupkou?

Zdá se, že materialista v to věřit musí: vesmír nemusí kolotat zrovna jako stroj, ale neosobně, chladně kauzálně pro materialistu kolotá. Co nese toto kolotání? Co jej vytváří? Je skutečně soběstačné? Co je to za kolotání, když nakonec stvoří i lidského ducha?










2 komentáře:

  1. TECHNIKA

    Technika je založena na tom, že dodržuje fyzikální zákony. Ty jsou popsatelné, opakovatelné, platné, definitivní.
    Proto technika představuje řád. Ale řád který je tvůrčí.
    Co vlastně technika dělá:
    a) poznává fungování světa a současný stav světa (obecněji vesmíru)
    b) vytváří organizované objekty - artefakty. Čili mobil, diář, mp3 přehrávač, budík, atd. Koncept mobilu bylo třeba taky vytvořit. Různé druhy těchto artefaktů nabízí technika velké množství, možná i mnohem víc než umění, viz. později.
    c) tam kde nedokáže vytvářez dostatečně organizovné struktury, pracuje s přírodou. Čili obecně manipulace s buňkami (genetiké inženýrství, léčba nemocí, atd.).

    A co je cíl techniky?
    Plnit určitou funkci.
    Tu funkci plní vždy. Např. budík vždy pípá. To se od něj čeká a to taky dělá.

    Z toho plyne, že technika je popsaná (víme jak technika funguje) a je efektivní (vždy plní svou funkci).

    UMĚNÍ

    Umění je založeno na tom, že působí na lidskou duši, psychiku, emoce. Ty ale nejsou definitivně popsatelné, jsou nejisté.
    Proto umění představuje chaos. Ale chaos který není zase tak moc tvůrčí.
    Co vlastně umění dělá:
    a) pozitivně působí na lidskou duši

    A co je cíl umění?
    Pozitivně působit na lidskou duši.
    To ovšem nedělá vždy. Určitý obraz nebo hudba se někomu líbí, někomu ne.

    Z toho plyne, že umění není popsané (nevíme jak umění funguje) a není efektivní (ne vždy plní svou funkci).

    Ovšem jeden člověk může poslouchat určitou hudbu, která se mu líbí a jiný člověk může poslouchat jinou hudbu, která se mu také líbí. Výsledek je pak obdobný. Umění zde spočívá ve vytvoření líbivé hudby. Vytváří se umění líbivé nějakým způsobem (např. energetický, uklidňující atd.), který má určitý účinek na lidskou duši. Tvořivost umění, není ve vzniku umění samotného ale v jeho účinku. Z pohledu výsledku je pak umělecká tvořivost mnohem menší oproti technické tvořivosti. Tvořivost umění je z tohoto pohledu dokonce i vyčerpatelná.

    TECHNIKA VS. UMĚNÍ

    Co je tedy lepší? Technika, která je tvůrčí, funkční a efektivní? Nebo umění, které toho moc nenabízí, neví se jak funguje a mnohdy neplní svou funkci?
    Ani jedno. Tyto disciplny totiž nestojí proti sobě a jejich porování je zkreslující. Jejich vztah totiž není "technika vs. umění" ale "technika + umění". Technika umožňuje rozvoj umění a umění zase dává technice smysl. Technika rozvíjí umění, tím že umožňuje více lidem se mu věnovat, dává umění nové možnosti realizace a zpřístupňuje umění více lidem (ikdyž i za cenu ničení přírodního umění, ale to je zanedbatelné v porovnání k tomu umění, co bylo uměle vytvořeno). Umění zase činní s "mrtvé" techniky "živou" techniku. Techniku která někam směřuje a něčeho se snaží dosáhnout.

    Ještě je dobré uvést ,že technice smysl nedává jen umění, ale také sex, jídlo, adrealinové zážitky, emoce, touhy, atd.

    PS. Co se týče začátku příspěvku. Je potřeba rozlišovat mezi vlivem techniky na popis vnímání světa a vlivem techniky na DUCHA. Technický popis světa je zdá se jediný možný použitelný popis, nebo spíše zcela určitě daleko neefektivnější popis. Vliv techniky na DUCHA může být snadno ubíjející. DUCH může upadnout na šedi všedních dnů a zdegradovat, což je důsledek techniky. Na druhou stranu to je zase jen technika co umožňuje rozvoj DUCHA. S tím se musí DUCH poprat.

    OdpovědětVymazat
  2. díky, ale:
    a) umění nemá vytvořit jen libé pocity, ale klidně i nelibé
    díky umění víc POZNÁVÁM svět

    b) technický popis je jeden z mnoha popisů světa, sám o sobě velmi nedokonalý a neúplný, musí být doplněn dalšími popisy...

    OdpovědětVymazat

díky!