JE SMRT TÉMA?

je - a není

proč JE:

protože je velmi důležité vědět, že můj život skončí a že je to velmi pravděpodobně můj definitivní zánik, po kterém již nikdy nebudu: nebudu už nikdy, nikoliv že budu spát nebo nebudu tisíc či milion či miliardu let a pak zas PROCITNU a budu: ne, nebudu UŽ NIKDY - velmi hluboké a důležité téma!

může to ovlivnit to, jak budu žít, jak budu svůj život hodnotit a přistupovat k němu

proč NENÍ:

je otázkou, zda by má smrtelnost měla můj život ovlivňovat zásadně

zda by můj život měl být pouhou přípravou na smrt, ustavičným strachem z ní

zda by z toho, že "stejně všichni umřeme", mělo plynout, že vše je prázdné, absurdní, lhostejné, že vše je jedno

smrt se mě v jistém smyslu skutečně už netýká: to už nebudu, nebudu vnímat a ani žít

jistě, týká se mě MOJE UMÍRÁNÍ: absolutně však ani NETUŠÍM, jaké bude - třeba bolestné a dlouhé, třeba naopak si ani NEVŠIMNU, že umírám (srážka s autem, přecházím totiž dost neopatrně silnice :-D

život by neměl být neustálým hořekováním nad blížící se smrti a neustálým myšlením na ni

stojí však za to občas si na ni vzpomenout: život pak získá jiný rozměr. Jaký, To záleží NA VÁS.

--

smrt je něco z jistého pohledu strašlivého: z jiného pohledu banálního a ještě z jiného lhostejného...

navíc se zdá, že NEEXISTUJI už teď: nemám totiž žádné stabilní jáství: minimálně se neustále tak proměňuji, že Antonín Dolák za dvacet let bude zásadně odlišný ode mě, který budu mít teď v půlce května třicet let...