Rozhovory s Vladanem o smyslu...asi do MALÉHO PROSTORU (tam dát název: VLADAN A SMYSL ŽIVOTA)

(ten druhý jsem já, ale Vladana jsem fiktivně napsal taky sám trochu podle skutečného Vladana, ale jen trochu):

Život mě baví, ale současně  cítím, že to nemá smysl!

Ale to je přece normální!

No jo, jenomže si vlastně myslím, že nic smysl nemá!

Takže tě to baví nebo ne?

Ale jo, jasně, že jo, holky a sluníčko, a nic jinýho už netřeba!

No tak vidíš...

Ale možná je to málo...

Takže nebaví?

No, v tý chvíli, kdy je venku hezky a jsou kolem mě holky, tak mě to baví! V tý chvíli jo!

Jasně, ale to má takhle každej...

Hm...

Ale zdá se mi, že se teprve hledáš - a taky jsi omrzelej z tý vší zábavy.

Néé, nehledám, jen to vidím ze VŠECH perspektiv.

To teda nevidíš: vidíš to jen ze DVOU perspektiv: jako zábavu a nudu. Perspektiv je ale víc!

A jaký ještě?

Třeba perspektiva důkladného poznávání a zpochybňování těchhle dvou perspektiv.

Ale tohle dělám taky! Když jsem ale s holkama, nepotřebuju si číst žádnýho Kanta, je mi bezvadně i bez toho! Jsem v pohodě, víš jako?

Dobře pro tebe, ale zdá se mi, že pak to z nějaký údajně vyšší filozofický roviny sestřelíš!

No, pravá filozofie je život, jít a mluvit se VŠEMA lidmama, potkávat se, mít ZKUŠENOST!

Je to taky důležitý...ale pak o tý svý zkušenosti nemusíš uvažovat jen z těch dvou svých perpsektiv: že je to zábava a nuda!

A jaký perspektivy jsou ještě?! Mám přece ještě jednu: že je to poznání. Chci poznávat a žít jako Villon! Předběhl svou dobu a nejkrásnější, jak zpívá Hutka, je LIDSKÁ SVOBODA!

Takže nakonec máš ještě i villonovskou perspektivu etiky individuální svobody, dobře pro tebe!

Ale mám i depresivní vlny, ty se snažím potlačovat, ale nechci být zase naivně sluníčkovej, víš?

Jasně, je v tobě chvění, což je dobře. Ale cítím z tebe nějakou základní nespokojenost. I když, co je to základ? Třeba v tobě žádnej jeden základ není...

Nespokojenej často jsem, jsem totiž romantik!

Možná je to o tom, teda v tvým případě, najít si jednu holku a nestřídat je...

Možná...

Možná jednou budeš šťastnej táta...

To teda ne! Musel bych moc pracovat na děti! Práce je otročina!

Mnohdy jo, ne vždy.

Já se chci bavit! A to mě baví!

Myslím, že bys chtěl něco víc...Proto tady sestavuješ MALÝ PROSTOR...Tak díky za něj!