BUDDHISMUS, pojetí konvenční reality, nirvány, jáství: diskuze s doktorem Jiřím Holbou

napsal jsem:

pořád nechápu tu buddhistickou realitu:

existuje tedy kauzalita nebo je to jen konvenční pojmenování pro složitější nepojmenovatelnou realitu?

Zdá se mi, že si nakonec myslíš toto: mimo naši realitu stromů a domů nic není, kauzalita to zhruba popisuje, ukazuje vzájemnou interakci věcí, ale taky to není přesný popis dějů...přesně to poznáme až v nirváně/satori: vše je nějak propojeno, jsou jen stromy a domy, které pominou a zrodí další stromy a domy a to je celé...

Je chyba chápat kauzalitu jako nějakou věc, jako věčný zákon: je to náš nedokonalý konstrukt/popis toho, že věci jsou spojené, pomíjivé, závislé, jedny plodí druhé...není kauzality mimo věci...

Je to tak?

Ale pak kauzalita tedy přeci jen tak nějak existuje jako věčný rámec a zákon a princip všech věcí, dokud nějaké věci jsou!!!

A co je jáství? Jen agregát nebo i něco víc, celek či jednota, byť pomíjivá?

Co se "převtěluje"? Jen některé složky ze mě nebo celá má "individuální forma", má osobitost a svébytnost?

Je mimo naši konvenční realitu něco jiného? Myslím, že si myslíš, že ne, jen ta konvenční realita vypadá trochu jinak, je to spíš proces, tok, vztahy, propojení, dynamická heterogenní jednotná směs, proud, tok, řeka...

Realita nejsou statické věci, nic není věčného, žádná "věc" vlastně neexistuje, vše jsou jen procesy a vztahy...

V nirváně vyhasne má touha po čemkoliv, po nesmrtelnosti i po smrti, po slasti a vyhasne i má snaha vyhnout se strasti...není nirvána vlastně DOKONALÁ LETARGIE, kdy je mi vše dokonale jedno? Fyzická bolest těla pak může nastat i po ní, ale je mi dokonale lhostejná, má duše je už potom pořád stejná, vlastně už STATICKÁ.

Koncept nirvány tak paradoxně do procesuálního a neustále měnlivého buddhistického univerza zanáší prvek statičnosti: Buddha sám a každý probuzený po nirváně je statickým, věci kolem se ho nedotýkají, přestal chtít, už jen stagnuje a pasivně je, dokud tělo nezemře...Možná už v něm ani žádné jáství není - vždyť nejsme my sami, naše jáství, především vůlí k životu a k moci, nejsme my především oním chtěním něčeho a pak zas něčeho jiného? Když ustane chtění, zmizí i jáství samo a zbudou jen zbytky po něm v pasivním těle reagujícím pasivně a mechanicky na podněty z okolí...

Není buddhismus PROTI životu? Neměl kritik buddhismu Šankara pravdu?!