středa 9. dubna 2014

O nepotřebě životní zakotvenosti a o proudění životní energie

...nalomenost, zda to celé má smysl...zda má cenu život, zda není lepší Z OKNA SKOČIT!

...roztříštěnost...neschopnost integrovat svoji energii, dát jí jednotný CÍL

ale není to nutné brát takto AKTIVISTICKY, nemusíme zacílit energii na jistou kariéru, na jistý úkol horečnatého SEBE-PŘEKONÁVÁNÍ a SEBE-RŮSTU jako Nietzsche...nemusíme se SOUSTŘEDIT na své POSLÁNÍ

můžeme to pojmout více TAOISTICKY: v energii mít jistou jemnou lehkost, kterou se přizpůsobujeme momentální atmosféře situace

někdy je dobré jenom koukat do stropu a poslouchat rádio (Bukowski!)

dívat se, zda právě neletí husy (Thoreau!)

svěžest životní se neudržuje jenom zacílenou aktivitou dospělého aktivisty s jasnými plány, prioritami a pevně fixovaným žebříčkem hodnot vyzrálé osobnosti (ten, kdo už se nehledá, vyzná se v sobě a není zmatený: ví, co chce, je to ODPOVĚDNÝ DOSPĚLÝ MUŽ!)

ale spíše můžeme VITÁLNÍ NADŠENÍ z života získat DĚTSKOU HRAVOSTÍ, kdy LEHKOVÁŽNĚ dělám jen to, co musím: a ve zbytku času se SMĚJU

Nietzscheho figury:
dítě - tanec - smích - smích bohů - radost dětská - radost naivní - radost přitakávající životu - radost bez ironie, bez sarkasmu, bez cynismu a přemoudřelé nadsázky - radost lehkovážná - radost na všechny křivdy ZAPOMÍNAJÍCÍ - radost na budoucnost NEMYSLÍCÍ - radost smějící se SOBĚ SAMÉMU!

--

kdo jsem?

fixní osobní identita nebo vnitřní vítr hnaný větrem venkovním?

pevná struktura vyzrálého ega mě neomezuje v tom smát se vždy JINAK, být vždy jiný, být ZRCADLEM situace, být jí unášen až tam, kde už nevím, JAK TO CELÉ SKONČÍ...

zdá se, že bez VĚDOMÉ SEBEKONTROLY, bez vědomého SEBEŘÍZENÍ se to celé rozpadne, skončí to ŠPATNĚ: ale není tomu tak, kromě vědomé kontroly má tělo ještě kontrolu NEVĚDOMOU: a na tu je možné se spolehnout!

jistě že ne dokonale, občas pak člověk něco PLÁCNE, ale většinou to není žádná hrůza...

--

dát skrze myšlení mému životu větší RADOST, víc nadšené energie, více VYSMÁTOSTI!

dát skrze myšlení mému životu větší komplexitu, víc ÚŽASNÝCH vjemů a impresí a dojmů!

jako Deleuze!

--

jít do lesa: a stromy se mi LÍBÍ

...a to je asi celý, celičký!

venku totiž zase krásně svítí SLUNÍČKO!








Žádné komentáře:

Okomentovat

díky!