středa 10. dubna 2013

Strach ti lže a ty mu věříš!

- výstižná věta pochází od Petra B.

v úzkostném nastavení dochází k zajímavému jevu:
věřím tomu, co je zjevně nepravda, o čem i vím, že je to nepravda, ale emoce mi tvrdí opak, takže nakonec více věřím jim...

co úzkost říká:
a) že je dotyční neschopný, nezvládne tedy budoucnost
b) že budoucnost bude katastrofická
c) že druzí lidé jsou mocnější, zlí a jakmile spatří slabost, dotyčného zničí, či alespoň využijí, zažije od nich výsměch, ponížení, skandál, trapas
d) že nakonec vše dopadne špatně a jediné, co lze, je oddalovat neodvratný tragický konec, který ale přijde brzy

úzkost překrucuje fakta, zveličuje to, co do obrázku zapadá, zbytek ignoruje či bagatelizuje:
a) nepravdivě zmenšuje schopnosti dotyčného na minimum
b) nepravdivě zvětšuje slabosti dotyčného na maximum (je až úsměvné, jak daleko to může zajít: evidentně schopný člověk si v úzkosti může myslet, že je úplná nula, až tak moc je posedlý afektem, že mu realita zcela uniká...je to až neuvěřitelné, jeho rozum je v té chvíli zcela determinován afekty, které ho zcela matou)
c) nepravdivě zvětšuje zlé vlastnosti druhých, jejich údajnou nebezpečnost, jejich soupeřivost, agresivitu, schopnost pomstít, využít, uškodit, zničit, vysmát se
d) nepravdivě nevidí dobré vlastnosti druhých, jejich slabost, dobrotu, laskavost, citlivost, soucit, shovívavost, lidskost (druzí jsou přece nakonec hodně stejní jako já!)
e) nepravdivě katastrofizuje budoucnost, nevidí reálné dobré možnosti, které se nabízejí...vidí jen lživě vše špatné a ještě to zveličuje

úzkostlivý člověk je jak v horečce, transu, je doslova MIMO REALITU, ve svém nepravdivém vidění světa, které považuje za skutečný obrázek světa...

středobodem úzkostlivého je:
1) jsem neschopná nula
2) druzí jsou zlí a zničí mě...nikdo mi nepomůže
3) brzy přijde katastrofa, která mě zničí

tedy je v úzkostlivci smrtelná vážnost, strnulost, křeč, horečka, pocení, křeče a vředy v žaludku, třes a tiky, permanentní stres

úzkostlivec se navíc bojí druhých, bojí se výsměchu, ponížení - toho, že uvidí jeho slabost a neschopnost a zničí ho, bude to ostuda, trapas, hrozná situace (extrémně přeceňuje závažnost tohoto možného "trapasu")

myslím, že přesvědčení o vlastní neschopnosti je ZÁKLADEM všeho dalšího...úzkostlivec se pak může stát ZÁVISLÝM na druhých, na těch "několika málo hodných druhých, kteří nejsou tak zlí jako všichni ostatní druzí, ale navíc jsou silnější než já, takže mi snad, když budu hodný, pomůžou, jsou totiž strašně moc hodní", úzkostlivec se pak může od druhých neustále ujišťovat, chtít stále další ubezpečení, další dodání jistoty, protože sobě ani svému úsudku nevěří...

úzkostlivec strašně touží po tom, aby někomu mohl skutečně věřit, důvěřovat...a pak samozřejmě po bezpečí, klidu, jistotě

úzkostlivec zajímavě dělí lidi, což je další jeho nepravdivé poznání: pár přátel, ke kterým má důvěru, považuje za skutečně dobré a taky mají jakousi moc (kterou on nemá)...zatímco celý zbytek lidstva, všech dalších 7 miliard lidí, je totálně zlý, nelze jim věřit, jsou nebezpeční, egoističtí, a pokud přijdou na to, že on je neschopný, zničí ho, využijí, vysmějí se mu, poníží ho, budou jím pohrdat

úzkostlivec jednak nepravdivě sebe podceňuje
dále nepravdivě soudí, že jen jeho přátelé jsou "hodní" a zcela odlišní od ostatních lidí...nedošlo mu, že okruh jeho přátel je víceméně náhodný vzorek lidstva a že ostatní lidé se od nich příliš neliší: takže, pokud jsou hodní jeho přátelé...jsou podobně citliví  lidští, soucitní, velkomyslní i ostatní, včetně snahy po dobru, spravedlnosti  právu...a jsou samozřejmě stejně sobečtí jako i jeho přátelé, a jsou samozřejmě hodnější na své přítele než na lidi, které neznají...ale ani na ty nejsou přece zlí, stejně jako jeho přátelé...

toto všechno zní banálně, problém je však v tom, že během úzkosti si dotyčný dané věci neuvědomuje, což souvisí s jeho selektivní pokroucenou pozorností i selektivním ukládáním dat do paměti a vybavováním si z ní (týká se krátkodobé i dlouhodobé paměti)

ustrašenec žije v nepravdě, jeho EMOCE NEJSOU REALITOU, jak si mylně myslí, jak ho o tom emoce přesvědčují stále znova, v dalších atacích úzkosti

úzkosti jsou často somatickými návaly, rychlými proudy krve, napětím ve svalech, křečemi či bolestmi, pohyby žaludku atd.

v té chvíli úzkostlivec strne, je v horečce: jde vlastně o nemoc těla způsobující nepravdivé poznání, které nemoc dále prohlubuje

proti tomu lze bojovat jedině pravdou - ta totiž spustí protikladné emoce, které mohou přebít emoce lživého poznání

je třeba skutečně pravdě uvěřit - jedině afekt jistoty, pevné víry, přesvědčení může přebít afekt strachu, paniky, děsu, úzkosti

v největších záchvatech paniky, děsu a hrůzy samozřejmě člověk nemůže přemýšlet...ale jakmile to ustoupí, což je za chvíli, měl by hned začít zpochybňovat daná úzkostná přesvědčení a stavět proti nim jiná, alternativní...snažit se verifikovat a falzifikovat daná přesvědčení, hledat fakta, která je podporují i vyvracejí, snažit se přijít na příčiny, proč daná přesvědčení zastávám atd.

úzkosti se objevují opakovaně, jako nutkavé-vtíravé myšlenky, které nejsou jak u OCD ego-dystonní, ale zde ego-syntonní..je třeba s nimi vždy znovu bojovat rozumem, ale také pohybem, cvičením

úzkostlivci často sahají pro uklidnění po pivu, alkoholu či sladkostech, případně lécích...ano, proces např. jedení uklidňuje, dochází k příjemnému naplňování, slasti na jazyku, žvýkání a polykání i "padání" jídla do žaludku a jeho postupnému zaplňování a roztahování, což může tlumit strach, výsledkem je však obezita...a také, často strach pomine jen tím, že dělám něco jiného (mohl bych místo jídla třeba hrát na kytaru a strach by zmizel stejně) nebo prostě jen odplyne časem (netrval by dlouho tak jako tak)...a navíc, strach se může klidně hned po jídle vrátit, bez rozdílu, zda jsem jedl nebo nejedl...v případě alkoholu se vrací ráno, v mnohem intenzivnější podobě, a ještě během večera ho může vystřídat alkoholová deprese...

je třeba stále znovu si připomínat, že během úzkosti nejsem v realitě, nevidím svět reálně, takový, jaký ve skutečnosti je...vidím jen svoje iluze, bludy, a dle nich uvažuji, předvídám, vysvětluji: všechno je falešné, lživé











Žádné komentáře:

Okomentovat

díky!