dostupná zde:
http://melkor.hys.cz/share/2012-11-07_Havlicek_DP_Svobodna-vule.pdf
jasná a velmi dobrá práce
Havlíček chce dokázat, že soud o prožitku autorství (o autorství rozhodnutí nebo i autorství vetování činu) je někdy mylný, protože odkazuje k stavům, které jsou prokazatelně reflexivní, nikoliv volní.
mám několik otázek:
1) Early decide-go: tento reakční čas nemůže být údajně skutečně volním rozhodnutím, protože:
a) je stejně krátký jako pouhá reflexivní odpověď
Namítám, že je možné, že některá naše rozhodnutí jsou stejně rychlá jako reflexivní odpovědi.
b) sken mozku ukázal, že neurální procesy v mozku jsou zde příbuzné neurálním procesům při reflexivních odpovědích a odlišné od neurálních procesů během skutečně volních odpovědí.
Namítám, že výsledky jsou od jediného subjektu a navíc nejsou zcela průkazné.
Dále namítám, že i kdyby tomu tak bylo, je možné, že jde o skutečné volní rozhodnutí, které se jen podobá více reflexivním odpovědím než volnímu rozhodnutí typu late decide-go, ale přesto jde o skutečné volní rozhodnutí (jen o jiný typ volního rozhodnutí).
Navíc namítám, že může jít o mezi-typ (částečně volní, částečně reflexivní).
2) Autor sám diskutuje to, že subjekty si byly při hodnocení toho, zda se skutečně rozhodovaly během early decide-go velmi nejistí.
Práce pak může ukazovat pouze to, že během příliš rychlých reakcí našeho těla si nejsme jisti, zda jsme se rozhodli my sami, nebo šlo o pouhý reflex a někdy - možná omylem - vyhodnotíme reflex jako volní rozhodnutí.
3) Spoléhá se zde - jako u všech podobných studií - jen na pojmový soud o minulém prožitku autorství dané akce, který je náchylný k omylu ze dvou důvodů:
a) jde o konceptualizaci prožitku
b) jde o retrospektivní introspektivní rekonstrukci mentálních stavů/reprezentací, která může být klamná
Subjekty tedy mohly či nemusely rozhodovat volně, ale zpětně to mohly špatně posoudit v obou případech.
4) Jáství se zde příliš identifikuje s vědomím (či vědomými stavy/reprezentacemi), zřejmě však neexistuje jasná hranice mezi vědomými a nevědomými stavy, spíše jde o kontinuální proces se stavy polo-vědomými, před-vědomými, na okrajích vědomí atd. Pak nelze jasně určit okamžik, kdy jsem se já jakožto vědomý agent rozhodl (problém Libeta a jeho variant), tento problém Havliček nemá - k němu se však vztahuje problém z předchozí otázky (Libet řeší „when-decision“, zatímco Havliček „what-decision“).
5) Abych mohl experimentálně vyvracet svobodnou vůli, musím zde mít jejího agenta, kterého však Havlíček po Dennettově vzoru popírá. Agent je u Havlíčka i Libeta identifikován s vědomím či s vědomými stavy/reprezentacemi, což lze napadnout takto:
a) agent je víc než jen vědomé stavy, je jejich příčinou (nebo organizačním principem, který sám nemá jasně dané pozitivní vlastnosti, jak si částečně myslí Žižek) nebo do něj patří i stavy polo-vědomé, na okrajích vědomí nebo dokonce i stavy nevědomé
b) pokud by byl agent jen vědomými stavy, byl by zřejmě nelokalizovatelný, protože v mozku neexistují jasně ohraničené dvě třídy stavů, tedy stavy vědomé a stavy nevědomé
c) i kdyby vědomé stavy lokalizovatelné byly, nedalo by se hovořit o jednom agentovi, byla by to spíše heterogenní směs nebo agregát, kterému nelze připisovat svobodnou ani nesvobodnou vůli
d) vědomí či pole/prostor vědomí jakožto jedna "věc" dle Dennetta samozřejmě neexistují, jde spíš o agregát momentálních stavů: není jedno jeviště/divadlo mysli, je více jevišť, které však nejsou ani jevišti, protože nemají diváka a jsou tedy spíše jednou z mnoha pomůcek sloužících k reprodukci těla...některé stavy těla jsou vědomé a jiné ne, protože to slouží reprodukci těla (případně je to by-product)
6) Kompatibilismus je falešný: pokud nejsme, nemůžeme být odpovědní. Pokud se vše děje nutně a nezměnitelně, nemůžeme být odpovědní.
Kompatibilismus je však zřejmě nutný pro stabilitu společnosti.
7) Rozhodování může být kontinuální postupný proces, kde nelze rozlišit vědomé od nevědomého (spíše to postupně narůstá do vědomí), nevědomé také patří k jáství, nelze pak přesně časově určit bod rozhodnutí, navíc má možná pravdu Havel, když říká:
"subjektivní prožitky jsou datovány pozdějším časem. Čili dochází k nim dříve ve vědomí než na neuronové úrovni, vědomí jim však přiřadí časový údaj až v blízkosti provedení (třeba pro jistotu). Takové „falešné“ datování by nás nemělo překvapit: jiné Libetovy experimenty svědčí (naopak) o antedatování zpožděně uvědoměných počitků."
a zejména:
"subjektivní časová škála je principiálně nesouměřitelná s objektivní časovou osou neuronových procesů. Doména našich vnitřních prožitků, myšlenek a pocitů, včetně subjektivních časových relací, ovlivněných obsahem oněch prožitků, je jedna věc, zatímco doména procesů, signálů a aktivit našeho nervového systému, vztažených k údajům laboratorních měřidel času, je věc druhá. Dosavadní (i Libetovy) interpretace experimentů, v nichž se mluví o korelacích a časových vztazích mezi zmíněnými dvěma doménami, vždy tiše předpokládají jednu společnou, absolutní a lineární časovou osu, na kterou se snažíme promítat a tím srovnávat události z obou domén.
Zdalipak není třeba dávat si větší pozor na smysl slov užívaných právě při přechodu z jedné domény do druhé? I já jsem zde klidně psal: „dříve než“, „později než“, „předcházet“, „zpoždění“, „zpětná kauzalita“, „prekognice“, „falešné datování“, „antedatování“…"
viz:
http://www.vesmir.cz/clanky/clanek/id/6247
Rozhodování tedy nemusí být objektivně postupná série stavů, ale celek, komplex navzájem na sebe odkazujících a vzájemně interagujících a propojených prvků, které nelze dobře promítnout na objektivní škálu neurálních procesů.
Chyba jejich objektivizace může být v tom, že je chápeme jako postupnou sekvenci vzájemně oddělených a relativně v mozku izolovaných mikro-dějů, které jsou svázány v podstatě mechanicky pojatou kauzalitou. Lze snad uvažovat o jiné, složitější formě kauzality, která v mozku probíhá. Atomistický přístup k neurálním stavům zřejmě nebude správný. Chápu, že neurovědci se snaží o komplexní přístup, popisují neurální sítě, jejich měřící techniky jsou však stále ještě hrubozrnné (navzdory fascinujícím výsledkům).
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!