důležité je toto:
myšlenka sama neškodí
škodí až sám cyklický akt jejího potlačování
potlačování myšlenky ji vytváří...tvrdé potlačování násilí ho vyvolává a zvětšuje
to potlačování je to, co způsobuje strast (bolesti hlavy, napětí, sevřenost)
reagujeme negativně na myšlenku, protože se bojíme, že vyvolá strast: strast je však způsobena až samotnou naší reakcí (tedy potlačením), nikoliv samotnou myšlenkou
potlačování má několik podob:
a) prudké "zatnutí pěsti", "past sklapla" (ale nic v ní není)
b) částečné zatnutí pěsti
c) napjatá očekávající ostražitost: mysl je napjatá a čeká, kdy se myšlenka objeví, aby ji mohla polapit
d) vytlačování myšlenky z ohniska pozornosti/mysli na okraj, do temnoty polo-vědomí
e) vyhlížení myšlenky, preventivní "monitoring" prostoru mysli
f) vyrovnávání, natahování, napruženost mysli do jedné roviny, roviny stolu - a pod něj může vklouznout, podklouznout myšlenka
často má tuto podobu: několikrát se cyklicky mohutně aplikuje a-potlačování, potom se doufá, že už bude klid, ale "radši" se provádí e-potlačování, což myšlenku nenápadně zase vyvolává, takže se přechází k c-potlačování, následně d-potlačování, potom, když už je myšlenka zpátky, k b-potlačování až se zuřivě skončí u několika prudkých a-potlačování
jak může potlačování X toto X vyvolávat?
jak může akce vyvolat pravý opak zamýšleného cíle? (jako bych dalším a dalším pitím měl jen stále větší žízeň)
- jde o to, že potlačováním se na myšlenku soustředím - hodně je to otázka POZORNOSTI, zacílení mysli...mysl se stáhne, násilně ztuhne
potlačováním něčeho se současně samozřejmě (jen zdánlivě paradoxně) toto něco udržuje ve vědomí, přítomné, je na to zacílena pozornost
mohu totiž svoji pozornost na něco zacílit...nemohu však způsobit, aby toto něco z pozornosti zmizelo...jedině nepřímo, že zaměřím pozornost na něco jiného, k tomu však danou věc musím propustit i emočně: nezmizí mi prostě z vědomí něco, na čem mi velice záleží, jen něco, k čemu jsem lhostejný
a pokud vím, že potlačování myšlenky ji jen dále ve vědomí/pozornosti udržuje, proč to stejně dále dělám? protože jde o reflexivní reakci, reakci obranou...v dané chvíli neuvažuji, udělám první, co mě napadne, a zdá se mi, že nejrychlejší a jedinou možností je myšlenku prudce potlačit
celá základní chyba je v tomto: pacient myslí, že se musí nějak vyrovnat s danou myšlenkou, buď ji:
a) potlačovat
b) ignorovat
c) vytěsnit
d) myslet honem na něco jiného
e) snažit se danou myšlenku NE-POTLAČOVAT
ale ve všech těchto mentálních aktech je explicitně nebo stínově ta myšlenka přítomna a mysl je stažena: i násilné nepotlačování je staženost mysli myšlenku vyvolávající...vyvolává ji přece všechno, co je o ní, co se jí nějak týká
všechna aktivita se tak točí kolem ní...přitom jen stačí nepotlačovat...problém je v samotném potlačování, nikoliv v té myšlence
nikoliv nepotlačovat MYŠLENKU...ale NEPOTLAČOVAT myšlenku
nezaměřovat se na myšlenku, ale lokalizovat samotnou mechanickou neustálou aktivitu potlačování: a přestat s ní...nezávisle na myšlence, jde o lokalizaci potlačování jako aktu, nikoliv o lokalizaci potlačování té dané myšlenky: protože to by se do zorného pole dostala sama myšlenka, která je ve skutečnosti nepodstatná, ale asociovaná s úzkostí, takže by se zase s panikou rozběhlo potlačování...
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!