výborné
12
reflexivní model už předem předpokládá hotové Já-subjekt....plus tím, že obrátíme jeho intencionalitu do něj nelze sebevědomí pochopit
Fichte proto jinak:
sebevědomí nepředchází Já-subjekt, ale subjekt vystupuje současně s celým sebevědomím
sebevědomí tedy nevychází z žádného ze svých momentů, ale ze všech současně, náhle
jde o jednání ve vztahu k němu samému
musí kladení předcházet něco, co ho klade?
ne, já je kladením/jednáním, kterým vzniká subjekt a uvědomuje si sebe jakožto objektu
13
akt kladení zahrnuje vztah mezi produkcí a jejím produktem
produkce je akt, produkt je věděním/znalostí o tomto aktu
obojí se uskutečňuje současně
vědění je produktem, produkování je jen základem pro něj...tento základ je uchopen taky věděním
odlišnost vědění a jeho základu
14
já je všude tam, kde nějaký impulus k jednání směřuje zpět k sobě (jednání ve vztahu k sobě)
sebevědomí je setkání obráceného aktu s jeho vlastní aktuálností (činností)
je tu posun: sebevědomí je až výsledkem kladení, což je dobře, protože má vzniknout až jako výsledek kladení
ale pořád nevíme, jak vysvětlit vědění z obrácení produkce k sobě
15
nepředpokládá jako reflexivní teorie celé já, ale vysvětluje ho z jednoho z jeho motivů
ale nedokáže vysvětlit sebevědomí (cestu od "o sobě" k "pro sebe")
nová formulace: JÁ SE KLADE NAPROSTO JAKO SEBE KLADOUCÍ
já je doslova věděním o sobě
16
kdyby se já kladlo jen jako svůj pojem, nemohlo by mít jistotu o své existenci
proto je lépe považovat kladení já za názor sebe sama
jenomže názory bez pojmů jsou slepé: já by nemělo vědění o sobě
17
je třeba mít názor a pojem současně
sebevědomí nelze odvodit z jednoho z jeho momentů (!!!)
produkt kladení musí být současný s kladením
já je "subjekt-objekt" dohromady
18
poslední formulace:
19
sebevědomí je činnost, které je vloženo OKO
před činností, která se díky ku stala vidoucí (před sebevědomím), musíme předpokládat činnost vložení oka do činnosti sebevědomí
činnost a její oko jsou bytostně spojeny, činnost bez oka je nemožná
20
oko je základem poznání
21
oko se dívá na činnost/konání samotnou
je vloženo = namířeno do nitra
činnost je prosvětlena okem/pohledem
oko, které vidí činnost, musí současně vidět samo sebe
činnost je bytostně spojena s okem, a lze ji tedy vidět pouze s ním (a skrze ně)
pohled/oko, které vidí samo sebe
reflexe zjevování sebe sama, které zůstává v sobě samém
vidím sebe, vidím sebe jakožto vidícího, vidím sebe jakožto toho, k němuž patří oko, aby byl vidící, vidím činnost vidění oka a vím, že ke mně neodmyslitelně patří a že je zaměřena na sebe samotnou
má-li se oko poznat, potřebuje nahlížet samotnou svou činnost vidění
pohled je
a) činností, je-li
b) názorově přítomná (je-li tedy zakoušena jako skutečná)
je c) myšlenou činností
v d) určitosti pojmu
22
zřu sebe jakožto zřícího sebe a jsoucího touto činností zření
sebepohled je výjimečným vztahem, při němž se vztah názoru a pojmu stává sebevztahem
protože obvykle jsou oddělené, pojem přichází až po názoru a předpokládá již předem subjekt, který ho používá
je třeba ukázat, jak sebevztah činnosti oka působí v pojmu a názoru
nejde jen o obsah sebevědomí, ale samotný vztah musí být sebevztahem ,protože jinak
23
by sebevědomí bylo myšleno vyšším Já...a vlastně by vůbec nebylo sebevědomím, ale ono údajně sebevědomé já by bylo jen pojmem či názorem vyššího já, samo nesebevědomé
tedy další podmínka:
e) bezprostřední vzájemný vztah názoru a pojmu
ale stále není schopno zajistit, že v danosti onoho názoru uchopuje skutečně sebe...leda že by bylo již předtím o sobě obeznámeno (a to nechceme, tím bychom nevysvětlili vznik sebevědomí)
24
jestliže já o sobě předem neví, již nikdy k sebe-uvědomění nedospěje
poznání já je vždy už opětovným poznáním, které nedokáže říci, jak to, že se vlastně poznává (!!!)
sebevědomí je vzájemným vztahem pojmu Já a názoru Já...nesmíme začít jen od jednoho z těchto pólů..tato relace je vědoucím Jádrem Já...jde o bezprostřední vědění
25
není to však vědění bez subjektu?
ale samotné Já subjektu již je věděním (!)
kdyby totiž mělo každé vědění nějaký subjekt, pak by subjekt sám nemohl být žádným věděním...museli bychom jedině předpokládat subjekt subjektu až k nekonečnému regresu
jde o bezprostřední vzájemný vztah pojmu a názoru v sebe-vědomé činnosti
názor a pojem jsou ve vzájemném vztahu, ale nikoliv vůči Já, ale v Já...tento vztah je jástvím samým
26
jde o jednotu, světlo
já je intelektuálním názorem
intelektuální názor není pouze věděním o já, ale je taky já samotným
intelektuální názor je vnitřním ustrojením já a ukazuje typ jeho vědění o něm samém
já se však vzpírá přísné pojmové konstrukci
buď je jáství pojmově nevyčerpatelné nebo je nekonečná disproporce mezi subjektem poznání a jeho poznáním (!!)
kdy je tedy sebevědomí určeno adekvátně?
když toto určení umožní interpretovat systém odvozeného vědění
já je subjekt vědění, v něm tudíž musí být podmínky, které
27
určují vzájemnou souvislost všeho poznání
Henrich správně postrádá analýzu významu "názoru" a "pojmu" jakožto protikladu a podmínky možnosti jejich užívání
skutečně VYNIKAJÍCÍ TEXT
jeden z nejlepších, nejjasnějších co jsem kdy četl
a myslím, že komplikovaný český překlad trochu ruší jasnost, mám teď nějaké anglické překlady od tohoto autora, zkusím číst ty
možné dodatky:
dochází vůbec někdy k sebeuvědomění, k identitě Já-subjekt a Já-objekt?
možná ne, a v tom případě jsou paradoxy reflexivního modelu neodstranitelné
v tom případě nikdy oko nevidí sebe současně jako subjekt a objekt, ale jen dodatečně, díky paměti, v retrospektivní rekonstrukci, kdy se dodatečně a do jisté míry klamně identifikuje jako já
jak by se pak odpovědělo na dvě základní námitky vůči reflexivnímu modelu:
1) jak sebevědomí vzniká?, vždyť tento model ho už předpokládá
nevzniká, identifikace je vždy dodatečná a zčásti klamná
2) jak já při návratu k sobě pozná, že je to ono samo, aniž by se už předtím znalo, aniž by už tedy předtím sebevědomí existovalo?
díky mozku, paměti, snad často i klamu uživatele, klamu autorství
identitu sebe-vědomí i opětovného sebe-rozpoznání tak nezaručuje já samotné
pak je ale pravda, že vlastně žádné aktuální sebevědomí neexistuje: za sebe považujeme jen naše minulé stavy
nejsme tedy my alespoň přítomně se nereflektujícím Já-subjektem, reflektorem, tedy reflektujícím já, když už nejsme já reflektovaným?
na to se nabízí otázka: jak však víme, že jsme to my? díky reflexi nikoliv, viz výše...
tak co díky pocitu, názoru, sebe-zakoušení?
to už je ale taky druh vágní nepojmové reflexe
Fichtovi šlo o zachování svobody jáství, protože požadoval naprosto autonomní sebe-založení jáství...a taky bez této autonomie sebevědomí není možné
odpověď: není možné
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!