pokud bych poznal, že determinismus platí a chtěl z toho (tedy: byl k tomuto chtění determinován) vyvodit racionální důsledky, co bych musel dělat?
odpadlo by mé chtění, snažení, úsilí, když bych věděl, že je vše předem dáno? rezignoval bych?
vím však, že snažení-úsilí často v minulosti zefektivnilo dosažení nějakých cílů, když by odpadly, tělo by jenom samospádem prosté interakce s okolím dosáhlo menších věcí...
na druhou stranu vím, že mé chtění a snažení jsou předem dána, tedy je otázka: mám chtít, když vím, že je vše dáno a že mé chtění to neovlivní?
jde o dvojznačnost věty: mé chtění budoucnost neovlivní
neovlivní ji v tom smyslu, že jsem si své chtění svobodně vybral
ovlivní ji však jako nutný prostředek k dosažení něčeho
chci-li tedy něčeho dosáhnout, musím se i nadále snažit, ač vím, že tato snaha je nezvolená a je dopředu dáno, jak to dopadne
proč? z minulosti vím, že je nepravděpodobné, že bez snahy něčeho dosáhnu (i když je to možné, stejně jako je možné, že snaha nic nezmůže nebo vše dokonce zhorší)
chci-li tedy něco, rozum by mně doporučil: snaž se
stále lze namítat: ale vždyť je to předem dáno, proč bych se snažil?
snažení budoucnost sice nezmění - ale je pravděpodobné, že skrze ně dosáhneme to, co chceme (co jsme nuceni chtít)
námitka: je ale předem dáno, zda rezignuji nebo ne!
odpovídám: ano, ale zde uvažujeme ideální případ, kdy by mé jednání bylo determinováno jen racionálním poznáním determinismu + determinovaným chtěním něčeho dosáhnout (třeba klidu, peněz, bezpečí)
poradí mi tedy rozum snažit se nebo nesnažit? snažit
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!