mezi dvěma postoji

např. je bůh vs. není bůh
argumenty pro a proti
každý světonázor předpokládá jiné základní emotivní naladění, jiný jádrový afekt, jiné emotivní přesvědčení, skrze které potom vidíme i systém argumentů a protiargumentů
je zajímavé oscilovat mezi nimi: z jednoho pohledu vypadá náboženský prožitek jako zdroj evidentní pravdy, objektivní hodnoty, hřejivé reálné lásky - a z druhého zase jako evidentní klam, blouznění

zevnitř vše dává smysl...a z venčí je to omezená, naivní, zaslepená a jen auto-referenční, do sebe zavinutá hra

oscilace mezi postoji: střídání základních afektů, základního naladění, přístupu ke světu - vevnitř vše vypadá jasně...je zajímavé zlomit kouzlu vnitřku a podívat se zvenčí...nebo jen z jiného paradigmatu (možná totiž žádné vnější neutrální stanoviště neexistuje, což nemusí být sebevyvracející se relativismus, protože toto relativistické tvrzení nemusím aplikovat na vše, ale jen třeba na problém Boha)

v každém přesvědčení je jakási vážnost, zaujatá, zaťatá emotivní silná vazba, patos, snad jakási náboženskost, pseudomorálnost, lpění na údajné Pravdě

v každém přesvědčení je jakási naivita, snad nostalgie, sentiment po dětském světě, kdy věci byly jasné, evidentní, černobíle rozložené - a my to chceme zas a zas chceme jako děti slepě a jistě věřit, ba spíše: VĚDĚT

a lze namítnout, že je možné, že objektivní hodnoty jsou - a pak je tento postoj až jakési dětské oddanosti Pravdě zcela oprávněný...samozřejmě pokud je podpořený kritickým rozumem, který si však na rozdíl od rozumu arogantního relativisty nemyslí, že všechny naivity už prokoukl (ač tou hlavní je možná on sám, omezeným nabubřelým sebeobelháváním)

v kom se střídají afekty, může měnit postoje - v kom ne, může vypadat jako omezený

obojí je však extrém, slepě zastávat názor jediný i je střídat labilně jako ponožky: je třeba mít KRITÉRIUM jasně rozlišující dobrý afekt od klamného, pravdivé přesvědčení od nepodloženého, naivního, hloupého

avšak toto kritérium snad nemáme...možná máme (v srdci, lásce, moudrosti, vyzrálosti, lidskosti: a snad je toto jen další klam)

toto kritérium však hledáme, a je velmi DŮLEŽITÉ ho hledat...ale nehledat ho zase zaťatě, neuroticky...nebo zase arogantně, samolibě, vele-důležitě s pocitem elitářství či pseudomravní nadřazenosti nad "hlupáky"

toto kritérium je třeba hledat s veškerou vážností...ale také s veškerým nadhledem, snad skromnou pokorou a přijetím možnosti, že ho možná nikdy nenajdeme a s možností, že hledat ho je naivita, marnost...ale taky s možností, že ho stále více snad nacházíme, snad se stáváme moudřejšími, což přináší  možná pokoru, nadhled, vyrovnanost (a možná je toto zase jen západní hra na mudřece, kdy máme být přeci jakožto moudří pokorní atd.)