chce to prozkoumat samotný akt potlačování, který je příčinou problému
globálnější příčinou je momentální nastavení mysli během potlačování, které je nastaveno úzkostně a napjatě, bojí se dané myšlenky, bojí se možné katastrofy: tak prožívá možnost, že mysl bude myšlenkou zaplavena/zahlcena
myšlenka je něco, co někdo říká někomu: jedna část já druhé části já...dochází tedy k rozkolu uvnitř ega, ke konfliktu dvou jeho částí
je v tom jistá míra slasti
jedna část to říká (trucovitě, vzpurně, jako revoltu) - druhá část to prudce zastavuje, snaží se potlačit, mít to pod kontrolou (vláda tvrdé ruky Zákona): dítě vs. přísný internalizovaný otec (nelítostné, kruté a příliš přísné superego)
strach z viny ztělesněn superegem, vzpoura proti morálce potom trucovitým/vzdorovitým "spratkem", který myšlenku stále znova vyvolává
je dobré myšlenku zpětně asimilovat/integrovat, identifikovat se s ní, říci si: vždyť to jsem TAKY já, je to MOJE myšlenka, nikoliv myšlenka cizí-vnější, není třeba ji tedy potlačovat (represe, suprese), mám ji pod kontrolou/mám ji k dispozici už pouze z toho principu, že je přeci moje...a jelikož je moje, netřeba se jí bát
tedy: neboj se vlastní obsedantní myšlenky - už proto, žen je tvoje!!!
jak vidíme, jde o úzkostnou poruchu, úzkost má obvykle tyto rysy:
a) strach z budoucnosti, kdy se stane něco hrozného/katastrofa
b) strach, že dotyčný má malé síly, je neschopný (nesebevědomí jako důležitý kořen úzkosti) a danou budoucnost nezvládne
c) strach ze strachu, strast z předpokládané budoucí strasti (anticipační úzkost)
- jde o autosugestivní sebenaplňující se proroctví
pokud si mysl věří, skutečně je přesvědčena, že má nad myšlenkou moc, obsese se nerozběhne
problém je už v samotném rozdělení ega na mě a danou myšlenku: tím, že myšlenku vypudím ven, jako cosi nepatřičného, cizorodého, už tím ji definuji, jasně artikuluji, dávám ji sílu a schopnost, aby stála PROTI mě, objevovala se JAKOBY zvenčí
vypudil jsem něco ven a tímto aktem samotným jsem z toho udělal svého vnějšího nepřítele
OCD pacient je přecitlivělý na danou myšlenku, jakmile se jako implus objeví, reaguje panickým stažením, odporem, děsem, což jí dává sílu
pacient se musí na myšlenku otužit, přijímat ji s klidem
myšlenka/představa má pro pacienta magicko-mystický rozměr, jde o cosi hrozivě posvátného, velmi děsivého, zdroj největších strastí, prokletí, "posedlost ďáblem"
jde o individuální "náboženství" pacienta: zdroj strasti, ale též zdroj smyslu a slasti, střed pozornosti, mikro-svět pacienta, jeho statický rigidní rituál, ve kterém je ukrytý před vnějším proměnlivým "nebezpečným" světem
stav potlačování myšlenky je stav horečnatý, jde o typ transu, vzteklé a úzkostné horečky, jde o unavující výbuch energie, dynamicky se proměňují silné vnitřní emoce, tlaky a impulsy v hlavě
důležité je víc prozkoumat samotné potlačování myšlenky...co to je? stavím se proti myšlence, zatlačuji ji, přemáhám, mechanickým, stále stejným a opakovaným aktem/gestem mysli se snažím myšlenku vyhodit, vyčistit mysl od ní
jde o jakýsi pociťovaný impuls potlačování, zdá se mi, že jsem příčinou potlačování myšlenky, které vnímám jako vjem tlaku/bolesti/pohybu v hlavě - zdá se mi, že jsem dal podnět k tomuto potlačení, které vnímám jako vjem v hlavě
akt potlačení je bleskový, trvá zlomek vteřiny...pak se napjatě a s obavou čeká, zda se myšlenka znovu objeví, zároveň se dotyčný snaží na to nemyslet...
mysl se v aktu potlačování sama stáhne do malého napjatého místečka, skoro jen do staženého bodu, doufá, že k ní "zvenčí" (které je skoro všude, když se tolik křečovitě stáhla) nedorazí ona myšlenka...úzkostné očekávání myšlenky ji samozřejmě přivolává
část mysli totiž zůstala "venku", obě části nejsou smířené, naopak, bojují spolu
křečovitá část mysli je perfekcionistická, chce pracovat, myslet "čistě" a jasně, zbavit se myšlenky
druhá část mysli je líná, chce zábavu, uvolnění
křečovitá část je agresivní, vzteklá, nenávistná: a to vše pramení z její úzkostnosti
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!