jsem až moc emotivní člověk, dobré i zlé emoce rychle vyvstanou - ale naštěstí i rychle skončí, taky se z jejich následků poměrně rychle regeneruji...ale jsem zranitelný vůči tomu, jak snadno a silně vznikají
rozum je emocemi hodně smýkaný
důležitý paradox:
rozum ví, že daná situace není závažná, nebezpečná, tragická, případné negativní následky nejsou závažné, daní lidé nejsou nebezpeční, vysměvační, a i kdyby, nic se neděje
ale přesto, emoce jsou silné, takže se v těle prosadí přesvědčení/víra/"vědění", že realita je katastrofická atd...
emoce přicházejí nezvány...často tlačí na rozum zvenčí...a často rozum úplně strhnou, takže nemá nadhled, stane se jimi
nejvíc tragikomické je to tehdy, když na jednu stranu opravdu vím, že emoce lžou - na druhé straně však to nevím, a věřím jim, protože jsou tolik silné
je dobré opakovaně si představovat sebe pod vlivem těchto neadekvátních emocí jako blázna, někoho, kdo je mimo realitu, jakoby na drogách, kdo se nesetkává s věcmi, lidmi, událostmi, ale vidí v světě struktury a vlastnosti, které v ní vůbec nejsou...reaguje na NEEXISTUJÍCÍ entity, žije v báji...
snažit se přijít na to, jaká je realita BEZ těchto neadekvátních emocí, bez jeho zaujatosti, úzkosti, vzteku atd....jakpak asi vypadá svět, když se nebojím, nejsem navztekaný, smutný? docela jinak...je dobré do podrobností si představovat, jak...
zlobím se často kvůli sobě: vždyť vím, že to tak není...že se to takhle neděje...proč se tedy potím, proč mám žaludek na vodě, proč jsem naštvaný?!
emoce často zakrývají realitu samy sebou...vidím v ní jenom je samotné...jako blouznivec, člověk v horečce
a vracejí se pořád ty stejné emoční vzorce, mechanismy známé už z dětství...oživují se dětinské pocity strachu i lítosti atd.
jen třeba bojovat proti neadekvátním emocím rozumem, adekvátním poznáním, ze kterého plynou adekvátní emoce, které přebijí ty neadekvátní
jen třeba si do posledního detailu představit chyby svého vidění světa a taky do všech detailů skutečné struktury, významy, hodnoty, pravděpodobnosti možných následků i skutečné možné následky a jejich význam
nelze si nalhávat, že rozum je všemocný...ale Spinoza věděl, že rozum se posiluje cvikem, sebe-disciplínou, stálým používáním...a taky používáním těla (!), a taky sebe-disciplínou těla, jak bych dodal
rozum není od emocí oddělený
spíše je živen mmj. adekvátnějšími emocemi, emocí víry v skutečnou realitu, která je nabourávána emocí falešné víry ve falešnou realitu zapříčiněnou atakou silné neadekvátní emoce
mám dojem, že pokud nejsou emoce fakt silné, známe pořád zčásti rozdíl mezi realitou a falešně viděnou realitou...alespoň částečně...je dobré tuto znalost vždy znovu prohlubovat...preventivně i během ataky silné emoce, i po ní
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!