nemocný si myslí, že je nebezpečná myšlenka
proč si to myslí? má ji asociovanou s předchozím traumatem, úzkostí
má ji asociovanou jako příčinu svého utrpení
přitom příčinou není ta myšlenka, ale její potlačování - jde tedy o klam, zaměnil příčinu a její pouhý neutrální spouštěč (myšlenku), něco co je s příčinou utrpení jen asociováno
myšlenku nemám ve své moci
cyklický akt potlačování mám ve své moci
myšlenka nezpůsobuje problém a utrpení
akt potlačování je zdrojem všeho utrpení
je tedy třeba přestat potlačovat, což mám ve své moci
co nastartuje tendenci potlačovat?
strach z myšlenky
poznání, že myšlenka je neškodná, zamezí reflexivní obranně/boji/útěku potlačování
proč se na myšlenku reaguje potlačováním?
spontánní obrana, boj, útěk
proč se na myšlenku nereaguje jen nehnutostí, nevšímavostí?
protože mysl celkově je nastavena horečnatě, navíc je po objevení myšlenky ve stavu paniky
je třeba posílit vědomí a poznání kontroly a vlastní moci, kterou mám
OCD pacient si totiž myslí, že nemá věci pod kontrolou a zoufale je pod kontrolou mít chce
OCD pacient spontánně identifikuje jako nebezpečí samotnou myšlenku,k teré se bojí, proto ji začne zuřivě potlačovat
problém však není v myšlence: všechno zlo vyvolává právě jeho potlačování...a čím víc zla, tím víc potlačování a tak se utrpení stupňuje
jaký je přesný vztah mezi myšlenkou a jejím potlačováním?
potlačování jí vyvolává
potlačování je vlastně ZAMĚŘENÍ POZORNOSTI, maximální snaha NESOUSTŘEDIT se na myšlenku, přinutit ohnisko své pozornosti "myslet na něco jiného"
OCD porucha tedy souvisí s poruchou pozornosti (a následně i učení), s poruchou kontrolních a exekutivních kontrolních funkcí, s poruchou kontroly
potlačujeme myšlenku - přitom bychom měli jen přestat s potlačováním: přestat zatínat pěst své mysli, přestat svou mysl stahovat, stlačovat, koncentrovat do bodu, kde není ona myšlenka
proč potlačování myšlenky vyvolává tuto myšlenku?
protože není jen jejím vyháněním, ale i zuřivým jejím zpřítomňováním, zuřivým soustředěním se na ní, zaměřením pozornosti na ní, byť třeba jen implicitně a negativně ve smyslu: hlavně ať tu TA myšlenka není!...
když něco potlačuji, vlastně na to zaměřuji svou pozornost, takže to vyvolávám
potlačování věci je vlastně uvědomováním si věci, soustředěním se na danou věc
navíc potlačování dává myšlence silný emoční náboj, negativní emoční náboj úzkosti, strachu: tím ji zvýznamňuje, činí ji velkou a důležitou, takže se samozřejmě - jakožto něco mimořádně důležitého - objevuje v mysli stále znova
obsedant se zaměřuje na vztah "já a myšlenka", kdy myšlenka je cosi zdánlivě vnějšího a velkého, co je třeba potlačit
obsedant vůbec nereflektuje samotný svůj proces potlačování, ani to, proč ho provádí, jak vypadá, jakou má podobu, fáze, složky
přitom obsedant by měl řešit právě fenomén potlačování
potlačování má mnoho podob (viz jeden z předchozích článků)
často myšlenka ani v mysli "nezazní": jen bleskne hlavou, že zde je "ta myšlenka" a hned se začne potlačovat..nebo zazní jen první slovo z ní a hned se zablokuje, zarazí a začne se potlačovat
potlačování samozřejmě do jisté míry efektivní je: ale jen krátkodobě, zmrazí totiž myšlení, myšlení ustrne, často se ani myšlenka už znovu neopakuje, ale myšlení je zablokované
TEDY: nepotlačuj myšlenku, ta není nebezpečná a ani není zdrojem tvých problémů
potlačuj samotné potlačování - přestaň potlačovat, to máš ve své moci...já vím, ne zcela, ale do značné míry skutečně ano...potlačování se přeci neděje slepě, automaticky a mechanicky, ale jsi to ty, obsedant, kdo nutkavě stále znovu myšlenku potlačuješ...tak to jen přestaň dělat a je to
a když se myšlenka znovu objeví, zkrátka nereaguj potlačováním, zachovej klidnou hlavu, nech ji být, ať si párkrát (třeba i stokrát, ale tak daleko to bez tvého potlačování nikdy nedojde) zazní, pak zas odezní...buď vůči myšlence otužilý, což je snadné, pokud víš, že ona není zlá, nic zlého ti nezpůsobí, když ji nezačneš horečně a zuřivě a úzkostlivě potlačovat
zažiješ potom svobodu, volnost: energii, kterou jsi vložil do potlačování, můžeš vložit do plodnější činnosti
je dobré vědět, že to máš pod kontrolou
obsedant obvykle zuřivě potlačuje a čeká, co se ještě stane, zda ho myšlenka úplně zahltí, zda ho přemůže, zda mu zcela zablokuje jeho myšlení atd.
ale tak to nikdy není: ano, jeho myšlení může být zablokované, ano, může mít velmi silné bolesti a snad i přemýšlet o sebedestrukci, sebevraždě...ale to vše nezpůsobila ta nevinná myšlenka, neutrální mechanismus, ale jen a pouze samotný mechanismus jejího potlačování, který vykonává on sám a má ho do značné míry ve své vlastní moci!!!
nechme myšlenky, ať přichází a zase mizí...nikdy se v hlavě neudrží dlouho, když je k sobě nepřitáhneme, a to pozitivním nebo negativním zájmem, tím, že je chceme v mysli udržet - a nebo stejně tím, že je strašně moc v mysli nechceme mít...
obsedant se bojí vpádu myšlenky, toho, že mu myšlenka už zase (!!!) v hlavě bude znít, že zase přijde ze strany či dokonce někde zevnitř mysli...připisuje myšlence všechno své utrpení, proto se jí tak moc bojí
přitom je to jen chyba v poznání: příčinou tvého utrpení není ona myšlenka, ale jen a pouze samotný cyklický a mechanický, agresivní a zuřivý (v zoufalé obraně konaný) akt potlačování
samozřejmě nemusí jít jen o myšlenku, ale také o představu
i kdyby obsah myšlenky byl rouhačský, svatokrádežný, tabuizovaný, sexuální atd., je třeba pacienta ujistit, že tím, že se myšlenka objevuje, nedělá žádný hřích, nenese na tom žádnou vinu, jde o nemoc...
námitka: cožpak ona myšlenka nemůže být hříšná?
může - ale pak pacient je vinen jen zčásti, protože ji potlačuje, čímž dokazuje vůli alespoň části své osobnosti nehřešit...
nemá tedy v potlačování pokračovat, aby neměl větší hřích?
nikoliv, protože tím jen myšlenku vyvolává víc a víc...tedy chce-li skutečně nehřešit, musí přestat s potlačováním a uvědomit si, že za své mimovolní myšlenky nenese žádnou nebo skoro žádnou odpovědnost a že jediné, co má ve své moci, je akt jejich (ne)potlačování...když tedy nechce hřešit myšlenkou, musí ji paradoxně přestat potlačovat
navíc, pacient sám musí vidět, že jeho jednání je chorobné: a Bůh, pokud je, jistě není tyranský a malicherný sadista, aby trestal obsedanty za jejich - vždy nakonec malicherné - myšlenky...
nenahradí se zde potlačování myšlenky jen dalším obsedantním potlačováním potlačování?
nikoliv, protože zde jen přestaneme dělat mentální/volní akt, který máme ve své moci, kterého jsme příčnou - nebudeme potlačovat nějakou mentální entitu (myšlenku, představu, algoritmus), ale jen nějaký akt své vůle, své mysli, akt zaměření své pozornosti, koncentrace, akt snahy něco si uvědomit a na něco zapomenout, něco vypudit, vytěsnit, vytlačit z mysli či alespoň jen na její okraj
je třeba si uvědomit, že myšlenka už je v mozku samozřejmě asociována s mnoha sítěmi úzkosti, strachu a také se skoro až mechanickými akty potlačování, strnulosti, stahování mysli...takže nepůjde vše tak hladce
je třeba však nepolevovat v trpělivém NEPOTLAČOVÁNÍ..mozek je plastický, postupně se obsedantní sítě překryjí jinými, při stresu či delší zátěži je možná remise, máme však v rukou klíči, jak se bránit - a netřeba k tomu SSRI ani KBT, stačí jen nepotlačovat natolik, nakolik můžeme: a můžeme už teď dost a později čím dál víc...neovlivníme ty složky procesu potlačování, které už jsou zautomatizované, reflexivní...ale zbytek (což je podstatná část) ovlivnit můžeme razantně...plus pomáhá už i vědomí garantované pravdivým poznáním, že myšlenky se bát nemusíme (protože právě myšlenka spustí v mysli ALARM), protože myšlenka sama nic nedělá, pokud jí nezačneme potlačovat - že jen potlačování a nikdy ne myšlenka mysl stáhne a způsobuje nepředstavitelné utrpení...
je třeba zejména přestat věřit tomu, že za vše může myšlenka, že myšlenka je oním nebezpečím...jde o zjevný omyl, avšak omyl silně zakořeněný
hraje zde roli autosugesce, víra v sebe, subjektivně-emoční hodnocení situace: když věřím, že myšlenka mě zahltí, nezahltí mě sice nikdy ona, ale zničí mě mé neustále potlačování této myšlenky, které ji stále znova vyvolává
je třeba se připravit na nepříjemné pocity, které se s myšlenkou vždy objeví: úlek, strach, strnulost, bázeň, zhnusení, vztek, otrávenost, naštvanost
přesto je třeba zůstat klidný, vyrovnaný, trpělivý
jak to však dokázat?
trpělivost plyne z vědomí, že pokud nebudu s myšlenkou nic dělat, pokud nezačnu hlava-nehlava potlačovat, nic dalšího hrozného se URČITĚ nestane
můj klid tedy plyne z vědomí, že mám situaci pod kontrolou: a to je přece to, po čem obsedant touží nejvíce...
jen to otázka cviku, jsou horší dny, stres a námaha mohou přitížit
lze namítnout, že má analýza je možná špatně a jen se snaží obsedantně-nutkavě autosugestivně přesvědčit, že platí
nejde však jen o moji analýzu, jen jsem ji v něčem prohloubil (zejména z pohledu introspekce), zachoval jsem maximální pečlivost, ale mýlit jsem se mohl
zejména co se týká vůle, která má údajně možnost potlačovat a nepotlačovat myšlenku
máme vůbec vůli? co je to vůle? není to jen vjem, pocit, prožitek, emoce?
to není ale zde podstatné, zde jde o to, že subjektivně shledáváme, že můžeme potlačovat - a také můžeme PŘESTAT potlačovat a že pokud přestaneme, přestane nás myšlenka obtěžovat, a tedy už není třeba se jí nadále bát...
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!