dobrá kniha
Žižek je zajímavý, ale často v různých kontextech používá jenom stejnou figuru
je zajímavý spíše v detailních postřezích, jinak obsedantně mechanicky vnucuje jedinou rigidní a už neživotnou figuru myšlení
14
vlastně tuto:
identita věci je vně ní, je to její doplňek, výstřední výjimka, to, co zdánlivě ta věc vylučuje (u OCD je identitou potlačované nutkavé myšlenky právě samotný akt jejího potlačování)...pravda věci je mimo ní
jde o Hegelovo uvažování: identita bytí je v jinobytí, skrze negaci věci poznám věc samu, identita se zařizuje skrze svou negaci
18
myslím, že Žižek sám se chápe vlastně úplně stejně: je mimo systém, v odporu vůči němu, ale on mu dává celkovou příchuť, resp. cenu má právě to, co neguje a je vnější: to dává smysl negovanému vnitřku
24
identitu umožňuje rozpor
25
výjimka potvrzuje a zakládá, vytváří pravidlo
29
zrcadlové stádium - subjekt je rozpolcen mezi sebe a svůj obraz
subjekt hledá jednotu a celistvost a snaží se překonat rozdílnost, která ho ale vytvořila (a bez ní by zanikl)
30
v imaginárnu jsme druhého asimilovali, identifikovali jsme se s ním, a tak jsme vznikli (nejprve identifikace s matkou, pak muž s otcem a jeho Zákonem)
31
protiklady nechápe jako nepřítomnost a přítomnost jedné kvality, ale jako vzájemnou (ne)přítomnost dvou kvalit (zajímavé!)
32-33
reálno je to, co je vůči symbolizaci indiferentní (invariant fenomenologů?)
vpády reálna
reálno je beze smyslu, jen trvá
smysl je jen v symbolickém
trauma: reálno zde narušuje hladký běh symbolična
- trauma jako Freudova Nachträglichkeit (opožděnost): reálno je pořád stejné, až opožděně může symbolično změnit smysl události...proto je možné traumatickou událost jinak reintegrovat do symbolična, dát ji jiný smysl
35
subjekt je na hranici symbolična a reálna, když volí, rozhoduje se
36
antagonismus symbolična a reálna
37
cogito: myšlenky patří spíš jemu než ono myšlenkám (u post-strukturalismu naopak)
41
v determinismu mizí individualita: jsem jen bod, kde promlouvá systém, jen prožívám, vnímám, zakouším: netvořím
42
karteziánské pochybování, stažení se do sebe, izolace od světa, zbývá jen cogito, jde o skrytý přechod od přírody ke kultuře, jde o gesto šílenství, hegelovskou noc světa: tehdy je možné i nutné (abych nezešílel) vybudovat symbolično, kulturu
subjekt je tak prázdným bodem negativity, je protikladem všeho, není ničím, je prázdným prostorem zbaveným obsahu - subjekt je prázdnem: tak vzniká kultura
43
subjekt je mizející prostředník (katalyzátor) mezi přírodou a kulturou
šílenství je tak předpokladem zdraví
Fredric Jameson: protestantismus je mizející prostředník mezi feudalismem a kapitalismem
44
mizející prostředník je produktem asymetrie obsahu a formy - forma se opožďuje za obsahem: obsah se mění v rámci staré formy až vytvoří formu novou...první negací je změna obsahu uvnitř staré formy a v jejím jménu (!)...druhou negací (negací negace) je zničení samotné této formy (forma tak nakonec zničila samu sebe)...takto se něco stává svým protikladem, ač se paradoxně nejprve zdá, že samo sebe posiluje...univerzalizace náboženství a jeho etiky (jejich zespolečenštění, zestátnění) v protestantismu umožnila kapitalismus a nakonec to, že protestantismus se stál marginální privátní kontemplací (negace negace)
45
Schelling je pojítkem od idealismu k materialismu
jeho Věky světa (druhý ze tří konceptů): idealistická forma, ale už v ní materialistický obsah
o původu Boha
počátek..ale něco bylo před ním: chaos pudových sil, rotující pohyb, pulzace...pudové síly jsou posledním základem...jim však předchází pra-základ, Nic, bezedná propast
propast je neomezenou svobodou, neosobním chtěním, které nic nechce...toto uspokojení však s sebou nese zárodek neuspokojení...nic nechce, tedy chce nic: anihilaci každého určitého obsahu
46
nic nechtít a chtít nic jsou dvě strany stejné mince: kontrakce a expanze, které zakládají rotaci pudových sil
vůle expanzivní: něco chce - vůle kontrahující: chce vysloveně nic
výsledkem je mrtvý bod, což jsou nezdařené pokusy začít, falešné začátky
aby se bůh osamostatnil, musí se vymanit z onoho základu, vyloučí ze sebe tento zmatek, Základ své existence (a opět: základ je venku)
bůh zničí veškerý obsah v sobě, vypudí ze sebe základ, šílenství hegelovské noci světa: šílenství je tak mizející prostředník mezi nicotou a bohem
subjekt je vytvářen vypuzením základu, proto je subjekt vždy nostalgický, chce kompenzovat svoji ztrátu - subjekt se musí externalizovat, aby vůbec byl
subjekt a objekt už nestojí v protikladu, ale spíše se implikují navzájem:
47
subjekt je objekt vně sama sebe (Hegel)
subjekt je extimní (spojení externí + intimní) vůči sobě
pohled vidí sám sebe jedině v jiném, že se např. podívá do zrcadla
subjekt je tak samotným pohledem (perspektivou) na skutečnost, nemůže sám sebe vidět, ale vidí se v "zrcadle" skutečnosti
slovo je na počátku: slovo je kontraxí v rouše protikladu, tedy extenze: subjekt při vyslovení slova kontrahuje svoje bytí vně sebe, ocitám se venku, kladu svou jednotu vně
48
skrze slovo má bůh i subjekt distanci vůči reálnu
50
symbolično nahrazuje ztrátu bezprostřednosti světa
51
Beck: riziková společnost: rizika mají malou pravděpodobnost, ale když by se stala, bude to apokalypsa
52
pro Jamesona je postmoderna kulturou pozdního kapitalismu
postmoderna ztratila historický smysl (proto toužebná nostalgie po minulém: nevidím, že nebylo ideální)
riziko vytvořili lidé, pokud je chtějí snížit, vznikají nová rizika, bludná smyčka
radikální nejistota: nikdo totiž není odpovědný, chybí pevný základ přírody či tradice
54
symbolickou účinnost mají jen ty moje já, ty aspekty, které jsou uznány symbolickým
55
nejsme podřízeni tradici, ale jsme vazaly volby
56
proto se v samomasochismu vrací touha být otrokem
obsedantní neurotici převracejí regulaci touhy v touhu po regulaci samotné (!!!), netouží už po slasti, slastí je pro ně disciplína (horečnatá práce: myslím, že Žižek samotný, a někdy i já)
57
jsme nuceni oddávat se sexu
návrat superega: Oddávej se požitku!
zákon nutí něco potlačovat - superego podle pozdního Lacana přikazuje dělat přesně to, co zákon zakazuje
zákon má v sobě svévolnost, protože se ustavil násilím..toto nelegitimní násilí, kterým byl zákon ustanoven, musí být zatajeno, protože jedině tak může zákon fungovat, mužem jej totiž jenom tak pociťovat jako spravedlivý, přitom je nahodilý, svévolný
povinná slast už není slastná
58
příkaz k slasti funguje mnohem lépe k odstranění slasti než předchozí její zakazování
jedinou slastí, která zbyla, je slast s kapkou strasti, slast asketismu
59
svoboda je břemenem, touha po disciplíně
zánik velkého Druhého, tedy symbolična kompenzován vznikem mnoha malých druhých - etická dilemata řeší stále nové a nové etické komise: subjekt na ně přenáší odpovědnost, zbavuje se své svobody
60
nebo postulujeme Druhého Druhého v reálnu: paranoia, konspirační teorie, někdo tahá za nitky...paranoidní konstrukce je pokusem vyléčit se z "konce světa", ze zhroucení symbolického
cynismus k vládě, víra v konspirace
62
v postmoderně narcistická sebestřednost zoufale se snažící, aby druhý byl nalezen v reálnu
Lacan: když je symbolično zničeno, imaginárno (představy, fantazie) ústí v reálnu
symbolično = kultura
imaginárno = fantazie, sny, představy
reálno = to, co je ze světa nesymbolizovatelné, tuhé, trvající, kladoucí odpor symbolizaci, bezesmyslné
k Celestínským proroctvím: dle údajného zákona synchronicity nacházíme v zdánlivě nahodilých setkáních s druhými vzkazy pro sebe: Žižek v tom vidí ideologii komerce, která stejně nachází ve vzkazech v druhém/Druhém vzkazy pro soběstačného (individualizovaného, sobeckého) spotřebitele
čin - odmítnutí symbolična, subjekt mizí a znovu se rodí v nové podobě
63
čin je rána zasazená sobě samému, symbolická sebevražda
činy: povraždí vlastní milovanou rodinu, kterou drží nepřátelský gang, díky tomu vyhraje, pomstí se gangu a postřílí ho i jeho rodiny
nebo zabít děti, aby je uchránil před otroctvím
čin: ukřižování - bůh obětuje to, co je mu nejmilejší, aby ustavil ducha svatého, tedy církev - evangeliem je to, že se můžeme všichni znovu narodit, vytvořit něco zcela nového..proti tomu new age či gnostici jen vybízí najít své já, uskutečnit svůj skrytý potenciál
čin je negace otevírající nové možnosti
64
subjekty jsou paranoidní narcisové zatížení vlastní slasti a požitek nacházející už jen ve vlastní servilitě
65
ideologie dle Marxe: nevědí, ale dělají to - naivita, neznalost
66
ideologie je points de capiton (čalounický knoflík) - sjednocuje ideologii..v ideologickém konfliktu jde o to, který knoflík sešije ideologii (zda kapitalismus či komunismus, fašismus)
67
cynismus: víme, že vnímání reality je zdeformované, ale na tomto klamu lpíme
Sloterdijk: ideologie: velmi dobře vědí, co dělají, přesto to ale dělají
kynismus zesměšňuje pokrytectví institucí, ten je brán v potaz, cynik se však bez těchto institucí neobejde
69 namlouváme si, že věci nebereme příliš vážně, ale jednání ukazuje opak: ideologie se tedy týká spíše našeho jednání (myslet si můžeme co chceme, to je jedno, ba právě myšlení proti ideologii může dle mého soudu ideologii podporovat, protože vytváří iluzi svobody a iluzi úniku, kritiky, změny...a přitom se pracuje a jedná pořád stejně dle ideologie, ba kapitalismus se může ještě zesilovat pod rouškou zdánlivě účinné a k činu zdánlivě směřující "ideologické kritiky")
73
základem ideologie je myslet si, že mohu stát v neideologickém pravdivém postavení, kde znám objektivní pravdu
74
máme se tedy vzdát kritiky ideologie, když ideologie nelze navzájem rozsoudit? ne, to by bylo nejvíc ideologické, nahrávalo by to stávající ideologii (a postmodernismus jí v tomto dle mého soudu opravdu nahrává)
odkud kritizovat ideologie? bude řečeno dále...
Schelling ukazuje, že celek není ze dvou komplementárních polovin, protikladů, ale z nich plus z dvojíhodoplňku, který celek narušuje...v případě dvojice tělo/duch je to spirituální aspekt tělesnosti (živočišný magnetismus) a tělesný aspekt spirituality (materializace duchů)...je to ale jen jin a jang, ty taky mají v sobě vždy kousek opaku, nic nového...
76 třídní boj patří do Reálna
námitka: odkud to ví? není to jen další Žižkova ideologie?
jsou pokusy třídní boj symbolizovat, třídní boj je konstitutivním rozporem společnosti, drží společnost pohromadě
to je Žižkova myšlenka: rozpor se nemá hegelovsky smiřovat, aby byl celek dokonalejší, protože právě on konstituuje celek
nenahrává tím ale Žižek nakonec kapitalismu a jeho důrazu na konkurenci, soupeření, předhánění se, boj?!
absence třídního boje v současnosti ukazuje, že symbolizace pravicové strany dočasně vyhrála
77
ideologie zaplňuje díry v symbolickém
ideologií je např. symbolizovat konstitutivní antagonismus jen jako komplementární protiklady a považovat antagonismus jen za důsledek nerovnováhy..to zastírá fakt, že svět je konstitutivně nerovnovážný
neideologická pozice je tak jen v reálnu - v reálnu antagonismu
tento antagonismus musíme předpokládat
namítám, že celé je to jen spekulace...
78
ideologie je strašidelný doplněk k symbolickému, který skrývá jeho nedostatek v pojmutí reálna
79
Lacan - formule sexuace
a) žena neexistuje
b) žena je symptom muže
c) sexuální vztah neexistuje
80
Weininger
ženy ryze sexuální tvorové
spirituální krása ženy je jen mužova projekce jeho vlastního ideálu
muž tak v ženě jen miluje svoji lepší část (Feuerbach, ale také Freud, jenže ten to má pro obě pohlaví)
muž tak zrazuje sebe i ženu, od sebe odtrhává to lepší a u ní nerespektuje její specifitu
láska je vražda
81
Austin - řečové akty
konstativy - jen popisují
performativy - výpovědi, které něco dělají
celý jazyk je performativní, i to, co je zdánlivě pouze konstativem: to tvoří organizaci reality
rod je vždy jedním ze svých vlastních druhů
partikulární část je smyslem celku
obecný pojem je definován jeho partikulární instancí
celek může být realizován jen jeho vychýlením z rovnováhy, excesem, který je oním čalounickým knoflíkem (opět: negace či rozpor jako motor rozvoje reality)
82
ženu dle Weiningera vytváří mužův pád do jeho sexuality
žena je tak mužem vytvářena, je jeho hříchem
jediným cílem ženy je mužovu sexualitu zvěčnit, protože kdyby to nedělala, neexistovala by
žena sama o sobě proto neexistuje
žena je mužovou vinou, muž trpí pocity viny, snaží se vinu usmířit tím, že ženu miluje
i když muž sebevíc ženu miluje a ona se sebevíc snaží osvojit si spiritualitu muže, nemůže uniknout své pravé přirozenosti
žena je nesvobodná, je otrokem falu, patriarchálního zákona a když se to pokusí vytěsnit, podlehne hysterii, kterou se tomuto vytěsnění její pravá přirozenost postaví na odpor
83
Žižek: žena je prázdná, proto je pravým autentickým subjektem, který je prázdnem
subjekt rozdělen na subjekt vypovídání a subjekt výpovědi
subjekt vypovídání - symbolický subjekt sítě, já věty, gramatické označení, osobní zájmeno stejné pro všechny individua - nepostihuje mne v mé individualitě
subjekt výpovědi - propast, prázdno, já, který mluvím
obojí zakoušíme sjednocené jen v imaginární iluzi, protože subjekt vypovídání nepostihuje mou individualitu
85
sinthome (symptom) - v něm individuum organizuje svůj vztah ke slasti
jouissance - slast či rozkoš přesahující sama sebe, má orgasmický náboj představující bod, kdy se slast stává bolestí - jde o druh uspokojení, kdy se rýpáme ve vlastní hnisající ráně - v symptomu
symptom je ranou v subjektu, který mu poskytuje jeho konzistenci - nelze ho zahrnout do diskursu, přitom však je konstitutivní podmínkou diskursu
např. vetřelec - není členem posádky, ale dává posádce svou hrozbou jednotu
ke svým symptomům (např. obsesivním myšlenkám, neurózám) chováme dvojznačný vztah - máme slast ze svého utrpení a trpíme svou slastí...např. Ripleyová se postupně během filmového seriálu identifikuje s vetřelcem
86
symptom udržuje koherenci subjektu, když zmizí, zmizí i subjekt
žena je symptomem muže: muž existuje jen díky ženě...jeho bytí je vůči němu vnější, ex-istuje, celé jeho bytí je tam-venku, v ženě
87
kastrace je proces vstupu do symbolického, kdy věc nahradíme symbolem
jde o ztrátu bezprostřednosti, jednoty...namítám: není to vlastně celé nostalgie po identitě reálna? chválí diferenci: a nakonec možná chtějí spočívat v Jednom
myslím, kde nejsem a tedy jsem, kde nemyslím - rozštěp
volíme-li myšlení, ztrácíme bytí, volíme-li slova, ztrácíme věci, které reprezentují
kastrací tedy ztrácíme slast, ta je nyní podřízena Zákonu
mužství je stanoveno výjimkou z pravidla, Praotcem, který slast obětovat nemusí
88
mýtus praotce uchovává pro fungování symbolična nutnou iluzi, že jednou bude zas možné dosáhnout slasti (zákon, aby byl ve své tíži přijatelný, musí slibovat, že někdy a nějak je možné ho překročit)...opět výjimka tvoří pravidlo
konstitutivním doplňkem tvořícím všechny muže je Muž, který je jejich opakem - jde o mez, hranici, vzhledem k níž je muž definován jako celek
žádná pražena neexistuje: tedy Ta žena, obecná žena, ženství neexistuje
89
muži jsou tak podřízení symbolickému víc než ženy
ženská rezistence vůči symbolickému je hysterií, což je tázání se symbolického = velkého Druhého: co po mě chce velký Druhý?...už položením otázky vzniká distance mezi hysterkou a velkým Druhým...takže je to selhání symbolického a současně moment vyvstání subjektivity
subjekt je inherentně hysterický, žena tak je autentickým subjektem
zděšení nad hysterií žen ukazuje poznání, že v subjektu od počátku není nic...tuto nicotu vyplňuje symbolizací muž, žena je tak hranicí propasti, ve vztahu k níž se muž definuje
žena a muž nejsou biologické danosti, ale dva způsoby selhávání symbolizace
sexuální rozdílnost je však v reálnu...(a jak to Žižek ví? jen se snaží postmoderně nahradit protiklad muže a ženy diferencí, kdy protiklad je dle něj jen v symboličnu, diference však už v reálnu)
90
a proto jako taková nemůže být sex. rozdílnost symbolizována, protože je v reálnu (a z něho po symbolizaci vždy něco zbývá, co symbolizovat nelze)
muž a žena jsou nezdařené pokusy jak symbolizovat reálnou rozdílnost jako protiklady
Butler: takže je rozdílnost přirozeně daná a nezměnitelná?
Žižek: ne, reálno je to, co zbývá po symbolizaci, co jí odolává, proto můžeme dělat lepší symbolizace, které se líp vypořádají se sex. rozdílností v reálnu
sexuální perverze vznikají díky propasti mezi rozdílností v reálnu a její symbolizací...perverze tedy nejsou důkazem, že symbolizace se nepovedla a ani není sexuální rozdílnost základním vztažným bodem, spíše jde o jejich antagonismus, interakce
91
láska je vábidlo, fata morgána zakrývající neredukovatelnou konstitutivní vykloubenost vztahu mezi pohlavími
láska je ideologií sexuální rozdílnosti, lepící mezery v symbolizaci sexuálními rozdílnosti
nejmámivější láska klade řadu překážek bránících svému naplnění, ale tyto překážky zastírají, že ono naplnění, jemuž údajně brání, není možné
pořád ta stejná myšlenka:
a) toužíme po jednotě, která je nedosažitelná
a) a to je dobře, že je nedosažitelná, protože rozpor, excesy a vychýlení z rovnováhy všechno vytvářejí, dávají všemu dynamiku, život, šťávu...
tedy: život není klid - ale to je dobře, protože na životě je živý právě neklid...
namítám, že možná Žižek sám nakonec po všem frenetismu svých aktivit touží po klidu a věří, že až vše udělá, bude moci jako osvědčený člen společnosti spočinout, vypíše totiž ze sebe všechno, vymyslí všechno, co vymyslet mohl...
sexuální vztah neexistuje proto, že v modech muž a žena selhala symbolizace sexuální rozdílnosti v reálnu
namítám, že velmi kličkuje v tom, co je to reálno
co je reálno?
a) co je tu před symbolizací
b) co je tu po symbolizaci, díry a mezery v symbolickém
c) reálno není nic mimo symbolického, nic venku, jen vnitřní hranice, meze, vnitřní překážky symbolického
- lavíruje mezi těmito třemi významy a je v tom zmatek
93
nahodilost našich symbolických rolí
vůči symbolickým rolím máme určitou distanci: proč jsem tím, čím říkáš, že jsem?
co ode mě chce velký Druhý?
Žid je podezřelý, protože nevíme, co chce
94
tak si vytvoříme fantasma chránící nás před zmatkem: světový Žid chce ovládnout svět
židovský Bůh: co ode mě chce nepoznatelný Bůh?
křesťanství to pacifikovalo: Kristovo utrpení vytvořilo fantasma vyplňující prázdnotu této otázky..bůh obětí syna utěšuje věřící, že je miluje a jasně tak ukazuje svoji touhu (touha je poznána)
95
hysterik nikdy neví, co po něm velký Druhý chce, neustále je sužován pochybováním o sobě samém, neustále se táže, nakonec je přesvědčen, že Druhý chce lásku
obsedant jako podmnožina hysterika myslí, že druhý chce práci a proto se oddává frenetické aktivitě
perverzní jedinec naopak ví, co Druhý chce, má nedostatek tázání (perverze není subverze systému)
fantasma vytváří naši touhu
touha není mou, ale dal mi ji velký Druhý
nejde o to, co já chci, ale co po mě chce Druhý: co jsem pro druhé lidi - toto je důležité, subjekt je otrokem druhých, touží po jejich uznání, za ně je schopen se rozsekat na kousky...
96
fantasma skrývá mezery v symbolickém
mezera strukturuje symbolické, symbolické se strukturuje kolem ní
kastrací ztrácíme své plné tělesné já
obětujeme svůj přímý přístup k tělu a už se k němu nepřímo vztahujeme jen skrze jazyk
97
kastrace nás připravuje o slast, jen část nám ji zbývá v erotogenních zónách
symbolické je strukturováno kolem mezery, absence slasti
fantasmaty organizuji svou slast, domestikuji traumatickou ztrátu nesymbolizovatelné slasti
co ode mne chce Druhý? propast touhy Druhého (!!!)
98
touha rasisty zbavit zem Židů je prostředkem k zakrytí úzkosti vyvolané neproniknutelnou touhou Židů
fantasmatem vidím skutečnost, je proniknuté touhou, takže jsem vždy zaujatý
anamorfóza: obraz zkreslený takovým způsobem, že je viditelný je z určitého úhlu: bezvýznamná skvrna na obraze se v jistém úhlu pohledu změní v lebku, která promění celý smysl obrazu
99
anamorfóza je samou subjektivitou: je to určitá vždy neobjektivní perspektiva, hledisko
pohled na jiné etnikum je vždy podřízen etnické skvrně vlastního původu
100
realitu vidím jen skrze fantasma, když je fundamentální fantasma narušeno, zakouším "ztrátu reality"
101
perspektiva/hledisko našeho nejfundamentálnějšího fantasmatu nás činí subjektivními
naše symbolické role může plnit kdokoliv
individuální, nepostradatelné je jen to fantasma (!!!)
fantasma vyčnívá ze symbolického
102
etnické napětí je konfliktem fantasmat (stylů představivosti)
103
subjektem rasismu není soubor individuí, ale fantasmatická postava (např. "zlý Žid" v nacistickém Německu)
104
dvě základní rasistická fantasmata:
a) druzí nám chtějí ukrást naši slast
b) druzí mají jakousi divnou slast, oni to nedělají jako my
105
etika fantasmatu: nenarušovat fantasmatický prostor druhých
106 podporovat stát proti občanské společnosti, jinak bude bujet rasismus
Žižek se snaží být originální tím, že říká pravý opak toho, co tvrdí většina..jakoby měl hraniční poruchu osbnosti
stát je nárazníkem a tlumičem mezi fantasmaty
jak zamezit střetu fantasmat? fantasmata překřížit nebo projít jimi: ukážeme, že fantasma jen zakrývá díry v Symboličnu a za ním nic není
107
základní argument rasismu: kdyby tu oni nebyli, společnost by byla harmonická a život dokonalý
fantasmatická postava rasisty je tu právě proto, abychom si mysleli, že společnost může být harmonická...ve skutečnosti je společnost vždy rozdělená (namítám, že ale může být rozdělená více a nebo méně)...fantasmatická rasistická postava jen zakrývá nemožnost společenské harmonie
překážka k harmonické společnosti je její konstitutivní podmínkou - nějaká rasistická postava je promítnuta jako cizorodý, desintegrující prvek, tím je umožněno fantasma harmonické společnosti
- rasismus je tedy iluze dokonalé společnosti
námitka: není tedy představa nějakého vnějšího nepřítele (Vetřelce) podle této logiky užitečným tmelem společnosti?
zas zde Žižek uvažuje pořád stejně: sníme o jednotě, která je nemožná, a je dobře, že je nemožná....lze mu namítnout: když je nejednota tak dobrá, proč tedy po ní sníme?...Žižek by asi odpověděl, že touha po jednotě je to, co motivuje naše jednání, které je ale nakonec řízeno nejednotou...tedy boj protikladů, který se snažíme sjednotit, ač je to nemožné...není v tom deprese, marný boj?..máme tedy asi přestat být naivní a přijmout fakt nejednoty a být za ní rádi, protože umožňuje vůbec život, subjektivitu, svobodu
další námitka: není představa Reálna jako překážky symbolického jen fantasma umožňující snít, že další symbolizace bude uspokojivější? není to jen fantasma dávající iluzi plnosti symbolickému a zároveň naději, že je možné se z něho dostat? to je důležité: na předpokladu ryze ne-fantasmatického Reálna stojí celý Žižek!!!..
navíc se Žižek tváří jako realista: tvrdí, že plnost je nedosažitelná, v symboličnu jsou mezery atd...ale už tím, že nabízí fantasma Reálna, byť pozitivně nedosažitelného, nabízí možnost romantického Činu, svobodné vůle, velikosti člověka, který heroicky volí, láme staré symbolické a zakládá nové...Žižek je romantik
Žižek říká: nejsem naivní, nenabízím jednotu, smíření protikladů, celkové poznání, harmonii, nejsem přeci Hegel, nabízím věčný nesoulad, boj, svár...jenomže to je právě to, co Žižkovi vyhovuje: dynamismus nesmyslné revolty, romantická rozervanost, vykloubenost, dramatické sebe-odcizení, stálá hrdinná tvorba nového...
údajně není jako Deleuze monista a imanentista, ale je jeho Reálno vůbec něčím? není to jen fantasma snažící se obalit imanenci dusivého symbolična pouhými záhadnými otazníky?
namísto rasismu. kdyby tu nebyli oni, společnost je jednotná
nabízí: ať už tu jsou nebo nejsou, společnost je vždy rozdělená
108
fantasma jsou obranou proti nevyzpytatelné touze Druhého, odpovědí na: co po mne chce velký Druhý?!
111
každý druh náboženství předpokládá a vnucuje vlastní obecnou definici náboženství jakožto rodu (rod je vždy svým vlastním druhem)
112
mezi pravicí a levicí není možná "Třetí cesta", protože každý partikulární postoj k politice předpokládá svou vlastní obecnou formu politiky, proto:
a) není možný kompromis, jsou to nesmiřitelná, neslučitelná a navíc nesouměřitelná stanoviště
b) neexistuje ani nestranné stanoviště, jak mezi nimi rozhodnout
námitka: proč je tedy Žižek levičák a proč nám své levičáctví vnucuje?!
totalita je vždy rozdělená, rozštěpená
každá část totality mění celou totalitu
obecné není neutrálním rámcem mnoha partikulárních obsahů, ale je vždy rozštěpující: obecné se vždy prosazuje skrze svůj nějaký partikulární obsah, který tvrdí, že je ztělesňuje a vylučuje vše ostatní jako pouze partikulární
116
veškerý odpor je dle Foucaulta předem vytvářen Mocí a tedy jí kooptován
dle Žižka moc sama je rozdělená: kromě oficiální doktríny ještě nepsaná pravidla, která ji konstituují, musí být utajena, popírají doktrínu, zároveň ji však umožňují a vytváří
- akt porušení tak podporuje zákon, který porušuje
- ale to je stejné jako u Foucaulta, kterého kritizuje!!!
117
pravou subverzí by bylo dodržovat jako Švejk doslova zákon a tím ho vyřadit, protože by se nerespektovala nepsaná pravidla, která ho umožňují
127
o fantasmatu vyšlo slovensky: Mor fantazií (!!!)
128
střílení na sebe sama: od symbolična se osvobodím tak, že odmítnu fantasmatický doplněk, který mě k němu poutá: zabití svých dětí, povraždění vlastní rodiny, Ježíšovo ukřižování
132
Pokusy uniknout logice kapitalismu: o Havlovi, časopis Listy č. 6/2005
132/3
paralaxa - paralaxní mezera: posun objektu způsobený změnou pozice subjektu/pozorovatele
a) ontologická diference: paralaxa, nikdy nelze poznat realitu o sobě
b) vědecká paralaxa: neodstranitelná mezera mezi fenomenálním zakoušením a vědeckou explanací, např. neurovědy redukující vědomí na mozkové události
c) společenská paralaxa: společenský antagonismus bránící existenci "společného dobra" (!!!)
pořád jedna a ta stejná figura:
něco vnějšího, malého, výjimka, negace, protiklad, partikulární, doplněk formuje celek, obecné
identita je dána diferencí, rozporem, rozpor je podmínkou, příčinou i motorem dynamismu, změny - boj protikladů, který je nesmiřitelný...namítám, že však pro vzájemnou jejich interakci nakonec musíme předpokládat vždy nějakou jednotu, která sice může být pomíjivá a stále nahrazována jinou, ale musí tam být!
nabízí se paralela s Deleuzovým kolotočem neustálé deteritorializace a reteritorializace, rušené další deteritorializací v kočovném nomádském myšlení
vliv Badioua a jeho oslavy sv. Pavla: znovuzrození úplně nového subjektu v Události, subjekt musí být Události věrný
celek je tedy vždy rozdělený, nesjednotitelný - vzbuzuje v nás smutek, nostalgii po nenaplnitelné jednotě, současně heroismus revolty, dynamismus voleb a možností být stále jiným a jiným, odhodit svou identitu jen jako masku a dát si jinou: není toto ryze postmoderní, Foucaultovské např.?
--
http://www.salon.com/2012/12/29/slavoj_zizek_i_am_not_the_worlds_hippest_philosopher/
v tomto zajímavém, sebestředném rozhovoru, kde se snaží upoutat pozornost, je dynamický, hraje divadlo i je dětský a upřímný, zas říká:
dnes všichni sex na jednu noc...ale podvratná je dnes věrnost
tedy: vždy stojí proti konvenci, programově tvrdí opak, chce být podvratný, chce být vidět
myslí si, že je nudný, prázdný, proto to horečnatě podle vlastních slov maskuje: a pak touto maskovanou prázdnotou popisuje subjekt...popisuje tedy vlastně sebe!
je posedlý kontrolou, jeho byt musí být čistý, je disciplinovaný, horečně pracující
myslí, že je důležité být vyhraněný: nejde mu tolik o pravdu, ale o osobitý postoj, chce prodat vlastní individualitu, o které současně myslí, že je prázdná...tak ji chce vytvořit
říká, že je zčásti konzervativní katolický pesimista: a myslím, že se vystihuje dobře (mimo jiné, je složitější)
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!