s. 65
rozdvojení jednoduchého - musí se vnímat OBOJÍ ZÁROVEŇ: protiklad vyjadřuje jednotu a jednotu lze vyjádřit jen rozdvojením v protiklad
- to je skutečně zajímavé: nikoliv že jen protiklady nakonec komplementárně ve svém boji tvoří jednotu, ale jednota je tímto bojem protikladů vždy..tím odpadá problém, jak se z jednoty stanou protiklady...je to zkrátka vždy jednota a boj protikladů rovnocenně
to, co je jedním, také jedním být chce a staví se tak proti rozdvojení, jenže právě tím se dostává na jednu stranu protikladu na vyšší úrovni rozdvojení
67
vědomí rozlišuje totiž od sebe něco, vůči čemuž se ZÁROVEŇ vztahuje
- klíčová věta: vztah rozlišení a současně vzájemného vztažení dvou momentů vědomí
68
vědomí spočívá v NAPĚTÍ "zároveň rozlišuje a vztahuje"...vědomí je zde tedy vztahem, nikoliv věcí nebo dokonce subjektem
72
vnější (mimo) pozice "nás přihlížejících", která z vnějšího bodu sjednocuje dva momenty vědomí: nám zbývá pouze přihlížet, zatímco vědomí se zkoumá samo
- pro vědomí je vzniklé dáno pouze předmět, pro nás přihlížející je zároveň předmět spatřen jako pohyb a vznikání tohoto předmětu
- vědomí si uvědomuje sebe jen skrze předmět, proto nemůže zaujmout sebe-vědomé postavení mimo vztah k předmětu, z něhož by bylo možné vznik nového předmětu pozorovat
73
vědomí je: a) sebe-vědomí skrze vědomí předmětu b) prosté sebevědomí
kde založit-sjednotit dva momenty vědomí?
a) do středu (do místa "zugleich", onoho SOUČASNĚ z citátu výše) mezi sebe a předmět
b) nebo je dvoj-bodové vždy (já ve vztahu k předmětu)
c) nebo sjednocené z pozice "my přihlížející", tedy meta-pozice
- sebe-vědomí a vědomí předmětu stojí PROTI SOBĚ, každé na jedné straně vzájemného vztahu...ale vědomí, které je prostě JEDINÉ v sebe-vědomí a vědomí předmětu, přece nemůže stát jen na jedné straně vztahu...vědomí je VZTAHEM SAMOTNÝM ( v terminologii protikladu jde o sám klad tohoto proti, jde o samotné kladení protikladení)
74
a tento vztah sám potřebuje nějaký opěrný-sjednocující bod
je třeba myslet rozdíl mezi vědomím skrze předmět a jednoduchých sebe-vědomím, které se rozdvojuje
jde o rozdíl, který je rozdílem rozdílu (protože o rozdíl vždy již rozlišeného-rozdílného jednoduchého vědomí)...rozdíl překoná jednota vyššího stupně (nejen tedy v rámci jednoty vztahu, která se v rámci rozdílu odehrává)...jde o hierarchicky uspořádanou střídu dvoubodového modelu s jednobodovým...střídá se vědomí-předmět s nahlédnutím tohoto vztahu ze sjednocujícího bodu meta-pozice přihlížejících..takže střída neprobíhá uvnitř vědomí, ale ve vyšším rámci ducha
text je jasný, čtivý, přínosný: takhle by to mělo vypadat
zajímavé pro mě:
a) vědomí nemusí být věc, ale vztah
b) vědomí nemusí být vázáno na nějaké já, já-věc, může se dít samo
c) poznání sebe skrze jiné (pohyb ze sebe) a znovu-sjednocení z vyšší roviny (návrat k sobě, už ale obohacený) - projekce a inverze této projekce na vyšší rovině
d) vědomí je už na začátku rozdílem, sebe-rozlišením (samo-sobě jiné)
ad samo-sobě jiné:
jiné má účast samo na sobě - spojuje v jednom pohybu sebe-vztah a sebe-negativitu, která nakonec ústí v sebe-afirmaci na vyšší, diferencovanější rovině
jak k sobě přistupuje jiné? jelikož je jiné, tak jedině jako k jinému...jiné ve vztahu jinakosti k sobě, tedy k jinému...tak se jiné rozdvojí, vzniknou dvě absolutní diference (pohyb ven), které si ale uvědomí, že jsou umožněny jenom sebe-vztahem (tedy identitou), tedy se nakonec spojí do vyšší jednoty (návrat k sobě)
jsem-li vůči sobě samému jiný, mám minimálně dvě diferentní složky, jelikož však obě složky jsou mnou, sjednocuji je pod jedno jáství
jde o dvě pojetí negace negace:
1) negace aplikovaná sama na sebe - vylučování vylučuje samo sebe...jde o výše popsané
2) negace, která je aplikována na jinou negaci, nikoliv na sebe - jde jen o upření předchozí negace
skrze první negaci dojde k rozdvojení, ale toto rozdvojení je prostřednictvím druhé negace zrušeno, ale toto zrušení je umožněno zase jen první negací (tedy pohyb druhé negace je umožněn pohybem první negace)
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!