pokud vůle neexistuje, nelze přestat ani začít potlačovat nutkavou myšlenku
odpovídám:
pokud je vůle jen emoce a nikoliv kauzální síla (tedy není tu nic, čím bych přímo mohl ovlivnit na své stavy), plyne z poznání, že strast není způsobena myšlenkou, ale potlačováním toto:
z opačného poznání (věřícího v hrůzostrašnost myšlenky) plynula emoce strachu z ní, která determinovala mechanismus potlačování..pokud toto poznání přestane, protože je přebito výše uvedeným poznáním, přestane i daná emoce hrůzy z myšlenky a tedy i mechanismus potlačování samotný
adekvátní poznání nerozvine neadekvátní emoci, takže se po ní nemůže spustit neadekvátní mechanismus potlačování
poznání tedy nepůsobí snad přímo jak nějaká vůle, ale přirozeně a spontánně z něho mechanicky plynou nějaké emoce, které zase vyvolávají další mechanismy
nelze si myslet, že se to vyřeší najednou, zůstávají zbytky obav, které je třeba přebíjet adekvátním poznáním
dále, když je mysl unavená nebo moc napjatá, když se snaží příliš soustředit a neudělat chybu, je to přesně nastavení, které může vést k mechanismu potlačování, který může být myšlenkou spíše jen přiživován, než cele živen...mysl je stažená v přehnané koncentraci, kdy "na sílu" se snaží maximálně soustředit, což vede k bolestem hlavy i k obsedantnímu myšlení
naopak pocit víry, že nic nehrozí, že myšlenka nic nezpůsobuje atd...sám determinuje vlastní platnost...sebenaplňující se proroctví a autosugesce zde fungují maximálně dobře
když člověk danému nevěří, je třeba si znovu zpřítomnit následující: strast vzniká z potlačování, nikoliv z myšlenky...potlačování mám zčásti ve vlastní moci (i když ne třeba skrze vůli, ale skrze to, že se přestanu bát, takže se mechanismus potlačování vyvolávaný obvykle strachem nespustí), takže mám do značné míry vyhráno...
maximálně se snažit nepotlačovat cokoliv, tedy potlačovat samo potlačování, je samozřejmě opět kontraproduktivní...strast je totiž vyvolána JAKÝMKOLIV potlačováním, i potlačováním potlačování
když víme, že vše vzniká z potlačování, je třeba se uvolnit, klidně pracovat dál, ale volněji...a být trpělivý vůči tomu, že myšlenka občas vyskočí a první reakcí je samozřejmě touha ji potlačit..což je touha přirozená, ale vyvolává to, čeho se bojí...zatímco bez ní by k ničemu z toho nedošlo...myšlenka by se jen několikrát objevila a zase by zmizela...
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!