Dreyfus - M. Foucault

půjčit si od Foucault Sen a obraznost ( o Binswangerovi)

23 představa hlubších významů může být konstrukcí, iluzí

bio-moc: nikdo jí neřídí, každý je v ní stále víc chycen a jejím jediným cílem je posílit moc a řád...namítám, že moc přehnané

24 sílící organizovanost všeho

25 i strukturalismus sám může být izolující, pořádající a systematizující praxe disciplinární technologie..a i celá racionalita!

iluze významu, k dalšímu rozšiřování moci

36 šílenství se chápalo jako zločin, je třeba za něj trestat

40 hledal za rozumem fundamentální Jinakost
41 ale uvědomil si, že toto hledání jen zas slouží moci
šílenství ukazuje skryté stránky lidskosti, rozumu

44 Kuhn ukazuje zdánlivě nepochopitelnou aristotelskou fyziku zevnitř jako pochopitelnou, ale druhou možností je ukázat na její zmatenosti a nepravděpodobnosti to, že taková může být z většího odstupu i naše fyzika

46 objektivizace lidské bytosti: z člověka je objekt-věc, začíná to na pitvě, mrtvé tělo, odtud zrod objektivní medicíny, anatomie živého těla skrze mrtvé tělo (dokonalý objekt)

objektivizující vědění člověka podmaňuje

49 epistémé je soubor vztahů, nikoliv forma poznání či typ racionality, kterými by se manifestovala jednota subjektu, epochy, ducha, doby...jde o soubor vztahů sjednocujících diskursivní praktiky umožňující jednotlivé vědy v daném období

- jde o renesanci, klasické období a moderní dobu (věk Člověka)

50 renesance: vztah podobnosti
klasické období: reprezentace a mathésis
moderní doba: věk Člověka

53
sama aktivita lidských bytostí při konstruování tabulky reprezentována být nemůže
v tabulce má člověk místo jako racionální živočich, ale nikoliv jako reprezentující o sobě - člověk jakožto zvláštní typ bytosti, jako pořádající subjekt sestavující tabulku v ní nemohl nalézt místo

58  jsou reprezentovány funkce reprezentace, ale sjednocený a sjednocující se subjekt, který tyto reprezentace postuluje, reprezentován není

funkce reprezentace:
a) produkování reprezentací
b) reprezentovaný objekt
c) nazírání reprezentace samotné


59
nemožnost reprezentace aktu reprezentace - činnost reprezentace, jednotné časové rozvíjení funkcí reprezentace, být reprezentovány nemohou

NAMÍTÁM:
existuje vůbec subjekt?
reprezentace se skutečně nemůže uchopit najednou, ale jen postupně, jakožto vždy už minulé, jiné (objekt): vidím se jako já-objekt, já-subjekt naopak je viditelný až retrospektivě (až zase jen jako další já-objekt)

60
neviditelným je reprezentace jako činnost a ZDROJ SVĚTLA, který ji umožňuje
- viditelnost všech způsobů fungování reprezentace a hluboká NEVIDITELNOST toho, jak se její průběh odhaluje
- jde o tři funkce subjektu + o nemožnost spojit je do sjednocené reprezentace jejich aktivity
61
nepřítomnost toho, pro koho reprezentace existuje, kdo se v ní sám reprezentuje, kdo spojuje všechny její tři funkce dohromady - ten není nikdy přítomen

62
jak došlo k posunu-zlomu epistémé do jiné? vysvětlit to lze jen zevnitř jedné z epistémé, takže to vysvětlit nelze, jen popsat - namítám, že MF tedy dost pozitivisticky věří "nezaujatému" popisu

63 subjekt se u Kanta chápe jako podmínka možnosti vědění, ale na základě tohoto vědění ví, že je konečný-omezený, čímž by se mohlo celé vědění podkopat, ale Kant paradoxně obrací omezení ve výhodu (MF to nazývá analytika konečnosti) - učinil z konečnosti podmínku možnosti všech faktů: člověk myslí na základě zákonů, které ho omezují, ale získal od těchto stejných zákonů právo poznávat je (to je však nedokázané!)

64
tato omezení už nejsou člověku vnucena, ale jsou nějak stanovena, určena člověkem samotným
- člověk si osobuje úplné vědění právě na základě svých mezí
formy, které člověka poučují, že je konečný, jsou mu dány právě na základě jeho vlastní konečnosti, svou konečností je stanovuje

65
člověk je suverénem právě díky tomu, že je bytostí zotročenou
- ano, Kant udělal chybu, když si uvědomil, že formy našeho poznání jsou sice konečné, ale jediné, které máme, takže vlastně nutné, takže vlastně nutným základem pro všechno vědění..takto podobně uvažuje i Rorty

- svou omezenost poznávám na základě své omezenosti, svého omezeného poznání, takže mé poznání je omezené, ale jediné, které je k dispozici - buď ho jako Rorty přijmu z ryze pragmatických důvodů nebo jako Kant řeknu, že jde o poznání nutné, protože mimo ně nelze myslet, takže i poznání naší omezenosti pramení z uznání nutnosti tohoto poznání naší omezenosti, jinak ani nejsme omezení: jen na základě neomezeného svého poznání mohu tvrdit jeho omezenost!!!

66 co se považuje za pravdu, je určeno konceptuálním systémem
- jde o pokus člověka potvrdit svou konečnost a zároveň ji zcela popřít, což je nemožné

NAMÍTÁM, že ale současně nutné: že je mé poznání skutečně omezené mohu tvrdit jen na základě svého neomezeného poznání!



70 i Merleau-Ponty chtěl z těla a jeho omezení učinit podmínky všeho vědění...tedy z empirického učinit transcendentální

104-5
ve své archeologii vědění chce studovat systémy výpovědí nezávisle od pozadí jejich sociálních praktik, se kterými přece vždy interagují

115 věří, že diskurs sjednocuje celý systém praktik
114 že pravidla diskursivních praktik mají autonomní srozumitelnost (iluze autonomního diskursu)

131 Kuhn v paradigmatu jako způsobu poznání nemá jen pravidla, ale zejména vzory, vzorové příklady vědecké teorie, řešení vědeckého problému, ze kterých jsou až zpětně abstrahována pravidla, ale vědci se učí vědeckosti přímo na těchto vzorech, singularitách samotných

148 diskurs nikdy nemá význam, který mít chce, ale je pouze pravidly řízenou transformací významuprostých objektů!

154 i projekt archeologie může být jen další empicko-transcendentální dubletou, tedy převodem nahodilé empirie na zdánlivě univerzální, všechno vědění zakládající (transcendentální) platnost

164
archeolog je do aktivit, které odkrývá, stále zahrnut a současně z nich vyčleněn - rozštěp: když totiž označí tito praktiky za iluzi významu, nebude možné produkovat diskurs dále - to je možné jen z "naivní" pozice

pravidla, která teorie odhaluje, ji současně umožňují...musela by vzniknout teorie objektivizující podmínky umožňující samotnou objektivizaci

jde o iluzi autonomní nezávislé teorie, která chce objektivizovat i podmínky umožňující její objektivitu, což je takto zvnějšku nemožné, lze to dělat jen neúplně zevnitř - nemožné je to proto, že zvnějšku dané podmínky ztratí význam, smysl

171
badatel zkoumající soc. praktiky je jimi utvářen - lze to zkoumat jen zevnitř

184
medicina a psychiatrie, potom ještě sexuologie kombinovala moc, vědění (a navíc slast) a lokalizovala je v těle, jak si je podřídila bio-moci

186 vědění produkuje moc a naopak
199
skrytý smysl není definitivní pravdou, proto jeho nalezení nemusí být osvobozují, ba právě naopak

represivní hypotéza si mylně myslí, že vědění vždy osvobozuje a vždy oponuje represi, zatímco může být spíš její hlavní součástí

208
moderní moc může být tolerovaná jen když se maskuje, a maskuje se pomocí "osvobozujícího" diskursu, který ji šíří

moc je údajně ryzí hranicí vymezení svobody, proto je přijatelná, ve skutečnosti dělá opak

diskurz zdánlivě oponující moci je součástí jejího šíření, navíc ji maskuje a předstírá, že máme svobodu, když moci můžeme oponovat
- moc jako údajné vymezování svobody je pro nás pak přijatelná

209
oponent režimu mluví stejným diskursem jako režim sám, jsou v zajetí téhož...ale to má i Foucault

214
s kapitalismem spojena disciplinární kontrola vytvářející poslušná těla

- rozvoj ekonomických technologií umožněn politikou (proti vulgárnímu marxismu)

215
disciplinární technologie jsou skryté

217
moc zajímá stát sám o sobě - nejde jí ani o konkrétní vladaře, ani o dobrý život, jen napomáhá moci samé, chce zvětšit její rozsah, podřídí těla poddaných tužší disciplíně

219
člověk je pak takto animalizován

223
psychoanalýza je korunou represivní hypotézy, spojením tužeb a zákona
disciplinární i zpovědní složka bio-moci se shodovali ve svých předpokladech o sexu
intelektuálové si namluvili, že když mluví o tabu sexu, vzdorují represi...tím se ale bio-moc jen dále šířila
kritika represe byla jen součástí mocenského aparátu, který zpochybňovala

224
snažíme se překódovat bezprávné techniky do forem práva
227
s trestanci se zachází jako s manipulovatelnými "objekty"

230
moc potřebuje odpor jako podmínku možnosti svého fungování!...rezistence moc umožňuje a rozšiřuje, současně ale i narušuje...

231
tyranie a vzpoura se vzájemně vyvolávají
234
historky i o hrdinných zbojnících hodně podporují represivní moc
246
moc je nyní neviditelná, zatímco objekty, se kterými manipuluje, tedy těla, jsou maximálně viditelná, kontrolována neustále
248
vědění o člověku ho podřídí kontrole, zvěcní, promění v robota
249
soc. vědy nástrojem moci institucí
proč chtějí být soc. vědy objektivní a autonomní? nemají skrze hodnotu pravdy jen rozšiřovat moc?

může věda uznat za podmínku své možnosti pozadí sociohistorických vztahů a potom je objektivně uchopit? mohu objektivizovat všechny podmínky možnosti objektivizace a mohu být nestranný, skutečně objektivní?

musím zůstat stále omezený, jen pokaždé jiným způsobem?!

jakou roli hrají soc. vědy?

250
přírodní vědy se zrodily ve středověku částečně z praktik vyšetřování
252
soc. vědy na rozdíl od přírodních věd nemohou ustanovit obecně platnou objektivizaci jejich soc. pozadí, protože to by jen vyhrála jedna ze stran, není totiž jasné, co je tímto podložím a zda ho lze spatřit zvenku
253
objektivní politická věda sama předpokládá západní praktiky, které nás stvořili jako individualizované jedince, kteří kvůli uspokojování svých potřeb vstupují s dalšími do smluvních vztahů...tyto nahodilé praktiky v pozadí nekriticky pokládá za samozřejmé

256-7
badatel je nutně situován, badatel i objekty, které studuje, jsou vytvářeny specifickou technologií manipulace a formování

258
sexualita je historický konstrukt...chápat pohlaví jako podstatu, archaický pud - i to je jen historický konstrukt

sexualita se vynořuje jako ústřední složka strategie moci

259
tento diskurs postuloval sex jako pud tak mocný, že bylo nutné zavést sebezkoumání a kolektivní kontroly: tím se šířila moc

- zpověď subjektu, v sebereflexi či v řeči odborníkovi

sexuální osvobození zase spjaté s jiným ovládáním, snad mnohdy horším

260
přesvědčení, že člověk vzdoruje útlaku podporuje ovládání, protože zakrývá skutečné fungování moci

vyjadřuji identitu danou mocí, tím ji živím a zakrývám (i pro sebe)

262-3 udělat ze sexuálních radovánek tajemství, přinutit je, aby se skryla a pak bylo možné je objevit a potrestat

265 v sexualitě se propojila moc a slast
vyšetřované osobě byla dána specifická slast: opatrná pozornost, mazlivé vynucování nejintimnějších tajemství, naléhavé dotazování - slast pacienta z úniku
slast lékaře z penetrace

265-6
jedinec přesvědčován, že skrze zpověď má možnost poznat sebe sama

266
člověk se stává doznávajícím se živočichem
údajně odhalí nejhlubší já
nejsoukromější sebezkoumání spojeno se systémy vnější kontroly: vědami, pseudovědami, náboženskými a etickými doktrínami

kulturní touha dozvědět se pravdu o sobě nutí pravdu říkat
jedinec je podřízen těm, kdo tvrdí, že dokážou z těchto zpovědí/doznání získat pravdu

267
z člověka se stává objekt, který o sobě říká pravdu proto, aby se poznal a nechal poznat, který se učí na sobě pracovat, aby se změnil

klíčem k technologii já je přesvědčení, že člověk může za pomoci odborníků o sobě říci pravdu
přesvědčení, že pravdu je možné odhalit sebezkoumáním svědomí a vyznáváním svých myšlenek a skutků..to zní tak přirozeně, přesvědčivě a samozřejmě, přitom je to ústřední složka strategie moci
- vychází to z omylu represivní hypotézy: je-li pravdu nutně opakem moci, musí nás osvobodit..jenomže často pravda jen moci slouží! (v této větě je podstatná část Foucaulta)

268
přesvědčení, že tělo a jeho touhy představují nejhlubší pravdu o jedinci
273
celé je to dle právně-náboženského modelu doznávání a vynucování důvěrného svěřování

274
dříve se chtělo, aby pacient své šílenství sám rozeznal a bylo mu kladeno za vinu, proto za ně zasluhoval nápravný trest (zajímavé!)

subjekt potřebuje odborníka, který by jeho diskursu naslouchal a současně ho dovršil a ovládl ho
předpoklad, že existuje hluboká pravda, která je současně známá i skrytá
275
věří, že ke smyslu výpovědí má privilegovaný přístup odborník a současně odhalované pravdy jsou mimo sféru moci: díky tomu jsou oporou moci!
chtějí stát vně, ale ve skutečnosti jsou uvnitř součástí moci

276-7
praktiky umožňující objektivizaci ve vědě jsou mimo dosah našeho zkoumání

povrchní i hluboký smysl jsou historickými konstrukty

teorie stále maskovaly praktiky, které vytvořily jejich aktuální podobu
- není toto ale zase ten hluboký smysl hledaný hermeneutikou podezírání, kterou jinak Foucault tolik kritizuje?!!!

subjekty sice vědí, co říkají ,ale může to mít ještě další, jim skrytý význam

278
bio-moc sestrojuje neexistující objekt, sex, který potom dále objevuje

283
mocenské vztahy jsou intencionální a nesubjektivní - jejich srozumitelnost se neodvozuje z jejich intencionality, ale z toho, že jsou všude prostoupeny kalkulací, moc se vykonává skrze série záměrů a cílů

na lokální úrovni se tak projevuje značný stupeň vědomého rozhodování, plánování, intrikování, koordinování: lokální cynismus moci - tedy zde je svobodná vůle
284
jak u moci mluvit o intencionalitě bez subjektu, o strategii bez stratéga?
- je tu tlak ke strategickému cíli, ale nikdo netlačí...cíl se objevil historicky, postupně...celkový důsledek ovšem unikl záměrům aktérů i kohokoliv jiného...

lidé vědí, co dělají...často dokonce vědí, proč dělají to, co dělají...ale nevědí, co to, co dělají, způsobuje, k čemu to vede...

285
na lokální úrovni jednání je to zaměřenost vyvolávaná malichernými kalkulacemi, souboji vůlí, směsí vedlejších zájmů...ty jsou utvářeny a směřovány politickými technologiemi moci..toto směřování není bytostné, proto je nelze dedukovat

je to historický relativista, perspektivista, zároveň pozitivisticky věří v jakousi alespoň částečnou objektivitu analýzy, popisu, který je nezaujatý, chladný, nestranný...současně je pragmatický, ví o zaujatosti a situovanosti...ale toto, co zde vytváří, je jakási metafyzika, filozofie dějin, kdy se postupně - nikým neprojektována - zdola, z malicherností vytváří jednotný trend k racionalizaci, byrokratizaci, technizaci, všeobecné kontrole...ale zas to není ani jeho myšlenka, ale Weberova

286
nová moc je nepřetržitá, disciplinární, anonymní

287
vězeň si není jist, kdy je kontrolován, stává se tak svým vlastním strážcem
sledují se i dozorci samotní
290
každý se stává strážcem všech ostatních
moc je anonymním strojem, který zapojuje a přetavuje všechny
293
člověk je účinkem-objektem ovládání-pozorování
aby soc. věda mohla být objektivní, musela z těla, duše, člověka udělat objekt, začala tak s šílenci a pitvou, mrtvým tělem jako dokonale statickým objektem-věcí
295
překračování zákona se využívá k dalšímu podrobování, může se za tím účelem i vyvolávat

normalizace se šíří tak, že vytváří abnormality, které se pak musejí léčit...anomálie se identifikují vědecky, takže nad nimi mocenská věda dohlíží, pečuje o ně

selhání systému, abnormality, se tak mění jen v technický problém - a moc může ještě víc expandovat (nedaří se? to neznamená, že systém je nefunkční, znamená to, že je třeba ho zvětšit!)

soc. vědy vezmou politický problém, vyjmou ho z politic. diskursu a převedou do tzv. neutrálního jazyka a zkoumají zdánlivě vědecky...ano, to je velmi časté

bio-moc se šíří pod heslem uzdravování a ochrany lidí

296 odpor nebo nedosažení stanovených cílů se chápou jako důkazy toho, že je třeba posílit moc expertů

ustanovila se technická matrice: musí existovat způsob, jak vyřešit jakýkoliv problém...tím se zajistilo šíření moci, protože neexistovalo už nic jiného, k čemu by bylo možné se odvolat...o všech dalších standardech je možné ukázat, že jsou nemorální nebo představují pouze technické problémy...pokud věda a zákon selžou, pouze to ukazuje silnější potřebu téhož

moc se zabezpečila, takže už neexistuje spor ohledně hodnoty/smyslu efektivity, produktivity, normalizace...už je tu jen konflikt implementací této moci...moc úspěšně nastolila problém, jak mají fungovat instituce blahobytu...neptá se co znamenají nebo CO DĚLAJÍ

298
normální věda nechce vytvořit velké novinky, pojmy, fenomény, chce odstranit anomálie... proti tomu normalizující moc chce ustanovit a zachovat stále diferencovanější soubor anomálií: tím se nejlépe šíří vědění-moc do dalších oblastí
300
přírodovědci věří v korespondenci s pravdou, nechápou to konsensuálně - a dokonce o tom odmítají diskutovat
302
proč vlastně se nechceme podřídit, proč nechceme být otroci? je to zase jen historická nahodilost, která nás takto vytvořila - toto je SUPER, zde se Foucault dívá na vlastní hodnotu svobody zvenčí

303
jsou jisté praxe, které odolávají disciplinační normalizaci, totalizaci

305
Foucault neříká, že stojí vně moci, jen s ní není totožný
306
bio-moc skutečnost definuje a tím i vytváří: považuje svět za složený ze subjektů a objektů a jejich totalizující normalizace..každé řešení, které tyto termíny považuje za samozřejmé - i když je proti nim - přispívá k šíření bio-moci (!!!)

nejde o to osvobodit pravdu od moci, protože pokusy o toto se jen moc rozšiřuje...jde spíš o to přinést jiné formy moci

312
lidé jsou přetvářeny v subjekty skrze tři mody jejich objektivace přeměňující je v subjekt:
a) objektivace promlouvajícího subjektu v lingvistice, obecné gramatice...objektivace produktivního pracujícího subjektu v ekonomii...objektivace holého faktu života v biologii
b) objektivace subjektu skrze praktiky dělení - subjekt je rozdělen uvnitř sebe sama nebo je oddělen od ostatních...tak se stává objektem...šílenec a duševně zdravý člověk, zločinec a "hodný hoch", nemocný a zdravý jedinec (druhé často definováno tím prvním)
c) člověk sám se mění v subjekt
313
- sám sebe se učí chápat jako subjekt sexuality
316
k nalezení rozumnosti je třeba prozkoumat oblast ne-rozumu
317
moc člověka individualizuje, odděluje od ostatních  rozkládá komunitu, nutí jedince k návratu k sobě a svazuje ho s jeho identitou
- jde o vládnutí na základě individualizace
- vědecké a administrativní vyšetřování určuje, kým člověk jest
318
skrze vědomí nebo sebepoznání se člověk stává svázaným se svou identitou
319
mocenské vztahy nejsou vrcholkem či efektem ekonomických vztahů, jsou spíš s nimi komplexně a cirkulárně propojeny
320
pastýřská moc
- zajistit spasení jedince
- pastýř je připraven se obětovat
- zajímá se i o každého zvlášť
- musí vědět, co se děje v hlavách oveček
321
stát individualizuje jedince, je to nová forma pastýřské moci
- spása zde na zemi skrze zdraví, blahobyt, bezpečnost
328
moc se uplatňuje nejen násilím, ale i skrze souhlas
329
moc je jednání, působící na jiné jednání, jednání, působící na jednající subjekt (subjekty)
moc působí na možnosti jednání jiných jedinců
vládnout znamená strukturovat pole možného jednání jiných
330
v jádru mocenského vztahu je vzdor vůle, neústupnost svobody, které bez ustání moc "provokují"...jde o agonismus...jde o vztah, který je vzájemným podněcováním i zápasem současně...jde spíše o permanentní provokaci než obě strany paralyzující konfrontaci
331
mocenské vztahy zakořeněny v společnosti, nelze je tedy vyhladit
332
společnost bez mocenských vztahů neexistuje
335
v jádru mocenských vztahů a jako podmínka jejich existence je nepodříditelnost, svoboda...moc tak neexistuje bez odporu, úniku, bez případných zvratů...každá strana je stálou hranicí druhé strany...jde o svobodnou hru antagonistických reakcí...jakmile nepřítel ztratí svobodu, nejde už o mocenský vztah, ale k tomuto vítěznému bodu dominance moc vždy směřuje

336
konfrontace směřuje vždy k vytvoření nadvlády-dominance, jíž obvykle vždy čelí odpor, revolta

moc vede k dominanci, buď k totálnímu podmanění, nebo svou represí změní poddané v protivníky
345
dnes důraz na touhu, dříve na slast
346
péče o sebe jen pro sebe samu
sebezkoumání jen pro sebezkoumání samotné

348
být kreativní, nikoliv sartrovsky autentický
350
není tomu tak, že by morálce podléhala vždy stejná část nás samých
352
snažíme se stát např. čistými, svobodnými, nesmrtelnými, ovládajícími sebe sama, racionálními,...
374
odříkání sloužící v antice ovládnutí sebe se stalo u křesťanů cílem o sobě: asketický ideál
377
snaha založit zákony ve vědě nás vedla k tomu, abychom hledali pravdu našich tužeb a podřídili  se vědecké normalizaci
378
hluboké já křesťanství bylo cílem pro praktiky očišťování, pokání, poznávání pravé povahy já, terapeutické normalizace

chce nové já, které se jakožto etická aktivita vytváří postupně veřejnou tvorbou, kdy dává jednotný styl svým činům

každou kultivaci si však může přivlastnit mocenská normalizující totalizující expertíza, sexuální poradenství např.

379
aktivně vytvářené já není izolované a do sebe pohlcené, ale veřejně aktivní, je to umělecké dílo stále pracující na sdíleném chápání svého stylu

posun od autonomie izolovaného emancipovaného subjektu k estetice existence, svobodné sebe-tvorby

normy vypadají, jakoby měly zvláštní strategickou zaměřenost - strategie bez stratéga....normy se vždy pohybují, jakoby jejich cílem bylo spojit všechny naše praktiky do koherentního celku

380
předem se definuje, co je normální a vzápětí se anomálie dané touto definicí vyčleňují a věnuje se jim

normy mají tendenci ke stále větší totalizaci a specifikaci...snažíme se založit normy na rozumu, ale rozum už odpovídá jen sobě samému...rozum se stává regulativem, požadavkem stále  větší systematizace pro tuto systematizaci samotnou (!!!)

toto je velmi dobré: měníme společnost i sebe dle rozumu, který je možná přebujelý, jednostranný, a odpovídá jen sobě samému...možná je to celé špatně...

normy jsou spojeny s regulativní racionalitou

381
stát je vtělením regulativní racionality
po Kantovi je dále povinnost používat rozumu pro dosažení autonomie a zralosti (!)

kritický rozum odhaluje nepřítomnost tradičního a náboženského založení, čímž otvírá prostor regulativnímu rozumu, který utváří svět dle sebe, dle vlastní stále větší regulace, kontroly

že by podstata moci tkvěla nakonec v rozumu samotném?

382
používat rozum k odhalení hlubokých pravd o sobě a kultuře je nahodilou historickou konstrukcí, která musí zakrývat své dějiny, aby pro nás mohla být cílem (!)

přesvědčení, že v já je hluboká pravda, vede k aplikaci rozumu na já, a tedy právě k té normalizaci, jíž se snaží vyhnout a jíž se údajně tímto vyhýbá, ba ještě si myslí, že se tím osvobozuje (!)

383
můžeme mít i jiné představy rozumové zralosti než jen tu naši, že rozum musí kompenzovat svou vlastní prázdnotu tím, že podřizuje celý svět a život stále více totalizujícím principům

náš zájem o pravdu sexuální TOUHY je velice neobvyklý, historickou anomálií



v něčem je dobrý, ale je vidět, že pořád dokola užívá stejnou figuru: osvobození od moci je taky mocí, ba ještě mocí horší, ba samou podmínkou moci, nutným účinkem moci a příčinou moci horší atd.

pravda a rozum jsou jen nahodilé nástroje moci, stejně tak i věda

je v tom paranoia, asi silná zkušenost toho, že jsem neustále dozorován, že jsem zotročen, pocity ponížení z toho, že jsem jen manipulovatelným objektem-věcí (že by i z homosexuálních pasivních poloh, navíc kompenzace v SM gay sexu?)

taky silná fascinace mocí, pesimismus, že z ní nejde vystoupit, nominalismus a konstruktivismus, konspirační myšlení nacházející moc všude, ve všem - a nejvíce tam, kde se údajně proti ní bojuje...

je to hegelovské myšlení: moc se nejvíce naplňuje ve svém údajném opaku, ve svém jinobytí, v rozumu a pravdě a vědě, které jsou tou největší mocí

zajímavá kritika rozumu jako totalizujícího prvku, jako historického konstruktu

zajímavé chápání sexuality jako historic. konstruktu  důrazu na sex. touhu namísto slasti atd...to může být i v souladu s evoluční psychologií: rozmnožovat je se třeba a je to dle evolucionistů to nejdůležitější, ale jaký smysl, formy, významy tomu dáme, to už je asi na historické náhodě